Sekce

Galerie

/gallery/nedotýkej se mě.png

Když se vše vyjasní, začne vyptávání. A nápady, které by jste nejraději ani neslyšeli.

12. kapitola – Přemlouvání

Běžela jsem krajinou a vše mi bylo jedno. Byla jsem dost hluboko a tak jsem si ještě skočila na lov. Pomáhá mi to se uklidnit. Vybiju tak svoje upíří já a jsem klidnější. Poté jsem si šla sednout do koruny stromu a koukala se na zasněženou krajinu.

Když najednou se větev zhoupla. Podívala jsem se vedle sebe a tam seděla Tanya.

„Už jsi se po lovu uklidnila?“ zeptala se v klidu. Jen jsem jí přikývla.

„Bello, Edwardovi vždy trvá, než ze sebe dostane, co chce říct a co cítí. Je zdrženlivý a nejistý. K tomu, aby řekl něco vážného, musí být dohnán okolností. Nikdy by pro někoho cizího nejel, kdyby k němu něco necítil. Pro mě nebo ostatní by nejel, Bello. Už tohle něco znamená. Musíš s ním být trpělivá a nechat ho mluvit, ne utíkat,“ mluvila ke mně klidně, ale s důrazem.

„Jenže já nechci, aby něco říkal. Bojí se mě stejně jako jeho rodina. Proto se nechci vrátit. Rodiče s nimi vypadají šťastně, nechci jim to kazit,“ povzdychla jsem si.

„Bello, ty si myslíš, že jsou šťastní, když tam nejsi?“ zeptala se překvapeně, opět jsem jí kývla. „To je ale blbost. Bello, vrať se do domu a promluv si s Edwardem.“ Podívala jsem se na ni, ale její výraz mi dával najevo, že nemám jinou možnost. Povzdechla jsem si a seskočila dolů na zem. Podívala jsem se nahoru, ale Tanyin výraz se nezměnil. A tak jsem se rozeběhla k domu. Až když jsem byla uvnitř, došlo mi, jaká mi byla venku zima. Zamířila jsem rovnou do obýváku, kde seděl na sedačce Edward. Hlavu měl položenou v rukách, které opíral o kolena. Vypadal smutně.

„Co jsi mi chtěl, než jsem utekla?“ zašeptala jsem a posadila se vedle něj. Leknul se a ucukl. Typická reakce na moji blízkost. Povzdechla jsem si.

„Tím to není, Bell, jen jsem o tobě nevěděl,“ zašeptal hned a sednul si normálně. „Chci, aby ses vrátila domů do Forks. Všem chybíš. Nejen Rose a Emmettovi, ale i Esme, Carlislemu, Alice, Jasperovi a mně. Všichni jsme si tě zamilovali a chceme, aby ses vrátila,“ mluvil tiše a smutně. Zadíval se mi do očí. Věděl, že to na mě funguje.

„Jenže já se bojím,“ povzdychla jsem si.

„Čeho se bojíš, Bell?“

„Toho, že se budou bát oni.“

„Nebudou, já se tě nebojím a tví rodiče taky ne,“ utěšoval mě. „Pojeď se mnou domů,“ přemlouval mě dál.

„Dobře,“ špitla jsem. V tu chvíli mě objal, až jsem se zarazila a ztuhle čekala, co se dít. Po chvíli mě pustil a pořád se usmíval.

Do obýváku přišli i ostatní se rozloučit. Rozloučila jsem se s nimi a pak šla s Edwardem ven, kde čekalo Volvo.

„Já pojedu Jeepem. Je táty,“ promluvila jsem a zamířila k autu. Ale jeho paže mě strhla zpět k němu.

„Já tě povezu. Bude to rychlejší, jsem si jistý, že Emmettovi to auto chybět nebude,“ usmál se a vedl mě k Volvu. Bez protestů, které by mi stejně byly k ničemu, jak jsem tak koukala na Edwarda, jsem nasedla na místo spolujezdce. A Edward dveře zavřel s úsměvem.

