Léta dozrávání

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

06.10.2011 [07:00], HMR, Povídky jednorázové, komentováno 28×, zobrazeno 7212×

Všechno nejlepší Krvince nejkrvavější

Twilluše, mluvily jsem o tom...

„Gianno, drahoušku, řekni, že už se ten mamlas vrátil, prosím?“ zaúpěl Demetri a složil se na křesílko vedle Giannina stolu. „Oběhal jsem půlku Volterry a nikde po něm není stopy!“

„Půlku Volterry?“ zvedla Gianna udiveně levé obočí. „Vždyť jsem ti říkala, že mluvil o kolejích?“

„Jo, říkala, ale on ten vlak jezdí jen v pracovní dny a dneska je neděle, takže jsem si nebyl jistý, jestli ho nenapadne nějaká jiná šílenost, vždyť ho znáš!“

Gianna neodpověděla, zato si začala lehce přerovnávat svůj perfektně uklizený stůl.

Od doby, co ji Felix pozval na to zpropadené rande, s ním nechtěla mít nic společného. Všichni mu říkali, že zvát lidskou holku na prohlídku jatek není nejlepší nápad. Jenže když on to místo tak miloval...

Demetri přesunul těžiště, aby se v tom nepohodlném kusu nábytku nějak přijatelně uvelebil, a počítal místa, kam by se ještě Felix mohl vrtnout. V tom se mu do podvědomí vloudil nezaměnitelný chraplák pobrukující si nějakou melodii a hlasitost se zvyšovala. Zpívající upír se přibližoval.

„Co to...“ zvedli s Giannou hlavu téměř současně, ale milá recepční se se slovy, jsem na to málem zapomněla, okamžitě vydala směrem východní věž.

To už Demetri úpěl nahlas, protože rozeznával melodii i jednotlivá slova:

Život je pro mne obnošená vesta,

bych chtěl vidět, myslel si, kdy měl na sobě Felix naposled něco obnošeného...

vše co se dalo, dávno už jsem prožil,

no s tím by se taky dalo polemizovat...

teď už mi zbývá jenom jedna cesta:

to ne, už je to tu zase...

vstřiknu si trochu jedu do žil.

by mě fakt zajímalo, jak by to chtěl udělat...

Pár kapek utrejchu jsem požil

inovativní řešení, posledně ztupil 68 jehel, než ho Aro vyhodil z laboratoře...

a zítra zas si pro změnu,

zítra ne! zítra jsou audience...

v případě, že bych ještě ožil,

tak to bych chtěl vidět...

kulí hlavu proženu.

to přece taky nejde, kulky se odrážejí... při těch posledních pokusech... no to je jedno!

To jsem si říkal, když mi bylo dvacet,

dvacet? no to přidej, chlapče...

když nevěděl jsem kudy dál,

ha, ha, tak to je vážně vtip týdne...

až dobrý přítel vrazil mi pár facek

jo tak teď je to o mně?

a pak se tomu se mnou smál.

co jsem měl taky dělat jinýho...

Dva roky na to - to jsem se zas věšel

každé dva roky, příteli, každé dva roky...

pro tu, co měla oči jako mandle,

mandle, brr...

co měla pro mě, když jsem se s ní sešel,
polibky s chutí cukrkandle.

kterej chlap není na sladký a Felix vyrůstal v pekárně, takže to měl z první ruky, a už mu to zůstalo...

Pro ni jsem došel k rozhodnutí,

ale no tak...

že život pes je, buď jak buď,

další spekulace, co když je vlk...

a nikdo, že mě nedonutí,

ale kdo by ho nutil...

abych ho žil, když nemám chuť.

ale ten cukrkandl by si určitě dal...

Tu opět přítel objevil se náhle,

co má taky přítel dělat, že...

nadávky jeho vyřklé z plných plic

no, servítky jsem si nebral...

to byly kapky do mé duše zprahlé,
a z té mé smrti nebylo zas nic.

no, taky aby...

Až jednou: Lehl jsem si na koleje,

jo jednou, dneska...

neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,

prej zmatek...

ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel

bodejť, vždyť je neděle...

a pražce tlačily mě do lopatek.

se mi snad zdá...

Dobytčí vlak do městských jatek
měl ukončit mé trápení, byl všední den
a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění.

v neděli se neporáží, Felixi...

Čekal jsem zdali přítel se mi zjeví,

a zase je to o mně...

aby mě vyrval smrti ze klína,

hm, to už by zřejmě nešlo, Felixi, víš, už to bude pěkných pár století, co tě ta naše milá přítelkyně uchvátila...

nejde a nejde, asi o tom neví,

máš nechávat ty vzkazy tak, abych je našel, kdyby mi to Gianna nepřipomněla, tak ten vlak mohl zase vykolejit...

tak jsem se zved a šel jsem do kina.

se z něho zblázním...

„Felixi, kdes byl?“ zařval Demetri tak, že Felix leknutím poposkočil.

„V kině, kde bych byl?“ ošil se jmenovaný a pomalu se šoural halou.

Jo, jo, on si courá po kultuře a chudák Demetri ho hledá po celé Volteře.

„No, tak promiň, Demetri, ale jak si pořád nešel, tak jsem se nudil, no,“ pokrčil rameny hromotluk a kámen by se nad ním ustrnul.

„A co dávali? V tom kině?“ nechal se Demetri uchlácholit, zase.

„Člověče, teda, upíre, to ti byl film,“ rozzářil se Felix jako vánoční stromeček, „říkají tomu Stmívání, to musíš vidět!“

„Já? Felixi, ty si nepamatuješ, jak to dopadlo posledně? Celá garda vyrazila na Van Helsinka, protože jsi o tom filmu básnil celé týdny. No a pak se Aro s Marcusem zavřeli do laboratoře a nevytáhli odtud paty dobrých patnáct měsíců. Pamatuješ, jak Sulpicie zuřila? A jak Cauis brblal, že ho to vládnutí samotného nebaví? Ty to chceš zažít ještě jednou?“

„Ne! To ne!“ otřásl se Felix odporem, „ale tenhle film je jiný, to bys viděl Deme...“

„Neviděl,“ utnul ho Dem hned na začátku, „žádný film vidět nechci a tobě říkám už po tisící – najdi si koníčka!“

„Koníčka?“ zaúpěl znovu Felix, „posledně si říkal, že ženskou!“

Říkal, neříkal, no, vlastně říkal, ale jak to dopadlo, že?

„Koníčka, Felixi, koníčka. Hobby. Něco, co by tě bavilo... když máš tak rád koleje, co takhle vláčky, mohli bychom natáhnout kolejnice po celém cimbuří. Myslím, že Marcus by měl mít v pracovně nějakou parní lokomotivu!“

Demetriho hlas se postupně vzdaloval, odváděl Felix do útrob hradu, ale přesto ještě už navracející se Gianna zaslechla notování obou gardistů...

Život je pro mne obnošená vesta,
na jeho nudu právem stěžuju si,
to říká sotva jeden člověk ze sta
a ostatní se divit musí.
A proto kdo si neví rady,
ten ať se smíří s osudem,
my dokaváde budem tady, nikdy říkat nebudem:

„Nudit se?“ protočila panenky, „práci na vás! Na hlavním průčelí opadává omítka a severní věž by potřebovala umýt okna! Já vám dám vláčky!“ A ještě zatepla vytočila číslo Arovy pracovny.

A tak se stalo, že celé STMÍVAJÍCÍ se šílenství se Volterrskému hradu úspěšně vyhnulo a nikdo z gardy se tudíž nebyl podívat na italském natáčení Nového měsíce. Bohužel.

Život je pro mě obnošená vesta,
šedá a nudná, jak to račte znát,

to říká sotva jeden člověk ze sta
a UPÍŘI se musí smát.

Léta dozrávání - J.Suchý, J. Šlitr

HMR 2011

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

« 1 2

8) julie (06.10.2011 12:54)

zvát lidskou holku na prohlídku jatek není nejlepší nápad Hani, to je to pravé na přestávku mezi šílícími telefony a šéfem, kterému je všechno pořád málo!
Celá garda vyrazila na Van Helsinka neváhající Gianna nemá chybu!!!!

7) sfinga (06.10.2011 08:48)

Ježíší, já tu písničku miluju, i klip k ní, jenže od teď už se na ni nebudu dívat stejně

6) Bosorka (06.10.2011 08:21)

Haníííí, moc pěkný!!!!!!
A jsem ráda, že jsi zpět!

5) Janeba (06.10.2011 07:46)

HaMR , děkuji za ranní probuzení!!!
A Verýšku , Tobě krásný den, dalších 150 let!!!

4) MisaBells (06.10.2011 07:15)

Velkej holka! Krvík je velkej holka!!! Taky zpívám, jo? Happy birthday tooo yoooooou, happy birthday toooo yooooou, happy birthday draháááá Krvinkoooooo... happy birthday tooo yooooou!!! (Škoda, že neslyšíš, jak krááásně ti to zpívám. )