Sekce

Galerie

/gallery/JacobBlackNM.jpg

...Každý jednotlivý sval hrál svoji úlohu v té dokonalé kompozici běžícího muže. Povolovaly a zatínaly se ti jednotlivé svaly kolem páteře, stejně jako lýtka a stehna. Tričko sis vůbec nevzal, asi abys mě pokoušel, a kraťasy ti spadly mírně pod pás. Ta rýha...

Odstavec psaný kurzívou je jen pro Vás milé komentátorky a jeden speciální dík pro Ambru, protože bez ní by tu bylo hrozně moc chyb.

+15

7. Sobota

 

Zazvonil mi u ucha telefon, přerušil některý z mých nezřetelně se rýsující snů, měl jsem z něj nepříjemný pocit a jediné, co jsem si dokázal vybavit, byl Jessičin obličej.

„Ahoj,“ zvonivě se ozval ten protivně optimistický hlas.

„Proboha, proč mě budíš takhle brzy ráno,“ zjišťoval jsem rozespalým hlasem.

„Jacobe, je skoro poledne.“ Nevěřícně mi sdělovala pro mě nově objevenou informaci.

„No to snad nemění nic na tom, že jsem spal.“

„Tak nebruč a přijeď se nasnídat. Původně jsem si myslela, že budeš obědvat, ale klidně ti dám misku vloček a můžeš se na oběd jen dívat. Jo a mám vyřídit, že Billy jel s mým tátou na ryby, máš se najíst u nás.“ Cítil jsem z ní proudit energii, jako kdyby si šlehla kávová zrna přímo do žíly a teď nemohla přestat běhat v kolečku pro křečky.

Bella celá nedočkavá švitořila do telefonu, nebyl jsem sto sledovat všechny myšlenkové proudy, které byla ona schopná obsáhnout. Základní jsem pochopil - mám se k ní dostavit na oběd. Podíval jsem se na hodiny půl dvanácté. Stále mluvila.

„Promiň, teď opravdu nejsem na příjmu, ale za půl hodiny mi to můžeš zopakovat. Než začneš křičet, tak tě musím upozornit, že stále ještě spím, mohla bys mě vzbudit." Přerušil jsem její monolog tím mým.

„Tak za půl hodiny, ale budeš ochuzen o ty skvělé detaily, co jsem se ti snažila vylíčit teď." Na začátku byla slyšet razance jednotlivých slov, která se na konci věty již úplně vytratila. Nikdy se nedokázala zlobit příliš dlouho, nebo měla dnes jednoduše příliš skvělou náladu a ani já jsem ji nedokázal naštvat.

Zavěsil jsem telefon a zamířil pod sprchu. Dopadly na mě první kapky, vybavil jsem si, že mluvila něco o Edwardovi. Jako by v té hlavě už nic jiného neměla. Cullen, hmm. Mé myšlenkové pochody samovolně, protože já je rozhodně neřídil, mířily k jasnému cíli. Jasper a jeho blond hříva, jemný úsměv… taky v té hlavě nic jiného nemám.

 

Pomalu se do mě přeléval její optimismus a živelnost. Nebo to taky mohlo být tou kávou donesenou hned mezi dveře. Voněla hořce a barvu měla poznamenanou přítomností mléka.

Takto vyzbrojen jsem byl ihned zapojen do pracovního procesu. Prostřel jsem, zatímco Bells postavila na stůl hrnec s polévkou.

„Tak povídej,“ vyzval jsem ji, již duševně připraven - vyzbrojil jsem se lžící - k tomu, aby pokračovala v načatém rozhovoru.

„Jen že jsem se včera krásně bavila. Edward je hrozně okouzlující.“ Oči se jí potáhly jemnou mlhou vzpomínání, nepřítomně hleděla před sebe.

„Tak to mají asi v rodině.“ Nevnímala jediné slovo. Což bylo dobře, nechtěl jsem to původně vůbec říkat nahlas.

