Sekce

Galerie

/gallery/noc.jpg

XVIII. Žádná naděje (by Bye & Karolka)

 

15+

Twilight Score - Showdown in the Ballet Studio

 

 


 

Snad to bylo tím, že jsem se právě probudila, ale trvalo mi několik vteřin, než mi došlo, co jsem to vlastně slyšela. Vstala jsem rovnou z lehu a srazila ze stolu hrnek s vychladlým čajem. Cítila jsem, jak se mi vsakuje do nohavice a jak s tichým pleskáním odkapává na koberec.

Kromě toho se neozývalo absolutně nic. A přesto… Naskočila mi husí kůže a mé dlaně se začaly potit. Měla jsem jen jedinou naději.

„Edwarde?“ zašeptala jsem, ačkoli jsem si byla naprosto jistá, že zbytečně.

Odpovědělo mi jen ticho.

A poslední naděje pohasla.

Zdá se mi to, nebo dýchám čím dál tím hlasitěji? Zděšeně jsem zírala do tmy. Každou myšlenku, návrh řešení, způsoby záchrany jsem umlčela hned v zárodku. Žádné neexistovaly.

Začaly mi cvakat zuby.

Když jsem konečně zaznamenala nějaký pohyb, skoro se mi ulevilo.

„Ne ne,“ ozvalo se a já ucouvla a vyjekla, ačkoli se blížil děsivě pomalu. Temná silueta v temném pokoji. S hlasem sladším než med. Moje srdce i plíce ale ztuhly v křeči.

Kobra a myš, napadlo mě. Nedokázala jsem se pohnout.

A pak se ozval ten zvuk. Zněl jako předení velké kočky. Potěšeně, rozkošnicky. A polykání, pak se ozvalo polykání.

Moje tělo si řeklo, co potřebuje. Hlučně jsem se nadechla. Jako když se člověk po dlouhé době vynoří nad hladinu.

Zdá se mi to, nebo opravdu vidím jeho oči?

Temný stín se blížil a vrnění přešlo v mručení a kňourání. Každý můj nádech zakončilo zajíknutí. Bála jsem se. Že začnu žebrat o život.

„Bel-la.“ Znělo to jako mlasknutí. Jako když syrové maso pleskne o stůl.

Rozvzlykala jsem se.

Kolik je hodin? Už přece musí přijít… každou chvíli… určitě…

Vůně, zvláštní, hypnotická, těžká. Podlomila se mi kolena.

Tyčil se nade mnou. A zhluboka se nadechl nosem.

„Ááách!“ vzdychl.

Sklonil se. Hleděl mi do tváře tak zblízka, že jsem jasně rozpoznávala zářivé bělmo a temné středy jeho očí. Zase tak podivně mručel. Třásla jsem se tak nekontrolovatelně, že mě začaly chytat křeče do nohou.

„Ale no tak,“ zašeptal. „Přece tu nebudeš jen tak stát.“

Zírala jsem na něj a snažila se alespoň zaklonit, aby nebyl tak blízko. Slzy mi v proudech stékaly po tvářích a odkapávaly z brady.

A najednou stál za mnou a dýchal mi na krk. Leknutím jsem vykřikla a konečně se rozeběhla. S naprostou jistotou, že mu nemůžu utéct.

Vyrazila jsem z pokoje do chodby a ke vchodovým dveřím. Byly otevřené dokořán. Nedokázala jsem dýchat potichu. Dusila jsem se vlastním strachem a tou slanou vodou, co mi tekla z očí. Klopýtla jsem na schodech a pár metrů se plazila po čtyřech.

A každou vteřinu, každou další vteřinu jsem čekala, že mě popadne za vlasy. Nebo za rameno.

Ale pořád nic.

Povedlo se mi vydrápat se na nohy. Strašně moc jsem se chtěla ohlédnout. Musela jsem to vědět! Ale děsila jsem se to udělat. Vběhla jsem mezi stromy.

 

xxx

 

Když si nomádka uvědomila, že ji ten podivín z Chicaga nesleduje, zastavila se. Měla v plánu ho vylákat co nejdál od tý holky. Tak, aby měl její druh dost času si s ní užít. Stopování byla jeho vášeň. Nedokázal by na ni zapomenout, dokud by ji nenašel. A čím větší úsilí ho vystopování vyhlédnuté kořisti stálo, tím víc si potom užíval svůj triumf. Živě si představila, co všechno s ní asi teď dělá. A ta představa se jí zamlouvala. Ne, zamlouvala se jí ta představa, co bude po tom speciálním zážitku dělat s ní.

Teď zaváhala. Pokud se ten upír nevydal po její stopě, kterou mu naservírovala na stříbrném podnosu, znamenalo to… že se vracel!

„Do prdele!“ zaječela do nočního ticha.

A jako na povel se k zemi snesly první kapky deště.

 

xxx

 

Bylo to přesně jako v nočních můrách. Běžela jsem. Moje nohy se zdály podivně těžké. Nepohybovaly se dostatečně rychle. Jako bych se brodila bahnem.

Jak daleko už jsem utekla?!

Neustále jsem zakopávala. Rukama si chránila tvář. Větve jehličnanů mě bičovaly a trestaly za každý další krok. Pršelo.

Terén se bez varování strmě zvednul. Najednou jsem zase klečela, ruce zabořené v rozmočené hlíně. Lezla jsem vzhůru a chytala se čehokoli, co mi přišlo do ruky. Hlohu, ostružin, pichlavých kosodřevin. Necítila jsem bolest. Jen děs na samé hranici snesitelnosti. Nemyslela jsem. V hlavě mi znělo jen.

Běž! Běž! Běž!

Rozmočený svah se najednou uvolnil. Padla jsem obličejem k zemi a cítila, jak ujíždím zpátky dolů. Křičela jsem. Zoufale se snažila zachytit.

Jen pár vteřin… získat ještě pár vteřin… už je určitě blízko…

Konečně jsem přestala klesat. Nahmatala jsem vystouplý kořen. Zmrzlé prsty se ho sotva dokázaly udržet. Znovu jsem lezla nahoru. Hlučně, neohrabaně, pomalu. Tak zoufale pomalu. Dokud mi nedošla síla. Tělo se mi stáhlo v křeči a já zůstala schoulená na místě.

„Špatnej den?“ Zašeptal mi to přímo do ucha.

A já se utopila v čiré hrůze.

Jen pryč! Pryč!

Vrhla jsem se ze svahu dolů. Kutálela se. Nevnímala jsem nárazy do hlavy, do zad a do břicha. Jen jsem horečnatě rukama poháněla tělo vpřed.

Dokud mě nechytil za nohu. Drtil mě a táhl za sebou. Jako by mi jeho prsty pronikaly až do masa. Vykřikla jsem.

Ta bolest na okamžik přehlušila i strach.

 

xxx

 

Jacob Black… nebyl.

Zbyly po něm jen  cáry oblečení s mikroskopickými částečkami lidské kůže pokrývající nejbližší okolí. V jednu chvíli ještě prožíval nepopsatelnou bolest, a najednou přišla okamžitá úleva. Víc než to. Extáze. Jeho řev se plynule změnil ve vytí.

Význam Harryho věty: „Bude z tebe vlk“, se najednou zdál mnohem jasnější. A všechno lidské mnohem vzdálenější. Zmizel Jake, sny o nové motorce i plány na stavbu domu pro Leah.

Teď tu byl Vlk. Vůdce neexistující smečky. Ochránce kmene.

Prvotní příval vjemů přinášených dokonalejšími smysly se podobal nadechnutí se čistého kyslíku. Povědomost o všem, co je, nebo v nedávné minulosti tvořilo, okolí místa, na kterém se nacházel, se teď stala jeho součástí. Emoce nezmizely. Jen je posílila podstata vlčího bytí – instinkt.

Zatímco se jeho lidská část zdráhala uvěřit, že se to opravdu stalo, vlk už měl jasno. Ve zlomku vteřiny se všechno podřídilo jedinému povelu. Zabít Studeného. Rozdrtit ho v mocném stisku tesáků. Rozdrásat mohutnými tlapami.

Jeho tělo samo vědělo, co má dělat. Vyrazilo vpřed.

 

xxx

 

Jako zvířátko šílené strachy. Došla mi síla. Někde hluboko uvnitř jsem to věděla. Mé ruce rozrývaly zem, ale už se nepokoušely něčeho zachytit. Táhl mě dál.

Pak se mysl konečně osvobodila. Přestala se hlásit k tomu, co se děje. Odmítla mít cokoli společného s tím zhmožděným krvácejícím tělem. Rozsvítila na nebi slunce a nechala všude kolem vykvést trávu a barevné květy. Rozprostřela na zem deku. Kochala se pohledem na zářící tělo a pár laskavých hnědočervených očí. Vykouzlila i zvuk jeho hlasu. Vztáhl ke mně ruce.

 

xxx

 

Edward se řítil k Forks jako neřízená střela. Nezdržoval se kličkováním. Menší stromy se mu prostě musely klidit z cesty. Strach, rostoucí v jeho mysli do nepopsatelných rozměrů, ho bičoval až k neskutečné rychlosti. A přesto mu ten svíravý pocit, drtící jeho nitro velel: rychleji!

Rychleji!

 

xxx

 

Tohle místo bude perfektní, pomyslel si nomád. Dosáhl vrcholu kopce a zavětřil. Obsáhl však sotva poloviční území než obvykle. Mámil ho pach čerstvé krve.

Měl nejvyšší čas. Už se nedokázal ovládat. Příliš voněla. Otevřela se na tolika místech. Krom toho - už neběžela. Hra skončila. Srdce zpomalilo. Ještě chvíli a měl by pocit, že se sytí mršinou. Ano. Nejvyšší čas.

Pohodil ji na zem. Nepokusila se utéct. Ani nezměnila polohu. Její oči zíraly nehybně do tmy. Podrážděně zavrčel. Zase to trochu přehnal.

Uchopil ji hrubě za bradu a otáčel jí tváří ze strany na stranu. Marně přemýšlel, co na ní ten zrzek viděl. No nic, už je to fuk.

Uchichtl se. Měl úžasný plán. Až bude po všem, odnese ji zpátky do toho domu a pěkně mu ji naaranžuje.

Zvrátil jí hlavu dozadu a odhalil krk.

Kousl.

 

xxx

 

Edward ucítil Bellu míli předtím, než je spatřil. Vůni její krve. Intenzivní a těžkou. Poslední nitky naděje, kterých se celou cestu držel jako tonoucí stébla, se přetrhly ve chvíli, kdy v běhu mezi stromy poprvé zahlédl jejich společnou siluetu. Nechápal, jak je to možné, ale na zbývajících dvoustech metrech zrychlil.

Při výjevu, který se před ním během následující půl sekundy vynořil, by mu ztuhla krev v žilách. Kdyby to bylo možné.

Jeho Bella v prackách toho hajzla! Zkrvavená, potrhaná a absolutně bezvládná. Jeho tesáky zabořené v jejím hrdle.

Ještě žila.

Zbývalo třicet metrů. Skočil. Nomád překvapeně vzhlédl. Byl tak zabraný, že si Edwarda dřív nevšiml. Stihnul se jen vzpřímit. Hned nato do něj silou tornáda narazilo Edwardovo tělo. Jejich další zastávkou byla mohutná sekvoj na protějším svahu. Rudooký ještě ani nevstal a už přišel o první končetinu.

Byl to nerovný boj. Vztek učinil z Edwarda nelítostnou smrtící zbraň. Útočil bezhlavě se zuřivostí býka. Nepromýšlel taktiku boje. Neposlouchal soupeřovy myšlenky – jestli v tu chvíli vůbec nějaké měl. Trhal, drtil, sápal. Jako smyslů zbavený. Žádný oheň nakonec nebyl potřeba. Takovou destrukci nemohl přežít ani upír.

Během dvou minut bylo po všem. Příliš rychle. Mohl by takových roztrhat stovky. Nezmenšilo by to žal a beznaděj, které ho pohltily, když poklekl k jejímu tělu a opatrně ji bral do náruče.

Ještě stále žila.

Její srdce téměř fibrilovalo v nepravidelných záchvěvech. Byla nepřirozeně bledá. Už předtím musela ztratit velké množství krve. Z hlubokých ran na nohách i rukách už žádná neproudila.

Zoufale polykal vlastní jed. Smíchán s vysokou koncentrací molekul krve, působil v jeho krku jako žíravina. S radostí by ta muka podstupoval navěky, kdyby to pomohlo.

„Bello,“ vydechl zlomeně. Vůbec nezareagovala. Nevěděla o sobě. Nic nevnímala.

Měl chuť řvát, místo toho se mu z hrdla draly jen suché vzlyky. Kdyby to šlo, znovu by tu svini sestavil a opakoval by s ním ten proces ještě jednou. A pomalu! A pak znovu a znovu…

Bellu by mu to ale nevrátilo.

Tiše zasténala. Kolik utrpení ještě bude muset snést? Její stav se neslučoval se životem. Navzdory tomu se jí upíří jed zvolna dostával do krevního oběhu. Přeměna začínala. Šance, že ji přežije byla mizivá. Nezdálo se, že to zubožené tělo bude mít dost síly se s ní vyrovnat.

Cítil, jak se mu v náruči poprvé zachvěla. Jestli má mít vůbec nějakou šanci, musí ji odsud dostat. Do tepla. Někam, kde se o ni bude moct postarat. Její dům nepřipadal v úvahu. Až začne křičet, poutala by zbytečnou pozornost. A pokud to Bella přežije, nesmí se probrat ve městě plném lákavé lidské vůně. To by nikdy nedopustil! V úvahu přicházelo jediné místo dostatečně blízko odsud a zároveň dost vzdálené od lidí. A od rezervace.

Vzpomněl si na opuštěnou vilu v lese.

 

xxx

 

Aliciny vize, týkající se Edwarda a té dívky, se v poslední době objevovaly stále častěji. Po malých kouscích se před nimi postupně skládala jejich budoucnost. Stávalo se, že nová vize popřela nějakou předchozí. Všichni věděli, že jsou ty obrázky subjektivní záležitost, měnící se podle rozhodnutí osob, jichž se týkají. To vědomí, že vše může dopadnout jinak, je ale zneklidňovalo ještě víc. Jedna věc však byla od začátku neměnná. Edwardově dívce půjde o život.

A žádná z vizí zatím neposkytla Alici spolehlivé vodítko k určení místa, kde by se mohl Edward nacházet. Vždy viděla buď anonymní velkoměsto, nebo les.

Proto ji její poslední vidění připravilo o řeč. Nedokázala pochopit, jaká náhoda je přivede právě do jejich vily ve Forks. Poznala ji okamžitě.

Byli v Carlislově pracovně. Pohovka, kterou tam tenkrát ponechali, stála na stejném místě. Teď na ní leželo to děvče. V zoufalém stavu. S prokousnutým hrdlem. A nad ní se skláněl Edward!

„Dobrý Bože!“ zakňourala, když konečně byla schopná mluvit. Zrovna sledovali s Jasperem, Rose a Emmettem televizi. Emmett ztlumil hlasitost na minimum. Baseballový zápas teď nebyl důležitý.

„Udělá to on! V našem starém domě. A hrozně ji… zřídí!“

 

xxx

 

Vlk si vzrušení ze svobody a nově nabyté rychlosti užíval žalostně krátkou dobu. Pár set metrů - než zkřížil odporně zapáchající stopu, která se v jeho mozku přetvořila v jasně značenou cestu. Okamžitě změnil směr. Jeho mysl, hruď i svalstvo se naplnilo zuřivostí. Zloba mu doslova bublala v krevním řečišti. Nenávist děděná po generace.

Bylo to jako běžet po čerstvě vyasfaltované silnici. Ten čpavý puch mu téměř umrtvoval čich.

O pár minut později se do něj – jako rudá barva, která ukápne do vody – přimísila nová vůně. A ačkoli ji nikdy dřív takto intenzívně necítil, poznal ji.

Lidská krev!

Vědomí, že nejspíš přichází pozdě a nebude koho zachraňovat, v něm ihned zformovalo rozhodnutí vložit veškerý vztek do pomsty. Ta pijavice chcípne za všechny své oběti! V několika minutách prožije veškerou jejich bolest.

Až téměř u cíle, kdy rozeznal malé údolí rozryté půl metru hlubokým příkopem, který vzdáleně připomínal brzdnou dráhu spadlého meteoritu, si čichový vjem konečně proklestil cestu do mnohem povrchnější lidské databáze vzpomínek.

Poznal vůni té krve.

Bolest v něm vybuchla jako granát naplněný střepinami. Neodeznívala, spíš s každou vteřinou rostla. Neutišil ji ani fakt, že plochu mnoha desítek metrů pokrývaly droboučké střípky upířího těla.

Byl tu totiž ten druhý pach. Mizel v lese. A vůně krve ho následovala.

Jacob Black se ochromený bolestí choulil na dně své duše. Vlk ale vyrazil jako nezastavitelná smrtící zbraň s jasným cílem.

Ta pijavice zaplatí!

 

 


 

 

Povídky od Bye

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

TeenStar

31)  TeenStar (24.08.2016 22:00)

V sekunde, kedy som videla to 15+, mi bolo jasné, že to bude kvôli niečomu, čo sa mi nebude ani trochu páčiť A že som ja mala pravdu!!!
Na viac slov sa nezmôžem, musím ísť ďalej!
(Na mieste Steph sa pri takejto poviedke schovám hlboko do jamy a nikdy z nej už nevyleziem, toto je dokonalé )

Jalle

30)  Jalle (02.02.2013 13:59)

ach, to je hroznéé, všetci si myslia, že to Edward... rýchlo čítam ďalej

Anna43474

29)  Anna43474 (19.08.2011 00:47)

Zatraceně, každý vidí něco jiného, než jaká je situace doopravdy
Takže Cullenovi už jsou na cestě???
A Jacob taky???
TKSATVO

Nebraska

28)  Nebraska (14.10.2010 08:15)

No bezva...
Dneska jsem docela vděčná za to, že je mi blbě a už od večera mi představivost funguje tak na 20% běžného výkonu, protože Bellu bych takhle vidělt nechtěla:(
A Jake... To bude mazec. Ale věřím mu, je to alfa, nemůže bejt žádnej blbec, žejo! Dojde mu to a nakonec to všechno dobře dopadne a všichni si podají ruce a tlapy!

Yasmini

27)  Yasmini (13.10.2010 21:06)

Sakra, sakra, sakra. Mám infarkt. Nejdřív jí loví jeden, pak Jacob loví Edwarda.
Perfektní
S Y.

SarkaS

26)  SarkaS (11.10.2010 19:28)

Kristovy rány, vždyˇ=t je všechno špatně! Teď to odnese Edward...:'-( To snad , že ho nenecháte zaplatit za něco neudělal holky, že ne?

Carlie

25)  Carlie (09.10.2010 14:32)

Ou jé, já nekomentovala... jestli to nebude tím, že jsem četla v práci (nesmíme být na netu ) a psát z IP adresy zaměstnavatele mi už přišlo jako vyložená provokace :D
Neříkám to naprázdno, je to součást komplimentu , v práci nevím, z které do které :/ , ale stejně jsem nemohla odolat a musela číst!!!
Bože, to bylo napínavé... , všechno mě bolelo za Bells i Edwarda (Sorry, Jamesi, za tebe ne, taky bych si urvala kousek! )
A teď to, že Edwarda jdou v jeho bolesti dorazit ještě Jake a jeho vlastní rodina...:(
Jste mistryně dramatu, dámy kouzelnice

Lenka

24)  Lenka (08.10.2010 06:33)

Vy jste se proti nám normálně spikly.
Moje nejoblíbenější povídky, a já mám infartový stav.
Úžasně napsaná kapitola. Normálně jsem měla husí kůži a všechny chlupy v pozoru.
Moc se těším na pokračování a doufám, že všechno dobře dopadne.

krista81

23)  krista81 (08.10.2010 00:32)

Zatraceně a po tomhle mám usnout????
Chudák Bella - doufám, že neumře a bude z ní upír (to byste jim neudělali, že ne ).
A Jacob snad nenapadne Edwarda, žene , ale nomádku by mohl
A jak to, že Alice neviděla nomády??? A jak si vůbec můžou myslet, že to byl Edward???
A kde je další kapitola ??? Doufám, že bude brzo
Njn, smysluplný komentář dneska čekat nemůžete
jen podotku, že opět fantasticky napsané

ambra

22)  ambra (07.10.2010 23:48)

Ááááááááááááááááááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Já viděla pár komentářů a BÁLA jsem se!!! Ale ne dost!!!!!!!!! Jen mi bylo jasné, že 15+ tam není kvůli pořádné té... no... milostné scéně!!! Ale stejně jsem to podcenila!!! Co mám pod tohle napsat?!?!?! Tak jo, uznávám, že napsat hrorovo-thrillerovou scénu je strašný kumšt, možná těžší než ty anatomické věci u výše zmíněného... Ne... Jukla jsem zpět do textu - URČITĚ je to těžší. Krutibrk, holčiny, Vy jste to zmákly naprosto dokonale!!! Mám asi hypervenilaci nebo jak se tomu říká, a při čtení jsem se byla 4x (!!!!) projít!!! Myslím, že to je můj osobní rekord... Vůbec netuším, jak je z toho vymotáte... Nějak je to celé dospělejší, nejen moje zlatíčka...
Uf, potřebuju , a pak určitě trochu procvičit záda, protože:

Bye

21)  Bye (07.10.2010 22:16)

Naše milované čtenářky,
omlouváme se Vám za šoky, které jsme Vám způsobily po ránu, v poledne, nebo k večeru.
Věřte, že i nám je našich hrdinů líto. Osud si s nimi nepěkně zahrává.
Co s nimi bude dál? To už je dáno. Kostky jsou vrženy. My už ten příběh jenom dovyprávíme.
Zůstaňte s námi. Zůstaňte s Edwardem a Bellou. My všichni Vás teď budem potřebovat.
Děkujem!!!

20)  hellokitty (07.10.2010 21:16)

Lipi4

19)  Lipi4 (07.10.2010 19:57)

Holky, co mi to děláte? Já ani nedýchám a jen čekám, kde je pokračování? :p :p :'-( :'-( :'-( .. . .. .To jste Belle snad nemohly udělat .. . .Prosím, prosím smutně koukám, rychle další díleček

PS:Krásná a stmutná kapitolka se Vám povedla

sfinga

18)  sfinga (07.10.2010 18:53)

Bella fakt nemá už žádnou naději? :'-( :'-( :'-(
Holky, naděje přece umírá poslední
udělejte zázrak, prosím, od toho jste přece autorky
Bella to musí přežít, musí!!!
Rodina musí zjistit, že Edward za to nemůže, že jí chránil, že ji miluje
A co Jacob? Jestli Edwardovi něco udělá, tak... tak mě máte na svědomí
Prosím, prosím, prosím
Tahle kapitola byla dokonalá, dechberoucí a hlavně smrtící

Abera

17)  Abera (07.10.2010 18:28)

Krásný

Evelyn

16)  Evelyn (07.10.2010 17:40)

Perfektní kapitola! Myslím, že jsem se během čtení ani nenadechla napětím

nikolka

15)  nikolka (07.10.2010 17:15)

zlý, škaredý, nenávidený nomád,, chudinka naša Bellka
a čo Edward?? vyrieši obrovský problém, ktorý sa skrsol v Jacobovej hlave??
a rodinka? prídu konečne pozrieť svojho syna/brata a budúcu nevestu/sestru???

kde sú ďalšie písmenka na rozlúštenie tejto záhady, ktorú ste nám nadelili???

perfektné, úžasné, nádherné


Mystery

14)  Mystery (07.10.2010 13:47)

Tyvole, tyvole, tyvole!!!
Ehm, pardon...
Ale ono to bylo tak... TAK živý! Ten děs, strach... Nemohla jsem dýchat, jen jsem četla. Vlastně ne... Já jsem to VIDĚLA!!!
Páni, dobře, jo... Huh!
Klídek.
Máte mou úctu, Karolko, Bye. BajKo. Vážně.
Obě jste úžasný, ale jako celek působíte jako dokonalost. Dneska jsem mě prostě přejely jako parní válec. Jsem vykulená a žasnu. Fakt.
Všechno do sebe perfekně zapadá. Pokaždé mi vykouzlí na tváři úsměv to, když si zpětně uvědomím, jak si krásně umetáte cestičku ke (doufám šťastnému a taky doufám, že zatím k dalekému) konci.
Je radost vás číst!

PS: Přežije to Bella, že jo?

13)  Lejla (07.10.2010 12:18)

Jsem naprosto uchvacena...musela jsem se posilnit alkoholem, abych ten vas dil zvladla a i presto jsem naprosto zoufala z toho co se stalo. Jenom prosim at to Bella prezije.To napeti me nici a hlava me neposloucha. Holky co to se mnou delate?? Ja musim jeste fungovat

12)  belko (07.10.2010 11:16)

horror!!!100% horror!!!!a do toho zmatení upíři a vlkodlaci a šílená Viktorka áááááá´´a´´aáá´ Další díl,prosím, tak dlouhý, aby VŠECHNO rozuzlil...ááááááááá

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek