Sekce

Galerie

/gallery/nedotýkej se mě.png

Každý nám může poradit. Ale rozhodnutí je jen na nás a následky taky.

29. kapitola – Jak probudit?

Ležela jsem v pokoji na měkké posteli. Okolo sebe jsem měla omotané Edwardovo sako. Posadila jsem se a koukla se okolo. Zase jsem byla v pokoji mých rodičů. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

Pak jsem se postavila a zase jako myška jsem se vyplížila z pokoje rovnou k Edwardovi. Potřebovala jsem vědět, jestli mi včera řekli pravdu, nebo ne. Bála jsem se toho, co tam na mě bude čekat, ale tím, že jsem dokázala číst myšlenky, bylo jasné, že ještě vzhůru nebude. A mě zajímalo, proč je to jinak než posledně. Proč zrovna Edward vždy musí mít něco extra. Dřív to byla moje parketa, ale koukám, teď je jeho.

Pomalu jsem se blížila k pokoji, ani jsem moc nevnímala okolí, proč taky. Stejně ho musím vidět a oni to ví stejně jako já. Před dveřmi do pokoje jsem se ale na chvíli zastavila. Přešlapovala jsem z nohy na nohu a nejistě držela ruku u kliky. Nebyla jsem si najednou tak jistá, jestli to chci vidět zase. Ale já ho musela vidět, i když bude zase ležet nehybně, bez známky života.

S naději, ale i strachem jsem rychle otevřela dveře. Můj zrak padl na postel, kde se odehrávala stejná scéna jako před týdnem. Nic se tu nezměnilo a moje oči se zalily slzami. Vešla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. Pomalu jsem došla k posteli a posadila se na její kraj.

Nemůže být mrtvý, cítila bych to, jako tenkrát, přesvědčovala jsem samu sebe v mysli. Podívala jsem se ven velkou skleněnou zdí, kterou jsem v tomhle pokoji milovala. Vybalila jsem si, jak mi tu Edward řekl, že mě miluje. Jak krásné a přitom bláznivé to bylo. Já věděla, že to tak být nesmí, ale on mě dokázal přesvědčit o opaku, že je to správné a má to tak být. Sám tomu věřil. Můj zamilovaný blázen.

Podívala jsem se na něj. Ležel klidně. Ruce měl podél těla na přikrývce, kterou měl do pasu. Na sobě měl stále to stejné bílé triko jako ten den. Zavřené oči a klidný výraz ve tváři. Přetočila jsem se na stranu a zadívala jsem se na něj. Jako bych čekala, že otevře svoje krásné zlaté, pronikavé oči a usměje se na mě.

Ano, přála jsem si to, ale všechna moje přání byla zbytečná. Nikdy se mi neplnila, tak proč by měla teď?

Na rukou jsem měla svoje rukavice, tak jsem si vzala jednu jeho ruku do své. Přetočila jsem ji dlaní vzhůru a hrála si s jeho prsty, nebo mu do dlaně kreslila kolečka.

„Co mám dělat, Edwarde?“ zeptala jsem se ho potichu. On mi vždy poradil, ale teď mlčel. Jak jinak, když je kvůli mě v kómatu.

V hlavě se mi přehrál rozhovor v autě.

„Proto má Carlisle novou teorii,“ začala Alice.

„Jakou?“

„Že se Edwarda musíš dotknout, abys ho probudila.“

Jaká je jistota, že má Carlisle pravdu a já ho nezabiju? Není žádná. Oni to prostě hodlají risknout. Buď umře, nebo se probudí. Jinak by jim tu navždy ležel a nepohnul se. Jenže já takhle nedokážu přemýšlet. Nechci, aby umřel a nechci, aby tu navždy takhle ležel jako Šípková Růženka.

I když on je krásnější než pohádková princezna. Nad touhle myšlenkou jsem se musela pousmát. On byl princ, ale já nebyla princezna, proto mě on vysvobodit nemohl. Z vězení mého těla, které mělo ochrannou bariéru v podobně daru.

„Nechci ti ublížit víc, než jsem udělala,“ povzdechla jsem si a hrála si s jeho rukou. „Říkala jsem ti, že to není dobré. Ale poslouchal jsi mě někdy? Ne! To je ta tvoje mužská paličatost, vždy máte pravdu,“ povzdechla jsem si. „Bojím se. Nechci tě ztratit, nechci,“ šeptala jsem.

Nikdo mi nemohl dát jistotu, že ho nezabiju. A kdyby mi to někdo řekl, bylo by jasné, že lže. Nejhorší byl ten pocit odpovědnosti. Pocit, že je to na vás. To, že je to na vás, když ho zabiju, budu si to já vyčítat a ostatní to budou dávat za vinu mně. I kdyby to neřekli nahlas, bylo by to jasné. A už nikdy se to nezmění.

Proč jsou vždy ty nejtěžší rozhodnutí v životě jen na vás a nikdo vám neporadí? Nechají vás, abyste se sami mučili a přemýšleli nad vším okolo.

Proč mám já rozhodovat o jeho životě?

Když umíral jako člověk, rozhodl Carlisle, že neumře. Tohle rozhodnutí, bylo správné. A kdyby chtěl umřít, mohl ho roztrhat a spálit.

Ale když ho teď já zabiju, nikdo ho nevrátí zpět.

Jestli vaše rozhodnutí je správné, nebo ne se dozvíte, až ho učiníte. Nic jiného vám nezbývá, než čekat, co se bude dít dál.

Podívala jsem se na Edwardovu klidnou tvář. Nebyla jsem si jistá, jestli dělám dobře, ale byla jsi si jistá, že to udělat musím.

Položila jsem Edwardovu ruku a sundala si rukavice. Pohladila jsem opatrně Edwardovu tvář.

„Omlouvám se. Za všechno, Edwarde. Miluju tě,“ zašeptala jsem k němu.

Opět jsem uchopila jeho ruku do svých a sklonila se nad něj. Dívala jsem se na jeho tvář a čekala na různé reakce.

Nic se nedělo.

„Tak, Edwarde, nejsi Šípková Růženka,“ šeptala jsem si pro sebe. Držela jsem jeho ruku docela dlouho a žádný zvláštní pocit nepřicházel. Nic se nedělo.

Ne!

Nemohla jsem ho zabít bez toho, abych to cítila.

„Edwarde, no tak,“ zaprosila jsem ho. Nedalo mi to a já ani v tu chvíli nechápala, co jsem dělala, ale přitiskla jsem svoje rty na jeho a začala ho líbat bez toho, aniž bych čekala odpověď z jeho strany.

Jeho rty ale začaly spolupracovat a jeho ruka se mi vytrhla a pohladila mě na tváři. Nevnímala jsem, co dělám, a dál dorážela na jeho rty a on mi s úsměvem odpovídal.

Celou dobu jsem cítila podobný pocit, jako když se někoho dotknu, ale přitom byl jiný.

Když jsem pocítila slabost a najednou tmu.

 

Edward:

Vůbec jsem nechápal, co se to děje, když se na mě najednou Bella skácela a byla mimo.

„Carlisle!“ zakřičel jsem, že mě snad slyšeli do Forks.

Najedou se rychle otevřely dveře a všichni byli v pokoji a nechápavě se dívali střídavě na mě a Bellu v mojí náruči.

„Bello, holčičko,“ byli u mě hned Rose a Emmett.

„Zničeno nic se složila,“ bylo jediné, co jsem dokázal říct.

„Ona to udělala. Dotkla se ho, aby ho oživila,“ tohle běhalo hlavou všem. Nechápal jsem, o čem to mluví. Carlisle začal opatrně pohlížet Bellu. Položil jsem ji na postel a postavil se vedle. Mohl jsem si mezitím počíst v hlavě ostatních, co se stalo.

Nevěřil jsem tomu, co jsem slyšel.

Já byl mimo? A týden?

To nebylo možné, ale pak jsem se podíval na Bellu, jak ležela na posteli a nehýbala se. Takhle nějak jsem prý vypadal taky, ale u mě bylo horší určit, jestli žiju.

Nevěřil jsem tomu, co jsem viděl a slyšel v jejich myslích. Carlisle po chvíli dokončil prohlídku.

„Asi ti dala víc energie, nevěděla, že to funguje. Je na tom stejně, jako jsi byl ty. Musím pár dní počkat a pak se uvidí, co budeme dělat dál.“

„Edwarde, měl bys jít na lov, máš úplně černé oči,“ promluvila ke mně Esme.

„Nemůžu ji tu nechat,“ pokoušel jsem se z toho vyvlíknout, ale marně.

„Ostatní tu zůstanou, ty půjdeš jen s Emmettem a Jasperem. Hned se pak vrátíte.“ Bylo jasné, že protesty mi jsou k ničemu a kdyby něco, Emmett byl schopen mě odtáhnout pryč vlastnoručně.

Šel jsem tedy s mojí ochrankou na lov a co nejrychleji skolil pár srn, chtěl jsem být už zase u Belly.

Hned jak jsem vešel zpět do domu, zamířil jsem do pokoje. Bella ležela přikrytá na posteli. Sedl jsem si na okraj postele a koukal se na ni.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Michangela

15)  Michangela (28.12.2010 11:35)

Zajímavá výměna! Snad to brzo vyjde do nějakého kompromisu.

Mili

14)  Mili (28.12.2010 10:27)

Úžasná kapitolka . Když se jedna Růženka probudí, spí zase ta druhá, snad se proberou oba dva:)

13)  Liz (27.12.2010 23:28)

Tak tohle jsem nečekala
naprosto skvělý díl
už se moc těším na pokračování

12)  hellokitty (27.12.2010 22:46)

11)  lady sadness (27.12.2010 22:22)

očúvaj - ty oná - ana-morka, toto to mi nerob, také šoky, to sa fčul nebudú mocť dotýkat, aby si nemenili kómu lebo čo? teraz z toho urobíš začarovaný kruh? lebo keho oného? šak maj zlutováný s nyma aj s náma fčilkaj aby som čekala na dalšú kapitólu, tunák je mój odkaz /šak ty už hňápeš, né?/

10)  zuzka (27.12.2010 22:19)

ach mali by sa to naučiť ovládať ale aspoň vedia že to funguje.

eMuska

9)  eMuska (27.12.2010 22:11)

moje nervy! takže oni si tú komú podali ako štafetu, prepána! Edwarda musí poraziť!

ALE:

Zachránila ho! Bellsa je úžasná! Ako sa ho dotkla, pobozkala... A ako sa prebral...A ona omdlela... aaach! prekrásne, dúfam, že pokračovanie bduej čo najskôr...

8)  mary (27.12.2010 21:33)

to je jak na houpačce, jednou on, potom ona

lied

7)  lied (27.12.2010 20:57)

uf ty mi teda dáváš v jedné sekundě se mi uleví a pak zase přitíží to je teda něco takhle aby si vyměnili role

semiska

6)  semiska (27.12.2010 20:36)

Když už to konečně vypadá, že by to mohlo být konečně na správné cestě, tak se to zse zkomplikuje. Jendou je v limbu Edward, podruhé Bella. No, ty jim teda dáváš:D Mělo by to být lehce smutné, ale trošku mi ten konec přijde komický :D Těším se na dlaší kapitolku.

5)  Scherry (27.12.2010 20:32)

Moc hezké

MaiQa

4)  MaiQa (27.12.2010 20:22)

Tak to je něco. :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D

Carlie

3)  Carlie (27.12.2010 20:21)

To je dobrý nápad , že se naučila svůj dar obrátit... jen musí nacvičit míru... doufám, že si teď nebudou energii předávat a střídat se v bezvědomí, to by se moc neužili :D Moc hezké, napínavé, emotivní

2)  Ashley (27.12.2010 20:11)

to je teda dvojka

Nosska

1)  Nosska (27.12.2010 19:57)

Teda vyměnit si stav bezvědomí mohou je oni:D :D :D já vím, že jejich trable jsou spíš k pláči, ale oni mě neskutečně pobavili

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - Quil