Zamávala jsem ještě ostatním z auta, když se Edward rozjel, a pak nás už jen čekala cestě do Forks.

Jenže Edwardova zvědavost po chvilce zvítězila nad ním a tak se pustil do vyptávání.

„Bell, jak přesně funguje tvůj dar? Víš, hodně mě to zajímá, ale jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš.“ Bylo na něm vidět, že ho to hodně zajímá a já mu chtěla udělat radost. Stejně bude lepší, když to bude vědět.

Opřela jsem se o dveře a natočila se celá k Edwardovi. Nevím proč, chtěla jsem vidět jeho reakce. Byla jsem na ně hodně zvědavá.

„Dar? Je to spíš prokletí,“ povzdechla jsem si. „Projevil se až v mých pěti letech. Tehdy jsem zabila upírku, objímaly jsme se. Od toho dne se mě nikdo nedotkl. Stačí dotyk, ale musím se dotýkat normálně, bez oblečení. Proto nosím ty rukavice. Přes oblečení se nic neděje, ale stejně je lepší se tomu vyhnout. Proto jsem to první den u vás nedovolila. Zvykla jsem si na to, že se mi lidi straní. Já to i chci, je to tak lepší. Nemusím se tak bát, že někomu něco udělám.“ Chvilkami se ke mně otočil, ale nějak se jeho výraz nezměnil.

„A jak to funguje?“

„Stačí dotyk a já dostanu něco jako… záchvat. Prostě nemůžu přestat. Jako když se zakousneš do pumy. Nejde se odtrhnou, dokud ji nevysaješ. A já se nemůžu odtrhnout, dokud tu osobu nezabiju,“ šeptala jsem a po tváři mi začaly téct slzy.

„Bell, nebreč, nemůžeš za to. Je to stejné jako u upírů. Nemůžeme za to, co je naše přirozená potrava, a že nás tak láká. Taky jsem zabíjel.“

„Ty? Tomu nevěřím,“ pochybovala jsem.

„Ano, i přesto, že mě stvořil Carlisle, a hned mě učil na zvířecí krev, já se mu vzbouřil a začal žít jako normální upít. Zabíjel jsem lidi, vybíral jsem si podle myšlenek ty zlé, ale stejně jsem je zabil,“ mluvil potichu a díval se na silnici.

„To by mě nikdy nenapadlo. Ty jsi příkladný upíří synek a teď tohle?“ šeptala jsem nevěřícně.

„Vidíš, Bell, většina z naší rodiny někoho zabila, proč by se báli malé holky, co není dost silná, a když budou chtít, ubrání se,“ usmál se na mě povzbudivě.

„Silná nejsem, ale když se někoho dotknu, beru mu energii a tak nemají dost sil, aby se bránili. Když má upír dar, jako první si beru jeho dar. Eleazar tvrdil, že kdybych se to dokázala naučit ovládat, mohla bych si brát jen dary. Vždy je to jen na nějakou dobu, ale stejně by se to mohlo hodit. Taky tvrdí, že bych to dokázala potlačit, ale já tomu moc nevěřím.“

„Proč to tedy nezkusíš?“

„Musela bych trénovat a já mám strach, že bych někomu ublížila. Proto jsem to ihned zavrhla. Navíc moc lidí s dary neznám.“

„Něco bych řekl, ale mám pocit, že by ses rozčílila,“ promluvil a otočil se ke mně.

„A proč myslíš?“

„Co kdybys začala trénovat? A začala se mnou? Mám dar,“ usmál se. Ale já myslela, že dostanu infarkt. Kdyby neřídil, jednu bych mu vrazila nebo mu něco udělala.

„Zastav!“ zakřičela jsem a on to hned udělal. Trochu jsem sebou cukla, jak to bylo prudce. Byli jsme někde na cestě mezi lesy, ale bylo mi to jedno. Vždyť vedle mě seděl upír.

Byla jsem natočená k Edwardovi a pořád cítila ten vztek z toho, co řekl. Nepřemýšlela jsem a vrhla se po něm.

Začala jsem do něj bušit a mlátit ho, jak se mi chtělo. I když to bolelo mě a jeho podle všeho ne, já to musela udělat, abych si vybila tu zlobu z toho, co řekl.

„Jsi normální, Edwarde? Uvědomuješ si, co jsi řekl? Já ti tu vyprávím, že dokážu dotykem zabít, a ty mi řekneš, tak trénuj na mě!“ křičela jsem na něj a pořád do něj bušila, i když to už bolelo.

Když mi chytil ruce, abych ho přestala mlátit, a rychlým pohybem si mě stáhnul do klína. Pevně mě objal pažemi, abych se nemohla hýbat.

„Uklidni se, Bello, já ti říkal, že se rozčílíš. Uklidni se, když to ale zvládneš, bude to lepší i pro tebe. Nebudeš si připadat tak nebezpečná, věř mi,“ šeptal ke mně, aby mě uklidnil. Ale moje srdce stále bušilo hodně zběsile.

„Jenže ty… tys… viděl, že jsem se nedokázala odtrhnout,“ začala jsem vzlykat.

„Bell,“ špitl a přitáhl si mě na svou hruď. Zabořila jsem mu obličej do košile a začala brečet. Jak jsem se trhavě nadechovala, vdechovala jsem tak i příjemnou Edwardovu vůni.

„Omlouvám se, Bell. Já… chci ti jen pomoc. Sama sebe se bojíš až moc a to není dobré,“ šeptal.

„Já jen nikomu nechci ublížit. Proto jsem tak opatrná. Jednou jsem nebyla a málem to špatně dopadlo na tom plesu,“ šeptala jsem mu do hrudi a jeho paže mě silněji objaly.

„Promiň.“

„Jen se o tom, prosím, už nezmiňuj,“ poprosila jsem ho.

„Dobře.“ Byla jsem ráda, že souhlasil. Když jsem se dostatečně uklidila a posadila na svoje místo, Edward zase vyjel. Po chvíli jsem usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  Liz (14.11.2010 21:00)

Jsem ráda že se vrácí
už aby bylo další pokračování
já už se tak těším na nový díleček

eMuska

14)  eMuska (14.11.2010 20:51)

Pomyslela som si: "Čo keby zakričala: Zastav!?" a ona: "Zastav!" Perfektné... Táto kapitolovka má svoje osobitné kúzlo, ktorým si ma omámila...

Michangela

13)  Michangela (14.11.2010 20:40)

12)  lilly (14.11.2010 20:15)

11)  mary (14.11.2010 20:13)

supr, ať se přestane bát a učí se :)

eElis

10)  eElis (14.11.2010 19:15)

super kapitolka. Jsem ráda, že Bella jede zpátky domů. No a snad se naučí nějak ovládat ten svůj dar, ale když jí Edward řekl ať trénuje na něm, málem jsem dostala infakrt.

semiska

9)  semiska (14.11.2010 18:53)

Edward jako pokusný králík???
NO, tak to by mě zabilo a vyváděla bych stejně jako ona. Ale kdyby se to naučila ovládat, tak by to měli oba jednodušší ;) No jsem zvědavá a těším se na další kapitolku.

8)  hellokitty (14.11.2010 18:28)

7)   (14.11.2010 18:02)

Aspoň že už jedou domů
Edward je ťulpas vím, že jí chtěl pomoct, ale to neví, že ji má to... to...
To je jedno!

Kéž by se to naučila ovládat

6)  ada853 (14.11.2010 17:58)

uzasne a doufam ze ji presveci ale kdyz rekl ze by to mohla trenovat na nem taky sem malem dostala infark..a doufam ze se to nauci ovladat skvele to bylo

MaiQa

5)  MaiQa (14.11.2010 17:23)

Mohla by se to naučit ovládat

Mili

4)  Mili (14.11.2010 17:08)

Snad ji přemluví

3)  Judy (14.11.2010 17:08)

Krásné! Bude i nějaký Edwardův pohled?

2)   (14.11.2010 16:59)

Úžasné, doufám, že Bells začne trénovat!

1)  Ashley (14.11.2010 16:46)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek