Sekce

Galerie

/gallery/vlk-final.jpg

15. kapitola - Život je boj...

Winie

Nikdy bych nevěřila, jak ohlušující může být ticho. Když jsem doběhla dostatečně daleko, začaly se hlasy ostatních vlků vytrácet. Nejdéle se udržel Paul. Buď má silnější „vysílačku“, nebo běžel kousek se mnou, aby mi dal pár dobrých rad. Když jsem mu začala odpovídat „Ano, tatínku!“, řekl, že to nemá zapotřebí a ať si dávám bacha. Pak se vytratil i on.

Byl to skvělý pocit. Být sama ve své hlavě, žádná snaha neposlouchat cizí myšlenky, žádná nutnost chránit si ty své. Jen já, Winie, jako vlkodlak.

Letěla jsem jako vítr. Opravdu jsem si to užívala… jeden celičký den!

A pak to začalo. Nejdříve jsem se začala dojímat nad kapkami rosy, které ozdobily nádhernou pavučinu. Pak jsem div neslzela při pohledu na dva srostlé, navzájem se o sebe opírající kmeny stromů. A když jsem konečně narazila na velkého medvěda, na kterém bych se mohla vyřádit, vyklubala se z něj medvědice, za kterou se krčily dvě chundelaté kuličky. Měla jsem prostě pech!

Nakonec jsem sama sebe načapala, jak ležím na skále nad malým údolím a sleduji ten nejkýčovitější ze všech obrázků - západ slunce – a dojatě vzdychám. Byla jsem jasná! Je ze mě zamilovaný romantik!

Tak dlouho jsem potlačovala všechny myšlenky na Maniho, až se ty mrchy sešikovaly a zákeřně a podle zaútočily všechny najednou. Takový přesile se prostě nedalo nepodlehnout. Takže jsem tu dojatě slintala nad jeho krásnýma očima a rukama a pusou a tělem a tak všeobecně, nadávala jsem si, proč jsem si s ním nepromluvila a místo toho jsem to všechno zazdila skoropřiznáním o mně a Paulovi. Došlo mi, že takto „nedořečené“ to mohlo znít, jako bychom se spolu vyspali. Znechucena sama sebou jsem zavřela oči. Zase se mi vybavil jeho pohled, to, jak ztrácel jiskru, která v něm vždycky byla.  Že já si raději neužverkala jazyk, než jsem něco kvákla!

A jako třešinka na dortu tu bylo moje slintání nad Nahuelem. Maniho otcem! Vůbec nevím, co to do mě vjelo! On byl tak…to musely být nějaké feromony nebo co! To, že je – teda vypadá – mladší než Mani, jsem raději neřešila. Budu to muset brát jako další zvláštnost upírského světa a basta.

Jak jsem se tak hezky sebemrskačsky užírala, najednou mě do nozder zašimral známý pach. Upír! Tady někde je upír. Potlačila jsem instinkt okamžitě jít po stopě. I ten můj vlkodlak se asi poučil z předchozího setkání třetího druhu a pozorně sledoval údolíčko.

Támhle se něco mihlo!

Než jsem se nadála, dva upíři procházeli pod mým útočištěm. Tiskla jsem se ke skále a ani nedutala. Cítila jsem krev. Hodně krve. Lidské krve… Ti dva se v ní snad museli vykoupat!

„Slyšíš to?“ ozval se najednou hlas jednoho z těch krvesajů. Vyděsila jsem se. Mohla jsem být sice zticha jako myška, ale své srdce jsem umlčet neuměla. Jak příznačné…

„To je jen nějaké zvíře,“ zavrčel ten druhý, „nezdržuj, musíme nazpátek do tábora!“

Uf, oddechla jsem si. Ještě, že to nebyli vegani – to by mi šli po krku. Doslova!

Carpe jugulum!

Tábor? Upíři si dělají tábory? To si hrajou na skautíky nebo co? Moje přirozená zvědavost vystrčila drápky. Spustila jsem se do údolí. Musela jsem zjistit, co se to děje. V duchu jsem se omlouvala Samovi, ale já ty upíry fakt nevyhledávám. To oni vysloveně vyhledávají mě!

Šla jsem jim po stopě. Srst jsem měla zježenou, jakoby na mě někdo zkoušel pokusy se statickou elektřinou a použil mě místo liščího ohonu, a vrčení jsem v krku držela opravdu jen silou vůle. Vítr vál proti mně, naštěstí. Co kdyby někdo z „táborníků“ měl opravdu, ale opravdu velký hlad? To by třeba i takové zvířátko přišlo k chuti. Vzduch kolem mě přímo čpěl upírským pachem. Zatraceně, kolik jich tam je?

Když jsem uslyšela křik, raději jsem se zastavila a přimáčkla se k zemi. Nějaký upír křičel bolestí.

„Jak jste si mohli dovolit se vzdálit?! Řekl jsem, že všichni budete tady a připraveni okamžitě vyrazit! Ještě jednou mě neposlechnete a ty ruce vám nazpátek přirůst nenechám!“ ozval se panovačný hlas. Z jeho tónu se do mě dala zima.

„Připravte se! Až ti dva srostou, vyrazíme. Do La Push je to daleko!“

A do prdele…

Kdybych už neležela na zemi, tak to se mnou asi seklo. Do La Push? Proč do La Push?

Musím je varovat, uvědomila jsem si.

To snad není možný. Sakra, kde jsou všichni? Běžela jsem tak rychle, že mě až píchalo v boku, a doufala, že se brzo na někoho napojím. Ale nikde nikdo nebyl. To si vzali všichni volno? Same, sakra, to jim to trpíš? Začala jsem se o ně bát…

Konečně jsem byla v La Push. Vzala jsem to nenápadně kolem vesnice, abych se přesvědčila, že tam je všechno v pořádku. Vesnice žila svým obvyklým životem a mně spadnul kámen ze srdce. Kde se ale sakra ostatní flákají? Probíhala jsem rezervaci a konečně jsem je našla. Ale nebyli sami! Cullenovic famílie tam byla taky.

V duchu jsem se pochválila za prozíravost, s níž jsem před časem po lese zřídila úkryty s prádlem. Rychle jsem se oblékla a vyšla na mýtinu. Přede mnou se objevil zajímavý obrázek. Vlkodlaci na jedné straně, upíři a spol. na druhé a uprostřed si Paul s Manim hráli na „Kdo dřív mrkne.“ Vypadalo to, že jsou zase v sobě, protože Paul se celý klepal a Mani vrčel. Ještě, že je ostatní drželi. Proč musí ti dva být pořád na kordy? Winie, opravdu to nevíš?! Není to náhodou kvůli tobě?

Když jsem promluvila, veškerá pozornost se upřela na mě. Nejvíce jsem vnímala Maniho pohled. V jeho očích probleskla radost, ale pak se zase zakabonil. Ty se můžeš mračit, ale já se budu najust usmívat! I když nám jdou ti albíni vyprášit kožich! Protože teď už vím, co chci…a budu za to bojovat.

Přešla jsem k Samovi s širokým, jen lehce křečovitým, úsměvem na tváři.

„Ty si s těma upírama prostě nedáš pokoj, co?“ spustil na mě, ale zlobil se jen na oko, „je ti doufám jasný, že víckrát tě nikam nepustím! Určitě bys zase přiběhla s bandou pijavic za ocasem!“

Pak mě zasvětil do problému. Když jsem se dozvěděla, že primárním cílem toho útoku jsem já s Leah… no, nebylo mi z toho právě dobře po těle. Mstící se upír! To už tady přece jednou bylo, že jo…

Zabrala jsem se do svých myšlenek, že jsem ani nevnímala, co Sam říká. Až šťouchanec od Paula mě probral. Mrkla jsem na něj a on mě pohladil po ruce.

„Neboj, kuře, já tě nedám!“ zašeptal mi do ucha. Vděčně jsem se na něj usmála.

„Nesmíme dovolit, aby se opakovala situace s Victorií, a nám se tady potloukal další upírský mstitel!“ navázal Sam na mé vlastní myšlenky. „Z toho plyne co?“ Podíval se na nás. Nemohla jsem si pomoci a zvedla ruku jako prvňáček.

„Sím, sím, že nemáme příště nechávat svědky?“

„Winie!“ zavrčel Sam lehce podrážděně, „No, i když to je taky cesta, ale hlavně teď toho nomáda musíme bezpodmínečně dostat! Nesmí utéct a zase si udělat armádu!“ Všichni okolo pokývali hlavou na souhlas.

A co bude teď? Neměli bychom se nějak začít připravovat? Musela jsem - ač nerada – vystoupit z kruhu vlkodlaků a říct, všem co jsem věděla.

„Nemáme moc času! Mám asi dvě hodiny náskok, ale na to se asi nelze spoléhat, co?“ řekla jsem neutrálně. Všichni se na mně podívali a já z toho neměla dobrý pocit. Jsem nerada středem pozornosti, a když jsou to ještě ke všemu upíři… Bylo to opravdu divný!

Najednou jsem spatřila TU upírku! Mou sokyni v lásce. Juls… Ale nebyla u Maniho, byla přitisknutá k nějakému mně neznámému chlápkovi. A Manimu to bylo evidentně buřt! To si pěstujou volnou lásku nebo co?!

Všimla jsem si, jak Edwardovi zacukaly koutky. Zatraceně, dej mi pokoj! Víš přece, o čem jsme se shodli se smečkou ohledně nepotřebných svědků!

Maniho pohled mě neopouštěl. Musela jsem něco říct: „No co je? Nemělo by se teď jako něco dít? Porada, nebo strategie, nebo… tak něco?“

* * *

Mani

„Nemáme moc času!“ slyšeli jsme dnes už po několikáté.  „Mám asi dvě hodiny náskok, ale na to se asi nelze spoléhat, co?“ začala lehkým, docela konverzačním tónem Winie. Všichni, včetně mě, na ni koukali v němém úžase.

„No co je? Nemělo by se teď jako něco dít? Porada, nebo strategie, nebo… tak něco?“ pokračovala tentokrát už trochu nervózně.

To nás z toho šoku dostalo. Na mýtince se strhlo něco, co vzdáleně připomínalo ruch jarmarku. Vlci mluvili přes upíry a vlastně všichni přes všechny.

„Ticho!“ zařval Sam a všechno úplně ztichlo a upřelo na něj oči.

„Winie má pravdu. Času je málo a strategii nemáme! Je nutno hejbnout zadky!“ Na chvíli se dramaticky odmlčel a upřel svůj tmavohnědý zrak na Jaspera. Ten nepatrně kývnul a s vážnou tváří k němu vykročil. Po pár krocích svou trajektorii vedoucí k Samovi lehce změnil a pokračoval ke skále, u které se zastavil. Sam ho bez jediného slovíčka následoval.

A tak se začala blesková strategická porada.

* * *

Alice viděla, že cílem je La Push a Winie její vizi potvrdila svým odposlechem. Jasper se Samem naplánovali svou akci tak, že upíři tvořili obranu ze zálohy, zatímco vlci měli být v první linii. Dělali tak trochu návnadu, jenomže s tou výhodou, že věděli vše podstatné o upírech.

Teď se naplno mohla rozvinout Winiina schopnost „vlčí spojky“. Když byla ve vlčím, slyšela každého vlka bez ohledu na příslušnost ke smečce. Slyšela Sama s celou jeho vlčí partou, ale taky Jacoba a Setha, jakožto rádoby členy jiné smečky. V téhle chvíli byla účinnější než Edward. Nejenom je slyšela, ale mohla se s nimi taky dorozumívat.

Trochu mě štvalo, jak mě táta s Edwardem drželi dál od Jaspera. Vůbec nepochopili, že já žádné chvaty neznám a mám přibližně tak hodinku, abych se něco naučil. Pořád mleli něco o tom, že jsem prý až příliš lidský na to, aby mě pustili do linie, a taky, že bude potřeba lékaře.

„Carlisle a Juls můžou bojovat? To není fér!“ křičel jsem Edwardovi do obličeje.

„Ale jistěže JE to fér, oni jsou upíři, drahoušku,“ zapletla se do toho Esme se svým mateřským stylem dřív, než mě seřvali kluci.

„Při vší úctě, Esme - “ chtěl jsem namítat, ale rychle mě zastavila tím, jak mi položila ruku na prsa. V jejím pohledu byla tak veliká rozhodnost, jakou bych od ní nikdy nečekal.

„Při vší úctě, Manueli, jsi pro nás příliš důležitý, patříš k naší rodině,“ vybalila na mě a já na ní zůstal koukat v němém úžasu s otevřenou pusou.

„Nebojuješ čestně, Esme!“ broukl jsem po ní hned, jak jsem se jakž-takž vzpamatoval.

„To bych ani nikdy nevyhrála, kdybych se nikdy nepouštěla do riskantních her, nemyslíš, Manueli?“ Byla to spíš řečnická otázka, ale přesto jsem tušil, že je v ní nějaká minulost a že s touhle na první pohled mírumilovně vypadající ženou si není radno zahrávat.

„Já tam ale Winie nepustím!“ zařval jsem na mužský (na Esme bych si to nikdy nedovolil) a mezitím jsem se snažil ignorovat Winiino vrčení, což mi bůhvíproč nešlo.

„Já…“ zaváhal jsem, ale udržel jsem pohled mimo ni. „… mám o ni, sakra, strach!“

Esmeina tvář se uvolnila a po chvíli se na mě dokonce usmála. Tak nějak shovívavě, jak to umí jen ona.

„Zlato, ale to máme o své partnery strach všichni,“ mluvila na mě jako na někoho s hooodně nízkým IQ.  Patrně jsem tak i vypadal, protože několik přihlížejících se tiše zasmálo. Krom Winie, ta pořád vrčela.

„Ale…“ chtěl jsem namítat hned, jak jsem se jakž-takž zmátožil.

„Žádný ale, Winie potřebujeme jako spojku a tebe jako lékaře v pozadí. Všichni ostatní budou bojovat. Tak to prostě bude!“ namítl Jasper rozhodným hlasem a nikdo si nedovolil oponovat, ani Sam ne. Jenom… já, ale stačil jeho jediný pohled a já pokorně zatnul zuby a v duchu nadával. Jo, Jasper měl rozhodně i přese všechno můj respekt.

Najednou Jasper vytřeštil oči a… sakra, on znejistěl. Dvakrát vylekaně zavlál řasami a děsně debilně se uculil. Všichni jsme na něj konsternovaně hleděli, a když nám došlo, že to dělá nálada někoho z nás, začali jsme navzájem po sobě tázavě pokukovat. Jediný, kdo se tvářil neutrálně, byl Edward. To budou ta léta tréninku.

* * *

Winie

To si snad ze mě dělají všichni srandu! Takže já mám být v pozadí degradovaná na vysílačku?  Vždyť kvůli mně všechno tohle vzniklo, tak bych měla být v první řadě a ne se schovávat vzadu!

I když to mělo svoji výhodu… Mani tam měl být se mnou. A strašně mu to slušelo! Nechápala jsem, jak může obyčejná košile na něm vypadat tak…tak sexy! Když zamrkal, měla jsem co dělat, abych si neslintala na hrudní koš.

A strašně mě štval! To hlavně on byl proti tomu, abych bojovala! Moc bych za to nedala, že ten nápad se „spojkou“ vyšel z jeho hlavy!

Měla jsem v hlavě totální guláš. Na jedné straně jsem byla vytočená do běla Maniho snahou udržet mě mimo boj a na té druhé jsem strašně moc chtěla být s ním, dívat se mu do těch nádherných očí a tisknout se k němu a líbat ho a …Ovládej se! Teď není čas na romantické představy a hormonální výlevy! Podívej se na chudáka Jaspera, co to s ním dělá!

Vždyť jsem vlkodlak přece! Já jsem zrozená k tomu, abych ty krvežíznivý zrůdy - sorry, Edwarde, neber to osobně! - likvidovala. Zatímco on… Vždyť on tady nemá co dělat! Jak mi vysvětlil Jasper při školeníčku, novorozený upír je neskutečně silný a je velice těžké, ba téměř nemožné s ním bojovat. I pro normálního upíra. A Mani je víc člověk než upír! Co když ho někdo kousne? Nebo praští? Nebo zahodí? Vždyť já se zblázním strachy. Edwarde, zatraceně, odveď ho domů!

* * *

Mani

Úder jsme čekali, a přesto pro mě bylo vše tak nečekané. Oni se vážně prali! Impozantní vlci, připomínající spíš obří náklaďáky než zvířata, rvali na kusy vše, co se hnulo a nebylo to „naše“. Na mou žádost se Winie, jakožto důležitá strategická součástka téhle bojové jednotky, musela stáhnout dál od první linie. Byla ve stejném šoku jako já, přesto bych přísahal, že má víc bojového ducha. Škubalo jí ohromnými vlčími tlapami, kdykoliv se zdálo, že je někdo z našich v  nevýhodě. Přesto stála poslušně na svém stanovišti.

Ten pohyb jsem zachytil snad jenom náhodou. Bylo to rychlý, moc rychlý, stejně jako ten novorozený upír, co se vrhnul na mou zrzavou vlčici. Snad o půl vteřiny později začal ten novorozený řvát jak na lesy a dal tak o sobě vědět i ostatním. Winie překvapeně stočila hlavu k blížícímu se nebezpečí. Zdálo se mi, že čas běží pomalu, a já jako bych to všechno pozoroval ze zpomaleného záběru někde v kině. Stejně jsem měl pocit, že se pohybuji ještě pomaleji než šnek. Hlína mi odlítávala od bot, jak jsem nutil celé tělo do co nejrychlejšího pohybu, ale já věděl jenom jediné. Musel jsem se k Winie dostat dřív než ten novorozený! Bylo mi šumafuk, že ani stoprocentní necvičený upír by neměl šanci proti němu, natož já. Ohrožoval moje rajčátko, sakra!

Možná jsem neměl tolik křičet, tím jsem mu dal šanci se vzpamatovat a jemu se to taky podařilo. Ale na druhé straně se vzpamatovala i Winie. Já proletěl těsně kolem toho upíra, který se mi v poslední chvíli uhnul a já ho přímo neuvěřitelně minul. Skončil jsem v houští. Než jsem se otočil a vymotal z toho pitomého keře, viděl jsem, jak nomád prchá směrem k lesu, a ladný pohyb zadních tlap zrzavé vlčice, která ho pronásledovala.

Je to past! prolítlo mi hlavou a já se zcela automaticky vyřítil za ostře sledovanou dvojicí.

Ve spáncích mi tepalo, plíce se mi zadrhávaly a já postrádal jakýkoliv vzduch. Nic z toho nebylo podstatné. Winie se řítila do pasti a já musel za ní. I kdybych měl tady zařvat nadobro, já tu bestii zničím! Běžel jsem tak rychle, jak jen mi to moje podstata dovolovala. A málem mi spadl kámen ze srdce, když jsem zjistil, že Winie je v pořádku a nezraněná. Zatím…

Na paloučku stáli proti sobě. Upír, který patrně odkoukal postoj od nějakého wrestlera, a moje Winie. Přední i zadní tlapy měla pokrčený a byla přichystaná je okamžitě použít jako pružiny, když dojde k boji. Šlo jen o to, kdo první zaútočí. Hlavou mi prolítlo, že tohle asi jen tak nezastavím. Pysky mé vlčice odhalily obrovské tesáky a oči metaly kolem sebe blesky. Vypadala jako výjev z apokalypsy a stejně byste marně hledali něco nádhernějšího.

Jediným pohybem se odlepila od země přesně ve stejnou dobu jako upír, který na ni skočil jako nějaký pošahaný Spiderman. Obrovské zuby klaply naprázdno, zatímco upírova pravá noha zasáhla vlčí podbřišek. Po dopadu na zem Winie malinko zakňučela a to byl pro mě signál vystartuj!

Chystal jsem se toho novorozeného prostě dostat dál od Winie. Jak? To bylo nepodstatné! Jen ať je od ní pryč!

Už jsem byl málem u toho chlápka, když mě srazil ten vlak! Tedy, já měl pocit, že jsem se srazil s rychlíkem, soudě dle bolesti, která mě zachvátila po celém těle. Svět se se mnou zhoupnul a já koutkem oka zahlédl vyděšené Winiiny oči. Dřív, než kolem mě všechno zhaslo, ke mně dolehlo táhlý a bolestiplný vlčí zavytí.

Tudy k Bosorce

Tudy k Twilly

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Pilly

33)  Pilly (31.10.2012 23:18)

Niky

32)  Niky (01.05.2012 12:08)

Boožeee, co mi to děláte, to je na infarkt! Napínavé jak kšandy
A Mani a Winie, to jsou zlatíčka Já bych chtěla vidět ten Jasperův výraz :D

miamam

31)  miamam (09.01.2012 14:38)

Áááááááá jdu na další a koment nechám pak!

AMO

30)  AMO (29.12.2011 21:27)

Cóóóóóóó...!!!
Mani... Poplach. Dělejte něco!!! Winie v nebezečí!!!

monikola

29)  monikola (21.10.2011 18:33)

CO? co? co? co tooooo? co sa stalo? kurňajs vy to seknete v tom najhoršom

HMR

28)  HMR (15.10.2011 21:39)

Twilly

27)  Twilly (15.10.2011 21:24)

Hani, zpráva dne... před cca hodinou šel další dílek k Hanet na korekci...

HMR

26)  HMR (15.10.2011 21:07)

Kdo dřív mrkne?
Esme má minulost? bojovou?
degradovaná na vysílačku? hm, to by mohl být problém, kdyby Maniho někdo zahodil... a najednou je jí Eda dobrej, hele vy dvě, kam na ty výrazy chodíte? já chci taky!
Krásná bojová scéna dámy ale co ten konec??? no kdy budou další písmenka?

Evelyn

25)  Evelyn (09.10.2011 10:06)

Edward jako nepotřebný svěděk Myšlenkové pochody Winie i Maniho jsou perfektní! Ale ty konce vražedné!

Twilly

24)  Twilly (07.10.2011 11:03)

Vypiješ, nebudeš mít na srazu

Bosorka

23)  Bosorka (07.10.2011 10:55)

Asi Ti budu pít krev....

Twilly

22)  Twilly (07.10.2011 10:47)

hmmmm... bambi je mrtev , kohopak bys mohla ještě vysát???

Bosorka

21)  Bosorka (07.10.2011 10:22)

Mám podzimní melancholie...chci krev!!!!!

Twilly

20)  Twilly (07.10.2011 10:17)

Hele holka, procházejí mučením, co víc chceš? :p

Bosorka

19)  Bosorka (07.10.2011 10:08)

Mám chuť na špatný konec...mehehehehehehehe

Twilly

18)  Twilly (07.10.2011 09:32)

kdo řekl, že je špatný?

Bosorka

17)  Bosorka (06.10.2011 17:52)

no co - špatný konec je taky konec....

sakraprace

16)  sakraprace (06.10.2011 08:46)

To tedy děkuju. Už už se usmířili a hned se jim tam nacpe krize.

MisaBells

15)  MisaBells (06.10.2011 07:10)

Já vám dvěma ukážu vlak! To bude rychlík, to se budete divit! Co to, toto? Heleee! Uf... teda, já se těšila na příjemné ráno a vy tohle... Do čeho se to ty dvě telátka zase namočila... Upřímně doufám ve sluníčko nad tímhle zataženým nebem... To jsou napínáci, fakt...

kytka

14)  kytka (05.10.2011 15:09)

Winie a Mani - oba na sobě vidí to hezké, láska jako trám. Člověk by si zaáchal a pak dostane na konci ránu palicí. Moc se těším na další kapitolu ..... jsem zvědavá. Sakra, to já budu brzo stará, tedy ještě víc.
Děkuji ženy za pěkné čtení.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still