Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Tak ju. Je mi jasné, že vy to na konci nebudete mít jako Bella, ale ona ani já bychom dneska víc nezvládly :-)

Nechtěla jsem zpátky k sobě. I když oni byli mrtví, nedokázala bych ve svém bytě usnout. Tam si pro mě přišli. Tam odsud mě odvedli s pistolí v zádech. Nemohla jsem se vrátit na místo, kde jsem byla celé tři roky doma. Nezvládla bych tam být a nemyslet na všechno, co se stalo během posledních několika málo hodin. Edward to pochopil, aniž bych mu musela cokoliv říkat. Vzal mě k němu. K nám.

Doma mě Edward odnesl rovnou do koupelny. Pustil vodu, nalil do ní pěnu do koupele a otočil se ke mně. Pomalu mě svlékl. Ty nádherné šaty, v nichž jsem se mu tak líbila, byly nyní špinavé, potrhané a nechtěla jsem je už nikdy vidět. Složil je a schoval do skříňky pod umyvadlem. Dokonale mi rozuměl. Až se mi nechtělo věřit, že mé myšlenky skutečně nezná. Nahou mě posadil do vany a sám se rychle svlékl. Objala jsem si kolena, položila na ně hlavu a zavřela oči. Šumění vody mě příjemně ukolébávávalo a otupovalo schopnost myslet. Cítila jsem, jak se hladina vody zvedla a Edward se posadil za mě. Objal mě a já se o něj opřela. Byli jsme spolu, nazí, dotýkali jsme se jeden druhého a přesto v tom tentokrát nebyla žádná erotika nebo vášeň. Potřebovali jsme jeden druhého, vzájemnou blízkost, ten úžasný pocit, že jsme pro tuhle chvíli jen my dva.

Nemluvili jsme. Jako kdybychom se oba báli spustit tu lavinu slov, která by se musela pro první větě strhnout. Ani jsem nepostřehla, kdy vzal houbu a začal mě jemně umývat. Tiskla jsem se k němu zády, hlavu opřenou o jeho rameno a vychutnávala si tu chvíli klidu. Tušila jsem, že věčně trvat nebude.

Mlčeli jsme celou tu dobu, než původně horká voda vychladla. Když mi naskočila husí kůže a zimou jsem se zachvěla, Edward vstal a vylezl z vany. Mlčeli jsme, když mě zabalil do osušky. Mlčeli jsem, když mě nesl do ložnice a ukládal do postele. A mlčeli jsme i při milování, kterým jsme si vyznávali lásku, dávali najevo radost, že jsme spolu, i připouštěli zoufalství, které se odráželo v každém našem polibku, dotyku nebo pohlazení.

Pečlivě přikrytá teplou dekou a přitulená k Edwardovi jsem se dívala oknem na probouzející se nebe. Srpek měsíce a hvězdy kolem něj pomalu bledly, zatímco obloha světlala. Svítalo. Jakoby z dálky, nebo možná spíš z jiného světa, jsem slyšela  zpěv ptáků.

Edward mě bříšky prstů hladil po zádech. Oba jsme věděli, že jednou budeme muset zase mluvit, ale ani jeden z nás nenašel sílu začít. Při sbírání odvahy k vyslovení první z té spousty nepříjemných otázek, které jsem Edwardovi musela položit, jsem se propadla do neklidného, ale hlubokého spánku.

Nezdálo se mi o ničem konkrétním. Ten sen neměl žádný děj. Byla to jen změť barev, zvuků, pachů, emocí. Šílený kolotoč barevných cákanců a zářivých šmouh. Ohňostroj. Vrzání, křik, hlasitý smích, pleskání bosých chodidel o mokrou podlahu při běhu, pláč, famfáry, jásavá hudba, smuteční pochod. Vanilková zmrzlina, citrónový koláč, čerstvá krev, spálená guma, čpavek, cigarety, alkohol. Znechucení, strach, hrůza, veselí, hysterie, radost, nenávist, čirý děs.
Probudila jsem se zpocená, s bušícím srdcem a větší únavou než před usnutím. Edward byl stále u mě. Objímal mě a vískal ve vlasech. Smutně se na mě usmíval. To ticho a mlčení se už nedaly déle vydržet. Oba jsme věděli, že dál už to odkládat nejde.

,,Tak strašně moc mě mrzí, že jsem tě do toho svinstva zatáhl,” zašeptal a pohladil mě po tváři. Zastavil se u brady a zamračil se. Věděla jsem, co vidí. Modřiny.
,,Mrzí mě, žes jsem tě tak moc ohrozil. Proboha, já jsem byl takovej vůl! Už nikdy nedopustím, aby se cokoliv takového stalo. Nikdy, Bello,” pokračoval a upíral na mě planoucí pohled. Oči měl temnější než noc. Nepochybovala jsem, že to myslí vážně.
,,Co se vlastně včera stalo?” zeptala jsem se a doufala, že v té otázce najde její skrytý význam. Nedokázala jsem se ho přímo zeptat na Lizzie, na to, co jí údajně udělal, na to, co měl krom pokeru společného s Carlem.
Semkl víčka k sobě a ušklíbl se.
,,Byla to past a já idiot ji neprokoukl. Carl nějak zjistil, že jsem mu v jistých věcech lhal. Vylákal mě daleko od tebe a tebe nechal unést. Bello, když jsem zjistil, co udělal, měl jsem chuť hodiny a hodiny ho mučit. Celou svojí mizernou existenci jsem pyšný na své sebeovládání, ale včera jsem neměl daleko k výbuchu. Ta zlá část mého já chtěla ven a já bych jí býval byl pustil, ochotně a rád, kdyby ti ublížili, jak plánovali. Smrt pro ně byla zatraceně hodně milosrdným trestem. Nechtěj ani vědět, co všechno bych jim dokázal provést a jak moc bych si to užíval.” Jeho hlas nabýval na hlasitosti a zase slábl až do špatně srozumitelného šepotu.

Věděl, na co jsem se ho ptala. Četl mezi řádky. Chápal, smysl té otázky. Řeč jeho těla ho prozradila. Nedíval se na mě. Krčil čelo. Navlhčil si rty. Prohrábl si rukou vlasy. A pak konečně řekl to, na co já neměla odvahu se ptát.

,,Lizzie,” vydechl a pomalu zakroutil hlavou. ,,Jedna z toho zoufale mála dobrých věcí, jaké jsem udělal, a jak jsme na to skoro oba doplatili... Carl má, měl, několik domů lásky, jak tomu vznešeně říkal. Živil se prodáváním žen. Většina z nich to dělala dobrovolně, ale některé k tomu nutil. Lizzie bylo dvacet, když ji prvně potkal, ale vypadala maximálně na patnáct. Drobná, pihovatá zrzka s obrovskýma modrýma očima a kouzelným úsměvem. Byla krásná. A připomínala dítě, malou bezbrannou holčičku. Ideální žena pro poněkud zvrácené chlapy. Carl ji vydával za mladší, než byla. Ta prasata s pedofilními sklony si přišla na své. Dokazovali si sílu a moc na bezbranné holce. Zneužívali ji, bili, znásilňovali, týrali.”
Odmlčel se a podíval se z okna. Zatínal zuby, křečovitě svíral lem deky, vystupovaly mu šlachy na krku. Bojoval sám se sebou, se svými vnitřními démony. Nutil se ke klidu. Znala jsem ho natolik dobře, abych si tímhle byla jistá. Právě teď ho emoce ovládaly tak moc a silně, že nemohl ani mluvit.

Po zádech mi přeběhl mráz. Cítila jsem, jak mi divoce bije srdce, krev hučí v uších a spánky zběsile tepají. Chvíli mi trvalo, než jsem zpracovala jeho slova. Tohle jsem nechtěla slyšet. Nechtěla jsem, aby mi vyprávěl o něčem takovém. Samozřejmě že jsem věděla, že tyhle věci se dějí, ale nikdy jsem nad nimi nijak víc nepřemýšlela. Bylo mi to tak vzdálené. Mimo můj bezpečný svět. Nechtěla jsem myslet na týraní, zneužívání a to všechno další. Měla jsem se stát náhradou za Lizzie. Proto mě Carl unesl. Jako vábničku na Edwarda, kterého chtěl zabít, a jako záplatu na prázdné místo v jeho obchodech. Otřásla jsem se. Děsilo mě, jak blízko jsem byla tomu stát se jednou z mnoho bezejmenných žen, nad nimiž má v podstatě neomezenou moc někdo jiný. O jejich životě rozhoduje někdo jiný. Které nejsou ničím víc než teplým, měkkým tělem, které někdo využije.
Nechtěla jsem si představovat, co by se mnou Carl a jeho kumpáni udělali, kdyby Edward nepřišel a nezachránil mě. Nechtěla jsem, ale nešlo tomu zabránit. Viděla jsem samu sebe přivázanou k posteli v malém temném pokoji. Špína, pach, beznaděj. A časem možná i otupělost a rezignace. Kolik chlapů by se u mě muselo vystřídat, abych přestala doufat, že to jednou skončí? Je vůbec možné po něčem takovém jako nucení k poskytnutí těla žít dál a vzpamatovat se z toho?

,,Carl mě s Lizzie sám seznámil. Půjčoval ji jako své poděkování za dobrý obchod. Pomohl jsem mu s ne právě čistými penězi. Kdybych věděl, odkud je má, rovnou bych ho zabil. Jenže on na Lizzie a další jako ona nikdy v mé přítomnosti nemyslel. Věřila bys tomu? Taková zatracená náhoda! Nemohl jsem mu ji pak vrátit s vědomím, co jí dělá. Řekl jsem mu, že mám rád drsnější praktiky a ona byla prostě moc křehká. Vztekal se. Zuřil. Vyhrožoval. Dokonce na mě vytáhl zbraň. Pár tisíc ho uklidnilo. Zase jsme byli kamarádi. Ten večer, kdy jsme se potkali my dva, jsme spolu prvně od toho incidentu hráli. Dokonce o tom žertoval a ptal se, jestli jsem si s ní dostatečně užil, než jsem ji zabil.”
Ne, ne, ne! Snažila jsem se, opravdu jsem se snažila, všechno si to živě nepředstavovat. Svíral se mi žaludek a špatně se mi dýchalo. Přesto jsem musela vědět, co bylo dál. Na jednu stranu jsem to nechtěla poslouchat, ale na tu druhou jsem si moc dobře uvědomovala, že nevědomost by byla mnohem horší. Moje fantasie už takhle pracovala až moc.
,,Co… co se s Lizzie stalo? Potom,” vydechla jsem a až v tu chvíli si uvědomila, že jsem zadržovala dech.
,,Zajistil jsem jí pobyt v soukromém sanatoriu ve Francii. Podvýživy, zlomenin i modřin se zbavila rychle, ale potřebuje péči psychologa. Stejně tak další dívky, které se mi podařilo od Carla dostat. Pomáhal mi Ted. Bývalý policista, který měl kdysi dávno problém s pitím a koksem. Včera když mi volal, myslel si, že… No prostě jsme měli v plánu odvést od Carla další holku, ale jak sama víš, byla to past.”

Obrovsky se mi ulevilo. Edward nebyl zlý. Jeho svět ano, ale on sám ne. Jeho svět mě děsil, odpuzoval a vzbuzoval ve mně niterný strach. Edward si ho vybral sám, jak mi řekl. Měl na výběr a přesto skončil na té špatné straně. Ale nemohl být tak zkažený, jak si asi myslel. Většinu svých peněz určitě nevydělal právě čestně a poctivě, ale byla jsem si jistá, že nikdy nikomu bezdůvodně neublížil. Nelíbilo se mi, jak bere spravedlnost do svých rukou. Dvakrát jsem byla svědkem jeho střetu s jeho nepřáteli. S těmi, kteří neměli šanci přežít. Ale i když se mi to nelíbilo, bylo to lepší než nečinně přihlížet.

,,Smrtí Carla to neskončilo, viď.” Neptala jsem se. Konstatovala jsem. Ani na okamžik mě nenapadlo, že by bylo po všem.
,,Ne, neskončilo. Ale slibuju, že se postarám o to, aby byl konec brzy,” zašeptal a políbil mě do vlasů. ,,A pak už žádný poker po nocích, žádné vysedávání po barech, žádné špinavé obchody. Už nikdy nezpůsobím, že by ti hrozilo nebezpečí. Chci pro tebe něco lepšího, než ti můžu nabídnout teď.”

Pousmála jsem se na něj a položila mu hlavu na hrudník. I přes to, že byl tak nepřirozeně tichý, tahle poloha mě uklidňovala.

,,Nezeptáš se, co vlastně dělám já? Jakou troškou přispívám do vší té špíny?” promluvil po chvíli tiše.
Chtěla jsem to vědět a zároveň nechtěla. Ještě před dvaceti čtyřmi hodinami bych náruživě kývala hlavou a odpověď z něj páčila. Teď jsem si nebyla jistá. Bála jsem se, že tuhle pravdu, tohle odhalení bych nezvládla. Bylo toho tolik… Tak moc informací, prožitků, strachu. Ne, na tuhle otázku byl ještě čas. Nejdříve jsem musela vstřebat to všechno ostatní. Připravit se. Opravdu se smířit s tím, že moje naděje, že Edward s těmi chlapi hraje jen poker, je planá. Nevěřila jsem, že by byl tak špatný jako oni, ale nevinný taky nebyl.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Příště. Dneska už ne.”
Pochopil.
,,Co bys řekla na den strávený u starých filmů? Víno, oheň v krbu, tulení se. Nenáročný, odpočinkový program.”
,,Ano, to zní báječně,” přikývla jsem.
Přesně to jsem potřebovala. Sledovat pohyblivé obrázky, být s Edwardem a nemyslet.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Jalle

50)  Jalle (28.01.2013 15:50)

dnes som celú noc nemohla spať, lebo som nevedela ako to skončí a vždy som túto poviedku mala v hlave, zase som sa nechala pohltiť

Pilly

49)  Pilly (20.07.2012 14:45)

Lia

48)  Lia (14.08.2011 09:14)

být s Edwardem. To bych taky potřebovala...

Yasmini

47)  Yasmini (21.04.2011 11:10)


Je to zlato i když je lotr :):)

46)  domina (04.04.2011 07:24)

Nádhera ty pocity no prostě Wauuu Honem další prosííím;) ;) ;) píšeš fakt bombasticky

Pawi

45)  Pawi (03.04.2011 19:57)

Kdy bude další díl? je to dokonalá povídka Miluju jí :-* píšeš úžasně a tenhle Eda je naprosto sexy

HMR

44)  HMR (01.04.2011 19:42)

Já se zblázním, to je tak, tak nádherné!!! Momentálně jsem namlsaná a říkám, vyplatilo se počkat. Ale znáš mě, dej mi pár hodin a bude zase: Haló, haló!!!

Evelyn

43)  Evelyn (31.03.2011 18:26)

Janebko, děkuju moc a moc
piky, děkuju Dneska určitě ne - čtvrtky mám v práci dlouhé a protože na víkend se jedu školit, musela jsem slíbit mužovi alespoň tenhle večer trvávit s ním a ne s jeho černým nepřítelem (fakt tyhle stránky nemá rád)

42)  piky (31.03.2011 14:09)

Evelynko, ty umíš psát tak skvěle, že i kdyby byl údržbář, budu s toho navětvi ještě týden. Že přidáš nový díl už dneska. Seznam Bellu s Culleny

Janeba

41)  Janeba (31.03.2011 13:41)

Já věděla, že je na něm něco lidského!! Evelynko, báječný Edward se svojí tajemnou stránkou, citem, vášní i pochopením! Žádná arogance, jsem moc ráda, že jsem mu věřila!!
Děkuji!!

Evelyn

40)  Evelyn (31.03.2011 13:31)

monikolo, děkuju moc
petris, děkuju
kalamityjane, děkuju
Kim, děkuju moc
Twilly, víš, že já tě taky miluju?
Silvaren, děkuju moc
Lin, já hlavně byla tak unavená, že kdybych měla rozebírat ještě jeho práci, kapitola by už ten den fakt nebyla
AMO, brzy se dočkáš. Moc kapitol už fakt nebude
Judy, děkuju
morningstar, tak to mě moooc těší
Pejto, děkuju
eMusko, děkuju
gisco, děkuju
mary, budu se snažit
kamčí, díky
MaiQo, zlej fakt není
Rire, děkuju moc
julie, děkuju

Omlouvám se za absenci srdíček a smajlíků vůbec, ale dneska mi potvory nějak zloběj a ať na ně klikám, jak chci, ne a ne se do toho textu přidat...

Evelyn

39)  Evelyn (31.03.2011 13:24)

leno, děkuju moc
sfin, jo jo, je to hnus, ale bohužel fakt ne nereálný... děkuju
piky, děkuju moc Z jeho práce jsem vůbec nechtěla dělat záhadu, ono to ani není nic extra výjimečného
leni, děkuju
gabino, děkuju moc
semiško, to jsem moc ráda
hellokitty, díky
Pajam, děkuju moc
jenko, v podstatě jsi to trefila
kytičko, děkuju
Ewiku, to je jen takový vedlejší dopad jeho pohybu v podsvětí
lenko, děkuju moc
Abero, díky
vampirko, díky
kristo, nic moc horšího to vážně není. Nikomu neubližuje
tesso, děkuju moc. Jsem moc ráda, že se mi občas podaří překvapit
Nossko, radar nějak vypnul Ono těch patnáct kapitol bylo plánováno s tímhle dějem... Nic jsem oproti původnímu plánu nepřidala a stejně se mi to nevešlo ani do dvaceti dílů
Bos, děkuju

julie

38)  julie (30.03.2011 22:40)

Evelynko,přes všechnu hrůzu, o které Edward vypráví je to nádherná,něžná kapitola, díky

Rire

37)  Rire (30.03.2011 20:01)

Evelyn, páni, to bylo zase něco. Fakt jsem si oddychla, že Edward neudělal to, co o něm Carl řekl (to s tou Lizzie). Celkové Belliiny úvahy se mi líbily, chvílemi jsem uvažovala stejně jako ona (to bylo opravdu jen občas ). A musím říct, že mi vůbec nevadí, že dneska se Bella nedozvěděla pravdu o svým Lotrovi. Protože kapitola byla tak pěkně "oddychová" (ne, nebyla, ale žádné velké drámo, jako minule, tam taky nebylo). Bylo tam to, co tam být mělo. Ach ano, prostě dokonalé.

MaiQa

36)  MaiQa (30.03.2011 20:00)

Edward není zas tak zlej. Ale to už vlastně víme.

35)  kamčí (30.03.2011 19:29)

34)  mary (30.03.2011 18:22)

Bella by pravdu o Edvardovi dneska nezvládla, ale já jo
brzičko další

33)  qisca (30.03.2011 17:21)

hm, hm, tuleníčko s edwardem, taky bych si dala říct

je to krása, evelynko

eMuska

32)  eMuska (30.03.2011 17:12)

Hahahá! Nadšená! Som. Chchch! Perfektné, sú spolu, sú, sú, sú! Tešáám!

Pejta

31)  Pejta (30.03.2011 16:54)

Krásná a odpočinková...těšim se na další tim víc

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek