Sekce

Galerie

/gallery/jina realita.jpg

Plán

V noci se mi zdál nádherný sen o Edwardovi a Renesmé. Probudila jsem se s pláčem. Ten jsem si ale rychle zakázala. Slzy jsou zbytečné, nic nezmůžou a nepomůžou mi. Musím být silná, abych se mohla pokusit Edwarda zachránit. Nevěděla jsem sice jak, ale umínila jsem si, že to nevzdám, dokud na něco nepřijdu.

 

Když mi přinesla sestřička čaj a jogurt ke snídani, dokázala jsem se už usmívat. Rozhodla jsem se, že mnou skutečnou náladu nikdo nepozná. Zahraju dokonalé divadélko a budu pátrat po upírech, abych se mohla stát jednou z nich a proměnit pak i Edwarda. Příliš dobře jsem si uvědomovala, že tím bych se vzdala možnosti mít v budoucnu Renesmé. Zase se mi draly slzy do očí, ale rychle jsem se ovládla. Mým jediným cílem musí být záchrana mé životní lásky, na nic jiného se nesmím ohlížet.

 

Hned ráno za mnou přišel Charlie a udělal mi opravdu obrovskou radost. Aniž by byl o tom věděl, pomohl mi v pátrání. Donesl mi notebook a telefon s možností připojení na internet.

,,Víš holčičko, napadlo mě, že by ses chtěla podívat, co se za ten rok všechno stalo ve světě, jak se změnila móda, co se natočilo za nové filmy a tak. Prostě myslel jsem, že by ti internet udělal radost.“ Usmíval se na mě Charlie rozpačitě a já měla pocit, že mi neříká tak úplně pravdu. Zkoumavě jsem se na něj podívala a tázavě zvedla jedno obočí. Charlie se rozesmál.

,,No já věděl, že mě prokoukneš. Notebook s internetem byl nápad Leah, to je dcera Sue. Je skoro stejně stará jako ty. Říkala, že ona by bez internetu prostě nepřežila. Je to moc fajn holka, víš. Vážně nechápu, jak ji Sam mohl opustit. Ale to se asi stává, člověk se zamiluje do někoho jiného. A Seth, mladší bratr Leah, to je báječném kluk. Tátovu smrt nesl moc statečně. Kdybych měl někdy syna, chtěl bych, aby byl jako on.” Charlie mi zapojoval notebook a nastavoval připojení - zainstruovala ho Leah - a vyprávěl o mamce a jejím malém synkovi. Byla těhotná, už když jsem se stěhovala do Forks. Jen to nevěděla, celá maminka. Byla jsem za ní šťastná, ale nedokázala jsem to moc vnímat. V hlavě mi bil zvon na poplach. Leah a Seth, před nehodou jsem o nich vůbec nevěděla. Stejně jako o Samovi. Sam!

,,Tati, ten Sam, co opustil Leah, nejmenuje se Sam Uley? A ta nová dívka, není to Emily, sestřenice Leah?“ zeptala jsem se Charlieho na oko bez valného zájmu. Podle jeho reakce jsem poznala, že mám pravdu. Vytřeštil na mě oči a spadla mu dolní čelist. Páni, je to pravda - další věc z mého snu je reálná, to je báječné. Moje naděje rostla a sílila.

,,Bells, jak to víš? Sam se s Leah rozešel před půl rokem, to jsi byla v komatu. A Emily nemůžeš znát, nežila dřív v La Push…”

,,Včera se dvě sestřičky bavili o nějakém Samovi a že je to vážně fešák, jen škoda že je tak zamilovaný do té své Emily,“ zhluboka jsem se nadechla a zariskovala ,,to prý nechápou, když má znetvořenou tvář. Jen mě zajímalo, jestli je to ten samý Sam.“ Lhaní mi šlo jedna báseň, ani jsem se nezačervenala. Tatínek se ke mně posadil.

,,To bude ten samý Sam. Nedivím se, že si o něm sestřičky špitají. Je to kus chlapa. Ale takhle pomlouvat chudáka Emily. Smířila se s tou zjizvenou tváří vážně dobře. Vůbec se nelituje. Neměly by o ní mluvit špatně.“ Charlie dokončil řeč i zapojování notebooku, políbil mě na čelo a musel odejít do práce.

 

Okamžitě jsem se vrhla na notebook a zadala do internetového vyhledavače heslo upír. Internet nebyl moc rychlý, při čekání na výsledek jsem si otevřela druhé okno a tam napsala Volterra. Teď jsem musela být trpělivá. Výsledek Volterry se objevil první. Otevřela se přede mnou mapa Itálie s polohou města a po straně fotky. Srdce mi opět na moment vynechalo. Volterra existovala a byla podle fotek úplně stejná, jako v mých vzpomínkách. V historii města jsem dokonce objevila pověst O Svatém Markovi a vyhnání upírů z města. Chtělo se mi křičet štěstím. Během okamžiku jsem přesně věděla, co musím udělat. Pojedu do Volterry a požádám Volturiovi o přeměnu. I kdyby to mělo znamenat, že se budu muset přidat ke gardě. Byla bych ochotná dát jim všechno,  oč by stáli, a udělat cokoliv, oč by požádali, jen pokud bych mohla zachránit Edwarda. Zakázala jsem si pochybnosti o existenci Volturiových, prostě jsem musela věřit, že jsou a že vyhoví mé žádosti.

 

Celý den se u mě střídali lékaři - neurolog, internista, fyziatr…  Všichni se divili, jak je možné, že jsem sice zesláblá, ale jinak naprosto v pořádku. Internista byl mladý a hezký a trošku se mnou flirtoval. Říkal, že kdyby mě na vlastní oči neviděl v komatu, nevěřil by tomu. Podle mého současného stavu by usuzoval spíš na těžší chřipku, ale rozhodě ne na roční koma. Díky všem těm vyšetřením mi den rychle utekl. A večer přijela maminka.

 

,,Bello!“ zvolala a vrhla se ke mně. Objímala mě a plakala.

,,Bello, dceruško moje, ani nevíš, jak jsem šťastná. Já… já,“ maminka ani nemohla mluvit. Jen mě objímala, plakala a dívala se na mě. Rozhodla se, že u mě bude spát. Nemocniční zřízenec jí pomohl přesunout ke mně lůžko a přinesl jí čisté povlečení. Všichni byli z mého probuzení tak paf, že se nad maminčiným počínáním ani nepozastavili. Jeden lékař dokonce prohlásil, že kdyby jeho dcera procitla po ročním komatu, taky by se od ní na krok nehnul.

 

Maminka mi vyprávěla o Phillovi, životu v Jacksonvillu (další skutečnost) a o Nickovi, mém malém bráškovi. Ukazovala mi fotky. Maminka, Phill a Nicky tvořili nádhernou rodinu. Přesvědčovala jsem sama sebe, že pokud mi vyjdou všechny plány, nebudu muset mít kvůli mamce výčitky svědomí. A když se to tak vezme, kvůli Charliemu taky ne. Zdálo se mi, že je se Sue docela spokojený a její děti pokládá skoro za své. Byla jsem tak ráda, že oba moji rodiče mají hezký život, a i když jim můj odchod určitě způsobí bolest, zvládnou to a budou žít dál.

 

Před usnutím se za mnou zastavil ještě fyziatr s rehabilitačním plánem. Soudil, že během týdne bych mohla chodit s berlemi a do měsíce, pokud se bude snažit, sama. V to jsem pevně doufala. Čím dříve to dokážu, tím dřív se vydám do Itálie. Už jsem měla promyšlené, jak to navléknu na rodiče. Jistě mi nebudou bránit, když se budu chtít podívat do Evropy. Po roce v komatu si budu potřebovat ujasnit, co dál, promyslet svou budoucnost a vyrovnat se s tím, co se mi stalo. Lži, samé lži. Ale pro svůj plán jsem byla více než ochotná udělat cokoliv.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (27.12.2012 11:43)

bella je úžasná

Twilly

10)  Twilly (09.11.2011 12:06)

Hani, líbí se mi Bellino odhodlání a líbí se mi, jak se prolýná realita s "realitou"

Lia

9)  Lia (06.11.2011 15:59)

takový plán jsem nečekala, ale pokud Volturiovi opravdu existují, tak Bella možná dostane to, po čem touží

Rire

8)  Rire (23.05.2011 21:56)

Jo, tohle je prostě perfektní. Jsem zvědavá, nervózní, šťastná a bůhví co ještě. Příběh je geniální, ty jsi geniální.

Janeba

7)  Janeba (12.11.2010 11:53)

Žůůva?!Nádhera! Na začátku jsem se trochu bála, co sis to vymyslela, ale teď se zmůžu jen na fandění Belle, aby se všechno plnilo, tak, jak si vysnila! Mám pocit, že o víkendu zase nic neudělám! Máš mou rodinu na svědomí! Díky!

Alorenie

6)  Alorenie (13.09.2010 16:34)

Nechápu... Neva :D Úžasné!!

5)   (13.09.2010 14:22)

Nádhera
Ale čím to je, že to, o čem snila, se stalo? Páni, štve mě, že to nevím a štve mě, že za chvíli musím pryč Úžasná povídka, ač jsem přečetla jen tři kapitoly :D

Linfe

4)  Linfe (27.07.2010 10:01)

Ok chytrá holka hodná holka....určitě se jí to povede

ambra

3)  ambra (27.07.2010 00:09)

Geniální a krásné!!! Už jsem to říkala? Jejda, to mě NEMRZÍ!!!

Ree

2)  Ree (26.07.2010 23:58)

Kdyby jsi věděla, jak na tebe právě nadávám, tak se se mnou vůbec nebavíš Ano, půjdu spát brzo. Brzo ráno. Tak do tří bych mohla stihnout ještě pár dílků... Možná nepůjdu spát vůbec, protož mě to chytá čím dál víc. Ach jo! To zase někomu poděkuju, že mi tě doporučil!

Popoles

1)  Popoles (28.04.2010 00:45)

Honem , honem dál, je to úžasný :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek