Sekce

Galerie

/gallery/lotr.jpg

Děkuji za tak báječné ohlasy :-)

Bella je z Edwarda zmatená a to ještě netuší, co a proč Edward vlastně dělá...

Když ze mě vymámil adresu, s úsměvem se otočil zpět k silnici a dál si mě nijak nevšímal. Po necelé minutě se mírně ušklíbl a pustil rádio. Hlasitost nastavil tak vysokou, že bych si klidně mohla vykřičet plíce a stejně by mě nikdo neslyšel. Zcela nepokrytě jsem na něj zírala a čekala, co bude dál. Nevěřila jsem mu. Celé mé tělo, všechny instinkty a smysly volaly na poplach. On kolem sebe nebezpečí nešířil, on byl nebezpečí samo.

Když jsme vjížděli do mé čtvrti, ztlumil hudbu na minimum a zase se přestal věnovat řízení. Zamyšleně si mě prohlížel. Od hlavy k patě a od paty zpátky k hlavě. Byla jsem tak vystrašené, unavená a psychicky vyčerpaná, že jsem najednou místo něj viděla Clarka Kenta rentgenujícího mě svým super zrakem. Jak mě sjížděl pohledem vypadal jako dokonalá kopie Supermana.

Zahihňala jsem se. A zněla jsem jako puberťačka snažící se sbalit kapitána fotbalového týmu.

Zatvářil se překvapeně. Chvilku se nic nedělo, ale pak se mu jemně nadzdvihl jeden koutek úst a on se mi pohledem zaklesl do očí. Nechápala jsem, jak to dělá, ale tím pouhým pohledem mě omamoval. Dech se mi krátil a srdce zrychlovalo tempo. Připadala jsem ji jako pod vlivem nějaké drogy. Přestala jsem logicky, nebo spíš úplně, uvažovat a jediné, po čem jsem toužila, byla jeho blízkost. Přála jsem si, aby mezi námi nezbýval žádný prostor. Přála jsem si cítit jeho dech na své tváři. Přála jsem si, aby se jeho rty dotkly těch mých a …

,,Na co myslíš, Bello?“ zašeptal a já se zachvěla. Tentokrát ne strachem nebo zimou, ale touhou. Vyslovil moje jméno tak něžně a mazlivě, jako by i on chtěl mě.
,,Že bych tě chtěla políbit a že jsi mi připomněl Supermana,“ vydechla jsem, aniž bych to vážně chtěla říct.

Zamračil se, ale v očích mu pobaveně blýsklo.

,,Skutečně? Myslíš na to právě teď?“ zeptal se dál, ale já jeho slova nedokázala vnímat. Jejich tón ano, ale obsah šel úplně mimo mě. Olízla jsem si rty a neodpověděla. Ptal se mě vůbec na něco?
,,Bello, myslíš na to teď? Na Supermana a na… líbání?“ Promluvil hlasitěji a důrazněji, ale poslední slovo tak nějak zahuhlal.
,,Na líbání,“ zopakovala jsem po něm a nepoznávala vlastní hlas. Nyní chraptivý a hlubší než kdy jindy. ,,Myslím na líbání, ano,“ vypravila jsem ze sebe a instinktivně se naklonila blíž k němu.

I on se přiblížil. Zhluboka jsem se nadechla a kdybych neseděla, podlomila by se mi kolena. Ani pach cigaret, doutníků a alkoholu nemohl přebít jeho vůni. Nešlo poznat, jestli tak voní on sám, nebo používá parfém. Nezáleželo na tom. Jestli mě jeho pohled omamoval, jeho vůně mě sváděla.

,,Bello,“ zasténal a naklonil se ke mně tak, že naše obličeje dělilo sotva pár milimetrů. Ještě se mě nedotýkal, ale cítila jsem blízkost jeho kůže, energii, která mu proudila tělem. Hrudník se mi splašeně zvedal a hlava se točila. Věděla jsem, že bych měla zavřít oči, protože tak se to při líbání dělá, ale nemohla jsem se donutit přerušit to kouzlo, které naše spojené pohledy vytvářely. Vydechl a v mém nitru propukl požár. Jeho dech mě zašimral na nose, na tváři i na rtech. Připadala jsem si jako magnet. Pohyb směrem k němu jsem nepromýšlela, a přesto k němu došlo. Přitahoval mě. Jeho rty mě vábily a já se nemohla dočkat, až se konečně políbíme.

V jednu chvíli jsem byla roztoužená a celá rozjitřená a vzápětí jsem se zmateně snažila udržet rovnováhu a nespadnout. Jeho blízkost zmizela a auto prudce zabrzdilo. Před námi stály zátarasy a cedule informující o probíhajících pracích na vodovodním potrubí, kvůli čemuž je ulice uzavřena a je nutno použít objízdnou trasu. Předek auta se zastavil tak pět centimetrů od zátaras.

Nechápala jsem to.

,,Jak… jak…“ koktala jsem, třeštila oči na rozkopanou silnici před sebou a nic smysluplného ze mě nevylezlo.

Edward se na mě podíval a zatvářil se nadřazeně. Pokřivený úsměv, jedno obočí pozvednuté a oči přimhouřené. Aniž by sledoval, co dělá, zařadil zpátečku a vycouval. Rychle, zběsile a naprosto čistě a plynule. Když přeřazoval na jedničku, mrkl na mě.

,,Jsem prostě borec, Bello.“

Kdyby to řekl kdokoliv jiný a ještě se u toho tvářil jako největší machr, smála bych se. Z Edwardových úst to ale znělo jako prosté konstatování jasného a nezpochybnitelného faktu.

Nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Co to se mnou sakra udělal? Takováhle já nejsem! Právě jsem ho skoro políbila. Nikdy jsem snad nic nechtěla víc než cítit jeho rty na těch svých, na krku i níž… Zatřepala jsem hlavou a usilovně myslela na to, že se bojím. Vyvolávala jsem v sobě pocit strachu, vzpomínala jsem na chvíli, kdy moje autíčko odešlo, na toho slizouna i na můj vpád mezi pokeristy. Místo strachu jsem ale cítila vzrušení. Seděla jsem v autě vedle chlapa, který klidně mohl být třeba nájemným vrahem, a jediné, na co jsem dokázala souvisle myslet, byla představa jeho nahého těla.

Děsila jsem sama sebe.

,,Zbledla jsi. Děje se něco? Je ti špatně?“ ozval se a starost v jeho hlase se zdála být upřímná.
,,Ne, jsem v pořádku. Alespoň zatím a taky budu dál, doufám. Jen za sebou mám hodně náročný den,“ zamumlala jsem a zavrtala se hlouběji do sedačky.
,,Zajímalo by mě, co se ti honí hlavou,“ poznamenal po několika sekundách tíživého ticha.
,,To raději nechtěj vědět,“ zašeptala jsem tak tiše, že mě nemohl slyšet. Odkašlala jsem si a hlasitěji dodala: ,,Takové ty běžné věci, jaké se honí hlavou holkám, které si do auta posadil cizí chlap, co by klidně mohl být Al Caponeho příbuzný.“

Rozesmál se. Vesele a od srdce.

,,Příbuzný ne, ale tak trochu soused. Narodil jsem se v Chicagu a moje rodina vlastnila dům naproti domu jeho synovce. Al Capone tam docela často přebýval.“

Vykulila jsem oči a spadla mi brada. Edward se rozesmál ještě víc. Nevyznala jsem se v něm. Na první pohled vypadal jako král podsvětí, ale cesta autem s ním byla nakonec docela fajn. Až na ono intermezzo, kdy jsem ho chtěla líbat. To bylo poněkud trapné.

Z rychlosti kolem 80 mil za hodinu plynně zaparkoval u chodníku před mým bytem. Zhasl motor, vypnul rádio a celým tělem se natočil ke mně.

,,Slib mi, že tou čtvrtí už nikdy nepojedeš. Ani v noci, ani ve dne,“ požádal mě s nepřeslechnutelnou naléhavostí.

,,Budu se tomu místo vyhýbat obloukem,“ zašeptala jsem a pokývala hlavou.

A bylo to tu zase. Lapil mě pohledem a já bych mu slíbila cokoliv. Bez legrace. Kdyby mě byl požádal, abych ho pozvala dál, neváhala bych. Vlastně bych byla dokonce ráda. Překvapila jsem sama sebe, a ne zrovna příjemně, protože jsem ho v duchu vyzývala, aby se zeptal, zda mě má doprovodit až nahoru. Nebo jestli se mnou nemá strávit celou noc, abych se nebála.  

Mírně našpulil rty, takže se mu na bradě objevil dolíček. Nadechl se a na okamžik celý ztuhl, ale to se mi možná jen zdálo. Vydechl a uvolnil se. Pomalu, jako kdybych mu snad mohla nebo chtěla utéct, ke mně vztáhl ruku. Ostře a jasně jsem vnímala vibrace vzduchu, jak se jeho dlaň přibližovala k mé tváři. Když se mě dotkl, projel celým mým tělem elektrický proud. Jeho ruka byla ledově chladná, pevná a hladká. Oči se mu rozšířily úžasem.

,,Dobrou noc, Bello,” zašeptal a odtáhl se. Během zlomku vteřiny z něj byl pan ledová socha. Až jsem měla dojem, že jsem si cestu autem jen vyfantazírovala.

,,Nechceš jít ještě ke mně?” vyhrkla jsem dříve, než jsem si to stihla rozmyslet. Okamžitě se mi nahrnula krev do tváří a srdce se překotně rozeběhlo. Edward sebou trhl, napjal se a prudce otevřel dveře. Z auta skoro vyskočil.

Když po několika málo vteřinách otevíral moje dveře, byl dokonale nad věcí a povýšený nad všechno a všechny kolem.

,,Měla by sis dávat pozor, koho zveš domů.“ Blahosklonně mi pomohl vystoupit.

Rozčiloval mě, děsil, přitahoval i fascinoval.

,,Jasně, abych si domů nepozvala třeba takového upíra, co. Ten by se ke mně bez pozvánky nedostal,” ušklíbla jsem se. Edwardovi to očividně moc vtipné nepřišlo.
,,Přece bys nevěřila takovým povídačkám. Kdo chce, ten si najde cestu.” Řekl to s takovou hořkostí a pohrdáním, že jsem se až otřásla.

,,Dávej na sebe pozor, Bello,” rozloučil se, nasedl do auta a to téměř v tu samou chvíli vystřelilo dopředu. Zůstala jsem stát na chodníku. Zmatená.

Jako ve snu jsem si odemkla vchodové dveře, výtahem vyjela do třetího patra a došla ke svému bytu. Doma jsem se opřela o zeď a zády se po ní svezla až do sedu. Nedokázala jsem myslet jasně a vyznat se ve vlastních myšlenkových pochodech.

Po několika minutách, nebo možná hodině jsem se namáhavě zvedla a doklopýtala do koupelny. Proudem jsem pustila studenou vodu a strčila pod ni hlavu. Když jsem se začala klepat zimou, vodu jsem vypnula, opřela se o umyvadlo a podívala se na sebe do zrcadla. A najednou mi jako filmové záběry před očima začaly běhat scény z dnešního večera. Špatně se mi dýchalo a nejraději bych si dala pár facek. Vůbec jsem nechápala, co se to se mnou v Edwardově autě dělo. Chtěla jsem ho líbat a pozvala jsem ho k sobě.

Zoufale jsem zasténala a když jsem si vybavila dotyk jeho dlaně na své tváři a jak málo k polibku chybělo, strčila jsem hlavu zpátky pod vodu. I když jsem se v sobě nevyznala a nelíbilo se mi, jak jsem na Edwarda reagovala, mrzelo mě, že mé pozvání nepřijal. Představa toho, co jsme právě teď mohli dělat, mě dováděla k šílenství a nutila mě chladit si alespoň obličej, když ne celé rozpálené tělo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Jalle

44)  Jalle (27.01.2013 15:53)

som zvedavá, čo znovu spojí ich cesty

Pilly

43)  Pilly (19.07.2012 22:58)

Jasně, abych si domů nepozvala třeba takového upíra, co. Ten by se ke mně bez pozvánky nedostal. Klaniam sa

Lia

42)  Lia (12.08.2011 23:47)

Úplně jsem zapomněla, že se má dýchat. Edward na mě působí nejspíš jako na Bellu. Abych nezačala žárlit Jak se chtěli políbit, to bylo tak ohromné
Nejlepší věta: ,,Nechceš jít ještě ke mně?”

Pajam

41)  Pajam (01.03.2011 22:21)

,,Jsem prostě borec, Bello.“
Tohle byla dokonalá tečka za pomatenou Bellčou.:D

Jsi prostě borec, Evelýnko!

Hanetka

40)  Hanetka (26.02.2011 09:26)

Tak, vyřizuju resty. Evelínko, moc by mě zajímalo, jak to vypadá při TOMHLE psaní u vás doma... To je tak hustá atmosféra, až se mi z toho potí uši. Po tomhle bych vážně měla divoké sny. Je to báječné, vážně.

sakraprace

39)  sakraprace (24.02.2011 07:57)

Pááááááááááááááni, to bylo jiskření, že by barák podpálilo.
Hani, nádhera

Silvaren

38)  Silvaren (21.02.2011 12:12)

Naprostá nádhera! Bella se nechala krásně omámit. Za ty myšlenky na polibek a pozvání domů bych se asi propadla studem, ale přesně tohle upíři (a zvlášť Edward) s lidmi dělají - a evidentně o tom vědí. Jsem zvědavá, komu to nedá a toho druhého se pokusí najít.

37)  gabina (19.02.2011 02:05)

,Jsem prostě borec, Bello.“ .......... no to teda si
A Ty Evelynka tiež

sfinga

36)  sfinga (19.02.2011 00:59)

Teda ta holka má stejně jako její předobraz nulový pud sebezáchovy. I když netuší, kým Edward je, chtít líbat cizího chlapa - páni, ta si ale zahrává
Moment, teď mi došlo. Upíři k sobě přitahují nic netušící oběti. Vzhledem, vůní, pohledem - a sakra!

35)  mary (19.02.2011 00:01)

jo, wow, škoda, že nešel nahoru

Carlie

34)  Carlie (18.02.2011 21:33)

Wow, Evelínko, luxusně rozjetá kapitolovka!
Všechno to napětí, emoce, tajemno... Co je Edward zač?
Jenže se nezmůžu na nic víc než na wow a vrrr a jééé... a těším se dál, jsi skvělá! :-)

Lenka326

33)  Lenka326 (18.02.2011 21:18)

Evelyn, jsem tak ráda, že ses pustila do nové povídky. A navíc tato vypadá opravdu dokonale. Edward v tomhle podání nemá chybu, moc se těším, až nám o něm prozradíš víc. Jestli je jen hazardní hráč nebo co vlastně... Ale k Belle se choval jako dokonalý gentlemann, takže nemůže být špatný. A Bella je z něho pěkně paf, na to, jak hrůzostrašně ten večer začal, skončil nečekaně hezky.
Moc se těším na další pokračování, co tyhle dva čeká.

Evelyn

32)  Evelyn (18.02.2011 21:02)

Eleanor, prozradím ti tajemství - já se hihňala celé psaní
Pájo, ono to s Edwardem bude trošku jinak, ale pro Bellu má prostě slabost Děkuju
Kytičko, jsem hrozně moc ráda, že se ti to líbí Chtěla jsem přidávat denně, ale už u třetí kapitoly mi to nevyšlo Děkuju
henno, tohle nění nijak vážná povídka, hihňání je vítáno Děkuju
lucko, díky
Nossko, uvidíš, ale setkají se Děkuju
Jarushinko, upřímně - která z nás by z Edwarda nebyla poněkud vymetená? Děkuju
fixeno, ano - emoce, změny nálad, omamování - toho mám v plánu spoustu Děkuju
Leni, jo jo, ale Edu Bella nenechává úplně chladným Děkuju
bb, děkuju
semiško, já mám představu jasnou, jen nevím, jestli se mi to zase nevymkne z rukou Děkuju
Ewiku, děkuji
BlackBeauty, to mě moc těší
vampirko, děkuju
Rose, tys to docela vystihla a prokoukla Vzhledem k tomu, že já naprosto miluju tvoje Starší než já, je to láska vzájemná Děkuju
belko, děkuju Edward tentokrát nebude, tím bych prozradila pointu
Janebko, slušné vychování je za upířího omamování zapomenuto Děkuju
Tery, děkuju Bude dneska
kristo, Lotra nemyslím jako nijak vážnou povídku. Já sama se u něj bavím a hihňám Děkuju
Abero, díky
Lucie, děkuju
Bos, ona Bella taky naštvaná bude, chvilku Děkuju
Terý, děkuju Ty víš
Linfe, imc.cas.cz? Děkuju
Eunto, vítej Jo jo, setkání bude, ještě dneska Děkuju
gucci, mě stačí, že tu jsi Tihle hoši prostě nějak přitahují, že? Mají v sobě to něco, co nás táhne jako magnet...
Scri, ty jsi úplně zlatá! Při čtení tváho komentáře jsem vydávala neidentifikovatelné zvuky jako Ííííí, Ááááá, Jůůůůůů Děkuju
Yasmini, děkuju
HMR, Edwarda vždycky pozvat. a když ne, pozve se sám Děkuju
eMusko, děkuju moc
Kamčí, děkuju

31)  kamčí (18.02.2011 19:43)

nádherný, žhavý, napínavý

eMuska

30)  eMuska (18.02.2011 19:06)

Uááááááááááááááá! Hm, hm, hm, myslím, že lapená presne vystihuje našu lapenú. Krásne, sa mi to ľúbilo, že by upíra nemohla zavolať k sebe:D Muhahahahahááá! Krása, tešáám na pokráčko!

HMR

29)  HMR (18.02.2011 15:52)

Pozvat, nepozvat? Toť otázka. Těším se na další díl!

Yasmini

28)  Yasmini (17.02.2011 18:12)


Jsi jednička :)

ScRiBbLe

27)  ScRiBbLe (17.02.2011 16:37)

Uááááááááááááááá! Tak tohle bylo, to bylo... omračující, elektrizující, a uíííííííííí! (Já vím, vážně inteligentní vyjadřování, ale po něčem TAKOVÉM po mně nikdo nemůže chtít normální a smysluplný komentář)

Já... uf, ehm... jo, takže hluboký nádech a teď pěkně vydechneme, ano ScRiB?

Tak jo, teď jsem v klidu. Evelýnko, ten Edward je ííííííííík! Bože, úplně jsem ho v tom autě viděla! A všechno, co dělal jí, jsem cítila na vlastní kůži!
A já ho miluju, jo, fakt ho žeru! On je tak, no... je v něm něco špatného a to se mi strášně líbí!

A to jeho - na co myslíš? Ííííííííííííí!

A Bella! Já tam vlastně byla celou dobu s nimi a na vlastní oči viděla, jak to s ní mávalo! Naprosto ji chápu, ve všem!
Touha po polibku, po jeho blízkosti. Kdo by mu odolal? Já tedy rozhodně ne!

Dokonalá kapitola! Snad bude brzo další.

Děkuji!

gucci

26)  gucci (17.02.2011 15:47)

...nezlob se, že mé komentáře jsou krátké....já nějak nejsem moc výřečná... ...ale hlavní je, že už mám pro Lotra slabost..
..Ed je teda tajemnej jak ten hrad v těch Karpatech;) ....chudák Bella rozbouřily se jí tím záchráncem pěkně hormony.... to už tak bývá, že si u nějakých těch chlapíků nemůžeme pomoct...ale možná Bells trošinku závidím..
..to Tvé psaní je hrozně chytlavé!!!
...takže bude dneska další kousíček???

Eunta

25)  Eunta (17.02.2011 13:42)

Fíha.... super... jsem z toho vyloženě nadšená... moc se těším na pokračování a doufám, že můžeme čekat na další setkkání...

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still