Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Uf... Kapitola psaná o každé volné chvíli (nejčastěji v pauze na oběd). Edwarda bude hooodně :-)

Společná koupel. Nikdy by mě nenapadlo, že nebýt v koupelně sama nemusí být trapné a rozpačité, ale skutečně příjemné a skvělé. Když jsme se snažili oba najednou nacpat do mého malého sprchového koutu, museli jsme se smát. Jakmile se nám to ale podařilo, smích nás rychle přešel. Nazí v tak těsném prostoru… A přestože jsme se milovali před pouhými pár minutami, Edwardova blízkost na mě působila tak silně, jako bychom se minimálně týden vůbec neviděli. Dech se mi zadrhával v hrdle, celé tělo bylo mnohem citlivější než jindy, ostře jsem vnímala každý Edwardův pohyb, ať byl sebenepatrnější. On na tom byl úplně stejně. O tom se nedalo pochybovat.

Vzájemně jsme se umývali. Houbou jsme si jemně masírovali záda, přejížděli po pažích i nohách, kroužili po břiše a způsobovali jeden druhému závrať. Dráždili a škádlili jsme se až k hranici snesitelnosti. Až už se to jednoduše vydržet nedalo. Byla jsem si jistá, že pokud se okamžitě něco nestane, zblázním se a zešílím. Horké vlnky polévaly celé mé rozjitřené a zcitlivělé tělo. Chvěla jsem se a toužila po ještě větší blízkosti. Edward mi odhrnul vlasy z ramene a odhalil tak krk, který lenivě zasypával polibky. Natiskla jsem se na něj. Dlaněmi jsem se musela zapřít o stěnu. Nedokázala jsem myslet. Stud mě nadobro opustil. Instinktivně jsem se vzepřela na špičky a v podstatě se mu tak nabídla. Pochopil a se zasténáním mou nabídku přijal. Vynesl mě do nebe.
Nohy se mi třásly tak, že stát se zdálo být jako vrchol mých momentálních schopností. Zády jsem se opírala o Edwarda, který mě ještě stále hladil a objímal. Byla jsem unavená a vyčerpaná, ale cítila jsem se naprosto báječně a krásně.

Pomohl mi vylézt ze sprchového koutu. Sama bych to ve svém stavu nedokázala. Zabalil mě do té největší osušky, jakou v koupelně našel. Tak rychle, že jsem to ani nepostřehla, obrátil koš na prádlo vzhůru nohama a posadil mě na něj. Stoupl si za mě, menším ručníkem mi vysoušel vlasy a tiše broukal melodii mně neznámé skladby.

„Páni,“ vydechla jsem překvapeně, když jsem se podívala do zrcadla nad umyvadlem a viděla Edwarda. Byl nádherný, úchvatný a jednoduše k pomilování. Ani trochu v tu chvíli nepřipomínal nebezpečného mafiána. Sledoval směr mého pohledu a když se naše oči v zrcadle setkaly, uvolněně se usmál.
„Jsi krásná,“ zašeptal chraptivě. Nechápala jsem ho. Nemyslela jsem si, že jsem nějaká ošklivka, věděla jsem, že jsem hezká, ale vedle Edwarda jsem vypadala tak obyčejně a tuctově. On byl výjimečný. Ve všech ohledech. Nikdy dříve by mě ani nenapadlo, že je pro muže možné milovat se tak často a stále se stejnou intenzitou. Zamyšleně jsem sklouzla pohledem po Edwardově těle a uvažovala, kolikrát by dokázal ještě…
„Bello, mám větší výdrž než člověk, ale nejsem neunavitelný,“ škádlivě se pousmál a mně se okamžitě nahrnula krev do tváří. Rudá jako rajčátko jsem sklopila oči k zemi a v duchu si nadávala, že jsem byla tak průhledná. Nemusel umět číst myšlenky, aby poznal, co se mi honí hlavou, když jsem mu tak nepokrytě zírala na jisté partie. Pane Bože, kam jsem se mu to dívala?!

Objal mě a políbil do vlasů. I když jsem se hodně styděla, neodolala jsem a opřela se o něj.
„Měl jsem o tebe hrozný strach,“ zašeptal a sevřel mě pevněji. „Skoro jsem zešílel, když jsem ti volal, že se opozdím, protože mi nějaký idiot vyhodil auto do povětří, a tys měla vypnutý telefon. Bál jsem se, že se někdo mohl dostat až ke mně domů a ublížit ti. A když jsem tam pak doběhl a tys tam nebyla. Zmizely všechny tvoje věci a já na chvíli pochyboval, jestli jsem si tě jen nevysnil. Bello, neumíš si představit, jak jsem se cítil. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, a věř mi, to se mi snad nikdy dříve nestalo.“
„Omlouvám se,“ zamumlala jsem tak tiše, že mě ani nemohl pořádně slyšet. Tisíckrát jsem se zaříkala, že se omlouvat nebudu, protože k tomu nemám důvod, ale nyní jsem cítila skoro až nutnost říct mu, že je mi líto, že jsem ho tak vylekala. Protože mě to opravdu mrzelo.
„Jak ses vůbec dostala sem? A proč jsi ode mě odjela?“ Mračil se. Neviděla jsem mu do tváře, ale byla jsem si naprosto jistá, že se mračí.
„Přijela pro mě tvoje sestra. Alice mi řekla, že se musím okamžitě sbalit a jet s ní,“ odpověděla jsem popravdě a kdoví proč se cítila provinile.
„Alice, jistě, že mě to hned nenapadlo,“ ušklíbl se a zakroutil hlavou. „Jen se divím, že tě vzala sem. Čekal bych od ní, že tě odveze k nim.“
„Původně odvezla, ale já chtěla být tady.“
Edward se za mnou napjal. Nevydržela jsem a zvedla oči k zrcadlu. Díval se na náš odraz naprosto nevěřícně a překvapeně. Jindy bych se jeho výrazu asi i zasmála.
„Bello, ty Alici neznáš, takže tohle asi nepochopíš, ale máš můj obdiv. Přesvědčit Alici, aby něco udělala tak, jak chceš ty, to je vážně umění a jen tak někomu se to nepodaří. Musela jsi být opravdu pevně rozhodnutá.“
„To jsem byla.“ Neubránila jsem se hrdému úsměvu. Pokud Edward říkal, že jsem dokázala něco výjimečného, věřila jsem mu. Sice se mi nezdálo, že bych Alici musela nějak vehementně přemlouvat, ale pořád jsem neznala upíří vlastnosti a pravidla, takže bylo klidně dost dobře možné, že upíři tohle mají nastavené nějak jinak. „Nechtěla jsem se seznamovat s tvojí rodinou bez tebe. A úplně upřímně se přiznávám, že se mi nechtělo do domu plného upírů,“ dodala jsem tišeji.


„Ke mně domů jsi šla velmi ochotně,“ zasmál se a pomalými krouživými pohyby mi začal jemně masírovat hlavu. Zavřela jsem oči a užívala si to.
„Poprvé jsem neměla ani to nejmenší tušení, že bys nemusel patřit mezi Homo sapiens, a pak už jsem neměla na výběr,“ zahuhlala jsem a slastně zavzdychala.
„Neměla na výběr?“ podivil se.
„Hm, až po uši jsem se do tebe zamilovala a nejsem masochista, abych tvé ehm, pozvání odmítala. Chtěla jsem využít každé chvíle, kdy jsi o mě měl zájem.“ Pokrčila jsem rameny a až posléze si uvědomila, jak uboze tohle znělo.
Edward se zase mračil.
„To jsem neřekla právě šťastně,“ snažila jsem se svou chybu napravit. „To jen, že ty jsi no ty. Můžeš mít jakoukoliv ženu, na jakou jen ukážeš. Neumím si představit, že by tě nějaká odmítla. A z toho nepřeberného množství potencionálních partnerek sis vybral zrovna mě. Samozřejmě mi to lichotí, ale nějak nechápu proč.“
„Tak za prvé, jsi opravdu krásná, o tom nesmíš pochybovat. A něco mě k tobě táhne. Nemohl bych se od tebe držet dál, ani kdybych chtěl.“ Najednou zněl jinak. Sice se usmíval, ale nedíval se na mě. Už nebyl uvolněný, ale napjatý. Mluvil rychleji než normálně.
Prohlížela jsem si ho v zrcadle. Vypadal jako kdykoliv jindy, ale nemohla jsem se zbavit dojmu, že teď lhal nebo neříkal úplnou pravdu. Naše pohledy se setkaly a Edward se zatvářil… zvláštně. Smutně a možná provinile.
„Bello, jsem lhář, ze své podstaty jsem dokonalý lhář. A zrovna tobě pořádně nedokážu ani něco zatajit,” vydechl a zajel si rukou do vlasů. „Neslyším tvoje myšlenky. Nevím, co uděláš, co se ti líbí, co tě na mě přitahuje. Je až neuvěřitelně osvěžující být s tebou a neznat jedinou tvou myšlenku. Neslyšet, co mi sama nechceš říct. Nejsem na to pyšný, ale to bylo to první, co mě donutilo vzít tě ke mně.”

Pár vteřin jsem o jeho slovech uvažovala a nechápala, jak to myslí. Zatím vždycky říkal, že by dal cokoliv za možnost vidět mi do hlavy. Tak proč by zrovna tohle mělo být tím, co ho na mně tak zaujalo?

A pak se mi obraz, zvuk a informace začaly skládat dohromady. Edward znal každou myšlenku lidí ve své blízkosti. Věděl, po čem touží, kdy lžou, kdy předstírají, kdy hrají falešnou hru. Při pokeru a jeho tajné obchodní činnosti mu to jistě skýtalo obrovskou výhodu, ale slyšet, o čem přemýšlí žena, se kterou si chce užít, to se mu asi nelíbilo. Hlavou mi vířily všechny moje vnitřní monology. Všechny ty chvíle, kdy jsem se v duchu rozplývala nad jeho tělem, kdy jsem porovnávala jednotlivé polibky, kdy jsem se pár vteřin podivovala, jak je možné, že v jeho posteli jsem zrovna já, i když nejsem zrovna prototypem dokonalé krásky. Vzpomínala jsem na některé své spolužačky stále dokola řešící své postavy. Muži nemůže být nijak příjemné, když s neochvějnou jistou ví, že jeho partnerka myslí na svou celulitidu, špatně vybranou podprsenku nebo neoholené nohy.

Na jednu stranu jsem Edwarda chápala a rozuměla mu. Na stranu druhou jsem si musela přiznat, že jeho přiznání mě bolí. Setsakra hodně bolí. Naivně jsem pořád doufala, že v tom třeba bylo od začátku něco víc. Že zafungovala chemie, magie, vzájemná přitažlivost nebo něco podobného a on ze mě byl téměř od první chvíle tak trochu vedle tak, jako já z něj.
V podstatě mi řekl, že je se mnou kvůli té úžasné anomálii mojí hlavy, která mu zůstává za všech okolností zavřená a pro něj dokonale tichá. Neoslovil ho můj šarm, moje názory, postoje, vzdělání, pohled na svět, tělo nebo prostě já jako taková. Líbilo se mu, že si se mnou může v klidu užít pár hodin sexu a nemuset u toho poslouchat mé chlípné myšlenky.
I když nemohl vědět, na co přesně myslím, mé úvahy a poznání na mě musely být vidět.

„Bello,” zašeptal a ztěžka se posadil vedle mě. „Chci k tobě být upřímný. Nechci mezi nás stavět nějaké lži a polopravdy. Ale neumím to. Neumím nelhat a zároveň neubližovat. Neumím říct pravdu šetrně a tak, aby nebolela. Mrzí mě to.”

Chápala jsem, co mi říká, vnímala tón jeho hlasu a věřila mu. Smysluplně reagovat jsem ale nedokázala. Jen jsem poněkud tupě pokývala hlavou.
„To, že nevím, na co myslíš, mě k tobě přivedlo, to nemůžu popřít. Ani mě nenapadlo, že pro tebe by naše noc mohla být úplně první. Když jsi pak usnula, připadal jsem si jako ten nevětší bídák. Byla jsi tak kouzelně nevinná a já to zničil jen pro své potěšení. Probudila jsi ve mně svědomí,” nevesele se usmál.
„Takže nejprve si se mnou byl proto, že ti vyhovovalo ticho mých myšlenek, a pak proto, že ti mě bylo líto a trápily tě výčitky svědomí?” Nevěřícně jsem se na něj podívala a zúžila oči do tenkých škvírek. Ta krásná chvíli vyprchala a místo něhy a lásky se mě zmocňoval vztek. A lítost, ale tu jsem nebyla ochotná přiznat ani sama sobě.
„Ano…ne. Nebo… Ne, rozhodně ne! Dalo by se říct… Ne, sakra, Bello, tohle je přesně to, o čem jsem mluvil. Neumím mluvit o svých citech. Neumím mít vztah. Nikdy dřív jsem tohle nepoznal a teď jsem úplně v háji a tak trochu bezradný, což se mi nelíbí, ale nedokážu s tím nic dělat. Během toho prvního dne mi s tebou bylo dobře. Až překvapivě dobře. Ne proto, že neznám tvé myšlenky, nebo proto, že bych měl pocit, že ti musím něco vynahradit. Prostě se mi líbilo povídat si s tebou. Líbilo se mi mít tě u sebe.”

Vlastně jsem ani na chvíli nepochybovala o jeho upřímnosti. Neříkal by to, kdyby to tak nemyslel. Záleželo mu na mně a pustil mě do svého soukromí. Odhalil se mi, i když musel čekat, že nadšená z jeho důvodu, co ho na mně tak moc zaujalo, nebudu. Bylo jen těžké a nepříjemné znát syrovou pravdu bez všech těch pozlátek, kterými ji jistě mohl vyzdobit. Ale jak sám řekl, neuměl to. A ten kousíček racionálního já, který ve mně zůstal, mi šeptal, že takhle je to přece správně. Žádná přetvářka, žádné hry, faleš a milosrdné lži.

„A teď?” vydechla jsem napjatě. Musela jsem využít jeho chvilky upřímnosti. Musela jsem vědět, na čem jsem teď. Zamiloval se do mě. Tak to řekl. Ale mohl se zamilovat do tichosti mé hlavy. Mohl se zamilovat do pohodlí, které mu má blízkost poskytovala. Mohl se zamilovat do své role ochránce, do které se pravděpodobně nevědomě pasoval hned při našem seznámení. Mohl se zamilovat do skutečnosti, že jsem mu vlastně stále k dispozici. Mohl si myslet nebo namlouvat, že miluje mě, ale vůbec to tak nemuselo být.

„Teď si neumím představit, jak bych bez tebe ještě mohl být. Když jsem těch pár hodin nevěděl, co s tebou je, prošel jsem si peklem. Bello, převrátil bych celý svět vzhůru nohama, jen abych tě našel. Nemusíš mi to věřit a upřímně bych se tomu nedivil, ale s tebou mám pocit, že po těch desetiletích prázdna žiju. S tebou mám chuť konečně přestat být tak pohodlný a dělat co je správné. Postavit se na tu druhou stranu a využít svých schopností nejen pro můj osobní prospěch. S tebou téměř cítím, jak mi krev proudí žilami.”

Mluvil tiše a díval se do země. Věřila jsem mu. A milovala jsem ho tak moc, že jsem se nedokázala zlobit pro to, co bylo. Hrdost je krásná věc, ale prázdnou náruč nenaplní. Důležitá byla současnost.
Položila jsem mu dlaň na koleno a když ke mně pomalu vzhlédl, usmála jsem se na něj. Slova byla zbytečná. Rozuměli jsme si i bez nich.
Usínala jsem stulená v jeho objetí. Broukal něžnou ukolébavku a já už neměla ani ty nejmenší pochyby, že mě má opravdu rád.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

Pilly

57)  Pilly (19.07.2012 23:46)

Lia

56)  Lia (13.08.2011 23:12)

nádhera, bylo to tak dojemné takové konečné přiznání ááááááách

Yasmini

55)  Yasmini (20.04.2011 09:30)

Evelyn

54)  Evelyn (22.03.2011 21:47)

Kristo, přesně tak Děkuju

krista81

53)  krista81 (22.03.2011 01:02)

Společná koupel byla romantická a postupně i hodně smyslná
A ten rozhovor - je dobře, že se Edward vyznal ze svých citů tak otevřeně - sice to chviličku zabolelo, ale výsledek stojí zato. Protože milovat a být milována stojí zato i když ta cesta k tomu možná nebyla z těch nejušlechtilejších pohnutek

Opravdu nádherné

Evelyn

52)  Evelyn (21.03.2011 08:07)

Sofie, díky
Tery, děkuju moc
jenko, sakryš, a já se tak snažím své cukrátkové sklony krotit Děkuju moc

51)  jenka (21.03.2011 06:58)

To je krásný! Strašně sladký, ale hrozně dobře se to čte a já jsem moc ráda, že o sobě navzájem nepochybují. Taková trochu odpočinková kapitola s trochou sexu a spoustou romantiky je vždycky vítaná :)

50)  Tery (20.03.2011 22:37)

Páni já zase nemám slov,,,,,, měla bych si poořídit nějakej slovník na to jak je tohle úžasné, dokonalé, nejlepší, prostě zase opětovně skvělý díl :) zajímá mě co si to ten Edik pořád pobrukuje :D:D:D:D moc moc se tesím na dalsí díl :D:D:d

49)  Sofie (20.03.2011 21:23)

Evelyn

48)  Evelyn (20.03.2011 20:56)

Leno, děkuju
Ewiku, to zrovna nee Děkuju
sfin, jsi úplně první, kdo mě kdy nazval uličnicí Děkuju, jsem moc ráda, že se ti kapitola i Edwardovo ne úplně romantické vyznání libily
gabino, děkuju
hellokitty, díky
Abero, děkuju
lucko, děkuju
vampirko, díky
Nossko, ano, přesně tak Děkuju
tery
we, děkuju moc Myšlenkové pochody Belly jsou tak trochu moje a dialogy mi dají vždy nejvíc zabrat
HMR, mně taky... Ale ony vztahy nejsou vždycky jenom veselé, že. Děkuju
Kim, co se mezi nimi stalo? Nic velkého, jen řekněme názorová nesouhra... Děkuju moc
duffy, děkuju Kdybych nemusela chodit do práce, byly by klidně dvě kapitoly denně, ale protože tam musím, dopadá to takle...
stripe, děkuju moc
Lenko, přesně tak, láska v reálném životě nevzniká vždycky právě za ideálních okolností a z romantických popudů. Ale neznamená to, že by ten vztah byl pak špatný. Děkuju
morningstar, děkuju moc a moc
kytičko, jo jo, ve vztazích jde i o kompromisy... Děkuju
simíšek, děkuju
Rire, děkuju
katy, děkuju
semiško, děkuju moc
MaiQo, děkuju
scherry, děkuju
Pajam, děkuju moc
monikolo, jsem moc ráda, že se ti Lotr stále líbí Děkuju
kamčí, děkuju moc
eMuško, jak roztento? Děkuju
mary, děkuju
Linfe, ty víš, jak mi zvednout náladu Děkuju
Twilly, děkuju moc Celá se tu tetelím
Silvaren, já jsem tak ráda, že v tomhle se mou souhlasíte Děkuju
Slávuš, já mám zas moc práce v práci a Lotra zanedbávám Ale taky to hodlám napravit Děkuju
Pájo, děkuju
KalamityJane, děkuju
Petris, děkuju moc
Janebko, děkuju
julie, já jsem pro upřímnost, i když není úplně příjemná a třeba i zabolí... Děkuju
Lenko, děkuju
Bos, bude ho víc. Už nezmizí z obrazovky
pikynko, tak teď nevím, jestli to byla výtka, nebo pochvala, nebo prosté konstatování
Janebko, mám uzamykatelnou ordinaci
Lucie, díky
Peito, zítra (doufám ). Děkuju
B.Bibinko, neurazila - já mám naopak pocit, že moje první povídky byla nejlepší (i přes trochu kostrbatý začátek) a ty další už tak nějak stagnují. Takže děkuju moc
Judy, děkuju. První impulz - to první, co Edwarda na Belle zaujalo. Důvod, proč se k ní vrátil a vzal ji k sobě
tesso, díky moc a jasně že jo

tessa

47)  tessa (20.03.2011 19:21)

Až dneska jsem se dostala k tomu, abych tento skvost okomentovala.

Bylo to nádherné a já už teď čekám, jak se jejich příběh bude vyvíjet. Mám takové tušení, že se nám Edík nakonec přesměruje na druhou lepší stranu a to bude teprve něco, když bude přecházet!

Dokonalost a já se již těším na další dílek!

46)  Judy (20.03.2011 18:50)

Nádherná kapitola, ale asi nechápu, proč jsi ji pojmenovala První impulz.

45)  B.Binka (20.03.2011 18:14)

Zrovna jsem to dočetla a vím, že bych to měla nějak okomentovat, ale nevím jak. Možná použít nějaký obrázek ... nebo ... ... nebo ... ... nebo použít nějaké citoslovce, jako například WOW nebo UUUU nebó OUUU. Vždycky už jsme nervózní pří čekání na nového lotra ( Protože je to moje nejoblíbenější povídka) , vždycky výsledek stojí za to čekání Ale tento díl ... WOW ... to bylo něco Za to bys si zasloužila prodloužit obědové pauzy Netrpělivě čekááme na další díl Kdybych řekla, že se zlepšuješ, tak bych tě asi urazila, protože všechny díly byly perfektní, ale tenhle mě dostal, takže : ... nebo ... ... nebo ... ... nebo použít nějaké citoslovce, jako například WOW nebo UUUU nebó OUUU. Jen mě tak napadlo - v čem půjde Edward z Bellina bytu, když roztrhal, hned po svém příchodu, všechno oblečení

Pejta

44)  Pejta (20.03.2011 16:38)

Tak už to tu čtu asi po stopadesátý..potřebuju další díl...jinak nemůžu normálně fungovat..:D :D

43)  Lucie (20.03.2011 15:59)

Janeba

42)  Janeba (20.03.2011 15:47)

Evelynko, máš velmi zajímavé pauzy na oběd!;) Kdepak je provozuješ?:D

41)  pikynka (20.03.2011 10:33)

Dialogy Dialogy

Bosorka

40)  Bosorka (20.03.2011 07:02)

Víc Edwarda, víc!!! ;)
Teda, když ji přiznával, že v tom nebyla žádná láska na první pohled, ale jen chůť na trochu toho sexu nekomplikovaného jejími myšlenkovými pochody - to jsem vzteky pobublávala a zoubky zaskřípěly! Ale pak..... chtělo by to smajlíka s kapesníčkem :D

Lenka

39)  Lenka (20.03.2011 06:37)

Moc krásné.

julie

38)  julie (20.03.2011 00:40)

není nad upřímnost,že jenže,stejně těm holomkům padneme zas do náruče

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek