Sekce

Galerie

/gallery/klavir.jpg

8. Jestřábí žena

„Leah, proč se vlastně měníme ve vlka?“ musela jsem se zeptat.

„Bylo to přece nejpohodlnější pro boj s upíry!“ odpověděla mi Leah.

„Jo, ale já nechci bojovat s upíry a rozhodně mi to není pohodlné!“ postěžovala jsem si.

„Tobě se pořád něco nelíbí, viď? A pořád musíš mít něco extra!“ smála se mi Leah.

„Nemám co ztratit!“ vyběhla jsem ven z jeskyně a běžela jsem k útesu. Chtěla jsem letět a moje tělo by mělo zareagovat, mělo by se přizpůsobit. Anebo zemřu.

„Bello, neblbni, takhle to nejspíš nefunguje!“ křičela na mě Leah, ale už mě nezastavila.

 

Zhluboka jsem se nadechla a s rozběhem jsem skočila dolů, do propasti. Roztáhla jsem ruce a doufala jsem, že nezemřu. Čekala jsem bolestnej dopad, ale nic. Někde nad sebou jsem slyšela Leah, jak mě volá.

Plachtila jsem ve vzduchu a vyletěla zpět nahoru na útes. Takže to takhle nějak funguje. Jen to nikdo nezkusil. Sedla jsem si ve své jestřábí podobě na kmen vedle Leah. Ona pořád hleděla dolů do prázdna. Netušila, že jsem to já. Zkusila jsem na sebe upozornit. A vydala jsem klasickej jestřábí skřek. Nic, nezabral. Leah propadla panice a vypadala, že poběží pro Jaka, aby mu řekla, co jsem provedla. Tak jsem se proměnila zpátky v člověka. Cítila jsem se víc nahá, než jsem byla a taky pěkně trapně. Ještěže mě tu nikdo nemůže vidět.

 

„S tebou není žádná sranda, Leah!“ promluvila jsem na ni.

„Co? Kde? Jak?“ vykoktala ze sebe. Já jen znovu skočila z útesu. Byla by legrace, kdyby to teď nevyšlo a oni pak seškrabávali mé zbytky ze skály.

„Když ty! Tak já taky!“ rozeběhla se Leah a skočila z útesu, jakoby mě chtěla chytit.

„No není to skvělý?“ zeptala jsem se jí na první pocity z proměny v jestřába.

„Proč jestřáb?“ zeptala se jen.

„Vzpomněla jsem si na film Jestřábí žena, když jsem se řítila k zemi. Myslíš, že to s tím souvisí?“ přiznala jsem se.

„Skoro bych přísahala, že je to tím! Ale je to lepší, než vlčí tělo! Nebudu konečně smrdět, jako bych koupala psa! Kluci budou zírat!“ užívala si současné podoby Leah.

„Leah, vím, že ti to můžu poručit, ale to se mi příčí. Zůstaň dneska se mnou. Vyženeme Jaka s Jimmym z domu a uděláme si dámskou jízdu. Nechci být sama,“ poprosila jsem ji.

„Proč ne? Hele a co je ten Jimmy zač? Je docela roztomilej,“ souhlasila Leah.

„Taky se mu líbíš!“

Vracely jsme se do La Push, Leah už náhradní oblečení v jeskyni neměla a to z rokle, bychom v zobáku tahaly těžko.

„Je to mnohem rychlejší než běh vlka,“ podotkla Leah.

„Já spíš myslím na to, jestli máme doma někde otevřený okno!“ tohle mě trápilo. Dost na to, že se producíruju nahá v lese!

„Takže letíme ke mně, protože, já jsem na takovýhle situace vybavená!“ určila cíl Leah.

V La Push jsme byly během chvilky. Jake a kluci ještě běhali někde v lese. Nejspíš nás hledali.

Leah měla oblečení schované ve stodole, ale jen pro sebe. Já jsem na ni musela počkat. Byla zpět během chvilky a já se konečně cítila, jako člověk.

„Sbalím si pár věcí a jdeme k vám,“ špitla Leah s úsměvem.

„Půjdu pozdravit tvého tátu,“ podotkla jsem a šla do kuchyně, odkud jsem ho slyšela.

„Dobrý den, Harry,“ pozdravila jsem mile.

„Bello, to je překvapení,“ přivítal mě s nadšením.

„Co jste říkal na můj článek?“ doufala jsem, že není naštvaný.

„Musím říct, že takhle hezky o nás nikdo nepsal. Vyzradila jsi sice vše podstatné, ale nakonec jsi to zahrála do autu, že nás nikdo snad podezírat nebude,“ řekl s úsměvem.

„Jsem ráda, že se vám to líbilo,“ teď mi zase stouplo trochu sebevědomí. Bude nejlepší, když zapomenu na Edwarda a budu se věnovat jen své práci.

„Jdeme, Bello?“ stála najednou ve dveřích Leah. Přikývla jsem.

„Jsem rád, že si Lee, konečně našla kamarádku,“ potěšilo to Harryho.

„Jo, jenže já jsem její alfou,“ nemělo smysl to tajit.

„Takže ty už taky?“ zarazil se.

„Pak ti to povím, na něco jsme s Bells přišly. Dneska přespím u ní, přijdu zítra. Ahoj tati,“ políbila otce na tvář.

„Nashledanou Harry,“ rozloučila jsem se.

„Bavte se, děvčata!“ zamával za námi ze dveří.

 

Sotva jsem otevřela dveře našeho domu, někdo mě prudce vtáhl dovnitř a zakryl mi ústa dlaní.

„Tvůj brácha se mění ve vlka! Je to vlkodlak!“ šeptal Jimmy a rozhlížel se. Leah vtrhla dovnitř za náma a strašně se smála.

„Nedělám si srandu, viděl jsem ho!“ byl úplně vyděšenej, ale tu ruku z pusy, už mi sundal.

„To je takovej blbec, ten Jake!“ prohlásila Leah a to už jsem se smála i já.

„Co je tady tak veselo? Všude jsme vás hledali!“ rozrazil dveře Jake a nechápal.

Jimmy ho zmerčil a začal couvat.

„Nechoď ke mně!“ odháněl ho koštětem, který za sebou nahmatal.

„Jak ses před ním mohl proměnit, ty jsi takový pako!“ vynadala jsem mu.

„On mě viděl?“ nechápal Jake.

„Všechno jsem viděl! Jsi vlkodlak!“ pořád vyděšeně opakoval Jimmy.

„Já tě nekousnu, ty blázne! Četls Bellin článek? Tak tohle je vysvětlení!“ řekl mu naštvaně a odešel do kuchyně.

„Nezabije mě?“ konečně se Jimmymu trochu ulevilo.

„Ne, ty strašpytle! Ale vezmeš si to do hrobu, jinak tě zakousnu já!“ poručila jsem mu a šla jsem za Jakem do kuchyně, ještě jsem zaslechla Leah, jak se s Jimmym seznamuje.

 

„Asi bych ti měl poděkovat,“ začal Jake.

„Za co?“ neměla jsem tušení.

„Žes nás zbavila Leah. Bylo to k nevydržení a to jsem tu jen krátce,“ vysvětlil proč.

„Aha, tak je to. Chtěla jsem ti něco říct, ale myslím, že si to necháme jako tajemství v naší holčičí smečce. Přece vás nebudeme obtěžovat!“ vytočil mě. Takže holka je pro ně problém!

„Se hned neurážej, ne? Co máte za tajemství?“ začal vyzvídat.

„Tak na to zapomeň! Nic ti neřeknem!“ začala mlžit i Leah.

„Hele brácha, nechcete s Jimmym vypadnout na pivko, chcem se s Leah víc poznat a udělat si takovou malou dámskou jízdu!“ zkusila jsem to s nima po dobrým.

„Ani náhodou, dneska je baseball a přijdou kluci! Slíbil jsem jim to!“ uzemnil mě Jake.

„Fajn! Tak nebuďte hluční!“ nemělo cenu s ním smlouvat. Šly jsme s Leah do pokoje, který patřil rodičům. Hlavně z důvodu, že tam byla velká postel, na kterej se nám bude parádně válet.

„Co si udělat, nějakej nehorázně alkoholickej koktejl. Mám chuť se opít!“ navrhla Leah.

„A víš ty co? Máš pravdu. Opijem se a nacpem se nějakejma dobrotama,“ ten nápad se mi líbil.

Přesunuly jsme se tedy zpět do kuchyně a začaly jsme ze zásob, co tu byly, připravovat pití a jídlo.

Kluci tu měli připravený akorát pivo k zápasu.

„Děláte nám svačinu?“ nakoukl do dveří Paul, když přišli. On si snad pořád myslí, že má u mě šanci.

„Ne! To je naše!“ plácla jsem ho přes ruku, když šahal po jednohubce.

„Holky přece takhle pozdě nejí, byly by tlustý,“ snažil se nám to objasnit, ale jen nás rozesmál.

„Víš, Paule, my ale nejsme holky!“ zašeptala jsem mu do ucha.

„Jsem hladová, jako vlk,“ podotkla, jen tak mimochodem, Leah.

„Kdyby vám chyběla pánská společnost, stačí říct!“ nabízel se.

„Ne, díky!“ rovnou jsem ho odmítla.

Když jsme měly vše připravené. Odnosily jsme to nahoru. Z mýho pokoje jsem přinesla ještě rádio. Protože dnešní skladbu od toho klavíristy, jsem si nechtěla nechat ujít.

Převlékly jsme se i do pyžama, abychom navodily tu správnou truchlivě opíjecí, holčičí atmosféru. Než začala Alicina šou v rádiu, tak jsem pustila nějakou romantickou hudbu, co jsem vyštrachala u rodičů. Ale brzy na nás padl splín.

 

„Kdyby mě aspoň chtěl zastavit, ale on se o to ani nepokusil,“ řekla jsem po chvilce mlčení.

„To se pleteš, protože on běžet chtěl, ale ti dva ho srazili k zemi a nepustili ho za tebou. Máš to jednodušší, protože on tě miluje. Zatímco mě Sam ne!“ zesmutněla i Leah.

„Vážně za mnou běžel?“ trocha naděje mi neuškodí.

„No a jak se s tím bráchou skoro pral. Běžela jsem za tebou, tak nevím, jak to dopadlo,“ pokračovala Leah.

„Aha, myslíš, že mě má ještě rád, když jsem ho takhle zradila?“ chtěla jsem vědět její názor.

„Podle jeho výrazu určitě,“ přikývla Leah.

„A na to se napijem, nechci truchlit. Chci se smát!“ vypila jsem skleničku na ex.

„Změním hudbu,“ nabídla se Leah. „S touhle totiž moc veselá nebudeš!“

„Nech rádio, bude Alicina šou.“

„Taky jí poslouchám, je to můj jedinej upíří prohřešek. Je strašně vtipná a ten klavírista, co tam teď hraje. Je božskej,“ začala o něm básnit Leah.

„Chtěla bych to zvládat jako ty. Uvnitř mě to ničí, už jen proto, že nevím, co si myslí on,“ žasla jsem nad její náladou.

„To se časem naučíš, uvidíš!“ objala mě. „A nebudeme o tom už mluvit, jasný!“ řekla rozhodně.

„Tak dobře!“ souhlasila jsem. Nechtěla jsem na to myslet.

 

S Leah jsme se brzy rozjely natolik, že jsme byly hlučnější, než kluci u baseballu. Zpěv, smích a křik, byl slyšet po celým domě.

Pak, ale přišla chvilka pro pana klavíristu. S Leah jsme se obě zaposlouchaly do rádia a jen jsme žasly.

„Jak to ten člověk dělá, že se vždycky trefí, do toho, co cítím?“ řekla jsem tiše.

„Jo, tohle přesně vystihuje i mou neopětovanou lásku k Samovi. Možná si jen prošel tím samým,“ přidala se Leah.

 

„Chicaga dnes něco trápí, ale skladba zase úžasná. Možná nešťastná láska, zkusím to z něj dostat, teď už si pustíme něco jiného, třeba Robieho Williamse…“ řekla Alice svým tenounkým hláskem a pustila písničku Angel.

 

S Leah jsme na sebe ještě chvilku zíraly, než někdo zaklepal na dveře. 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

6)  Kristiana (01.07.2011 22:13)

Přeměňují se a zvířata podle potřeby? Zajímavý...
Jsem zvědavá, jak Bella bude reagovat, až potká klavíristu Edwarda

SarkaS

5)  SarkaS (30.06.2011 20:51)

Kdyby jen holky věděly... :D

jeanine

4)  jeanine (03.02.2011 17:09)

Jo, vypadají přesně jako skuteční jestřábi. Díky za komentíky.

CatherineCullen

3)  CatherineCullen (03.02.2011 14:39)

Úžasné! Vypadají jako skuteční jestřábi? Rychle další kapitolku! Chci vědět víc!

2)  Liz (03.02.2011 12:56)

Tak jsem to do večera nevydržela a musela si jít přečíst nový díl.
Ta přeměna v jestřába je super

1)  kamčí (03.02.2011 12:35)

no takový jestřábí křídla by se mi taky šikly

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still