„Povídali jsme si skoro až o rána. Pak mě doprovodil domů a políbil mi ruku.“ Zakuckal jsem se polévkou, takže mě málem musela křísit.

Bůh ví, po kom tohle mohl zdědit.

Polévku jsme naštěstí dojedli bez jakýchkoli dalších nehod.

„Co je další chod?“ mlsně jsem sondoval.

Jako odpověď jsem obdržel talíř s těstovinami a hubovou omáčkou. Olízl jsem se a vrhnul se na svoji porci.

„Jez pomalu, ať ti nezaskočí.“ Chtěla mě připravit na další Jobovu zvěst.

„Edward mě pozval na výlet do hor.“ Byl jsem připraven a nezakuckal jsem se. Jsou věci, které jsem ochoten přenechat jiným, smrkání hub nosem je jednou z nich. „A ty jsi mu na to odpověděla - nedokážu ani vyšplhat na kopec za barákem, co takhle kino?“ doufal jsem s nadějí v hlase.

„Ne, já jsem řekla, že ráda půjdu.“ Zněla trochu nabručeně, jen jsem nevěděl, jestli na sebe nebo na mě.

„A říkal ti, kam tě chce vzít?“ Mantra mého dne směřovala k nízké obtížnosti trasy.

„Má to být překvapení,“ usmála se na mě a předvedla mi zase ten zasněný pohled.

„Na nohy si prosím vezmi ty boty, co jsem ti koupil, a tu bundu od Charlieho,“ nedokázal jsem si odpustit instrukce.

„Ale ta mi nesluší,“ svraštila obočí.

„Je nepromokavá,“ poznamenal jsem suše. Střelila po mně pohledem. „A samozřejmě ti sluší.“

„No proto.“ Spokojila se s mým ujištěním, popravdě jsem netušil, zda jí bunda sluší nebo ne, stejně do hor neměla nic jiného.

„Kdy vyrážíte?“

„Příští víkend. Budeme spát na nějaké chatě v horách.“ Podívala se na mě a zachichotala se jako se chichotají puberťačky v hloučku.

„Tak se nenech zbouchnout na první pokus,“ pronesl jsem naprosto vážně do té rozzářené tváře. Rychlostí světla se jí v obličeji zračil šok - že jsem si dovolil něco takového říci, 

zalapání po vzduchu – když jí docházel dech, spravedlivá zloba – s jasným úmyslem mi tohle jednou oplatit.

„Jacobe Blacku!“ Vzduch se ochladil a kolem pravého ucha mi prolétl blesk s takovou silou, že mi sežehl levý spánek.

„Minimálně za ten obličej to fakt stálo.“ Smích už jsem nedokázal udržet na uzdě.

Něco po mně hodila, naštěstí zvolila pouze měkkou zbraň. Utěrka se neškodně svezla na podlahu za zvuků jejího zvonivého smíchu.

„Jsem marná, kam se podívám, vidím Cullena. Je fajn se občas vrátit na zem,“ pronesla po bouři smíchu, která se kolem nás prohnala.

„A jak sis to užil ty?“

Cullen, rezonovalo mi hlavou a na obličeji se mi nejspíš objevil ten samý přiblblý výraz, co jsem měl čest dnes několikrát vidět u Belly. Mozek se mi rozběhl na plné obrátky, zda a nakolik být upřímný.

Myslím, že ona mohla být tím pravým člověkem, kterému to říct.

Myslím, že ona by to mohla ustát bez ironie, uštěpačných poznámek a hysterického záchvatu.

Myslím, že ona si to zaslouží.

Myslím, že bych měl.

„Země volá Jacoba,“ ozvala se mi do ucha Bells, když jsem zamyšleně hleděl na protější stěnu.

Musel jsem zčervenat. „Jacobe Blacku, co jsi včera prováděl?“ Zvědavost vystupovala na povrch z každého slova.

„Je to delší dobu, co jsem se do někoho zakoukal a je to pár dní, co jsem si to konečně dokázal přiznat. Včerejšek to jen potvrdil.“ Začal jsem pozvolna.

„Neříkej, že je to Jess, neustále mi špitala do ucha, že si na sebe počká.“ Nesouhlasně kroutila hlavou.

„Ben se snažil o poznání víc než já, tak ji doprovodil domů.“ Zacukaly mi koutky a Bells taky. „Líbali jsme se, bylo to nádherné a úžasné a chtěl bych víc.“ Byl jsem o tom hluboce přesvědčen a bylo to z mého hlasu poznat.

„Zamiloval ses?“ Prostě se bez obalu zeptala.

„Třesu se, když ho vidím. Směju se s ním, když se usměje, a mám špatnou náladu, když se mračí. Věřím mu a jsem ochoten se za něj postavit, když je to potřeba. Nevím, jestli je to láska, ale mohla by být.“ Usmál jsem se.

Vypadala hrozně zamyšleně jako by si opakovala v hlavě větu, kterou jsem vyslovil. Konečně se dostala k inkriminované pasáži. „Ho, mu?“ Zrudl jsem ještě víc, a to jsem si myslel, že už to víc nejde.

„Ty jsi se zabouchl do Jaspera.“ Nepředkládala to jako otázku, ale jako nezvratný fakt.

Bál jsem se, že ji ztratím, ale mlčet by v tomto případě jen znamenalo odklonit nepříjemné důsledky nezměnitelné pravdy na pozdější dobu. „Je problém, že je to Jasper, nebo to, že jsem gay?“ Slyšet sám sebe to vyslovit a poprvé přiznat světu pravdu, ano ona byla můj svět, nebo alespoň ta jeho část, na které mi záleželo.

Obličej se jí roztáhl do úsměvu. „A kdo říká, že je to problém. Jen, mohla jsem to vědět?“ To byla ona, moje milovaná Bells, hledala chybu nevědomosti sama v sobě.

„Dlouho jsem si to nebyl ochotný připustit. A říkej všem na potkání: Angelina mě moc nebere, ale Depp je fakt kus.“

Zasmála se. „A po tom, co předvedla Jess, se ti vlastně ani nedivím.“ Zadumaně přemýšlela o zabedněnosti světa.

„Spíš jsem nebyl připraven na to jen pomyslet, natož to někomu říkat. Vlastně bych měl Jessice poděkovat. Nemohl jsem připustit, aby mu ublížila. Navíc jsem s ní nesouhlasil, on přece není špatný jenom proto, že je gay. Všechny argumenty, co používala, jsem znal až moc dobře, říkal jsem si je jako modlitbu před spaním, že jsem nečistý a špatný. Až ona mě donutila přemýšlet o argumentech protistrany. A kupodivu to šlo snadněji, než jsem očekával.“ Asi z toho čišel ten patos sebenenávisti, kterou jsem tehdy cítil a dnes se ji snažil potlačit.

Objala mě a pohladila po zádech v tom známém uklidňujícím gestu. Nepříjemné pocity odplavaly pryč. „A propo s Jessicou to šlehne o zem, až to zjistí, to je ti jasné.“ Jen ona dokázala během minuty změnit moji náladu o sto osmdesát stupňů. Usmál jsem se.

„Jsi první, kdo to ví a zatím bych okruh zasvěcených osob nerozšiřoval.“ Musíme pěkně pomaličku, polehoučku.

„Budu dnes opravovat Berušku přidáš se nebo máš rande?“ Ano, byla řada zase na ní, aby se jí krev nahrnula do tváří.

„Půjdu s tebou. Mají dnes nějakou povinnou akci s otcem, Jasper ti to neříkal?“

„K tomu jsme se nedostali.“ Odkašlal jsem si.

„Mluvili jste vůbec?“

„Asi tě to překvapí, ale ano.“ Tvářil jsem se nesouhlasně, k nevyslovené poznámce, že myslím jen na to jedno.

 



Zbytek dne se nesl v duchu vzájemného pošťuchování nad kapotou Berušky. Byl jsem rád, že dnes nemohl přijít Seth, asi by nás nerozdýchal. Jen si nejsem jistý, co by mu víc vadilo, jestli řeči o Edwardových zelených očích nebo moje poznámky o Jasperovi.

 

* * *

 

Běžel jsi přede mnou a já se mohl kochat pohledem na tvoje tělo. Slunce zalévalo tvou jemně opálenou pokožku, která se leskla potem. Zářil jsi do dálky tou silou, odhodlaností a námahou.

Každý jednotlivý sval hrál svoji úlohu v té dokonalé kompozici běžícího muže. Povolovaly a zatínaly se ti jednotlivé svaly kolem páteře, stejně jako lýtka a stehna. Tričko sis vůbec nevzal, asi abys mě pokoušel, a kraťasy ti spadly mírně pod pás. Ta rýha vedoucí k oblinám zadečku je jasně patrná. Stejně jako se rýsují jeho obrysy pod příliš volnou látkou. Moje představivost je neúprosná. Vím přesně, jak vypadáš, a to jsem tě bez oblečení nikdy neviděl.

Běžíš přede mnou a zatínáš svaly počínající námahou a pod náporem slunce zrychluješ dech, slyším tě. Přísahal bych, že tvůj dech cítím na své pokožce, vstávají mi chloupky na rukách. A cítím vzrušení rozlévající se ve slabinách. Vlévá se do celého těla.

Na tebe mi stačí se jen dívat. A co teprve se tě dotknout. Natahoval jsem ruku k té zářící výzvě přede mnou...

 

Vzpřímil jsem se do sedu. Ten obrázek běžce jsem měl stále před očima a ruku jsem měl nataženou vpřed, kde nikdo nebyl. Rychle jsem zkontroloval hodiny, za dvacet minut ho uvidím. S tou myšlenkou jsem vběhl do sprchy.

Za pár minut jsem obouval boty a přetahoval přes hlavu běžeckou mikinu. Už na mě čekal

„Čekáš dlouho?“ zeptal jsem se ho.

„Jen chvilku.“ Usmál se na mě hřejivým úsměvem. Byl oblečený, přesto jsem věděl, že pod tou mikinou jsou svaly stejně pevné jako v tom mém snu. A byly vzdáleny na pouhou dlaň.

Vyběhl jsem směrem k naší provizorní tělocvičně, dokud jsem běhat mohl.

Tady jsem ho, celý udýchaný, políbil. Nedokázal jsem čekat ani o minutu déle. Potřeba cítit jeho chuť ve svých ústech byla stejná, jako ranní touha vyprahlého alkoholika po skleničce.

Byl na tom stejně. Jeho ruce bloudily v mých vlasech a můj jazyk v jeho ústech. Chutnal dokonale.

 

Neděle začínala velice dobře.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kytka

11)  kytka (10.11.2012 12:05)

Já včera do noci četla a dnes zjistila, že jsem přestala komentovat. Povídka je čím dál tím lepší. Bella je báječná . Je skvělé, že ji Jacob má.
Díky.

Michangela

10)  Michangela (24.09.2012 19:58)

Clea

9)  Clea (05.07.2012 16:48)

ta Jakeova věta - nenech se zbouchnout hned napoprvý mě rozesmála
a ten jeho sen nádhera
od Belly jsem snad ani nic jinýho nečekala, než že to vezme s klidem... jo a chudák Seth :p
další skvělá kapitolka

8)   (30.06.2012 06:18)

Yasmínko - děkuji,já si to myslela ;) ,a čím dál víc se utvrzuji v tom,že vlastně žádná odlišnost není ,a jsem vážně ráda,že tenhle příběh píšeš ... mám ho pořád v hlavě

Yasmini

7)  Yasmini (29.06.2012 21:30)

Děkuji za písmenka
hani: napadlo mě, že i když se zeptáš nějakého páru, nemůžou ti odpovědět stejně jako já, oni ten protipól nikdy nezažili. Je to jen můj názor, ale podle mě v citech i v dotecích není rozdíl, protože v obou skupinách jsou více či méně citliví jedinci. Já se zeptat můžu, ale asi to nikdy neudělám...
Evelyn: pozdravuj manžela, že zdravím a klidně ho pošli agitovat i k dalším lidem :), teď vážně jsem ráda, že jsem ti zvedla náladu
Marcell: taky jsem byla, když jsem to dopsala :)
Ambři: děkuji za chválu, potřeboval mít nějakou oporu, a Bells je prostě zlato, a ty taky díky moc
Gino: děkuju, snad se vede to, co jsme chtěla zdůraznit, že před prohlášením "jsem gay" je člověk stejný jako po něm, on se tím nezmění...
Bye: řeknu ti tajemství původně jsem to chtěla napsat do tří kapitol, ale oni se strašně vykecávají, :) a díky tvému komentáři mě napadají dlaší věci, co jim provedu :D:D
Jste zlata Y.

Bye

6)  Bye (28.06.2012 23:51)

Tahle Bella je ta nejpohodovější kamarádka, kterou si kluk jako Jacob mohl vysnít
A podle toho, že ani jeden z páru J+J nemá momentálně s přiznáním a projevováním citů problém, soudím, že... se něco podělá...

GinaB

5)  GinaB (26.06.2012 17:17)

Yasmini, to je taková krása! Síla přátelství mezi Jakobem a Bellou je úžasná. Jakob to dokázal přiznat nejen sám sobě, ale i jí. A ona je opravdový přítel, který se neptá, ale bere věci takové, jaké jsou. Ona přece ví, že Jakob je a bude pořád ten stejný kluk, kterého zná už tak dlouho.
Nevím proč, ale tahle povídka na mě působí tak zvláštně uklidňujícím dojmem a vždycky se hrozně těším na další kapitolu.

ambra

4)  ambra (25.06.2012 22:43)

Božínku, Yas, to je taková úleva, když jednou pro změnu Jacob neškemrá o Bellinu lásku . Ale teď vážně - to vzájemné svěřování bylo naprosto bez chyby - pořád tu řešíme, jak popsat lásku, ale tobě se podařilo snad ještě něco velkolepějšího - dokonale popisuješ skutečné přátelství. Navíc mezi holkou a klukem (neva, že je gay - v tvém podání je - naštěstí - pořád chlap) .
Zase mě to rozechvělo, zase jsem celá pifpaf . Děkuju za tu krásu

Marcelle

3)  Marcelle (25.06.2012 21:45)

je to úžasný, Bella to vzala moc dobře a vůbec jsem z toho hotová

Evelyn

2)  Evelyn (25.06.2012 20:54)

Jasmínko, zase se rozplývám... Přiznat se, i když spřízněné duši, k něčemu, co ještě včera dělalo problém přiznat sám sobě, chtělo hodně odvahy. Byli úžasní oba dva, Bella i Jacob Po hodně náročném dni jsem se musela usmívat (skoro manžel říkal, ať si to, co čtu, přečtu ještě několikrát, aby mi ta nálada vydržela... ).

1)   (25.06.2012 18:49)

Yasmínko moje srdce vyskočilo až k oblakům
jak mu náhle přišlo jednoduché říct to tabuizované slovo a přesně od tohohle jsou kamarádi ,kteří člověka mají rádi pro ten fakt,že existuje
jen ještě malý dotaz - vnímá tenhle pár všechny doteky a polibky a touhu stejně jako my "většinoví" ? nevím,jak se lépe vyjádřit ,podle tvých řádků myslím,že ano,ale stejně...nemám v blízkém okolí pár,kterého bych se mohla zeptat.snad jedině to zkusit ;) ,ne,opravdu mě zajímá to vnímání,protože ty jej zachycuješ tak hezky a lehounce...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - poster