Sekce

Galerie

/gallery/Venome.jpg

Bellin svět

Venome:

Venome

 

18. KAPITOLA (Bella)

 

Seděla jsem na kraji postele a ta zvláštní malátnost – zcela nový pocit, který se však vzdáleně podobal tomu, co jsem cítívala kdysi, ještě jako člověk – mě donutila si lehnout. Položila jsem se na záda a dlaněmi přejela kvalitní hebkou látku, kterou byla postel potažena. Jako hedvábí. Nebo samet. Několik chvil jsem přemýšlela jenom o tom, co jsem cítila na svých dlaních, bylo to tak příjemné…

Tohle místo bylo… skvělé, úžasné. Nikdy nikde jsem se necítila tak dobře. Od té doby, co jsem tady, mám ustavičný dojem lehkosti. Jako bych se vznášela v oblacích. Neměla jsem ani páru o tom, jak může být život krásný. Tohle jsem nikdy nezažila. Všechno, co bylo dřív, kam až má paměť sahá, bych rázem přepsala tím, co jsem prožívala nyní. Ve srovnání s tím se mi můj dosavadní dlouhý život zdál… nanicovatý.

Potom jsem se přetočila na bok a můj pohled padl na polštáře vyrovnané v hlavě postele. Hmm… Vyrovnané. Zamračila jsem se. To byla jediná věc, která mi chyběla ke štěstí. Raději bych je viděla rozházené, popadané po zemi… Proč mě nechtěl? Tolik jsem se ho chtěla dotýkat, cítit ho ve svých rukách… Ale zatím mi dopřál jen několik polibků. Při vzpomínkách na ty chvíle jsem zavřela oči a snažila se znovu vychutnat dotek jeho rtů a jeho chuť. Tak velmi, velmi zvláštní chuť. Nedovedla jsem vymyslet nic, co by se jí mohlo vyrovnat. Občas jsem myslela i na jiné ženy, kterými se obklopoval. Krásné lidské ženy a upírky. Nerozuměla jsem tomu – mělo by mi to nejspíš vadit. Ale nevadilo. Upír tak mocný a tak slavný jako on zkrátka potřebuje okolo sebe velkou společnost. Měla bych ho nejraději jen pro sebe, ale zároveň jsem byla ráda, když byl spokojený a šťastný. A kromě toho – mezi všemi těmi ženami jsem musela mít nějaké zvláštní postavení. Jen já jsem měla pro sebe vlastní část Paláce. Kdesi uvnitř mě jsem věděla, že jsem pro něj něčím zvláštní, něčím výjimečná. A doufala jsem, že právě proto si mě nechtěl vzít hned. Všechno se uvnitř mě sevřelo při pomyšlení, že nejspíš i on čeká na ten správný okamžik pro naše poprvé. Jaké to asi bude…

Překulila jsem se na břicho, přisunula si jeden polštář a dala si ho pod bradu. Přede mnou byly další hodiny, které jsem měla strávit o samotě. Věděla jsem, že on má spoustu práce a trpělivě jsem čekala kdykoli, kdy mě musel opustit. Věděla jsem, že veškeré své úsilí vkládal do toho vybudovat pro upíry lepší svět. A to nebyl lehký úkol. Jenom díky němu jsme se mohli na zemi cítit více v bezpečí a nemuseli jsme se skrývat. Konečně tu pro nás začínal být kousek místa. Snažila jsem se ho v tomto podporovat alespoň tím, že jsem na něj vždy čekala. V bezpečí mých pokojů, kde mi nikdo nemohl ublížit, tak jak mi vždy zdůrazňoval.

Ano, měla jsem možnost setkávat se s ostatními z těch, kteří ho v nejtěsnějším kruhu obklopovali, ale neměla jsem na to chuť. Raději jsem byla sama. Nic, vůbec nic mi nechybělo. Klidně jsem strávila hodiny bez jakékoli činnosti a stále mi bylo tak dobře. Neměla jsem touhu se příliš hýbat, řešit věci. Namísto toho jsem pobývala ve své vlastní nirváně a nechala se unášet svými sny.

Přelétla jsem očima prostor kolem sebe a jako už tolikrát předtím jsem objevovala jednotlivé detaily pokoje a obrazu za oknem. Jednotlivé barvy, tvary, vůně… To všechno pro mě znova bylo nové a nepoznané. Nedovedla jsem pochopit, jak to, že jsem si takových věcí dříve tak málo všímala. Nyní jsem se v nich dovedla utápět dlouhé chvíle a převracet je ve své mysli.

