Sekce

Galerie

/gallery/charlie.png

Takže MPREG? :-) Ree byla rozhodně pro!

Napsáno na motivy nezveřejněného drabblu od Ajjinky.

Charlie seděl na vaně a vypadal velmi, velmi vyděšeně. Byl bledý, na čele se mu třpytily kapičky potu a chvěl se mu knírek.

No tohle? To ale přece... To není... Jak se to mohlo stát? Beželo mu hlavou. Já vím, nedávali jsme si pozor, ale...
„Vzpamatuj se, Charlesi!“ řekl nahlas, ale jeho hlas nezněl moc sebevědomě. „Jsi sakra chlap! Náčelník forkské policie!“

Odmlčel se, zamračil se a podíval se na zem vedle sebe. Válelo se tam bez ladu a skladu několik totožných předmětů. Stejné bílé kousky plastu, stejné modré čárky. Dvě modré čárky. Dohromady dvacet modrých čárek. Jel pro to až do Port Angeles, aby o tom nikdo tady nevěděl!

„Panebože, Charlie,“ zamumlal a sklonil hlavu, aby si mohl prohlédnout své malinko pivní bříško s pruhem tmavých chlupů. „Já jsem v tom!“

Nešťastně zasténal a svezl se z okraje vany na zem. Fňukl. A ještě jednou. A najednou se mu chtělo opravdu moc plakat. Dvakrát škytl, jak se snažil to přemoci (je přece chlap), ale nakonec se hystericky rozeštkal.

Náhle se zarazil. Popotáhl nosem, narovnal se a lehce se pleskl pravačkou přes tvář.

„To je blbost! Uvažuj rozumně! Nemůžeš být těhotný, jsi chlap! Vyrobil jsi dceru, jako chlap! Tohle je prostě-“ Že je to omyl už nestačil doříct, protože v tu chvíli ho zastihla další vlna nevolnosti. Těhotenské nevolnosti.

Když dozvracel a opláchl si obličej, povzdechl si:

„Jak mu to řeknu? Co mu řeknu? Edwarde, mám pro tebe překvapení? Edwarde, musíme si promluvit?“

Zamračeně přemýšlel. A pak znovu zasténal a zbledl ještě víc:

„Jak to řeknu Belle?!“

Opřel se o studené kachličky na záchodě a počítal. Snažil se, seč mu síly stačily, ale vždycky se dopočítal toho samého čísla. Dva. Dva měsíce, co se to stalo. Kdyby byla tehdy ta zatracená Bella doma, rozhodně by k ničemu nedošlo.

Edward zazvonil na zvonek u dveří jejich domu. Charlie  zrovna sledoval zápas, takže jenom hlasitě zabručel, když musel převzít žezlo domovníka. To, že uviděl svého potencionálního zetě, mu na radosti nepřidalo.

„Bella není doma,“ odsekl a chystal se zavřít, ale Edward dveře zachytil.

„Já vím, rád bych na ni počkal,“ usmál se na něj a Charlie mírně zrudl. „Fajn,“ zamumlal a odšoural se zpátky na pohovku. Edward si sedl vedle něj. Těsně vedle něj.

Když na svoji noze ucítil chlapeckou ruku, zakuckal se pivem. Edward mu musel pomoct, ale i když už byl Charlie v pořádku, Edwardova ruka pořád spočívala na jeho zádech. A začala po nich pomalu přejíždět.

Na to, co se dělo mezi tím a mezi… tím, Charlie nevzpomíná zrovna rád. Nedokázala se mu však vymazat jedna vzpomínka.

Z pohovky se ozývaly steny a tiché, slastné mručení, když se jedno mručení ozvalo silněji.

„Charlie, tlačí mě tvoje zbraň,“ hlesl Edward a trochu se ošil.

„To není zbraň, Edwarde,“ zašeptal smyslně Charlie a v příštích několika minutách už nepromluvili ani slovo.

Měl tehdy popadnout služební zbraň a ukázat mu... Rychle zatřepal hlavou, aby z ní vyhnal nechtěné představy o tom, co všechno by mu mohl ukázat. A pak si povzdechl. Nemělo smysl to odkládat. Odpotácel se dolů do pokoje, posadil se na gauč, na ten gauč, a vzal telefon. Dům Cullenových byl jednoznačně nejpoužívanějším číslem.

„Prosím?“ ozval se jemný ženský hlas. Charlie zabručel něco jako pozdrav a požádal, jestli by mohl mluvit s Edwardem. Připadal si hrozně. „Edwarde!“ křikla jedna z jeho sester, nebo možná paní Cullenová, „volá ti tvůj budoucí tchán!“

Charlie zase tiše zasténal. Tedy, asi ne tak tiše, protože ze sluchátka se ozvalo:

„Jste v pořádku, Charlie?“

Znovu zamumlal pár slov a pak už slyšel Edwardův hlas:

„Dobrý den, Charlie.“ Říkal mu Charlie, už ne pane Swane nebo náčelníku Swane. No, samozřejmě. Po takovém sblížení... „Stalo se něco? Je Bella v pořádku?“

„Chm, jo, no,“ začal, ale nevěděl, jak pokračovat.

„Charlie?“ Edwardův hlas zněl najednou trochu jinak. Vycítil, že se něco děje. „Jste v pořádku?“

Snažil se držet, vážně snažil. Jenže to bylo silnější než on. Zatracený hormony!
„Ne,“ vzlykl. „Přijeď, prosím. Přijeď!“

„Hned jsem tam,“ řekl Edward a ukončil hovor.

Než přijel, Charlie prozkoumal ledničku. Našel nakládaný česnek, mléko, čokoládový jogurt, lasagne od včerejška, ale přestože to všechno zkombinoval, něco tomu chybělo. Završil to nasypáním hrstky kari přímo do pusy a spokojeně mlaskl. Pak se ozvalo zběsilé zabušení na dveře.

Šel otevřít naprosto vyklepaný.

„Charlie, co se děje?“ zeptal se vyděšeně Edward. „Něco s Bellou?“ Charlie jen vzlykl a zavrtěl hlavou. „Něco s vámi?“ Tentokrát přikývl a nechal se dovést k pohovce. Sedl si a sklonil hlavu.

„Edwarde,“ zachraptěl a natáhl se pro sklenku. Vypil ji celou. Nějak mu vyschlo v ústech. „Já... My... Ty...“ Ne, nevěděl, jak pokračovat.

„Co se děje?“ zeptal se rázně. To čekání ho děsilo.

„Jsem těhotný!“ vyhrkl Charlie a nahlas to bylo ještě horší než v duchu. Edward vykulil oči, ale místo toho, aby se podivil nad jeho těhotenstvím, se jeho tvář zkřivila bolestí.

„S kým?“ zašeptal tiše a sklonil hlavu.

„S tebou!“ vyhrkl. Ne, tohle musel být špatný sen! Čekal, že tohle bude Edward řešit s Bellou, ne s ním. Jenže Edward měl na to jiný názor. Nadšeně Charlieho vyzvedl do vzduchu a zatočil se s ním. Charlieho žaludek tak tak udržel svůj obsah.

Když ho Edward položil na zem, sehnul se k jeho bříšku a pohladil ho po něm.

„Ahoj, prcku, já jsem tá-“ Zarazil se a zkoumavě se podíval na Charlieho, ten jenom pokrčil rameny a Edward dokončil svou větu. „Já jsem táta,“ zasmál se a líbl ho na břicho.

Charlie se v tu chvíli cítil jako nejšťastnější těhotný muž na světě. A cítil se tak v Edwardově něžném, ale pevném objetí ještě dvě hodiny. Pak přišla domů Bella. Charlie chtěl vstát a jít své dceři nějak vysvětlit vzniklou situaci, ale Edward mu položil ruku na rameno:

„Seď. Nech to na mě. Ty se teď nesmíš rozčilovat. Mysli na něco hezkého. Pusť si třeba zápas.“

Charlie poslechl, ale když ho za chvíli ze skvělého útoku domácích vyrušil hysterický jekot z prvního patra, celý se přikrčil. A přistihl se, jak podvědomě kryje svoje břicho dlaněmi. Zarazilo ho to, ale pak pokrčil rameny a zhrublým hlasem zamumlal:

„Ahoj, ty tam.“

O chvíli později Bella odešla z domu.

Snažil se ji zastavit, prosil, aby si to nechala vysvětlit. Nakonec na ni křičel, že on je v tom nevinně a byl to její přítel, kdo ho svedl a zbouchnul. To se Edwarda viditelně dotklo, ale Bellinu odchodu to nezabránilo. Zůstali sami dva.

Vlastně tři.

Dohodli se na tom, že nejlepší bude, když Charlie dá výpověď a zůstane doma. Jeho práce, ač většinou klidná, nebyla dost bezpečná pro těhotného muže. Edward ho ujišťoval, že se o něj postará on i jeho rodina. Byl si jistý, že ho budou mít rádi a jejich miminko si zamilují, zvlášť ta ženská část příbuzenstva. Obrovskou výhodou bylo, že Carlisle byl lékař. Mohl Charlieho vyšetřit soukromě a na veřejnost tak neprosáklo nic. A za sedm měsíců řeknou, že to dítě adoptovali, nebo tak něco.

Edward se nastěhoval do Charlieho domu. V jejich vile bylo hodně lidí a Charlie se tam necítil moc dobře, zvlášť proto, že hned při první seznamovací návštěvě pozvracel jídelní stůl a pak během bouře hormonů nařkl Rosalii z toho, že je závstivá mrcha. Edwardovi jeho obyčejný dům nevadil; hlavní bylo, že byl blízko Charliemu a dítěti.

A když jednoho dne Carlisle odtáhl na vyšetřovně plentu a za ní stál ultrazvuk, Charlie se rozplakal dojetím ještě předtím, než jejich potomka uviděl. Sice se v té změti fleků vůbec nevyznal, ale bylo mu to jedno.


Děsivé sny, které Charlieho každou chvíli provázely, byly… vážně děsivé. Edward ho před hysterickým záchvatem probral a uklidňoval ho polibky. Jednu noc však nezabraly.

„No tak, Charlie, byl to jen zlý sen,“ šeptal a hladil ho po vlasech.

„Tohle není sen. Já rodím!“ vykřikl vyděšeně. Edward ztuhl a zíral na něj. A pak se najednou probral a už stál vedle něj s připravenou taškou a pomáhal mu z postele. Tentokrát jeho rychlá jízda, kterou dřív Charlie nesnášel, nikomu nevadila. Nemocnice sice byla blíž než Cullenovic vila, ale diskrétnost je diskrétnost.

Sotva zastavili smykem před domem, byl u něj Carlisle a radil mu zhluboka dýchat. Dovedli ho do pracovny a položili na lehátko.

„To bude dobrý, Charlie!“ chlácholil ho láskyplně Edward a v očích měl slzy dojetí.

„Já vím,“ usmál se, a když Carlisle odhrnul spodek jeho noční košile, viděl nastávající rodič jen Edwarda, jak se kácí k zemi.

Chlap! Nic nevydrží!

Jenže o chvilku později začaly být bolesti vážně, vážně kruté.

„Já umřu!“ vřeštěl Charlie a Carlisleova slova útěchy a povzbuzení vůbec nepomáhala. Cítil se, jako by mu někdo zevnitř břicho propaloval rozžhaveným pohrabáčem. „Já nechci umřít!“

A právě, když si myslel, že už víc nevydrží, probral se na zemi vedle postele, zamotaný do deky. Jeho močový měchýř byl plný tak, až to bolelo.

Charlie se zmateně vyprostil z deky a první, co udělal bylo, že si vyhrnul tričko a podíval se na břicho.

Bylo ploché. Tedy tak, jak se dá čekat u chlapa v jeho věku a s jeho zaměstnáním. Ale bylo dost ploché, aby bylo jasné, že v něm není nic, co by tam být nemělo. Jediné zvuky vydával jeho prázdný žaludek.

Obrovsky se mu ulevilo.

Bellu překvapilo, že našla Charlieho v kuchyni naprosto čilého. Usrkával kafe a vypadal nevyspale.

„Špatné sny?“ zeptala se. Protočil oči:

„Ani mi nemluv.“

Poplácala ho po zádech a on se natáhl po její ruce a na chvilku ji neobratně přidržel. Byl rád, že je tu. Že neodešla.

Před domem zastavilo auto.

„To je Edward. Jedeme do Port Angeles na nákupy,“ vysvětlila, když si brala bundu. Charliemu zaskočilo kafe. Bella stihla otevřít dveře a pak mu přispěchala na pomoc.

„Jsem v pohodě,“ sípal a snažil se popadnout dech. Nakonec ale musel zvednout pohled a pozdravit se s Edwardem. Hlavou mu proběhl celý ten šílený sen a on si několikrát v duchu pořádně zanadával. To je z toho, že spolu ti dva určitě chtějí spát! Nakonec za všechno opravdu může Cullen! Ještě že mu nevidí do hlavy...

Edward to ráno poprvé na schodech Swanovic domu zakopl.

 

Ree/Nebraska

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3 4   »

Rowana

62)  Rowana (07.06.2014 16:24)

No, poslouchat za dveřma se prostě nemá. Natož v cizí hlavě.

nikaok

61)  nikaok (17.10.2013 13:31)

božeeeee.... vedela som, že sa mu to sníva... ale aj tak... najviac ma rozsekal ten koniec... Edward to ráno poprvé na schodech Swanovic domu zakopl. to bolo taaaaaaaak vtipné... neskutočne rada by som si prečítala Edove myšlienky, po tom, ako si on prečítal tie Charlieho

Kate

60)  Kate (15.07.2013 00:26)

Edward to ráno poprvé na schodech Swanovic domu zakopl. Dámy, skvělé!

Nebraska

59)  Nebraska (19.04.2012 11:27)

Opožděně znovu převelice děkujeme ;)
(Reeánku, až se někdy budeme nudit, měly bychom zkusit třeba dvojku Aro/Felix - ranní nevolnosti v podání upíra musí být bezva )

Empress

58)  Empress (13.04.2012 05:10)

Ach bože môôôj

kajka

57)  kajka (13.04.2012 00:39)

Vaše jména pro mě byla jednoznačnou zárukou, že se dobře pobavím. A taky že jo. Hihňat jsem se začala už u chvějícího se kníru. Snad poprvé v životě jsem ráda, že mě čeká jen poslední zfilmovaná část, protože jestli se ti dva objeví ve společné scéně, zaručeně mě z kina vyrazí. Nikdy už z hlavy nedostanu Edwarda líbajícího Charliemu bříško. Nikdy.

Kristiana

56)  Kristiana (12.06.2011 19:25)


Čtu tuhle povídku už po několikáté a stejně se u ní pořád bavím jako poprvé.

Jalle

55)  Jalle (18.05.2011 18:39)

54)  Kajla (31.03.2011 18:21)

Dokonalá jednorázovka, přesně něco takového jsem potřebovala... Jediné co vám děvčata musim vytknout je ta modřina na ruce, kterou jsem si udělala, když jsem smíchy sletěla ze židle

DjKasicka

53)  DjKasicka (11.03.2011 15:58)

:D :D :D :D :D :D :D Tak teď jsem se skvěle pobavila! Opravdu suproózní!

ScRiBbLe

52)  ScRiBbLe (18.02.2011 21:43)

Uáááááááááááááá! Prosím pomóc! Někdo, to je jedno kdo, zachraňte mě!!!

Tohle bylo naprosto bezkonkurenční!!!

Když jsem si přečetla, co to to MPREG vlastně znamená, tak jsem se uchcechtla a byla nesmírně zvěděvá, kdo bude naším těhotným!
Přiznávám se, ani ve snu by mě nenapadlo, že Charlie a Edward... Ta kombinace je prostě uááááááááááá! Ta představa jich dvou!
Odhodlaně jsem se pustila do čtení a... Já vím, nedávali jsme pozor, ale...

Měl tehdy popadnout služební zbraň a ukázat mu... Rychle zatřepal hlavou, aby z ní vyhnal nechtěné představy o tom, co všechno by mu mohl ukázat! Tady už jsem prosila o smilování, cola byla všude jinde jen ne tam, kde by měla být. A já se z hluboka nadechla a pokračovala dál...

Jejich rozhovor - to jsem potlačovala smích (nevím, proč to dělám, jelikož následná exploze je vždy tak stonásobně horší, než by mohla být. Přišla jsem na to, že mám židli moc blízko u stěny a že se rozhodně nebudu už nikdy zaklánět ), no, ale to jsem netušila, co přijde pak. Ta hrůza hrůz: „Jsem těhotný!“ To už slzely oči a já neviděla zhola nic, takže jsem se uklidnila a pokračovala dál.

Pak nastal porod a - Chlap! Nic nevydrží! a následné - „Já umřu!“

A ten konec! Sen! On to byl jenom sen!

A Edwardovo první škobrtnutí, uááááááááááááááááááááááááááááá!!!

Děkuji, dámy, bylo to nepřekonatelné, výborné, jedinečné, nejlepší a úžasné!!!

51)  Infinita Tenebrae (01.02.2011 17:01)

wow

50)  aliyce (28.01.2011 22:27)

:D :D

Michangela

49)  Michangela (25.01.2011 18:00)

Na začátku jsem si řekla, že tohle není svět vhodný pro tento žánr. Ale... Dobrý spisovatel si umí poradit a to se tady potvrdilo!!! Tak nádherná pointa a logické zakončení úžasně dotvořily toto dokonalé dílo. A jelikož jsem při čtení ani nepila ani nejedla a s tímto žánrem jsem obeznámena z HP-ff, užila jsem si! Díky.
PS: Ale docela jsem si oddechla, že šlo jen o sen.:D

Happines

48)  Happines (16.01.2011 13:36)

Proboha!!! Větší pí*ovinu jste už vymyslet nemohly, co???

No,celou dobu sem čuměla jak naprostej kretén a přemejšlela, jestli se mám začít smát, nebo nadávat na takovou zhovadilost...

Každopádně jsem to s chvilkovejma úsměvama přečetla a řikám vám - klobouk dolů tohle dokáže málokdo a ve finále to bylo bezkonkurenčí a úžasný a dokonalý

A ta poslední věta mě odrovnala

47)  Tru (15.01.2011 21:58)

Chápu, že někdo to nepřekousne, ale tohle je umění na vysoké úrovni

RepliKate

46)  RepliKate (15.01.2011 14:42)

Tak tohle téma už rozhodně nikdy číst nechci. Víc se rozepisovat nebudu, protože bych mohla být za tu divnou a to bych opravdu nerada.

Nosska

45)  Nosska (15.01.2011 10:42)


tak to byl masakr

44)  Mia (15.01.2011 00:05)

Tak znovu Už si o mě musí všichni myslet, že na něčem jedu, celý den přiblblý úsměv, hihňání a sem tam vyprsknu smíchy zrovna když se to moc nehodí Ale já si prostě nemůžu pomoct...asi si to vytisknu a nechám zlatě zarámovat...dokonalé

lied

43)  lied (14.01.2011 20:26)

bože já tu umřu smíchy dala bych všechny prachy co mám za pohled na Edwarda když si přečetl jeho sen ten musel vypadat

1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek