07.11.2010 [08:00], MisaBells, ze série Láska na splátky, komentováno 20×, zobrazeno 2674×

Když hrdina můj odešel, opadl první lásky pel, a jako první jarní květ, to okouzlení mizí hned... Kde první lásky, kdepak jsou? Ty štěstí nikdy nenajdou? A časy malin nezralých jsou pryč jak v létě loňský sníh. Jen večer, když svět usíná, mé srdce na to vzpomíná...

 

8. kapitola - Neuspěješ

Našel ji snadno. Její vůni by poznal mezi milionem. Vycházela zrovna z obchodu. Stál kus od ní. Smála se a jemu se v hrudi málem rozbušilo srdce. Byl s ní Jacob Black. V jeho myšlenkách viděl, o čem se baví a na poslední chvíli zadusil smích.

„Nemohla jsem si pomoct, nezlob se,“ omlouvala se mu.

„Jasně! Rád jsem za blbečka,“ mručel se smíchem. „Vždy k službám.“

„Když to bylo tak vtipný…“ zasmála se a Jacob protočil panenky. Když se rozhlédl, jestli je někdo nepozoruje, setkal se s Edwardovým pohledem a ztuhl. On tu byl. Mezi lidmi a přímo Belle pod nosem. Edward se na něj pobaveně usmál.

„Dělej, jdeme pryč,“ sykl Jacob a Bella se podívala, kam kouká. Díval se na mladého muže u protější výlohy. Nemohla si pomoct. Musela si ho prohlédnout. Kdyby Edward nebyl tak zaujat Jacobovými myšlenkami, reagoval by. Bella ho sjela pohledem. Hnědé rozcuchané vlasy, které v odlesku ze světla měly měděný nádech. Bledá pleť, vysoká statná postava. Nebyl vypracovaný, jako Jake, ale nebyl vychrtlý. Měl na sobě tmavé kalhoty, světle modrý svetr ke krku a tříčtvrteční kabát. A hnědé oči. Hodně světle, až měla pocit, jestli nejsou žluté. Ostré rysy tváře, hranatou bradu a černé boty. Frajer! Moc hezký frajer, opravila se.

„Tak pojď,“ sykl Jacob a Bella se setkala s pohledem toho muže. Vypadal šokovaně a překvapeně. Pak jí došlo, že na něj neskrývaně civí s pusou dokořán.

„Ehm… jo,“ vyhrkla a zabodla pohled do země před sebou.

Několikrát si v duchu tuhle chvíli představoval a snil o ní, ale skutečnost byla milionkrát lepší. Slyšel její srdce, jak reagovalo na jeho vzhled. Viděl její tvář v němém úžasu a to překvapení, když se setkaly jejich pohledy. Jak moc si v tu chvíli přál, aby věděl, co si myslí. Jacob ji odtáhl. Ale dnes večer. Sejdou se. Nebylo vyhnutí.

„Viděl jsi ho?“ Slyšel její otázku, když zahýbali za roh a bohužel slyšel i Jacoba.

„Koho? Toho houmlesáka v kabátu?“ vrčel. Edward jen pobaveně zavrtěl hlavou a zmizel. Zato Bella ho měla stále před očima. Tak zvláštní. Byl jiný. To poznala hned. Podívala se na Jacoba, který se od té doby, co opustili obchodní centrum, neusmál. Kdyby tam nebyl, možná by ji ten muž oslovil. Nebo taky ne, napadlo ji. Vždyť jen díky Jacobovi se na něj podívala.

„Co ti je?“ nevydržela to. Stoupali zrovna po schodech do bytu. Zastavila uprostřed schodiště a otočila se na něj. Trhl sebou. Nejspíš ho svou otázkou vyrušila z úvah.

„Nic, mám jen hlad,“ mručel.

„Udělám ti sendvič, chceš?“ nabídla přátelsky. Jacobovy zajiskřilo v očích.

„Žehlíš si tu disko kouli, co? Jsem tě prokoukl,“ usmál se, ale v jeho hlase nebyl ani náznak humoru. Ne toho opravdového a i on si to uvědomoval. Viděl, co Edward s Bellou udělal. Jen nechápal, jak bylo možné, že ho nepoznala. Takovou dobu ho hledá a pak ani neví, že je to on? I on ho poznal, když se objevil v obýváku. Ale jeho smysly byly jiné. Měl vytříbený čich a stejný pach cítil tehdy ve Forks, když se prvně změnil a Bella odjela. Věděl, že ta vůně nevychází z Belly. Po cestě potkal několik upírů, kteří skončili jako hnojivo. I s tímhle to měl v plánu, jenže nepočítal s tím, že mu bude umět číst myšlenky. A už vůbec by ho nenapadlo, že se ukáže Belle. Ráno věřil, že když sebral ten medailon…

„Sakra, tak jsi mě odhalil,“ úpěla na oko Bella a odemkla byt.

„Bells? Kam jsi mi dala ty kalhoty?“ vyhrkl v šoku. Bella se na něj otočila a chvilku zaváhala.

„V umyvadle, proč?“

„Jen tak,“vymlouval se a vešel do malé místnosti s umyvadlem. Vytáhl kalhoty a zaúpěl. Jestli tam pořád je, bude po něm. Možná taky dobře. Ale jestli ho našla Bella…

„Hledáš tam něco?“ ozvalo se od dveří.

„Eh… ne? Jen kontroluju, jestli jsi vyndala vše z kapes a tak.“

„V kapsách jsi nic neměl,“ divila se Bella.

„Ne?“ užasl Jacob.

„Až na ten medailon,“ dodala a odešla pryč. Vzala tak Jacobovy jedinou šanci, jak jí mohl číst ve tváři. Vyběhl za ní.

„Ty jsi ho našla? Bells, hele, já…“

„Máš ho támhle na stole,“ ukázala a přerušila jeho řeč.

„Co?“

„Ten medailon. Je támhle na stole. Schne. Dovnitř jsem nekoukala, neboj,“ ujišťovala ho a Jacob byl chvíli zmatený.

„Ty se nezlobíš?“ vyhrkl.

„To si piš, že se zlobím,“ vyhrkla a ukázala na něj nožem, kterým krájela papriku.

„Klid a odlož zbraň, já ti to vysvětlím,“ bránil se. Bella ho poslechla. Zajímalo ji, jak se vykroutí z toho, že nosí po kapsách takové cennosti.

„Já to neudělal schválně. Chtěl jsem ti o něm říct, ale nebyla příležitost. Vzal jsem ho, abych ho nejprve prozkoumal já, než ti ho dám. Byla to chyba. Uvědomuju si to. Máš právo se zlobit, ale… Já nevím, co mě to popadlo. Viděl jsem ho na tom hrobu a najednou jsem ho strkal do kapsy a…“ blekotal. Bella bledla. Začínala si uvědomovat, co jí tu říká. Musela si to nechat projít hlavou. Vstřebat to. Co kdyby ten medailon nenašla? Řekl by jí o něm? Pane bože, vždyť patřil Edwardovi a Jake ho sprostě zatajil a…

„Bells, polož to!“ probral ji Jacob. Uvědomila si, že opět drží kudlu v ruce.

„Chci to dodělat,“ sykla.

„Chceš o tom mluvit?“ nadhodil.

„Nemám majonézu, dojdi pro ni,“ vybídla ho. Jacob to pochopil. Vycouval z kuchyně a zmizel. Osaměla. Zabodla nůž do sendviče a přešla kuchyň. Vzala medailon do rukou a bez zaváhání jej otevřela. Navždy a napořád, stálo vyryté na jedné straně. Znovu pohlédla na rub medailonu a konečně pochopila ty iniciály. E.A.M.

Má svátek. Překvapím ho dárkem. Dlouho jsem nevěděla, co mu dát, a pak mě to napadlo. Modrá stuha! Ale to by bylo moc málo. Zlato a věčnost. To si zaslouží. Jak to spojit? Říká se, že diamanty jsou věčné, ale na diamant jsem neměla. Co takhle jiný šperk? Ale jaké šperky nosí muži? A pak mě to napadlo. Medailon a zlatý řetízek, na kterém by jej mohl nosit. Modrou stuhu do něj nechám vyrýt a s ním i naše iniciály. Jaká osudová náhoda. E jako Edward, A by mohla být spojka a M jako Marie. Naše pouto ukryté za iniciály jeho jména. Romantické. Když mu to nedojde, nepovím mu to. Nebudu se zesměšňovat. A uvnitř… navždy a napořád. Kéž by tam dal moji fotku. Kéž by chtěl mít se mnou společnou budoucnost. Miluji ho. Nechám to na něm. Ať si do okýnka dá to, co bude chtít on sám po zbytek života…

Zatajila dech. Znovu nakoukla dovnitř, když to uviděla. Byla tam její fotografie. Její!

„Tady to máš,“ vyhrkl Jacob a Bella opět nadskočila. Medailon jí vyskočil z ruky.

„Sakra,“ zaklela.

„Promiň,“ omlouval se. „Tak na co jsi přišla?“ nadhodil, když viděl medailon na zemi.

„Na nic závratného, asi tam ležel dlouho,“ odbyla ho. Ani nevěděla, proč mu lže. Jen měla pocit, že v tuhle chvíli je to správné. Taky jí lhal.

„Aha,“ vydechl a otočil se k pultu. „Hele, to mám být já?“ vyzvídal a hodil hlavou k sendviči s nožem v srdci.

„Možná,“ řekla Bella a Jacob hlasitě polkl.

„Tak moc jsem tě namíchl?“ pískl.

„Jestli ti to nebude chutnat, tak to tak bude,“ vyhrožovala. Jacob vyvrátil nůž z chleba a zakousl se.

„Hmm mň-m a-ňam…“ rozplýval se. Bella ho pozorovala s přimhouřenými víčky. Pak se začal dusit. Přiskočila k němu a praštila ho do zad. Málem si zlomila ruku. Zaúpěla a mnula si dlaň. Jacob si musel pomoct sám sklenicí vody.

„Žiješ?“ vyhrkl, když ho suchý sendvič přestal dusit. „Proč mě biješ, prosím tě?“

„Chtěla jsem ti poskytnout první pomoc a ty takhle. Tak si trhni, Blacku,“ vyplázla na něj jazyk. „A dej si tam tu majonézu,“ dodala, než zmizela ve svém pokoji.

„Je to móc dobrý!“ křičel za ní. Začala se smát. Zkontrolovala čas na hodinách. Půl čtvrté. Galerie se otevírá v osm. Měla by si dát sprchu a začít se upravovat. Posbírala si věci na převlečení a vrátila se do obýváku. Seděl u televize a cpal se sendviči.

„Hele! To jsi je snědl všechny? A co já? Taky chci pak jeden!“ skučela. „Jacobe, nech mi ho!“ prosila, ale Jake se zakousl a až pak ji začal registrovat.

„Co?“ vyhrkl s plnou pusou.

„Dík. Nic prosím tě. Hamoune,“ ulevila si. Zmizela v koupelně a Jacob za moment slyšel jen tekoucí vodu. Měl skvělý sluch. Vnímal ji od začátku, ale v hlavě se mu zrodil plán. Měl tak čtyřicet minut, než vyjde ven. V tašce mu hezky odpočíval kus masa. Udělá jim večeři, zapálí svíčky a nalije jim víno, které samozřejmě taky měl. Musel ty sendviče sníst, jinak by si jeden vzala a nedostal by do ní už nic. Sám měl málo. Těšil se, až si dá teplé jídlo. Když uslyšel typický zvuk nohou, jak se třou o stěnu vany, když nalézala do vody, vyskočil a pustil se do práce. V kuchyni ho začalo být plno, vařil brambory, smažil steaky, krájel zeleninu. Bylo mu horko. Přiskočil k oknu a rozevřel ho dokořán. jen chvíli, aby to vyvětral.

„To je pozvání na večeři?“ ozvalo se škodolibě z římsy. Edward. Sledoval jeho počínání a vůbec se mu to nelíbilo.

„Zmiz, pijavice,“ sykl Jacob.

„O co se snažíš?“ vrčel Edward.

„Dát jí normální život. Hele, co to mělo být v tom obchoďáku?“ vyštěkl.

„Důkaz,“ zasmál se Edward.

„Čeho?“

„Toho, že mi nedělá problém se s ní sejít za bílého dne,“ vysvětlil Edward a nelhal. Už věděl, co chce. Chtěl mít Bellu v bezpečí a chráněnou před tímhle nadrbaným psem a tím druhým pitomcem, co lemtal krev ze skleničky.

„Proč tě nepoznala?“

„Ale ona mě poznala, nevšiml sis?“ dobíral si ho Edward a bavil se tím, jak mu to věří.

„Ne, nepoznala. Kdyby tě poznala, ta…“

„Pálí se to,“ kývl Edward k plotně a Jacob zaklel. Když se od sporáku otočil k oknu, nebyl tam.

„Taky dobře,“ sykl.

„Proč myslíš?“ ozvalo se od stolu. Edward zkoumal skleničky s vínem a Jacobovu kýčovitou výzdobu.

„Jdi do háje, Edwarde!“ mručel.

„A proč?“

„Proč ne?“

„Chci tě jen varovat. Někdy jsou vzpomínky, které nejsou tvoje.“

„To mi vysvětli,“ vyhrkl Jacob.

„Mony není tvůj přítel. Drž ho od Belly dál,“ sykl Edward.

„Znám ho od maturity!“ bránil ho Jake.

„Jo? A ty jsi snad maturoval, Blacku?“ zpražil ho Edward.

„No… ne,“ znejistěl Jacob. „To je divný,“ spekuloval.

„Věř mi,“ vybídl ho Edward a usrkl ze skleničky víno. Otřásl se hnusem. „Fuj, a to jsem tuhle značku miloval,“ vzdychl.

„Nepij nám to!“ vrčel Jacob a bral mu skleničku.
„Stejně neuspěješ, Blacku,“ tišil ho Edward.

„Aby ses nedivil,“ ušklíbl se Jake a položil skleničku na stůl. Dveře v koupelně se otevřely a do pokoje vešla Bella zabalená v županu.

„Co to sakra…“ vyhrkla a ztuhla na místě.

„Návštěva,“ nadhodil Jacob a podíval se po svém společníkovi, který tam už ale nestál. Jak se objevil, tak zmizel a Jacob ze sebe opět udělal blbce.

„Co ten stůl?“ přešla jeho slova Bella a rozhlížela se po kuchyni.

„Večeře. Musíš taky jíst. Nalil jsem ti víno,“ brebentil. „A smažím steaky!“

„To jsi hodný, ale já nepiju a jsem vegetariánka. Jdu si vysušit vlasy,“ vzdychla.

Za oknem Jacob slyšel jen tichý výsměch upíra.

„Aby sis necvrnknul do kalhot, pijavice.“

„Já ti říkal, že neuspěješ!“ Jacob hořel vzteky. Kopl do sebe obě skleničky vína a nalil si novou. S tímhle nepočítal.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

20)  Jalle (14.01.2013 16:44)

aspoň sa Jake poriadne naje

19)  kytka (16.03.2011 09:48)

No, Jake asi nemám nárok. Krása.

18)  sakraprace (20.12.2010 11:31)

Jéjé, nejdřív přece musíš sebrat informace a pak připravit překvapení, tohle ti fakt nevyšlo, Jaku
Moc se těším na galerii

17)  Linfe (09.11.2010 08:49)

To setkání s Edwardem bylo ohromné, a tentokrát byl i slušně oblečen Jacoba stále nemám ráda, vlezdoprdelka

16)  sfinga (08.11.2010 23:08)

Škoda, že Bella neví, jak skutečně Edward vypadá
Potká se s ním a ani neví, že ten, kterého hledá, stojí před ní.
A koukám, že Jacobovi jeho plány nějak selhávají, že?
Tak a teď se těším na galerii

15)  SarkaS (08.11.2010 07:44)

Ta ho tak krásně zazdila Edward mě fascinuje, je zase trochu jiný a příjemnější

14)  krista81 (07.11.2010 21:05)

Paráda, skvělý díl to soupeření je parádní
Byla jsem pryč a tak jsem si mohla luxusně přečíst 4 díly dohromady a můžu jen
prostě skvěle napsané - jako vždycky .
Ovšem to s tou fotkou mě dostalo těším se na setkání v galerii.

13)  milica (07.11.2010 19:36)

Se Jacob zase snažil zbytečně, dobře mu tak . Už se nemůžu dočkat až budem v galerii

10)  semiska (07.11.2010 16:25)

Tak teďka si mě dostala s tou večeří a Edwardův vtip NO, já nemohla a ještě do toho Bella, že je vegetariánka a abstinent.
Už se moc těším, jak to bude pokračovat.

9)  Alaska (07.11.2010 14:09)

Povídka začala záhadně, až jsem se celá napětím klepala, ale u této kapitolky jsem se smích lámala v pase. To soupeření Jacoba s Edwardem je super a hlavě Edwardův výsměšný způsob. Jsem zvědvá, jak se zachová, až vstane Belle tváří v tvář. Kdo pak bude mít navrch.

7)  Carlie (07.11.2010 09:57)

Sice fandím Edwardovi, ale chůdě Jake, ten od Tebe, Miško, zkusí Parádní jízda! Tvůj vtipný styl, originální nápady a romantické setkání, aaaach , no honem sem s dalším dílem
Dostalo mě to Edwardovo logické vysvětlení pro Jacoba stran "Monyho", dokonalost

1