Kromě toho – nyní jsem byla bohatší, než kdykoli dříve. Našla jsem to, co mi celý život chybělo. Svou lásku k Venomovi. Nikdy dřív jsem tolik nemilovala. Nic, co jsem cítila dříve, se tomuto ani vzdáleně nepodobalo. Nyní jsem věděla, jak vypadá ráj. A v těch krajinách jsem se mohla vznášet dny, týdny, věky.

 

- - -

 

Tu příjemnou barevnou duhu jako by něco začalo rušit. Stiskla jsem rty a ucítila sucho v ústech. Vzdychla jsem. Zase žízeň. Zase ta protivná žízeň, která kazila jakoukoli dobrou náladu. Okamžitě jsem si představila Edwarda s tím jeho pohárem, který mou žízeň vždy utiší. Pohledem na hodiny jsem zjistila, že se blíží čas jeho příchodu, ale věděla jsem, že to ještě pár chvil potrvá.

Pokoušela jsem se dál ležet, ale nakonec mě vzrůstající neklid donutil vstát. Postavila jsem se ke knihovně, ve které byly vyskládané rozličné knihy, a začala číst názvy na jejich hřbetech. Některé z knih byly osahané, bylo poznat, že byly hodně čtené. Vzpomněla jsem si na Sue, lidskou dívku, nepochybně oblíbenkyni muže, jemuž jsem nyní patřila i já sama, která v těchto pokojích bydlela přede mnou a před nedávnem zmizela neznámo kam. Ty nejosahanější knihy možná patřily k jejím oblíbeným… Nechtěla jsem ale přemýšlet o tom, co bylo – mému štěstí dokonale stačilo to, co bylo teď – a tak jsem se opět zadívala na názvy knih.

Při pohledu na ta slova jsem nedovedla pochopit, k čemu lidé potřebují knihy. Číst mohou jen blázni, které jejich vlastní život nenaplňuje. Snad v nich hledají zážitky, kterých se jim nedostává? Proč četla Sue? Pro mě to byla jen prázdná slova natištěná na papíru. Mému životu nic nechybělo, a proto jsem nemusela naplnění hledat v knihách… Zvedla jsem se a znovu se podívala na hodiny. Rukou jsem si přitom přejela ústa a dlaní se zastavila na krku. Ještě chvíli. V hlavě jako bych už slyšela zvonění zvonu, ve skutečnosti však bylo okolí tiché.

Posadila jsem se zpět do křesla a po chvíli zjistila, že zarývám nehty do jejich polstrování. Něco tady bylo v nepořádku. Ale co? Měla jsem žízeň. Anebo to bylo v tom, že pít krev z poháru byl podobně slastný pocit jako líbat mého Vládce? A právě po tom jsem tak prahla… Uvědomila, že zrovna v této chvíli se necítím dobře. Kde je ten zatracený Edward, ať už mi to přinese!

Konečně se ozval hlas zvonu. A když jsem otevřela dveře, uviděla jsem přesně to, co jsem vidět chtěla. Pohár v rukou Edwarda. Silou vůle jsem od krve v něm odtrhla oči a podívala se Edwardovi do tváře. Přišel včas.

„Dobrý den, paní Isabello,“ řekl svým nevýrazným tichým hlasem a vstoupil dovnitř.

„Dobrý den, Edwarde,“ neměla jsem náladu na řeči. Můj pohled se znovu stočil k poháru. Bez otálení jsem po něm sáhla, vytrhla mu ho z rukou – s obratností nutnou k tomu, aby ani kapka tekutiny nepřišla nazmar – a pila. Sladká chuť krve omývala mé hrdlo a působila jako nektar. Jako balzám na bolavou ránu. A s každým douškem se mi po těle rozšiřoval pocit blaženosti. Ten pocit, který neodmyslitelně patřil k mému novému životu.

Dopila jsem, se zavřenýma očima si otřela rty a potom pohlédla na Edwarda. Natáhl ruku, aby si ode mě pohár mohl vzít zpět.

„Všechno v pořádku, paní?“ zeptal se a jeho oči na mě ulpěly pohledem, který mě mírně znepokojoval.

„Ano. Zítra opět touhle dobou. A opovaž se zpozdit,“ odpověděla jsem a snažila se setřást ze sebe jeho pohled. Zadívala jsem se jinam.

„Kdybych vám mohl ještě jakkoli posloužit…“ nabídl se a tím si opět přitáhl mé oči na sebe. Chvíli jsem na něj koukala a snažila se věnovat pozornost jeho slovům skrz příjemný pocit, který se mezitím po uhašení žízně zmocňoval mého těla a mysli. Neodpovídala jsem, jen jsem na něj hleděla.

Edward. Muž, kterému jsem věnovala téměř celý svůj život. Nyní jsem to nemohla pochopit. Jako bych byla slepá. Jako by mě omámil nějakým zvláštním podlým kouzlem, kterým si mě k sobě připoutal. Prohlížela jsem si jeho tvář, jeho vlasy, jeho postavu, celý jeho zevnějšek. A jeho oči. Nebylo na něm naprosto nic, co by stálo za pozornost. V porovnání s mužem, kterému jsem patřila nyní, byl nicotný. Obyčejný, průměrný. Ano, byl ke mně hodný, i jeho rodina, která mě přijala mezi sebe, ale teď nás dělily tisíce světelných let. On neměl nic, kromě výsady stát v řadách Stínů. Já měla všechno. Všechno, o čem se mi nikdy ani nesnilo.

Strážce stojící za Edwardem mírně přešlápl, když mé mlčení trvalo příliš dlouho.

„Paní? Je něco, co bych pro vás mohl ještě udělat?“ zopakoval Edward svou otázku. Jako bych z jeho hlasu slyšela naději.

„Svůj úkol jsi splnil, nic víc od tebe nežádám, můžeš odejít,“ odpověděla jsem konečně. Uvědomila jsem si, jak moc toužím po klidu a samotě.

V tom se ale rozlétly dveře a v nich se objevil… Venome! Jakmile jsem zahlédla jeho tvář, všechno ve mně ožilo. Jako bych celou svou existenci čekala na tenhle okamžik - takový příval života jsem v sobě najednou cítila. Přeběhla jsem místnost a vrhla se mu kolem krku. „Vennie… tak moc jsi mi chyběl!“

Rozhodně se mi to nezdálo. Podíval se na mě pohledem plným lásky, jemně sundal mé ruce ze svých ramen, jednu z nich políbil a potom mi ještě věnoval polibek do vlasů. Jeho oči zalétly k Edwardovi a potom zpět ke mně.

„Vidím, že jdu právě včas,“ řekl. „Užila sis dnes svůj pohár krve, Bellinko? Servírujeme ti jen to nejlepší. Nejčistší krev, jakou je možné pít, od nejčistších obětí.“

„Chutná jako žádná jiná,“ ujišťovala jsem ho rychle, svírajíc jeho ruku ve svých dlaních.

„Je o tebe dobře postaráno? Doufám, že nemáš žádný důvod si na Edwarda stěžovat.“

Letmo jsem očima zavadila o Edwarda. „Všechno je v pořádku.“

„To je dobře, drahoušku,“ oslovil mě, mírně si mě přitáhl blíže k sobě a oba jsme se otočili k Edwardovi.

„Vidím, že své poslání vykonáváš svědomitě,“ řekl směrem k Edwardovi. „Nemohu si na tebe v nejmenším stěžovat. Ostatně těžko bych mohl být nespokojený, když vidím, jak tahle moje květinka prospívá,“ otočil se na mě.

Edward jen pokývnul hlavou, ale nic neřekl. Jeho oči už zase tím způsobem probodávaly okolí.

„Ostatně, vy dva se nevidíte dnes naposledy. Dnes v noci se potkáte na slavnosti, kterou pořádám pro své nejvěrnější služebníky. Ty,“ podíval se mi měkce do očí a mé nohy se zachvěly, „mi budeš dělat společnost. A on bude spolu s ostatními dohlížet na hladký průběh a na to, aby nikdo takříkajíc nezlobil. Že ano, Edwarde.“

„Zajisté, pane,“ odvětil s naprosto neutrálním výrazem ve tváři.. „Mohu už jít?“

Ano, ano, Vennie, prosím pošli ho konečně k čertu… chci tě mít jen pro sebe… Otočila jsem se na Venoma a na jeho rtech hledala jeho odpověď.

„Ano,“ řekl a mé nitro poskočilo radostí. „Jen běž. My tu máme s lady Isabellou ještě nějaké jednání,“ naklonil se ke mně, odhrnul mi vlasy a políbil mě na krk. Celá jsem se zachvěla a mé ruce samy vylétly nahoru, abych ho objala. V tu chvíli jako bych z místa, na kterém stál Edward, uslyšela slabé zasyčení, ale nejspíš se mi to jen zdálo. Hned potom se ozvalo klapnutí dveří.

Konečně jsme byli sami. A já byla na místě, které pro mě znamenalo nebe – v jeho náruči. „Vennie…“ zašeptala jsem a odvážila se k němu přitisknout.

„Ale no tak, moje sladká Isabello…“ vymanil se z mého objetí. „Necháme si něco také na noc, ne?“ Objel mou tvář svými prsty a mnou znovu projel nádherný pocit z jeho dotyků.

Podívala jsem se stranou a potom zpět na něj. „Na noc? Myslíš tím…“

„Uvidíš, co tím myslím,“ skočil mi do řeči. „Jsi překrásná žena a dnes večer budou mé oči patřit jen tobě.“

Zmocnila se mě závrať. Jen mně! Zvedla jsem ruku a špičkami prstů pohladila krátké vousy jeho bradky. Byl tak krásný, tak k zbláznění sexy...

