Sekce

Galerie

/gallery/amy a jake.jpg

Jacob odjel bez vysvětlení. Amy je naštvaná a jak se zdá, Jacob jí po sobě něco zanechal. Skříží se znovu jejich cesty a dozví se Amy pravdu o tom, co je Jacob zač?

Tohle je poslední část příběhu a doufám, že se bude líbit.. :)

Chtělo se mi umřít. Cítila jsem se jako nějaký póvl. Zvedal se mi žaludek ze mě samotné. Nastartovala jsem auto a rozjela se domů.

 

O pár týdnů později...

 

„Amy! Vím, že tam jsi! Otevři ty zatracený dveře!“ Seděla jsem v kuchyni a hleděla jsem na těhotenský test ve svých rukách. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem byla tak pitomá a zapomněla jsem na ochranu.

„Amy, sakra, otevři ty dveře!“ Konečně jsem si uvědomila, ža se Maggie dobývá do domu. Vstala jsem ze židle a jako v mrákotách jí šla otevřít.

„Sakra! Zbláznila ses?! Ještě chvíli a rozbila bych okno, abych se dostala dovnitř! Co je s tebou, holka?“ Rezignovaně jsem se na ni podívala a podala jí těhotenský test. Maggie na něj nechápavě hleděla, zatím co já šla do obývaku a čekala jsem, než jí dojde, co se děje. Stihla jsem napočítat do pěti, když stála v prostředku obývacího pokoje a kulila na mě ty svoje oči, div jí nevypadly z důlků.

„Děláš si srandu?“ Sedla si na konferenční stolek před pohovku, na které jsem ležela se zavřenýma očima.

„Vypadám na to snad?“ řekla jsem klidně a podívala jsem se na ni.

„Co budeš dělat?“ Vytáhla z kabelky cigaretu a zapálila si ji. Jen co to udělala, můj žaludek zaprotestoval a já se rozběhla do koupelny. V posledních dnech jsem se se záchodovou mísou dost spřátelila.

Když bylo po všem, opláchla jsem si obličej, vyčistila si zuby a šla zpátky za Maggie.

„Je to toho piráta, viď?“ Pořád seděla na stolku. Cigaretu nejspíš vyhodila z okna ven, protože jí došlo, že mi smrdí.

„To byla opravdu blbá otázka, Maggie. Jasně, že je jeho.“ Znovu jsem si lehla a zavřela jsem oči.

„Necháš si to?“ zeptala se tiše.

„Já nevím, Maggie. Nemám nejmenší tušení. A mám strach. Co když nebudu dobrá máma, co když se o to malé nedokážu postarat?“ Podívala jsem se na ni a doufala jsem, že v jejích očích najdu odpověď na svoje otázky. Maggie si klekla na zem, takže naše oči byly ve stejné rovině.

„Víš, já... Ne! Dobře mě poslouchej. Jsi ta nejhodnější a nejlaskavější ženská, co znám, a pokud se rohodneš si to mrně nechat, přísahám, že ti s tím pomůžu. I když to nebudeš potřebovat, protože budeš skvělá máma.“

„Díky Maggie, jenže když si to malý nechám, nezvládnu splácet tenhle dům. Můj učitelskej plat není žádnej zázrak, to moc dobře víš.“

„Neboj se, něco vymyslíme. Takže jak se rozhodneš?“ Podívala se na mě.

„Chci si ho nechat,“ zašeptala jsem.

„Ok, zlato. Budeš mít mimčo, tak se vzchop a pojď se trošku projít, ať se do té tvojí bledé papulky vrátí trošku barvy.“ Chytila mě za ruce a vytáhla mě na nohy. Objala mě a já se rozplakala.

„Mám tě ráda, Maggie, a děkuju ti,“ usmála jsem se na ni přes slzy.

„Taky tě mám ráda, ty trdlo. A nebul, nebo budu taky.“ Rozesmála se a já společně s ní.

 

Týdny plynuly a moje těhotenství na mně začínalo být vidět. Všechno bylo v pořádku a miminko bylo zdravé. Byly dny, kdy ve mě hlodal červíček pochybností, jestli to opravdu zvládnu, ale když jsem poprvé ucítila, jak se ve mně to maličké pohnulo, rázem se pochybnosti rozplynuly a já věděla, že jsem se rozhodla správně. Maggie pronajala svůj byt a nastěhovala se ke mně, takže po finanční strance jsem to docela zvládala.

Když žáci zjistili, že čekám miminko, byli nadšení a snažili se mě nezlobit tak jako obvykle. O Jakeovi jsem za celou tu dobu neslyšela vůbec nic a byla jsem Maggie vděčná, že se nepokouší přivést rozhovor na to téma...

 

Byl záčátek dubna a mně zbývalo čtrnáct dní do porodu. Břicho jsem měla velké jako balón a funěla jsem jako lokomotiva. Byl pátek a já slíbila svým žákům, že než odejdu na mateřskou dovolenou, pojedeme se podívat na pouť, která k nám zavítala kupodivu docela brzy. Jakmile jsme tam přijeli, děti byly nadšením bez sebe. Moje mladší kolegině, která měla moji třídu převzít, se postarala o to, aby se děti držely pohromadě, a pak se s nimi vydala na prohlídku atrakcí.

Dívala jsem se, jak odchází, a pak jsem si šla najít místo, kde bych se mohla posadit. A když jsem ho našla a dopřála tak odpočinek svým nohám, zavřela jsem oči a zaposlouchala jsem se do písně, která hrála z repráků:

 

If I could turn,

turn back the hands of time

Then my darlin' you'd still be mine

If I could turn,

turn back the hands of time

Then darlin' you, you'd still be mine

 

Funny, funny how time goes by

And blessings are missed

in the wink of an eye

Why oh why oh why should one

have to go on suffering

When every day I pray

Please come back to me.

 

Na těle mi naskočila husí kůže, ale to nebylo nic v porovnání s tím, co se stalo pak, když jsem za svými zády uslyšela hlas, který mi zastavil srdce.

 

„Amy?“ rychle jsem otevřela oči a otočila jsem se. Myslela jsem, že snad omdlím. Přede mnou stál Jake a hleděl na mě stejně jako já na něho. Spíš hleděl na moje velké břicho. Všechny nadávky a slova, která jsem si snad milionkrát přehrávala ve své hlavě, se rozletěly do všech světových stran a mě nenapadlo nic jiného, než se nemotorně zvednout a vydat se pryč.

„Amy! Počkej! Zastav se, prosím!“ slyšela jsem za sebou jeho hlas a za pár vteřin jsem ucítila jeho ruku na svém rameni.

Zprudka jsem se k němu otočila.

„Co chceš?!“ vyštěkla jsem na něj.

„Já... Amy, jsi těhotná.“ vykoktal a jeho pohled přeskakoval z mé tváře na moje břicho.

„Ha! To je mi ale postřeh! Kdybys mi to neřekl, ani bych si toho nevšimla!“ Odvrátila jsem se od něj a šla pryč.

„Amy, prosím stůj! Chci ti vysvětlit, co se stalo! Amy!“

„Jdi k čertu!“ Zastavila jsem se a otočila se na něj. „Mohla jsem to tušit, vždyť nešlo o nic jiného než jen o sex na jednu noc, ne? Prostě sis užil s naivkou a vypařil ses jak pára nad hrncem. Nestála jsem ti ani za podělaný sbohem! Nech mě na pokoji!“

„Tak to nebylo! Prosím tě, vyslechni mě!“ Chytil mě za ruku, ale já ji vytrhla z jeho sevření.

Chtělo se mi brečet a křičet a nejradši bych ho uhodila. Na druhou starnu jsem toužila potom, aby mě sevřel v náručí a líbal mě, až bych nemohla popadnout dech. Zahnala jsem ty myšlenky do nejhlubšího kouta svojí hlavy.

„Je mi jedno, co se mi budeš pokoušet namluvit. Sám jsi mi řekl, že žiješ na volné noze, že sedneš na tu svoji rachotinu a jedeš bůh ví kam. Byla to moje pitomost, že jsem si myslela, že bys zůstal na jednom místě kvůli mně. Nemusíš nic vysvětlovat, už nechci nic slyšet.“

„Čekáš moje dítě, Amy? Slyšíš, je moje?“ Přistoupil ke mně blíž, vzal mě něžně pod bradou a přiměl mě tak, abych se mu podívala do očí. Do očí, které na mě hleděly s odhodláním.

„Ne, není a nech mě být!“ odstrčila jsem jeho ruku.

„Lžeš mi. Je moje... naše a já tě přinutím, abys mě vyslechla,“ šeptal tiše a skláněl se k mým rtům, které hypntizoval pohledem.

Musela jsem bojovat s touhou vrhnout se na něho a začít ho líbat. Ztěžka jsem polkla a zašeptala:

„Táhni k čertu!“ Otočila jsem se a odešla. Byla jsem tak vytočená a rozhozená, že jsem si nevšimla toho zavalitého chlapa, který míříl přímo proti mně a který neměl v úmyslu vyhnout se mi. Narazil do mě tak silně, že jsem zavrávorala a upadla na zem.

„Amy!“ Slyšela jsem Jakeův vykřik, ale nevěnovala jsem mu pozornost. Dívala jsem se na látku svých šatů, na které začala prosakovat krev. Chtěla jsem se postavit na nohy, ale ucítila jsem v břiše bodnutí, které mi vehnalo slzy do očí.

„Jakeu?“ Zašeptala jsem tiše a cítila jsem, jak mi po tváři tečou slzy.

„Hajzle!“ Uslyšela jsem jeho hlas a pak ránu. A pak další.

„Jakeu, já krvácím!“ Otočila jsem na něj uplakanou tvář a viděla ho, jak se sklání nad tím chlapem a uštědřuje mu pár pořádných ran. Když si uvědomil, co jsem řekla, okamžitě ho pustil a běžel za mnou.

„Budeš v pořádku, Amy. Pojď, chyť se mě, odvezu tě do nemocnice.“ Chytla jsem se ho kolem krku a on mě opatrně zvedl do náruče a nesl mě k autu.

„Odpusť mi, že jsem zmizel bez vysvětlení a bez rozloučení. Slibuju, že ti to všechno vynahradím, jen mi dej šanci,“ šeptal mi do vlasů a přitom mě do nich líbal.

„Je to tvoje dítě, Jakeu,“ hlas se mi třásl.

„Já vím, lásko,“ zašeptal.

Zastavili jsme u auta, které nebylo moje a bylo luxusní a velice drahé. On otevřel zadní dveře a položil mě na sedadlo.

„Lehni si, odvezu tě do nemocnice. Budete oba v pořádku, dobře?“ Měla jsem strach a on se mě snažil uklidnit. Přikývla jsem na souhlas. Zabouchl dveře a posadil se na místo řidiče. Auto se rozjelo a já se modlila, abychom to do nemocnice stihli včas, protože jsem začala pociťovat kontrakce.

 

 

Auto zastavilo před nemocnicí. Jake rychle vystoupil a šel mi pomoct. Opatrně jsem se posadila a funěla mu do obličeje.

„Počkej, pomůžu ti. Tak... opatrně.“ Jake mě vzal znova do náruče a mířil se mnou k proskleným dveřím nemocnice.

„Hej, chlape! Tady nemůžete parkovat!“ zakřičel na něj obtloustlý hlídač.

„Jděte se bodnout! Nevidíte, že nesu těhotnou ženskou?“ zařval na něj Jake a dál se mnou kráčel do budovy.

Nevnímala jsem vůbec nic, bolest byla tak silná, že jsem nemohla popadnout dech. Nejdřív mě lékař vyšetřil a pak nechal okamžitě poslat pro nosítka.

Během několika minut jsem mířila na sál. Slyšela jsem, jak doktor říkal, že se odlučuje placenta a dítě bude muset ven.

„Paní Bourneyová, máte kontrakce?“ ptal se mě doktor.

„Ano. Pane doktore, bude miminko v pořádku?“ cítila jsem jak mi tečou slzy. Nikdy v životě jsem neměla takový strach.

„Pokud nebudeme čekat, až si dítě najde cestu ven samo a provedeme císařský řez, tak ano. Ničeho se nebojete, budete v pořádku.“ Vřele se na mě usmál a mně spadl obrovský balvan ze srdce.

„Prosím vás, mohl by někdo zavolat moji přítelkyni? Maggie Steelová, prosím vás,“ žadonila jsem. Potřebovala jsem vědět, že je Maggie na blízku. Ona byla moje jediná rodina.

„Nebojte se, sestra se o to postará.“ Dveře operačního sálu se otevřely a pak vzaly věci rychlý spád...

 

Jacob

 

Přecházel jsem ze strany na stranu před operačním sálem. Všechno to byla moje vina. Měl jsem ji nechat odejít, ale nemohl jsem. Celou tu dobu, co jsem byl pryč, jsem netoužil po ničem jiném než ji znovu vidět a políbit. Nebyl jsem blbej, abych si nedal pět a pět dohromady. Jakmile jsem viděl její vypouklé břicho, došlo mi, že ta kouzelná noc, kterou jsme spolu prožili, nezůstala bez následku. Byl jsem jí tak okouzlený, že jsem si zapomněl vzít ochranu. Celých dlouhých devět měsíců jsem na ni nemohl přestat myslet. Nenáviděl jsem se za to, že jsem odjel bez jediného slova. Snad tisíckrát jsem jí chtěl zavolat, ale byl jsem takovej idiot, že jsem si od ní tu noc nevzal telefonní číslo. Vlastně jsem ani neznal celé její jméno. Omlouvalo mě jen to, že jsem s ní měl mít další den schůzku a na všechno se jí chtěl zeptat. Jenže jsem nemohl tušit, že můj otec dostane infarkt a já budu muset odjet, abych se ujal vedení firmy. Byl jsem novým ředitelem firmy, která se zaobírala výrobou těch nejluxusnějších aut, a zpět do Illinos mě přivedl obchod.

 

„No to mě poser!“ ozvalo se za mými zády. Otočil jsem se a v osobě, která tam stála, jsem poznal Aminu kamarádku Maggie. V ruce držela cestovní tašku a hleděla na mě jak na zjevení.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji.

„Co tady sakra děláš?!“ Kdyby uměl pohled zabíjet, bylo by už po mně.

„Přivezl jsem Amy.“ Sledoval jsem, jak se ke mě blíží.

„Přivezl jsi Amy? No skvěle! To je od tebe laskavé! Zlomil jsi jí srdce, ty debile! Odešel jsi beze slova a teď mi jen tak řekneš, že jsi ji sem dovezl?!“ hlas jí přeskakoval, jak byla rozčílená.

„Já...“ Chtěl jsem to vysvětlit aspoň jí, ale ona mě nepustila ke slovu.

„Víš, jak jí bylo?! Nejradši bych ti zakroutila krkem místo ní!“

„Poslouchej mě!“ musel jsem zvýšit hlas, aby mě začala vnímat. A když konečně sklapla, řekl jsem jí, co se stalo.

 

„Takže ty jsi ten Jacob Black, který převzal vedení firmy Blackraces? No páni!“ ozvala se Maggie po chvíli ticha.

„Jo, to jsem.“ Opřel jsem se lokty o kolena rukama si vjel do vlasů.

Chtěla se mě ještě na něco zeptat, ale dveře porodního sálu se otevřely a z nich vyšla sestra s miminkem v náručí. Okamžitě jsem se postavil a Maggie taky.

„Gratuluju tatínku, je to holčička.“ V krku jsem měl knedlík. Vzal jsem svoji dceru do náruče a užasle na ni hleděl.

„Je Amy v pořádku?“ ozvala se vedle mě Maggie. V tu chvíli jsem od malé odtrhl pohled a podíval se na sestru.

„Je v naprostém pořádku a vaše dcera taky,“ podívala se na mě a usmála se. „Ještě si pár hodin pospí a pak za ní můžete.“ Oba jsem vydechli úlevou. Maggie se dívala na malou a já ji jí vložil do náruče.

„Chviličku vám ji tady nechám, ale pak si ji odnesu.“ Oba jsme se na sestru usmáli a ona odešla.

„Je krásná,“ řekla Maggie tiše a políbila malou do černých vlásků.

„Jo, to je.“

„A ty seš idiot,“ pokračovala Maggie.

„Jo, to teda jsem,“ nemohl jsem s ní nesouhlasit.

„Doufám, že všechno napravíš, jinak si s tvýho zadku udělám mičudu.“

„Pokusím se.“

„To je dobře.“ Náš dialog jsme vedli tím způsobem, že jsme ani jeden na druhého nepohlédli. Naše oči sledovaly moji dceru.

 

Sestra nás poslala domů. Řekla nám, že Amy se vzbudí až za pár hodin a nemá smysl čekat tak dlouho, když zítra je taky den. Vzala malou a odnesla ji na kojenecké oddělení. Maggie šla s ní a nesla tam tašku s věcmi pro Amy. Čekal jsem, než se vrátí, a společně s ní odešel. Maggie se rozjela domů a já do motelu.

Dal jsem si horkou sprchu a chystal se převléct a zajet do obchodu koupit Amy a své dceři nějaký dárek, když mi začal zvonit mobil.

Vyšel jsem s koupelny s omotaným ručníkem kolem boků a druhým hozeným přes rameno.

„Prosím?“ Zvedl jsem mobil ze stolku a přijal hovor.

„To snad nemůžete myslet vážně, sakra! Není tam někdo jiný, kdo by se o to postaral?!“ řval jsem na asistenta, který mi volal.

„Pane Blacku, kamion havaroval a patnáct vozů je úplně zničených. Odběratel nechce mluvit s nikým jiným než s vámi. Buď dodáme auta, které koupil, nebo mu vrátíme všechny peníze.“

„Nemůže to vyřídit otec?“ Nervózně jsem si rukou projel mokré vlasy.

„Moc dobře víte, že pan Cullen je velice chladný člověk a myslím, že vašemu otci by setkání s ním neprospělo,“ ozvalo se na druhé straně.

„Doprdele! Tak dobře! Zítra jsem tam. Zamluvte mi let do Washingtonu na ráno.“

„Dobře, pane.“ Vypnul jsem mobil a měl jsem sto chutí hodit s ním o zeď. Nevěděl jsem, co mám dělat. Nechtěl jsem zase odjet.

„Do hajzlu!“ Mrsknul jsem s ručníkem o zem. Měl jsem vztek, protože jsem si nevzal číslo na Maggie, abych jí mohl říct, co se stalo, a aby řekla Amy, proč jsem odjel.

Nemocnice!

Zavolal jsem na poporodní oddělení a poprosil jsem sestru, aby Amy vyřídila vzkaz. Když mi řekla, že se o to postará, trochu se mi ulevilo. Nechtěl jsem, aby si Amy myslela, že jsem se zase vypařil a nic jí nevysvětlil.

 

 

O dva dny později..

Amy

 

„Děláš si ze mě srandu?“ Nevěřícně jsem se podívala na Maggie, která seděla v nohách nemocniční postele a chovala Lauru.

„Tvářím se tak? Kdyby jsi viděla mě, když mi to řekl... musela jsem si držet bradu, aby mi nespadla na kolena.“ Tvářila se vážně, pak se podívala na moji dceru a na rtech se jí roztáhl široký úsměv.

„Chceš mi říct, že mám dítě s milionářem a vůbec jsem o tom neměla tušení? A ještě ke všemu s Blackem juniorem?“ Slyšela jsem o tom, že převzal vedení Blackraces, bylo o tom i pár článků v novinách, ale nikdy jsem neviděla jeho fotku.

„No, moje milá, už to tak bude. Co s tím hodláš dělat? Doufám, že už jste si všechno vyříkali?“ podívala se na mě vážně.

„Ne, nebylo kdy. Nepřišel sem. Nechal vzkaz sestře, že musel odjet, ale vrátí se a promluvíme si.“ Tvářila jsem se lhostejně, ale před Maggie to bylo zbytečné. Poznala, že mě to mrzí.

„Možná, že mu do toho něco přišlo, Amy. A jestli ne, pořídím si kvalitní kopačky.“ Druhou větu si zamrmlala pod nosem a já vůbec nechápala, co tím myslela.

„Víš, co mi ale pořád nejde na rozum?“ ozvala jsem se po chvilce ticha.

„Ne, co?“ Maggie odnesla Lauru do postýlky a posadila se na postel.

„Když je teda tak prachatej, proč dělal na kolotočích? A proč, když jsem ho tam šla hledat, mu ten chlap říkal pan Black?“

„To já nevím, Amy. Ale myslím, že ti všechno vysvětlí, až se vrátí, a on se vrátí, věř mi.“

„Jak to můžeš vědět?“

Maggie mi stiskla ruku a usmála se. „Protože jsem viděla, jak se dívá na svoji dceru a jak byl zklamanej, když tě po porodu nemohl vidět. Věř mi, on přijde.“

„Uvidíme,“ řekla jsem tiše. Chvíli jsme si ještě povídali o Lauře, a když jsi pro ni přijela sestra kvůli vážení, Maggie se se mnou rozloučila, protože už byl nejvíšší čas, aby šla do práce. Když byla pryč a Laura u sester, využila jsem chvilku klidu, abych si zdřímla...

 

Týden uběhl jako voda a konečně nás pustili domů. Jizva po císařském řezu sice bolela jako čert, ale jinak jsem se cítila dobře. Laura krásně přibývala na váze a já už mělo dost mléka, abych ji mohla kojit. Byla jsem spokojená, že jsem doma a mohla jsem si moje miminko užít, tak jak to v nemocnici nešlo, když mi ji každou chvíli odnášeli.

Seděla jsem v kuchyni a pila čaj. Laura spinkala a Maggie byla v práci, takže jsem měla chvilku sama pro sebe. Chystala jsem se zrovna k televizi, když jsem uslyšela klepání na dveře. Položila jem hrnek na stůl a šla otevřít. Srdce mi vyletělo až do krku, když jsem před sebou uviděla stát Jakea.

„Ahoj,“ vysoukala jsem ze sebe.

„Ahoj, Amy... Já... mohl bych jít dál?“ Viděla jsem na něm, jak je nervózní. Rukou jsem mu pokynula, aby vešel. Když stál v předsíni, zavřela jsem dveře a zhluboka jsem se nadechla.

„Půjdeme do obýváku.“

„Dobře, to bude fajn,“ odpověděl tiše.

Posadila jsem se na pohovku a on vedle mě.

„Amy, já... Nevím, jak začít.“ Hleděl na koberec a mnul si ruce.

„Maggie mi všechno řekla. Myslím to o tvém otci. Už chápu, proč jsi musel odjet. Víš, byla to chyba jak moje, tak tvoje, že se to všechno tak pokazilo. Ale teď už je to stejně jedno.“

„Ne, Amy, není to jedno. Celou tu dobu jsem tě nemohl dostat z hlavy. Myslel jsem na tebe každý den. To, co se mezi námi stalo, bylo něco zvláštního! Když jsem tě držel v náruči, věděl jsem, že do ní patříš – navždycky. Ani nevíš, jakej jsem měl vztek sám na sebe, že jsem si od tebe nevzal adresu a telefon. Tolikrát jsem se chtěl vrátit, ale nevěděl jsem, kde tě mám hledat.“ Díval se mi upřeně do očí a já věděla, že mluví pravdu.

„Proč jsi mi lhal o tom, kdo jsi? Proč jsi vůbec pracoval u kolotočů? Proč jsi mi neřekl svoje pravé jméno?!“

„Já ti nelhal, Amy. Ta pouť patřila mému dědovi, otec ji chtěl po jeho smrti prodat, ale já mu v tom zabránil. Ta pouť mi patří, Amy. A neřekl jsem ti svoje pravé jméno, protože jsem chtěl, aby jsi poznala mě samotnýho a ne Jacoba Blacka, kterýho propírají v novinách.“

„Proto, když jsem tě šla druhý den hledat na pouť, ti ten chlap řekl pan Black,“ řekla jsem si sama pro sebe, ale Jake to slyšel.

„Hledala jsi mě?“ podíval se na mě překvapeně.

„Ano,“ řekla jsem tiše.

„Amy, já tě miluju. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled. Když jsem tě viděl na pouti a zjistil jsem, že jsi těhotná, nenáviděl jsem se za to, že jsi byla na všechno sama. A věděl jsem, že se musím pokusit všechno napravit.“ Dívala jsem se mu do očí a věřila jsem mu každé slovo. Nemohla jsem udělat nic jiného než to, po čem jsem toužila od té chvíle, kdy mi znovu zkřížil cestu. Políbila jsem ho a tím jsem nám dala druhou šanci na nový záčatek...

 

 

 

 

 

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SestraTwilly

8)  SestraTwilly (27.08.2013 17:15)

Mnoho trápení pramení z nedorozumení...a táto poviedka je toho dôkazom.Ďalšie krásne dielko od teba Maryblack. Veľmi sa mi páčila.

Alison

7)  Alison (02.10.2012 18:04)

To bolo milé!:) Veľmi pekne napísané a niektoré pasáže ako "pan Cullen je velice chladný člověk" ma fakt dostali!
Sa klaniam

6)  já ;-) (23.09.2012 12:24)

Máte rádi pár Jacob/Nessie? Tak se prosím mrněte na http://twilightsagapovidky.blog.cz/
Jsou tam zatím první tři kapitoly povídky, ale snad se i tak bude líbit

PS: sorry za spamík ;) nikdo mi na stránky zatím nechodí... a sem chodí hodně lidí ;)

sfinga

5)  sfinga (05.09.2012 19:15)

Fňuk :'-(
obávám se, že ze mě asi víc nwedostaneš
Ježíšííí, to bylo nádherný, nevím, jestli ho mám milovat nebo zakousnout, milionáře jednoho patetickýho
Ovšem tobě díky, Maruško

Marcelle

4)  Marcelle (05.09.2012 14:27)

Všechno se vysvětlilo a jsou spolu, tak jak to má být

Empress

3)  Empress (05.09.2012 11:13)

Ja ďakujem
Už teraz sa teším na ďalšie tvoje dielko

maryblack

2)  maryblack (05.09.2012 11:09)

Děkuju Však ty víš, pro koho je povídka napsaná a já jsem moc ráda, že se líbí.

Empress

1)  Empress (05.09.2012 11:06)

Zlato musím ti pretože ma dej naprosto uchvátil
Amy, ale i Jake si prežili svoje, aj keď ona to mala o niečo ťažšie Všetko však dobre dopadlo a ja ti za to, za všetko ďakujem Však ty vieš
Len tak mimochodom, postava Maggie je luxusná, je to baba od rány takže za ňu máš ďalší palec hore

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella