Sekce

Galerie

/gallery/nedotýkej se mě.png

Je tu menší odreagování.

17. kapitola – Slečno McCarty, pane Cullene

Ráno jsem se probudila zabalená do deky, schoulená u Edwardova boku a jeho paže mě silně objímaly. Nechtěla jsem myslet na to, co se stalo včera.

„Dobré ráno, Bello,“ promluvil na mě sametový hlas Edwarda.

„Ahoj,“ špitla jsem a podívala se do stropu. „Kolik je hodin?“

„Půl osmé,“ odpověděl v klidu, ale já se rychle posadila.

„Cože?! Tos mě nemohl vzbudit? Musíme do školy.“ Rychle jsem se pokoušela dostat ven z postele.

„Klid, Bello. Máš zůstat doma, tohle mi řekla Rose,“ zarazil mě Edward. Otočila jsem se na něj.

„A ty si myslíš, že chci být doma?“

„Po tom včerejšku,“ zašeptal.

„To je ono, Edwarde. Po tom včerejšku nemůžu zůstat doma. Potřebuju mezi lidi, už dlouho jsem tam nebyla. Potřebuju na chvíli vypnout od toho všeho. Útěku do Denali, tebe, táty, toho upíra. Potřebuju na chvíli být alespoň trochu normální.“ Vymanila jsem se mu a mířila do koupelny. „Takže se připrav do školy, umyju se a jedem,“ řekla jsem ještě a zalezla.

Rychleji než jindy jsem se umyla a upravila. Vrátila jsem se do pokoje, kde už Edward nebyl, oblekla se. Čapla jsme tašku a mastila si to dolů ze schodů.

„Bello, pojď si dát snídani,“ zakřičel na mě z kuchyně a tak jsem tam šla. Na stole byla miska s mlíkem a vločkami, tak jsem to do sebe rychle naházela.

Edward jen kroutil hlavou. V síni jsem se obula, vzala si bundu a baťoh, Edward mi otevřel dveře a mohlo se jít.

„Kde se tu vzalo Volvo?“ ptala sem se, když mi otevřel dveře.

„Než ty ses umyla, já se stihl vrátit,“ usmál se na mě.

„Jsi ale rychlík,“ zasmála jsem se a nasedla. Edward jel rychle. Co jsem se koukla na hodiny na palubní desce, už zvonilo. První hodinu jsem měla s Edwardem dějepis. To bude taky sranda.

Před školu jsme dojeli opravdu rychle. Edward mi pomohl vystoupit a zamířili jsme spolu k učebně. Ale před ní mě zastavil.

„Jdi první, já chvíli počkám, ať to není až tak nápadné, alespoň profesorce,“ usmál se na mě. Přikývla jsem a pak se otočila ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř. Všichni se na mě otočili.

„Dobrý den, já se omlouvám, zaspala jsem,“ omluvila jsem se.

„Ať už se to neopakuje, slečno McCarty,“ začala hned hudrovat. Rychle jsem zamířila do lavice.

Kluci se na mě stále otáčeli a já nechápala proč a pak mi to došlo, nebyl tu Edward, aby je zpražil pohledem. Povzdechla jsem si, když se dveře znovu otevřely a tentokrát tam byl Edward.

„Omlouvám se, paní profesorko, ale měl jsem defekt po cestě,“ krásně se na ni usmál. Vážně jsem potlačovala zavrčení.

„To nic, pane Cullene, to se stává, posaďte se,“ usmála se na něj a poté se otočila zpět k tabuli. Edward si šel tedy ke mně sednout.

„To není fér, mě div neseřve a na tebe To nic, pane Cullene, to se stává?“ začala jsem si naštvaně brblat.

Edward se vedle mě potichu zasmál, střelila jsem po něm naštvaným pohledem.

„Kdybys řekl, že jsi zaspal, odpověděla by: To nevadí, a nechcete zítra zaspat se mnou?“ vrčela jsem podrážděně.

Edward si mě za pás i se židlí přišoupl k sobě blíž.

„Nebruč už,“ zašeptal mi do ucha. Jen jsem zavrčela. Studenti se na nás otáčeli, věděli dobře, že Edward defekt fakt neměl.

„Hele, ten usměv si po ní taky nemusel házet, aby si něco nemyslela,“ osočila jsem se i na něj.

„Nechtěl jsem být seřván jako vy, slečno McCarty,“ zasmál se.

„To by stačilo, aby sis sundal bundu a měl pod tím upnuté triko nejlépe bílé, ale černé by taky nebylo špatné,“ otočila jsem se k němu.

„Nech toho, kdybychom měli biologii, tak by to prošlo tobě hladce a mě by profesor seřval.“

„Nemáš si na jeho hodinách hrát na chytrého,“ podotkla jsem s úšklebkem.

„Slečno McCarty, nejen že zaspíte, ještě budete vyrušovat mě a pana Cullena?“ začala na mě zase hudrovat.

„Už mlčím,“ odpověděla jsem suše.

„Víte co, slečno, pojďte k tabuli, vyzkouším si vás.“ Zákeřně se na mě usmála. Potlačila jsem hodně hlasité vrčení a zvedla se. Pomalu jsem se došourala k ní a čekala, co bude chtít. Vítězně jsem ze zkoušení odešla já, uměla jsem to na jedna a nemohla mi dát jinou známku. S úšklebkem jsem se vrátila do lavice. Jen co jsem zapadla, vyplázla jsem na ni jazyk jako malá a Edward se vedle mě začal smát.

„Stalo se něco, pane Cullene?“ ptala se hned. Že by seřvala i jeho? Doufala jsem.

„Omlouvám se, paní profesorko,“ usmál se na ni a já ho pod stolem kopla tak, že jsem si asi zlomila nohu. Potlačila jsem vyjeknutí a hlavu si položila na lavici.

„V pořádku, pane Cullene, ať už se to neopakuje,“ usmála se na něj. Si dělá prdel?!

„Kráva,“ zavrčela jsem do lavice a držela si nohu.

„Jsi v pořádku?“ ptal se hned Edward.

„Jo, jen si musím pořídit boty s ocelovou špičkou a zevnitř polstrované,“ zamumlala jsem a už se posadila normálně. „Já ji jednou zabiju, přísahám. V pořádku, pane Cullene, ať už se to neopakuje,“ začala jsem naštvaně napodobovat její hlas. Edward se smál, co nejtišeji to šlo.

„Já jí ukážu V pořádku, pane Cullene. Se z toho do smrti nevzpamatuje,“ brblala jsem naštvaně.

„No tak, slečno McCarty, vy chcete být zase napomenuta?“ zasmál se.

„Ještě jednou to řekne a vážně po ní skočím,“ zavrčela jsem na Edwarda, ale ten se stále usmíval.

„Slečno McCarty, dávejte už pozor, nebudu vás napomínat neustále,“ ozvala se zase. Ruce jsem stiskla v pěst a měla co dělat, abych vážně neskočila. Edward mi chytil jednu ruku a zakroutil hlavou, abych to nedělala.

„Na konci roku ji zaškrtím, přísahám,“ promluvila jsem k němu.

„Proč? Vždyť je to tak milá profesorka,“ usmíval se. V tuhle chvíli měl vážně štěstí, že jsme v učebně, jinak bych mu jednu vyšila.

Když se konečně ozvalo to vytoužené zvonění, uklidila jsem si věci do tašky, nečekala jsem na Edwarda a celkem kulhavou chůzí jsem se vydala na další hodinu. Hned byl u mě.

„Bell, jsi v pořádku, co noha? Nemám tě odvést za Carlislem?“

„Vše je v pořádku, já se o sebe postarám,“ řekla jsem chladně a vešla do třídy. Měli jsme, biologii, takže jsem zase seděla s Edwardem. Nevšímala jsem si ho. Začala hodina a já si Edwarda dál nevšímala. Profesor vykládal nějakou látku, ale já nevnímala ani jeho.

„Jsi strašně roztomilá, když se snažíš být naštvaná,“ šeptal mi Edward do ucha.
„Já se nesnažím, já jsem naštvaná,“ podotkla jsem.

„No tak, lásko. Přeci bys na mě nebyla naštvaná,“ zašeptal mi do ucha.

„Byla.“

„Bell, no tak byla to jen legrace,“ pokoušel si mě udobřit.

„Tohle je taky legrace, tak se směj.“

„Bell,“ zakňučel.

„Pane Cullene, přestaňte už obtěžovat slečnu McCarty,“ napomenul ho profesor a já se musela usmát. Alespoň někdo mě brání.

„Já tě taky bráním.“

„Že jsem si nevšimla.“

„V tom případě si kup brýle,“ odpověděl naštvaně. Podívala jsem se na něj. Dal ruku pod bradu a koukal se na tabuli.

„Á, tady pán si hraje na uraženého a přitom nemá důvod,“ zasmála jsem se.

„Ty sis začala,“ podíval se na mě.

„Ne, ty. Já neřekla, že je ta profesorka milá. Celou hodinu se po mně vozí a ty pak řekneš tohle,“ zavrčela jsem na něj.

„Jenže tobě nevadí, že jsem to řekl, když se po tobě vozila, ale že jsem to řekl,“ vítězně se zasmál.

„Chlap nemá, co mluvit o jiných,“ zamumlala jsem, ale slyšel to.

„Ty žárlíš,“ řekl vítězně.

„Prosím tě, ani by mě nehlo,“ pokoušela jsem se ho vyvést z omylu.

„Tak co kdybychom na to zapomněli?“ navrhl nadějně.

„S tím by se dalo souhlasit,“ dělala jsem, že přemýšlím. „Dojednáno, pane Cullene,“ usmála jsem se na něj nakonec.

„Skvěle, slečno McCarty.“

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  lucka2010 (27.11.2010 15:56)

jo jo nádhera!

Dennniii

14)  Dennniii (27.11.2010 10:27)

superní kapitolka

13)  hellokitty (27.11.2010 00:06)

semiska

12)  semiska (26.11.2010 23:41)

Ty byli tak bombový a skvělý. Strašně moc jsem se skvěle bavila. Taky bych tu učitelku někam zakopala pěkně hluboko a Edwardovi bych pár vyšila, aby si pamatoval, že si nemá ze mě utahovat ;)

11)  Liz (26.11.2010 22:13)

Skvělá kapitolka

MaiQa

10)  MaiQa (26.11.2010 21:40)

Michangela

9)  Michangela (26.11.2010 21:23)

plyshovymedvidek

8)  plyshovymedvidek (26.11.2010 21:19)

7)  Ashley (26.11.2010 21:14)

6)  Lulu (26.11.2010 20:48)

eMuska

5)  eMuska (26.11.2010 20:42)

Tak to bolo niečo neskutočné! Také dialógy sa nevidia hoc kde! Bol to prekrásny zážitok!

Mili

4)  Mili (26.11.2010 20:41)

Fantastické

eElis

3)  eElis (26.11.2010 20:08)

super kapitolka.

Carlie

2)  Carlie (26.11.2010 19:52)

Dokonalá jízda!!! Žárlení jim jde skvěle!!! :D Povedená, úžasně vtipná kapitola!!!

1)   (26.11.2010 19:37)

To nevadí, a nechcete zítra zaspat se mnou? Tahle kapitola konečně nebyla smutná, ale fajně vtipná!
:D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Bree