Hned potom mě popadl do náruče. Najednou jsem spočívala na jeho rukách a jeho dlouhé černé vlasy mě pohladily na kůži v dekoltu, když se nade mnou sklonil. Málem jsem přestala dýchat a svýma očima jsem se snažila zachytit ty jeho. Uměla jsem si správně vyložit záblesk, který jsem v nich uviděla? Cítil se stejně jako já?

Usmál se a udělal několik kroků směrem k posteli. Moje myšlenky začaly pomateně poskakovat.

„Nyní si odpočiň, holoubátko,“ položil mě na postel, ale své ruce nechal zasunuté pode mnou. Leželi jsme tedy v posteli spolu. Každá buňka mého těla byla našponovaná.

Sklonil se nade mě a polibky pokrýval můj krk a paže. „Později ti sem někoho pošlu s těmi nejkrásnějšími šaty, jaké jsi kdy viděla. Služebné ti pomohou se obléknout a já se už teď vsadím, že úchvatnější ženu svět ještě nespatřil. Budu na tebe čekat, krásko.“

S posledním slovem mě políbil na rty a mým tělem tím dotykem projel žár. Zvednul se a odešel.

 

- - -

 

Blankytně modré šaty splývaly až na zem, když jsem se do nich oblékla a služebná mi na zádech utáhla šněrovačku. Byly ušité z lehkého šifonu a lesklého saténu. V pase se ze strany na stranu táhla blyštivá ozdoba vybíhající směrem dolů ve tvaru písmene V a ramena mi přikrýval široký lem pokrytý malými drahokamy. Nevzpomínala jsem si, že bych na sobě kdy měla něco podobného.

Služebná mi upravila vlasy. Chvíli to trvalo, ale nakonec byly upevněné v drdolu, ze kterého volně vypadávalo několik pramenů, které mi splývaly až na záda. Další služebná mi upravila obličej a mé oči potom vypadaly… svůdně. Přiléhavější slovo mě nenapadalo. Ucítila jsem v žaludku píchnutí. Budu se mu líbit tak, jak očekává?

Nakonec mi připnuly na krk tenký náhrdelník tvořený malými modrými kroužky pospojovanými stříbrem a do uší mi připevnily dlouhé náušnice vyrobené ze stejného materiálu.

Potom ode mě poodstoupily, abych se mohla prohlédnout v zrcadle, a jedna z nich mi za zády přidržela druhé zrcadlo, abych se viděla ze všech stran.

„Je paní takto spokojená?“ zeptala se.

Chvíli jsem na sebe koukala. V těchto věcech jsem neměla zkušenosti. „Udělaly jste všechno tak, jak pán chtěl?“ zeptala jsem se proto.

„Ano, paní,“ odpověděla.

„Potom jsem spokojená.“

„V tom případě mě paní, prosím, následujte,“ odpověděla mi s mírnou úklonou a rukou mi pokynula ke dveřím.

Za okamžik jsme přišly k těžkým dveřím, za nimiž byl hluk. Moje nadšení a napjatost byly v tu chvíli hmatatelné. Nevěděla jsem, co mám očekávat, ale věděla jsem, že budu s ním. Dnes mě chce pro sebe. Nic víc jsem vědět nepotřebovala.

Služebná stiskla kliku dveří, opřela se o ně a otevřela je. Za nimi se objevil vysoký sál plný upírů a upírek. Tatam byly šedivé obleky, dnešní noc byl každý oblečen podle svého. Ženy v rozličných modelech šatů odvolávajících se na různé módní styly, muži většinou v přiléhavých černých oblecích zdobených dobovými doplňky podle současné módy. Kromě upírů, kteří dnes večer konali službu. Ti postávali za řadou sloupů po krajích sálu. Letmým pohledem jsem mezi nimi zahlédla Edwarda. Doufala jsem, že ho celý večer neuvidím. Ihned jsem se podívala jinam.

V sále hrála hudba a vznášela se v něm atmosféra nevázané zábavy. Ale já hledala jen jedno. Jeho oči. Jeho nádherné dlouhé vlasy a knír s bradkou lemující jeho tvář. Když jsem ho konečně zahlédla, svět se se mnou zatočil. Byl jednoduše… nádherný. Bezchybný.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Cathlin

18)  Cathlin (14.10.2011 19:21)

Twilly: Vennie a Bellinka, no jo! A co já s osloveníma??? Já nic, ne? I když jo, vlastně ještě tu máme Emmettova Veníka, že ano....
Ano, pamatuje si všechno. Ale má na to kompletně odlišný náhled. A ano, je totálně v rauši.
A další ano - rozhodně je tu ohrožení, že o tom Bella bude mluvit. To je rozhodně dost zneklidňující!

Twilly

17)  Twilly (14.10.2011 13:17)

takže, shrňme si to! Bella je komplet v rauši z Vennieho (mmch, Vennie a Bellinka, málem mě to rozcupovalo, ty tvoje oslovení ). Pamatuje si pravděpodobně všechno od Cullenů a taky Eďouška. Což by mohlo být docela dobrý. Jed nemá vliv na paměť. Nezastírá ji, jenom ji blbne. Co je ale potenciální problém - tedy v čem ho vidím já - je, že Bella tutově nezapoměla na jejich schopnosti. Tedy, schopnosti Cullenů. No a když Eďouš vlastně neřekl všechno... je tu z Belliny strany ohrožení, že ho v tom rauši Venniemu práskne ... snad ne, ale beru v potaz, že jsme ještě jenom na 18. kapitolce.

Kačenko

Cathlin

16)  Cathlin (21.08.2011 09:47)

Elis! Jde to ztuha, viď? Myslím čtení Jedu... Mám takový dojem, že se to vážně nedá sfouknout za den. Ale jsem moc ráda, že se ti to pořád líbí, i když se nám už notně setmělo...
Ano, Bella se vzdala všeho. Ochotně, ale ne ze své vůle. Ano, jed je dryák a ještě navíc na ni použil svou mentální schopnost, kterou si dokáže získat každou ženu...
A Elis, Bella teď vážně o Edwarda nestojí... A i když je to vlivem drogy a poškozené mysli, pro ni je to realita...

eElis

15)  eElis (20.08.2011 22:57)

Tak ten Venonův jed musí být hodně velký driák, když dokázal takhle Bellu omámit, protože se vlastně a jednoduše vzdala svého dosavadního života a hlavně své filozofie, kdy se snažila pomáhat nejen lidstvu, aby našla prostředek k početí děti, ale i ostatním upírům, kteří nechtěli být stejně zlý a zvrácení jako Stíny, ale oni nejsou těmi nejhoršími tím je Venome.
ale snad si to nevykládám špatně a já doufám, že nééé, nacházím v tom náznak toho, že Edward ji není zase tolik lhostejný... sice si to třeba neuvědomuje, ale uvnitř ní to je...

nádherná kapitolka jako vždy...

Evelyn

14)  Evelyn (11.05.2011 20:25)

Cath, tohle jsou myšlenky člověka, který je pod vlivem nějaké omamné látky. Případně někoho, koho vtáhla sekta a dočista mu vymyla mozek. Nikdy dřív svět nebyl tak krásný a úžasný jako teď... Nikdy mi nebylo tak dobře... Nevadí mi nic, co Venome dělá, protože vím, že všechny jeho činy jsou správné...
Přijde mi hrozné, že si Bella pamatuje celou svou minulost. Mnohem horší, než kdyby měla až do onoho polibku tmu a prázdno. To, že ví, a je jí to jedno, je absolutně děsivé. A znovu se neubráním přirovnání k působění vedoucího sekty. Na střední jsem měla kamarádku, která se k takové zvláštní společnosti dala. Během týdne byla někým úplně jiným. A Bella v téhle kapitole mi ji až moc dobře připomněla...

13)  nathalia (22.04.2011 21:49)

Byla to krasna kapitola! Chudak Edward, bylo mi ho tak lito! Popisovala jsi to vsechno tak realne, ze jsem verila Belle kazde jeji slovo!!!! Koukam, ze holcicka se nam stava nejak zavisla!!!! Jdu hned na dalsi!!!!

Cathlin

12)  Cathlin (19.04.2011 19:54)

Awio!!! Hele, takže jsem tě donutila fandit Edwardovi, i když ho nesnášíš? To tedy beru jako úspěch. ;) Docela by mě zajímalo, co ti na tom originálním Edwardovi tak vadí, ale chápu, že to by bylo asi na dlooooooouhé vysvětlování, že ano.
Bella a její štít a tvoje úvahy o tom, jak to vše skončí a zda Bella nepoužije štít proti Edwardovi... Nemůžu ti k tomu nic říct, abych neprozrazovala! Ale taková úvaha je rozhodně zajímavá a určitě míří správným směrem. A to už jsme v rovině co by kdyby, že ano... A já se raději odmlčím. Každopádně veškeré úvahy vítám! A pomáhají mi skládat tuhle neskutečně složitou mozaiku.
A neboj!!! Venome bude, jak už jsem říkala. Jedna černá mazlavá kapitola... A Dizzy bude taky! Brzo se dostane do středu dění (ha, opět prostor na přemýšlení, že!!!) a dost možná bude mít hned dvě kapitolky... Už se na ně těším. Ale nic neslibuju, protože jak už to tak znám, všechno může dopadnout jinak. Plán je ale takový!

11)  Awia (19.04.2011 18:52)

Pohled Belly byl ... zajímavý. Je sice hezké, že si pamatuje svůj předchozí život, ale stejně mi připadá, jako by její dřívější zážitky byly "v mlze", i když je to teď nejspíš právě naopak. Je vidět, že na ni jed působí. A upřímně - při popisování jejích pocitů k Venomovi se mi zvedal žaludek a dokonce jsem si začala i přát, aby se vrátila zpět k Edwardovi. A dokonce jsem také dospěla k závěru, že Edward je prostě lepší! Já fandím Edwardovi! Chápete to? A to ho stále nemám ráda! I když ... v tvém podání ho asi ráda mít budu. :D Bella je hezky zfetovaná. Probrání asi bude hodně bolet. A nejen ji. Raději nechci domýšlet, co Venome zamýšlí, každopádně ... při pročítání komentářů jsem si všimla poznámky, že "je lepší, když Edward Belliny myšlenky neslyší" - o tom žádná, ale co když Bella použije svůj štít na Venoma, když se ho bude Edward snažit zneškodnit? Protože pokud se podívám na její momentální stav, usuzuji, že by toho byla schopná (a ještě ráda by za svého "milého" položila život). A holku upřímně lituji za ty její najivní představy, ale ... ona za to nemůže, že. Jsem napnutá jak struna. Ráda bych pohled Venoma, ale začínám pociťovat akutní nedostatek Dizzyho ... achich, to je dilema.

Cathlin

10)  Cathlin (18.04.2011 23:03)

Julie, to jsi tedy uhodila hřebíček na hlavičku. I já Venoma srovnávám zrovna s touhle osobou... Už kolikrát mě to napadlo! Je vidět, že tedy se to asi nabízí. A je vidět, že jsme vážně na stejné vlně.

julie

9)  julie (18.04.2011 22:57)

Věděla jsem, že veškeré své úsilí vkládal do toho vybudovat pro upíry lepší svět. A to nebyl lehký úkol. Jenom díky němu jsme se mohli na zemi cítit více v bezpečí a nemuseli jsme se skrývat
Byl jednoduše… nádherný. Bezchybný.
Tak u čtení těhle větiček se mi zatmělo před očima...jako bych je četla...u charakteristik Hitlera a omlouvání jeho "přehmatů".
Každopádně vystihují stav Bellina rozkladu osobnosti,ten jeho jed ji rozežírá jako kyselina..bude vůbec možné ty následky vyléčit?!? I kdyby se ji podařilo zachránit, dostat z vlivu drog...co až si všechno uvědomí...z toho se složí totálně!
A jakou má ještě dojemnou starost! „Užila sis dnes svůj pohár krve, Bellinko?"

bb119

8)  bb119 (18.04.2011 21:23)

právě mi něco docvaklo, ale mlčím jako hrob to jsem zvědavá, jestli tuším správně já ti to u příští kapitolky písnu
P.s. hroutí? se mám na co těšit, já jsem teprv u devátýho dílu první série, jedná se o velmi čerstvou, terpve několikadenní závislost, víš ;)

Cathlin

7)  Cathlin (18.04.2011 21:06)

Bíbí, víš jak je těžký ti odpovídat a přitom nespoilerovat? Téměř nemožný... Takže ti toho teď na tvé úvahy moc nenapíšu! Ale jsem ráda, že nad tím vším takhle přemýšlíš. A pravda je, že před sebou budou mít úkol jako hrom. Jed je zkrátka velké sousto.
Jo, a, btw, by tě mohlo celkem napadnout, co asi tak bude příště. Ale radši to sem nepiš!!! Ať nenapovídáš. :)
PS: Zvláště miluju, prostě miluju, když se Damon hroutí, když to s ním mává, když se to v něm pere... Já prostě miluju silný emoce a v jeho podání... Uááááááá! Na omdlení...

bb119

6)  bb119 (18.04.2011 20:02)

pár doplňujících informací
s knihou jsem měla chuť praštit do rohu, takže by to slízla obýváková stěna
a že mě napínáš?! no to teda jo a nutíš mě furt přemýšlet, tak třeba před chvíli jsem při sbírání prádla dumala, jestli vůbec chystáš šťastný konec, teda nepochybuju, že Venoma zlikviduješ, sama ho nesnášíš, takže si určitě vychutnáš jeho likvidaci :D ale spíš jsem se zamýšlela nad Edwardem a Bellou, jak moc je to poznamená, Edward teď musí porušit většinu svých zásad, musí dělat spoustu hrůzností a nebude lehké se se vším smířit, tyhle zážitky nezmizí jak mávnutím kouzelného proutku, a pak Bella..., protože si i teď pamatuje svůj původní život, tak usuzuju, že až se dostane z vlivu jedu, bude si pamatovat, co se odehrálo v Paláci, jak se chovala, jak toužila po Venomovi, kladu si otázku, jak se vyrovná s tím, že vlastně zradila Edwarda, samozřejmě že to nebyla její vina, ale stejně... dokáže to jen tak hodit za hlavu?
a taky jsem si uvědomila, jak moc jsem vděčná, že Edward nemůže číst Belle myšlenky, to by chudák malej asi neunesl
už se moc těším na příště a zároveň se i trochu děsím, přiznám se, že jsem vymýšlela, cože to Venome asi udělá, ale moje mozkomyši (:D :D :D tenhle výraz jsem si zamilovala) trvdošijně odmítají spolupráci :D

P.s. ááááách Damon když se poprvé objevil na scéně úplně mi spadla brada teď to mám tak půl na půl, podle toho co zrovna vyvádí
a ty nečekaný šoky, no o těch mi něco povídej, teda mě ne spíš mému organismu, který už několikrát byl na pokraji infarktu

Cathlin

5)  Cathlin (18.04.2011 18:58)

Bíbí!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tedy. Uf. Nech mě ten komentář chvíli vydýchat, abych se mohla pustit do odpovědi. Jako vždy jsi byla skvělá!!!!
Takže tě to tak moc naštvalo, jak Bella visí na Venomovi? Jak zahodila všechno a žije jen přítomností... Jen zírám! To jsem to tedy vymyslela! Mno a konečně, KONEČNĚ někdo praštil mojí imaginární knihou o zeď nebo o stůl nebo o co by jsi s ní praštila, mít ji v ruce!!! Ty to tedy hltáš!!! A já se opět jenom tetelím blahem, že v tobě dokážu vyvolat tak silné reakce.
A i strach, jak to dopadne. Člověk má sklon věřit, že to všechno bude zase dobré, že ano... Ale koukám, že tohle je chvíle, která tě donutila se zamyslet, jestli z toho ještě vůbec existuje cesta ven. A pěkně tě to napíná... Wow! Nádhera!!! Má spisovatelská bohyně tančí!!!
Mno, vážená paní čtenářko, budeš muset číst dál a zjistíš, jestli tu cesta bude a nebo ne, ale napínavé to bude ještě dost dlouho... Právě kvůli tomu, co jsi dneska napsala. Ale základní balíček informací v tomto směru přijde tak během následujících tří kapitol.
Ptáš se, jestli Venome v další kapitole udělá to nejstrašnější, co pro něj plánuju. Ne, v dalším díle to nebude. I tak ale udělá něco strašného. Dneska jsem to smolila celý den a jsem ted z toho citově docela vyčerpaná, protože to, čím jsem si zase musela projít... :/ Trpím se svými postavami.
Ta úvaha "K čemu lidé potřebují knihy..." je vážně celkem paradoxní na stránkách zuřivě přeplněných příběhy... , ale zkrátka přehledně vystihla Bellin stav mysli.
Tak, Bíbí, prosímtě připrav si nervy na příště, protože jestli tohle pro tebe bylo silný kafe, příště to nebude o moc lepší... :p
PS: Upíří deníky nemají chybu! Jsem ti to říkala!!! Ten scénář a zápletky a nečekané šoky, to na tom totálně miluju. A taky Damona... O tom si můžeme napsat. Jo, a z upíren se vyhrabat, to je nadlidský úkol...

bb119

4)  bb119 (18.04.2011 18:25)

Tak Cathlin, čímpak dneska začnu? asi mým pocitem z dnešní kapitolky, víš, já jsem zvyklá, že ve mě touhle povídkou vyvoláváš spoustu emocí a některé jsou velmi, velmi silné, ale Cath dneska jsi ve mě odpálila bombu, každou buňku mého těla zachvátil nekontrolovatelný VZTEK, ten pocit ve mě narostl hned po několika větách a postupně jen sílil a sílil, čtení mě stálo opravdu hodně sebeovládání, myslím, že jsem místy musela i zhluboka oddechovat, abych se aspoň trošku uklidnila, mít Jed v knižním podáním, možná bych s ním i praštila (pak bych se na něj samozřejmě ihned znova vrhla, abych se dozvěděla, co bylo dál) při psaní těchle řádků jsem rozzuřená doběla a vztek si vybíjím aspoň na klávesnici, ehmmm sice si připadám trošku zvláštně (tohle asi není normální reakce, viď) no jo, ale já si nemůžu pomoct, vždyť už mě znáš...
Bella je totálně v rauši, vznáší se na obláčku pohody, teď je všechno nejdokonalejší, nic lepšího v životě nepoznala, Venome je ten nejúžasnější chlap pod sluncem, předchozí život byl jen nuda a šeď, Edward je tak obyčejný, není na něm vůbec nic zajímavého si ze mě snad děláš srandu ne, ne Cath já se nezlobím na Tebe, napsalas to skvěle, jenomže jen si na tyhle Belliny myšlenky vzpomenu... uff, škoda mluvit, být upírem, jdu se vybít do lesa a lehne tu tak půlka polesí a to není všechno, protože při pomyšlení, že Bella po tom zmetkovi Venomovi tak touží, dokonce se nemůže dočkat jejich poprvé!!! chytám se tu za hlavu, zuřím, vztekám se, opět na mě útočí neodolatelná chuť do něčeho praštit nebo spíš do někoho (malá nápověda, jeho jméno začíná na V :D ) co jí to jen udělal?!
tak jsem se trošku vyvztekala a dostavuje se další pocit, o kterém jsem ještě před chvílí neměla ani tušení, Cathlinko jak tohle všechno dopadne? půjde to vůbec nějak napravit? jak tohle Edward s Bellou zvládnou? ano mám strach, věděla jsem, že je Bella omámená, ale tohle překonalo všechna moje
očekávání, je vůbec nějaká naděje, že se z toho Bella vzpamatuje, že opět pocítí lásku k Edwardovi, bojím se, že i když nebude dostávat jed a i když Venome zemře, že to zanechá stopy na její mysli :( ne, ne, ne, ne o nečem takovém vůbec nesmím přemýšlet, pořád musím věřit, nesmím ztratit naději
a co to Venome chystá? nebo se spíš mám zeptat, co to chystáte vážená paní autorko? v jednom komentáři jsi mi napsala, že Venome udělá něco opravdu hnusnýho, bude to už teď? na té slavnosti? chce nějakým způsobem demonstrovat moc? nebo dokonce vyzkoušet Edwarda? už jen to pomyšlení.... nevíš, proč mi najednou naskočila husí kůže? vidíš Cath co se mnou děláš, nemám ani tušení, co se bude dít a stejně se třesu hrůzou, ale už se nemůžu dočkat, až bude další dílek :)

tý jo, já dneska nemám žádnou teorii nic mě nenapadá....
a tohle si nemůžu odpustit :p "...k čemu lidé potřebují knihy. Číst mohou jen blázni, které jejich vlastní život nenaplňuje. Snad v nich hledají zážitky, kterých se jim nedostává?" to Ti teda pěkně děkuju, ale na druhou stranu, když o tom tak přemýšlím... tak blázen jsem, to není nic nového :D :D a s těma zážitkama hmmm něco na tom bude, u nás asi těžko potkám upíra, že? :D :D :D

P.s. zcela mimo téma - začala jsem sledovat Upíří deníky a jsem... nadšená, ohromená a zcela polapená technický dotaz: to už se z těch upíren nikdy nevyhrabu, či co? :p :p asi ne

Cathlin

3)  Cathlin (18.04.2011 16:31)

Janebko: No... :D :D :D Jasně! Ta větička mě taky pobavila, když jsem ji psala... Vlastně to popírá celé to šílenství kolem Stmívání aj. ... Ale ta věta tam prostě patří!
A že něco chystám???? Na to vem jed/Jed!!! Chystám toho fakt hodně... Mozkomyši už odmítají makat, protože je už dva dny téměř nepřetržitě trápím podrobným sestavováním bodů do dalších kapitol...!!! A čím víc o těch kapitolách vím, tím víc se na ně těším!!! To ještě bude!!!!

Janeba

2)  Janeba (18.04.2011 16:14)

Jo a vzhled Venoma se ti povedl, ale můj šálek to není! Zůstávám věrna!!!;)

Janeba

1)  Janeba (18.04.2011 16:12)

O ou, Cathlinko, tak to je teda síla!!! Naše Bellinka v rauši!!! Na jednu stranu je moc dobře, že si neuvědomuje, že je s ní manipuláno, na druhou stranu, si však uvědomuje, že svůj život žila s jinou rodinou a s Edwardem! Je to poměrně smutné i jen o tom číst! Chudák Edward!!! Z celé povídky mám však pocit, že něco chystáš! Co se stalo se Sue, její předchůdkyní? Co se bude dít na té slavnosti? Ach, Kačenko, ty mi dáváš!!! Ale přesto jsem našla místo, které mě pobavilo, ... Číst mohou jen blázni, které jejich vlastní život nenaplňuje. ... :D Bez komentáře! ;)

Děkuji!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek