Sekce

Galerie

/gallery/shop.jpg

Jedna upírka, která miluje nákupy, je dost. A co teprve, když jsou takoví upíři dva?

 

(Navazuje na Myšičko, myš...)

Téměř celá rodina byla doma. Byl nás plný dům a kdybychom nebyli upíři, nejspíš by nás všechny z nás všech brněly hlavy. Takhle jsme klidně zvládali sledovat zápas v televizi, poslouchat Edwardovo dohadování s Carlislem ohledně nového výzkumu léčby genetických nemocí, Rosaliinu a Natovu debatu o vhodnosti pětibodových pásů v jeho novém Hummeru (hlavně nenápadně, že), Jacobovo pošťuchování Nessie a Esmeino nespokojené mručení. S Bellou jsme prostě jen seděly a pozorovaly ten mumraj.

„No tohle,“ divila se Esme v kuchyni.

„Co je, babi?“ Misty se snažila být nápomocna, ale Esme se nedala:

„Nic, nic, zlatíčko, běž se hezky bavit, za chvíli bude jídlo.“

S pobaveným úšklebkem se má dcera vrátila do obýváku a svalila se vedle mě na gauč. Tázavě jsem zvedla obočí.

„Snaží se otevřít vakuově zabalený maso,“ uchichtla se Missie. Z kuchyně se ozvalo dotčené odkašlání. A hned rána a sprosté zaklení, které upoutalo pozornost všech. Esme a nadávka?!

Vešla do obýváku a v ruce nesla velký balík mraženého masa, zatavený v plastovém obalu. Na vrchu byla svítivě žlutá nálepka s nápisem Nové, snadnější otevírání. Podala maso Carlislovi:

„Buď tak laskav, drahý.“

Carlisle tušil, že je zle, takže Esme konejšivě pohladil po zádech a pak chytil obal masa v přesně označeném místě a trhl rukama od sebe. Celý balík s ránou spadl na podlahu a Carlisle držel mezi špičkami prstů dva mikroskopické kousky igelitu.

„Hopla,“ řekl. Carlisle zásadně neklel.

„Dejte to sem, amatéři,“ uchechtl se Emmett a schytal jeden varovný pohled od Carlisla a jedno zavrčení od Esme. Misty se zvedla a utíkala pro foťák. Všechno jsem opravdu pečlivě sledovala, protože jsem si byla jistá, že až tohle ukážu Willovi a Deanovi, padnou smíchy.

„Minnie,“ ozval se varovným tónem Edward.

Co je? Esme myšlenky nečte, tak klid. Ukážu jim to někde o samotě.

Emmett zatím sebral ze země maso, rozhlédl se, aby měl jistotu, že se všichni díváme, a pak hekl a škubl. I jemu mezi prsty zůstaly kousky obalu. Téměř dvoukilový kus stále ještě zmrzlého masa obloukem doletěl k nabroušené Esme a trefil ji do ramene. Výhružně zavrčela a přišlo mi, že lehce zrůžověla vzteky.

„Proč jsi neuhnula?“ divil se Emmett. Missie se tiše hihňala a mačkala spoušť tak rychle, až jsem se bála, že si novou zrcadlovku zavaří.

„Dovolíte?“ zvedl se z pohovky Nat. „Mám s tím jisté zkušenosti z restaurace.“

„Co to plácáš?“ ušklíbla jsem se. „Ty máš zkušenosti leda s masem na talíři, frajere.“

Blahosklonně se na mě podíval, sebral ze země maso, přečetl si nálepku a uchechtl se. Vzal obal z druhé strany, udělal zvuk jako karatista a máchl oběma rukama doprava. Pak doleva. Pak svěsil ramena a s pohledem upřeným do podlahy kníkl:

„Nějak to nejde.“

Chtěla jsem se zvednout a dojít do kuchyně pro nůž, ale zastavilo mě Edwardovo syknutí. Podívala jsem se na něj a jeho pobavený výraz mluvil za vše. Aha, akce obal ještě neskončila.

„Jacobe?“ ozvala se Esme. Jmenovaný se rozchechtal:

„No jasně, upíři si s tím neporadili, tak je vám vlk dobrej, co?“

Chňapl po balíku masa a k mému údivu odběhl ven. Cestou si jednou rukou přetahoval triko přes hlavu. Oslnil mě blesk, jak si Misty vyfotila můj šokovaný výraz.

„Vážně se na to šel přeměnit?“ hlesla jsem nevěřícně. Edward se smíchem přikývl. „Být vámi,“ podívala jsem se na Misty a Nessie, „modlila bych se, aby se mu to nepovedlo. Jinak vám to přinese zpátky oslintaný, nebo to možná rovnou sežere.“

„Sakra!“ vyjekla Nessie a vyběhla ven.

Co je tohle za rodinu?! Kam jsem se to dostala? Kdy se zbláznili?

„Ber to jako příjemné zpestření věčnosti,“ uklidňoval mě Edward. „Musíme těch balení nakoupit víc, ať je nějaká legrace častěji.“

Venku mezitím zastavila dvě auta, a já se zatetelila nadšením. Will s Deanem se vrátili z nějaké Willovy zakázky, při které mu Dean pomáhal. V druhém autě byla Alice s Jimem, kteří byli, jak jinak, na nákupech. Alice konečně našla parťáka pro drancovací nájezdy do obchoďáků a zbytek rodiny měl klid. Přeměnit Jima byl skvělej nápad.

Do dveří vstoupil jako první Will. Pusa se mi okamžitě roztáhla do spokojeného úsměvu a jeho oči hned vyhledaly ty mé. Kdybych nebyla upírka, rozklepala by se mi kolena. Zase. Pořád. Můj Will.

„Jacob po mně plivl tohle,“ řekl udiveně a v ruce držel neuvěřitelně oslintaný kus masa, naštěstí stále ještě v pevně držícím obalu. „Co se tu děje?“ dodal, když viděl naše pobavené, naštvané a bezradné tváře.

„Tohle,“ usmála jsem se na něj a přede mnou se objevila zmenšená verze těch několika pokusů o rozdělání masa. Esme naštvaně odešla zpátky do kuchyně a brblala, že k večeři bude salát, protože ona se na to může...! Carlisle mlčky zmizel do pracovny a Nat se vesele řehtal.

„Proč jste si nevzali nůž?“ divil se Dean, aniž by zvedl hlavu od foťáku, ve kterém si celou situaci prohlížel.

„Aby byla sranda, ne?“ pokrčila jsem rameny. Chtěla jsem dodat, že jakmile by Jake plivl maso zpátky do domu, už bych pro ty nůžky došla, ale dovnitř se jako velká voda řítila hromada tašek. Jen podle lodiček od Blahnika a pánských mokasín z krokodýlí kůže se dalo poznat, že někde v té hromadě jsou Alice a Jim.

„No to si děláte srandu?“ vyhrkla jsem. Nakupovali poslední týden prakticky nonstop. Tvrdili, že jsou to věci na oslavu Jimových narozenin, která měla být za dva týdny – ale k čemu na oslavě jsou nové hodinky Omega s diamanty kolem ciferníku? A sada kufrů od Vuittona? A půlka podzimní kolekce od Marca Jacobse?

„Tohle všechno budeme potřebovat!“ ozvala se někde vespod Alice.

„No,“ řekl váhavě kousek od ní Jim. Jedna lodička vyrazila za tím zvukem a byl slyšet tupý úder.

„Jo aha,“ vzpamatoval se Jim. „No jasně, potřebujeme! Na oslavu!“

Nadechla jsem se, abych své pochyby vyslovila nahlas, ale hromada tašek na mě zavrčela. Pak odpochodovala ke schodišti a nahoru do patra. Některé menší taštičky ti dva maniaci poztráceli cestou, ale zřejmě to byla předpokládaná oběť, protože si toho ani nevšimli. Jen jsem nechápavě zavrtěla hlavou.

O vteřinu později jsem už byla v pevném objetí svého muže a spokojeně vdechovala jeho vůni, smíchanou s vůní železa, se kterým celý den pracoval. Milovala jsem to. Will se posadil a přitáhl si mě k sobě. V tu chvíli jsem přestala řešit stále ještě nabroušenou Esme, Emmettovo dotčené Já bych to časem otevřel! i Jaspera, který se až teď unavený připloužil z auta. Jeho žena zatoužila po jeho společnosti, ale netušil, že ho s sebou bere na nákupy. Vypadal děsně. Svalil se do křesla proti nám, zavřel oči a zdrchaně si oddechl. Nevšímala jsem si ho, měla jsem svého muže a nemohla se nabažit pohledu do jeho zlatých očí.

Co se ale nedalo ignorovat byl Carlislův vyděšený výkřik z pracovny. Než stihl dokřičet, byli jsme u něj, připraveni zasáhnout a zničit to nebezpečí. V pracovně nikdo cizí nebyl. Necítili jsme ani ničí pach. Carlisle s vytřeštěnýma očima zíral na monitor počítače. Edward ho chviličku pozoroval a pak tiše řekl:

„Dobrý nápad.“

A zmizel.

Carlilse se zhluboka nadechl a pak hromovým hlasem zařval:

„Alice! Jime!“

V patře ustal veškerý pohyb a ozvalo se tiché Jimovo:

„A do hajzlu. Já ti to říkal!“

„Buď zticha!! okřikla ho Alice. A pak vyjekla: „To ne!“

„To teda ano!“ křikl Carlisle.

„To nemůžeš!“ nedala se Alice.

„Můžu! Přines je sem!“

„Ale...“ kňourla Alice. Carlisle byl však neoblomný:

„Všechny!“

Z patra se ozval vzlyk.

„A platí to i pro Jima!“ dodal Carlisle.

„Co?“ nechápal Jim. Stejně jako my neměl potuchy o předmětu hádky.

„Musíme,“ vzlykala Alice, „musíme mu dát naše kreditky!“

Následovala dutá rána, jak něco těžkého spadlo na podlahu.

„Jime, upíři neomdlévají!“ houkla jsem pobaveně.

„Nech mě na pokoji!“ zakručel nešťastně.

„Já čekám!“ Carlisle si poklepával prsty na desku stolu a vypadal vážně odhodlaně. „Jen za dnešek jste utratili skoro třicet tisíc dolarů! Uvědomujete si, že některé rodiny za to žijí i měsíc?“

„I rok,“ opravila jsem ho. Překvapeně zvedl obočí. Přikývla jsem.

„I rok!“ zopakoval. „Takže máte útrum. Oblečení máme minimálně na půl roku dopředu, jídlo bude kupovat Esme a vy dva máte zákaz přiblížit se k jakémukoliv obchodu!“

„Drsnej Carlisle!“ řekl pochvalně Jacob, který se vrátil už zase v lidské podobě. Hned byl zpražen velmi drsným pohledem. Alice v patře plakala. Jim plakal. Carlisle houkl:

„Ať už jste s nimi tady! Se všemi!“

Šourali se, jako by šli na popravu. Trvalo jim to skoro minutu a celou dobu velmi nahlas a důrazně vzlykali. Jim podal Carlislovi dvě platinové karty, Alice asi patnáct. Carlisle tázavě zvedl obočí. Drobná ručka malinké upírky se zanořila do jejího výstřihu a vytáhla další dvě karty.

„Jsi spokojený?!“ zlobila se. Carlisle se na ni nešťastně podíval:

„Vždyť jsi na těch nákupech dočista závislá! Ani jsi neviděla, že budu kontrolovat účty! Zatemnilo ti to schopnost!“

„To není pravda,“ hádala se Alice. „Pořád vidím do budoucnosti! Vím třeba, že v pondělí začne sezónní výprodej u Channelu!“

„A jaké bude zítra počasí?“ zeptal se Carlisle. Alice chvíli zmateně zírala do blba a pak pokrčila rameny.

„Co bude Esme vařit k obědu v pátek?“ Alice opět pokrčila rameny.

„Co koupí Minnie Jimovi k narozeninám?“

„Nic,“ ušklíbla jsem se, ale Alice se znovu rozvzlykala:

„Já nic nevidím! Vidím jen slevové akce!“

Shopaholická upírka! První svého druhu, pane jo! A Jim se v tom evidentně vezl také, i když na tom ještě nebyl tak špatně.

Nastal tvrdý režim. Alice i Jim byli pod neustálým dohledem. Střídali jsme se u nich, hlídali jsme, aby se nepokusili při lovu nečekaně zabočit a utéct do města. Určitě by si nějak opatřili peníze, aby mohli vběhnout do prvního obchodu a koupit si třeba plácačku na mouchy. Zároveň jsme se je snažili nějak rozptýlit, ale zvlášť Alice byla hodně nedůtklivá a vrčela, jakmile slyšela slovo Scrabble. Večer si hryzali nehty, nervózně přecházeli po domě a Jasper i Nat už vykazovali jisté známky... roztrpčenosti z toho, že jejich drahé polovičky netráví noci s nimi.

Trvalo to týden.

Osmý den ráno si Alice povzdechla a řekla:

„Tak jo, přiznávám. Asi jsme to přehnali. Nejspíš nebylo nutné kupovat úplně všechno. Vlastně se cítím docela špatně, je mi líto lidí, kteří si nemohou koupit třeba ty kufry od Vuittona. Rozhodně bychom měli dát nějaké peníze na charitu.“

Carlisle se tázavě podíval na Edwarda a ten lehce přikývl. Myslela to vážně.

„Minnie? Můžeš, prosím?“ poprosil mě a já udělala to, co jsme měli domluvené. Místo jedné stěny obývacího pokoje se objevila výloha obchodního domu. Kožichy, kožené rukavice, elegantní lodičky, luxusní obleky, šperky, hodinky. Alice ztuhla, ale vzápětí se uvolnila a sedla si vedle mě. Jim se tvářil neutrálně, o pánskou část zboží ani nezavadil pohledem. Změnila jsem projekci, najednou jsme byli uvnitř obchodu se spodním prádlem. Alice se na mě usmála, Jim si znuděně prohlížel časopis.

Carlisle si spokojeně zamnul ruce.

„Vidíte. Ani to nebolelo. Alice, co bude zítra k obědu?“

Zadívala se do prostoru a pak smutně svěsila ramena:

„To ještě pořád nevím.“

„No, nezbyde nám než doufat, že se tvůj dar zase srovná, i když to možná bude trvat déle. Ale pro tuhle chvíli to vypadá, že jste oba v pořádku. Jste podmínečně volní. Jeden zběsilý nákup zbytečných věcí a zase budete mít domácí vězení, jasné?“

„Jasný,“ broukl Jim. Alice přikývla.

A já věděla, že nepřítomnosti jejich vizí je potřeba pořádně využít. Že si zaslouží odměnu. Oba dva. Tázavě jsem se podívala na Edwarda, nebyla jsem si jistá, jestli jim to neudělám ještě těžší. Ale usmíval se a přikývl. Vytratila jsem se z domu, sedla do auta a jela zařídit dárek k Jimovým narozeninám.

 

Byl pátek a byla oslava. Všichni se bavili, ale na Jimovi bylo vidět, že je tak trochu nervózní. Pořád si nás zkoumavě prohlížel a hrozně nenápadně se díval na hodinky.

„Něco se děje?“ zeptala jsem se ho škodolibě. Zavrtěl hlavou. Ale všem bylo jasné, že tak trochu netuší, proč pořád ještě nedostal žádný dárek.

„No,“ řekl Carlisle slavnostně v devět večer, „myslím, že je na čase vyrazit.“

„Někam jdete?“ vyhrkl Jim a vypadal jako smutné štěně. Tak moc chtěl dárky, a pořád nic!

„Jedeme. Ty taky. Alice taky. Nebude ti vadit, když k tvým narozeninám dostane dárek i ona, že ne?“ Jim zmateně zavrtěl hlavou. A pak málem kousl Nata, který se k němu připlížil zezadu a pokusil se mu zavázat nahusto tkaným a mnohokrát přeloženým šátkem oči.

„Ale no tak! Prostě nám věřte!“ okřikla jsem jeho i Alici, která s hysterickým výrazem sledovala Jaspera se stejným šátkem v ruce. Nakonec se oba uklidnili a mohli jsme je dovést k autům. Celá rodina nasedla a vyrazili jsme.

„Kam jedeme?“ vyzvídal Jim.

„Nebuď zvědavej, budeš brzo-“ řekla jsem automaticky, ale nenechal mě domluvit a vesele mě přerušil:

„Nebudu, Minnie. Právě že nebudu!“

„Fajn. Chtěla jsem ti napovědět, ale máš smůlu!“ pozlobila jsem ho. Kvílel jako malé dítě, nemohl se dočkat. Naschvál jsme jeli velkou oklikou. Místo přímé cesty, která by netrvala déle než dvacet minut, jsme jezdili po okreskách pořád kolem města a až před jedenáctou hodinou, když už Jim nadskakoval nedočkavostí, jsme zamířili do centra. Zastavili jsme v podzemních garážích, pomohli těm dvěma slepým upírům vystoupit a pak jsme je dovedli k výtahu. Vystoupili jsme v přízemí.

„Tak,“ řekl Carlilse. „Tohle máte za odměnu. Je to dar. Spoléhám na to, že jste si oba uvědomili, že některé věci se mohou vymknout z kontroly i upírům, a že na to budete myslet.“ Kývl hlavou a Nat a Jasper uvolnili svým drahým polovičkám šátky. Jim s Alicí omámeně vydechli.

Stáli jsme uprostřed přízemí největšího obchodního domu ve městě. Už měl mít dávno zavřeno, ale drobný finanční obnos donutil všechny zaměstnance obchodů zůstat dnes v práci o trochu déle. Všechny obchody byly rozsvícené a ve dveřích stály usmívající se prodavačky. Čekaly na ně.

„Tak,“ kývla jsem hlavou směrem ke klenotnictví, „všechno nejlepší. Dneska si můžete užít nákupní orgie. Tohle teď budete dostávat třikrát do roka. K Jimovým narozeninám, k Aliciným narozeninám a k Vánocům.“

Alice nadšeně vypískla, chňapla Jima za ruku a vlekla ho k první výloze.

„Ale jinak máte stále omezený režim nakupování!“ křikl za nimi Carlisle. „Každý jen jednu kreditku a měsíční limit pět tisíc dolarů!“

Prodavačka v klenotnictví zasněně vzdychla a musela se přidržet dveří. Edward se uchechtl:

„Právě se rozhodla sbalit Jima.“

„Panebože, to je Armani!“ kvičel Jim nadšením.

„Měli bychom se zdejchnout,“ navrhla jsem. Ti dva nás teď rozhodně nepotřebovali. Rozprchli jsme se ve dvojicích po městě a užívali si krásné jasné noci a jeden druhého. Jen Jasper a Nat rezignovaně seděli na lavičkách v atriu obchodního domu a kolem nich se kupily tašky...

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Kate

35)  Kate (18.01.2014 23:42)

Úžasný nápad! Jen Jazze a Nat je mi líto. :( :D Děkuju!

emam

34)  emam (18.01.2014 23:19)

Rosalie7

33)  Rosalie7 (26.12.2011 20:48)

Krásné, Nebrasko, až nechápu, že mi to mohlo uniknout... Narušit té malé shopaholičce dar byl skvělý nápad, ale doufám, že jí to časem přejde. Přece jen, jsou ty Vánoce...

Jalle

32)  Jalle (20.05.2011 20:41)

Hanina

31)  Hanina (30.10.2010 20:32)

to nedám...

SarkaS

30)  SarkaS (20.09.2010 10:47)

Chudáčci!!! Tím nemyslím ty dva shopaholiky, ale Jazze s Natem. Oni se snad budou muset dát dohromady, protože jejich polovičky na ně nemají čas

29)   (01.09.2010 11:39)

Nebí, Nebí, Nebí, já nemůžu psát Opravdu vážně super :D Uach uach

Alorenie

28)  Alorenie (01.09.2010 11:34)

Skvělé!!! Úžasné!!
Chudáci Jasper a Nat

eMuska

27)  eMuska (02.08.2010 17:53)

Ach! Tak to bolo teda... niečo! Najprv to mäso - rehotala som sa ako kôň - potom tá malilinká Alice, ktorú nie je vidno spod tašiek a ako kopla Jima, potom zaracha a nakoniec ten darček - paráda... Inak Carlisle sa pekne sekol s tým mesiacom a rokom!:D

Lioness

26)  Lioness (27.06.2010 13:01)

Neb: Takže já jsem Tvé vykoupení? :D Hups. Jsem ráda, že jsi to vzala dobře, protože já to špatně nemyslela. A k charakterům... Myška měla být vtipná a cíl světí prostředky. My jsme se nasmáli, byli nadšení, tak proč si stěžovat?

Nebraska

25)  Nebraska (26.06.2010 18:59)

Lioness, díky Věděla jsem už v průběhu psaní Myšky, že chudáka Alici jsem udělala moc jinou. A pak jsem byla moc ráda, když ses tu ukázala Ty a ukázala Alici a Jaspera tak, jak jsi to udělala, protože tak je miluju, oba dva. "Mé" Alici jsem se mnohokrát omlouvala a budu to dělat vždycky, protože jsem si z ní vzala jen to, co jsem potřebovala - to jsem vlastně udělala s většinou postav. A vážně jsem vděčná za to, jak o nich píšeš Ty, protože pro mě je to balzám

Lioness

24)  Lioness (26.06.2010 18:35)

Ježiškonte. To maso! Musím říct, že ten flák lituju. Ožužlanej, rozmlácenej...
A teď trocha negativity a kritiky: Alice. Vážně se mi nelíbí, jak ji popisuješ. Mám pocit, že jsi překroutila celý její charakter - je z ní bláznivy malý tyran se shopaholickou úchylkou. Grrr. Ukázkový příklad. Promiň, ale tuhle Alici nesnáším. Vnímám ji jinak a možná je to vážně jen můj problém, ale... A to samé platí pro Tvého Jaspera - ufňukanou měkotu. Neupírám jim vtip, ale nemám to prostě ráda.
A tohle všechno zároveň neznamená, že Myšičku nezbožňuju. Neber to špatně.

Alrobell

23)  Alrobell (21.06.2010 21:38)

Neb, ty dokážeš jednomu zvednout náladu! Doufám, že budeš dělat další pohledy do Myšičky a my se dočkáme mnoha a mnoha jednorázovek, kde budou hrdinové tvé úžasné povídky!


Těším se
Al

22)   (13.06.2010 19:26)

Vážně skvělý!
To maso... :D :D :D
Ale vypadám asi takhle ->
Ke konci musím pořádně politovat Jaspera a Nata... :D
Jseš skvělá!

nathalkasimova

21)  nathalkasimova (13.06.2010 12:58)

LOL víc asi neřeknu...

20)   (13.06.2010 11:07)


Chudák Jazz s Natom:D

19)   (12.06.2010 16:20)

To bylo skvělý
jak to děláš vždycky se můžu utlouct smíchy

Elfik

18)  Elfik (12.06.2010 14:48)

mě naprosto odrovnaly pochodující tašky
krásná povídka

Janiseq

17)  Janiseq (11.06.2010 21:17)

To prostě bylo užasný. Culím se tu jako malé dítě na dárek. Dokonce jsem se i nasmála... prostě paráda. Klidně bych brala i další. Minnie myslím chybá všem....:)

sakraprace

16)  sakraprace (11.06.2010 20:52)

nové snadnější otevírání. Dokonce i upírovzdorné, by tam mohli napsat. A nákupní maniaci v podání Alice a Jima jsou naprosto super. Při tom jejich kvílení jsem kvílela taky, ale smíchy. Tak děkuji tohle byla luxusní třešnička na dortu

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek