13.06.2013 [23:30], anamor, ze série I věčnost může být krásná, Edwarde, komentováno 9×, zobrazeno 2388×
Party u upírů... a nečekaná konverzace s Edwardem.
Bylo překvapivé, jak rychle jsem v noci dokázala usnout. Čekala jsem, že po hororovém zážitku mi to nepůjde ani trochu, hlavně s tím adrenalinem v mé krvi, který nechtěl ustat. Ale možná to bylo právě tím a moje tělo bylo tak vyčerpané, že ho mysl ani nezajímala a já, sotva jsem se sotva dotkla polštáře, už jsem spala.
Ve škole se na mě Alice obzvlášť mračila, víc než v posledních dnech. Možná jí její „bratříček“ něco říkal o večerním setkání. A netušila jsem, zda je naštvaná, že znám toho vlka nebo jak jsem jejího bratra s tím vlkem vyprovodila co nejdál od našeho domu.
Ona neměla potřebu mi sdělit důvod jejího pobouření a já i přes velkou touhu to zjistit se stále neptala.
Upíři a vlkodlaci měli prostě utrum.
Večírek u Cullenových se blížil a byla toho plná škola, jen já byla jediná, koho to nezajímalo, přitom jsem byla pozvaná, na rozdíl od mladších holek, které chtěly jít tak moc kvůli tomu krásnému novému policistovi.
Už mě to štvalo. Proč jediný informovaný člověk v celém Forks jsem byla zrovna já? Co bych dala za nevědomost. Musela jsem v sobě dusit obavy z toho, co se tam může stát, proto jsem s celou akcí nechtěla mít nic společného. Už jsem byla svědkem upířích hodů, které pro mě tehdy dopadly naštěstí celkem dobře.
Nebudu přeci pokoušet štěstí. Byla jsem při odjezdu z Itálie upozorněna, abych se vyhýbala veškerému nebezpečí, a to jsem dělala. A co má být, že tam bude i ten, co mi to kladl na srdce? On byl přeci taky nebezpečný, to mi opakoval stále dokola, když jsem byla na hradě.
Měla bych to vše přestat tak moc řešit, už z toho opravdu začínám bláznit. Musím si najít něco jiného na zábavu.
Nenápadně jsem se pokoušela rozmluvit i Angele, aby tam nechodila s Jess a kluky, ale to bylo nemožné. Doufala jsem, že jim se nic nestane, a přeci jen Angela se líbila Alice.
Jacob ani Edward už mi na oči nevlezli, tedy oni se v týdnu nikdy nějak neukazovali, takže by to nemělo být až tak divné. Ale od toho večera jsem byla na ně extrémně citlivá. A popravdě jsem ani sama nevěděla, zda je nechci vidět vůbec nebo chci. Pralo se to ve mně, hlavně se to týkalo Edwada.
„Co myslíš, Bello, měla bych si vzít tuhle sukni nebo raději jen džíny?“ zajímala se Angela. Nikdy nebyla na oblečení tak vybíravá jako Jess, ale dnes chtěla udělat dojem na Tylera.
„Vezmi si něco pohodlného, Angelo. Navíc to bude do večera, nečekaně, a pak bude zima. Ani nevíme, jak to u nich vypadá,“ připomněla jsem jí. Forks nebylo místo na sukně, a když ano, tak dvakrát do roka. Tak mě napadá, že kluci tady musí děsně šílet, když holky nenosí skoro vůbec sukně.
„Jo, máš pravdu,“ souhlasila. Popadla světlé džíny a pak koukala do skříně na trička.
„Opravdu se ti tam chce?“ zkoušela jsem to naposledy.
„Bello, je to velká akce. Všichni tam chtějí a bude tam určitě i zábava. Jen ty tam nechceš a nechápu proč,“ otočila se ke mně. Povzdechla jsem si.
„Má to co dělat s Alice a jejím bratrem a tou vaší divnou konverzací, než jste se začaly ignorovat?“ Nikdy jsem nevěřila tomu, jak je Angela vnímavá. Ona si to prostě jen dokázala nechat pro sebe.
„Tak trochu,“ připustila jsem.
„Nemá cenu tě přemlouvat, že?“ ověřovala si. Zakroutila jsem hlavou a obdařila ji přitom úsměvem. Něco si zamumlala, ale vůbec jsem nezaslechla, co to bylo. U Ang jsem byla ještě hodinu a vybraly jsme vše, co by na sebe potřebovala.
„Ahoj tati,“ zavolala jsem ode dveří. Venku na příjezdové cestě už stálo modrobílé auto s majáčky, takže nebylo nic nečekaného, že bude táta doma. Jiní lidé se bojí problémů, když vidí takové auto pře domem, já vím, že nebudu doma sama.
„Bells,“ zavolal nazpět.
Vydala jsem se k němu do obýváku a posadila se na sedačku. Po nějaké době opět strávit trochu času společně. Naučila jsem se to sama po příjezdu. Po Itálii se změnila spousta mých zvyků.
Všimla jsem si jeho podmračeného pohledu. Zavrtěl se v křesle a napil piva z plechovky. Sledovala jsem televizi a rozehraný zápas v ní. Nevšímala jsem si jeho opakujících se pohybů a toho, že sledoval mě víc jak obrazovku, což bylo podezřelé okamžitě.
Vydržel to tak patnáct minut, než se nadechl a spustil:
„Nikam se nechystáš?“ pokoušel se znít věcně, ale nedařilo se mu to. Naoko jsem se zamyslela.
„Ne,“ odpověděla jsem pravdivě.
„Opravdu?“ sondoval. Rychle jsem se na něj podívala. O večírku u Cullenových jsem mu určitě nic neříkala. Věděla jsem jistě, že to pro mě je tak bezpečné. Zmínka o Cullenovi a Charlie byl okamžitě v pozoru.
„Budu doma s tebou,“ řekla jsem. Nebyl zvyklý, abych byla venku každou sobotu. Občas jsem si s partou vyšla, ale nebylo to pravidelné.
„Aha,“ pokýval hlavou. Nadzvedla jsem jedno obočí, neuměla jsem lhát po něm, a bohužel jeho jsem dokázala odhalit na rozdíl od něj.
„Edward se zmínil, že jeho sestra připravuje na večírek na dnešek pro váš ročník,“ dodal jen tak mimochodem.
„Něco jsem slyšela, ale nechtěla jsem.“
„Prý by byla velmi ráda, kdybys tam byla. Jste přeci kámarádky, ne?“
„Jo,“ musela jsem lhát. Hned by se totiž jinak moc vyptával proč ne a na to jsem neměla odpověď. Ne takovou, kterou by mohl slyšet.
„Tak proč tam nejedeš?“ zeptal se. Jsem rozhodnutá, až potkám znovu ten upíří zadek, pokusit se ho pořádně nakopnout i za tu cenu, že si zlomím nohu.
„Myslela jsem, že budeš rád, když tu budu s tebou,“ rozhodla jsem se hrát na city, tohle pro mě nevypadalo dobře, pokud se nebudu dostatečně bránit. „Navíc, víš, že takovéhle akce nemusím.“ Byla to pravda. Moc lidí, ne každého chcete potkat, hlasitá hudba a jeden zaručený průšvih, který se prostě stane.
„To je od tebe milé, Bells, ale já jsem už starej a ty jsi mladá a měla by ses bavit se svými vrstevníky. Rozhodně to je lepší jak koukat na baseball.“ Překvapil mě, ne, on mi vyrazil dech. Něco takového jsem od svého táty nečekala.
„Posíláš mě, dceru místního náčelníka policie, aby šla na večírek, kde bude spousta alkoholu, možná nezákonné látky a podobně?“ ověřovala jsem si s pobouřením v hlase. On mi to snad opravdu nakáže, abych tam šla!
„Jo. Je tam Edward, nic se tam nestane,“ odpověděl úplně klidně a mrknul se na televizi, zda mu něco neuniklo, a znovu se napil piva.
„Co když chci být doma?“ nedala jsem se.
„Jdi se bavit, Bello, na ten večírek u Alice.“ Poslal mě tam! Jak se odporuje rodičům, kteří vás posílají na párty, kam nechcete?
„Víš to určitě?“
„Bello, jeď tam a neoxiduj tady!“ On byl rozhodnutý. Pomalým, hodně pomalým krokem jsem se dostala ke schodišti a do svého pokoje. Věděla jsem, že tam musím. Kdybych jela jinam a táta se v práci ptal, ten upír by mě prásknul! Hádat se a domlouvat taky nešlo, nemohla bych se bránit vysvětlením…
Byla jsem nahraná.
Vzala jsem si jen jiné triko a mikinu, aby se neřeklo, a zase se vrátila dolů. Po těch schodech jsem šla extrémně pomalu, předběhlo by mě momentálně i zrovna chodící batole.
„Tak já teda jedu,“ prohodila jsem k tátovi v křesle. Nezměnil pozici.
„Užij si to a pozdravuj Edwarda i Alice,“ zavolal na mě a tím byla konverzace u konce.
„Jasně,“ špitla jsem otráveně a šla ven. Trochu jsem doufala, že by mohl být na mé straně náklaďáček a mít dnes prostě problém nastartovat. Modlila jsem se k tomuto cíli celou cestičku k autu, hledání klíče a zkoušce startu.
„I ty, Brute?“ vyjekla jsem, když chytil okamžitě. Tohle bylo spiknutí. Vyjela jsem z příjezdové cesty. Věděla jsem, kde bydlí, díky Charliemu, jednou mi popisoval cestu. Jela jsem pomalu, podle předpisů. Dobře, přiznávám, dostala bych pokutu, chytit mě nějaký policista, za zdržování provozu.
Dostala jsem se na tu záhadnou odbočku v lese, která byla označená velkou cedulí a lampiónem, asi aby to všichni našli. V lese mezi stromy se schovával obrovský moderní dům, a přitom vypadal, že sem prostě vždy patřil. Spousty skleněných vitrín, které pouštěly světlo do okolí, a já vše viděla dokonale. Před domem bylo momentálně obrovské parkoviště. A jen co jsem si našla místo pro náklaďáček a jeho motor utichnul, slyšela jsem tu hudbu až moc hlasitě.
Povzdechla jsem si a vystoupila z auta. I před vchodem se kupilo moc lidí, co si povídali. Prošla jsem okolo nich, ani si mě nevšímali. Všude se svítilo, všude někdo stál, bavil se nebo poslouchal hlasitou muziku.
Dům byl obrovský i zevnitř. Prostorný, a to všude visely nějaké ozdoby na párty. Poznávala jsem lidi okolo sebe, ale ti, co jsem hledala, tu nikde nebyli vidět.
Prošla jsem chodbou, obývákem podle té obrovské televize a už teď jsem přemýšlela kdy, kdo a jak ji zlikviduje na téhle akci. Promotala jsem se až do luxusní kuchyně a stále nenašla ani jednu osobu, kterou jsem hledala.
Dostala jsem se zpět do obýváku a rozhlížela se všude okolo sebe. Někde tu museli být. A Jessica se nikdy špatně nehledala, byla vždy dobře vidět a většinou i slyšet.
Všimla jsem si schodů. Když jsem přijela, byly vidět i nahoře. Vydala jsem se tedy nahoru a doufala, že tam jsou ve větším klidu a povídají si.
„Bello, co tu děláš?“ stála se mnou na vrchu schodů Alice. Silně mě objala, nechala jsem ji.
„Charlie mě donutil, protože někdo hrál nefér,“ zabručela jsem a obdařila ji podmračením.
„Zajímavé. Bude se ti tu líbit, zatím tu je velká legrace,“ radovala se.
„Kde je Angela?“ zeptala jsem se. Ona by o tom mohla něco vědět. Upíři toho dost slyšeli, určitě by mohla jen podle jejího hlasu určit, kde ji mám hledat. Zamyslela se a pak se usmála.
„Jo, je v knihovně,“ prozradila.
„V knihovně?“ nadzvedla jsem obočí.
„Je tam klid a chtěla si s ostatníma povídat. Jsou to ty dveře na konci chodby,“ navedla mě. Do ruky mi strčila kelímek s nějakým pitím a už mě strkala správným směrem.
Došla jsem až nakonec a všimla si, že minimálně ve dvou místnostech jsou nasáčkovaní další spolužáci. Z tohohle důvodu bych nikdy doma nedělala párty, oni vlezou všude.
Neklepala jsem, tady to bylo stejně jedno. Popadla jsem kliku a otevřela. Nikdo tu nebyl. Zavřela jsem za sebou a rozhlédla se.
Místnost nebyla nejmenší. Po obou stranách police knih od podlahy ke stropu a protější strana byla plně skleněná a před ní velký starožitný stůl se dvěma křesly před ním a menší koženou sedačkou v pravém koutě u dveří.
Angela ani nikdo jiný tu nebyl. Nechtělo se mi ale už nikoho hledat. Tady byl klid, muzika nebyla skoro slyšet a knihy nebyly špatným společníkem. Sáhla jsem po vypínači, abych rozsvítila, protože v místnosti svítila jen lampa na stole a jinak tu byla tma.
Přešla jsem k levé straně a začala si prohlížet knihy. Některé vypadaly opravdu staře a byly potažené kůží. Neodvažovala jsem se ani dotknout hřbetu knihy raději. Některé vypadaly odborně, lékařky a někde to vypadalo jen na latinu.
„Chceš být lékařkou?“ ozval se za mnou tiše Edward. Přesto mě vyděsil, polekaně jsem uskočila a podívala se na něj. Opíral se o zavřené dveře a usmíval se.
„Ne,“ zamumlala jsem. Přenesla jsem váhu z nohy na nohu. Byla jsem odříznutá od východu, kde byl on, nevěděla jsem, zda schválně nebo nevědomky.
„Aha, předpokládal jsem, když jsi tu sama zavřená s knihami o lékařství,“ řekl a pozoroval mě.
„Je to jediné klidné místo v domě, když tu musím být. Alice mě sem poslala při hledání Jess. Jo, a děkuju, žes o téhle párty řekl tátovi,“ vyjela jsem po něm. Rošťácky se usmál.
„Alice tě tu chtěla,“ pokrčil rameny.
„Já tu nechtěla být. Byla jsem už jednou na upíří svačině a ráda bych se tomu znovu vyhnula.“ Šlo to ven samo.
„Bello, my tu nechceme dnes nikoho zabít. Lovíme jen zvířata. Já už lovím jen zvěř. Alice má ráda večírky, ale se mnou moc zábavy není a jen Jasper jí nestačí. Ona je vážně středoškolačka sice už nějaký ten pátek, ale nepustilo ji to,“ vysvětloval.
„Uvědomuje si, že stačí, když se někdo popere a bude tu krev? Sakra, Edwarde, máte být opatrní a ne lákat si nebezpečí do domu. Když někomu něco uděláte, vlci vás zabijí.“
„Je milé, že se staráš, ale je to pod kontrolou. Alice by něco viděla a navíc ona i Jasper jsou zvyklí, odolávají už hodně dlouho. Jediný, kdo by měl problém, jsem já, ale nejtěžší bylo odolat tvé krvi a to jsem zvládl, dál je to hračka.“
„Jasně, ty máš vždy vše pod kontrolou, že jo?“ vztekala jsem se.
„Bello,“ zamumlal a začal se pomalu ke mně přibližovat. Znovu jsem nemohla udělat krok zpět. Sakra, co to bylo?! Jako bych ochrnula, když se přiblížil na určitou vzdálenost, a nedokázala ovládat své tělo. Srdce bilo ztěžka, stejně tak se mi i dýchalo, každým jeho krokem ke mně.
„Moc dobře víš, že nemám vše pod kontrolou. Tebe nemám pod kontrolou,“ šeptal tiše. Byl ode mě sotva na krok. Nadechla jsem se jeho vůně a srdce mi poskočilo a přitom jsem byla víc paralyzována. Tím, co řekl, jsem si já rozhodně nebyla jistá. Cítila jsem se jako hadrová panenka.
„Edwarde,“ zamumlala jsem a nadechla se.
„Bello, nech si to vysvětlit,“ náhle prosil.
„Co mi chceš vysvětlovat? Není nic. Neznám tě a nikdy jsem tě předtím neviděla,“ odsekla jsem mu naštvaně. Řekla jsem přesně, co po mně tehdy na letišti chtěl. Zapomenout.
Slyšela jsem, jak nespokojeně zasténal a lehce zavrčel. Nebála jsem se. Překryl si oči rukou a promnul tvář, lidské gesto, které nepotřeboval. S dalším povzdechem se opřel rukama o police knihovny vedle mé hlavy.
„Tři a půl roku, to není pro lidi tak dlouho, že?“ ptal se tiše.
„To není,“ připustila jsem tenkým hláskem. Tvářil se neutrálně, nedokázala jsem podle jeho obličeje poznat, o co jde, ani jeho oči mi toho moc neprozrazovaly.
„ Pro mě to mělo být jako pár týdnů, ale připadalo mi to jako celé století, Bello,“ mluvil tiše.
„Nudil ses na hradě?“ zajímala jsem se.
„Ne, to ne,“ pousmál se. „Chtěl jsem tě vidět znovu,“ šeptal tiše. Chvíli jsme přemýšlela, zda se mi to jen nezdálo. Ucítila jsem studený dotyk ve vlasech, pohladil mě. A přejel až na mou tvář.
„Vydržel jsem tam jen dva měsíce, než jsem odjel na Aljašku za Carlislem pro pomoc,“ prozradil mi. Zadívala jsem se mu do očí. Teď to byly medové studánky, v kterých bych se zvládla utopit. Po temně rudé nebylo ani památky, měla jsem náhle i problém vybavit si ho s rudými duhovkami.
„Musí jim tam být smutno,“ podotkla jsem. „Vlastně asi spíš oslavují, když nejsou pod dozorem,“ zamyslela jsem se.
„To ani ne, celkem často je kontroluju. Mám Alice,“ pokrčil rameny.
„Jo, svatá Alice,“ zavrčela jsem. Zavrtěla jsem se, chtěla jsem co nejdál od něj.
„Není špatná, Bello. Dej jí šanci. Je prostě jen hr a občas chce být generál, ale jinak je s ní sranda. Nedrž se od ní dál, jen protože je moje známá,“ promlouval mi do duše.
„Nedělám to kvůli tobě, Edwarde. Ale proto, co je Alice zač,“ zavrčela jsem mu do obličeje. „Byl jsi to ty, Edwarde, kdo na mě tehdy apeloval,“ připomínala jsem mu naštvaně.
„Jé, promiňte,“ vyhrkla překvapeně Jessica v otevřených dveřích. Ani jeden jsme si nevšimli, že se otevřely před mým připomínáním. Což u Edwarda mohl být náznak senility a hlavně divné, když je upír.
Byla jsem tak překvapená, že jsem se napjala ještě víc a třeštila na Jess oči, jako bych tu prováděla něco nezákonného.
„Nic se neděje,“ prohodil klidně Edward. „Viď, Bello?“ Koukal na mě stále. Ani jednou se nepodíval na nově příchozí.
„Jo, jen si povídáme,“ vykoktala jsem rychle a švihla rychlým pohledem k Jessice.
„Chápu,“ zabručela a vypadla. Celkem rychle na někoho, jako je ona. Povzdechla jsem si a zavřela oči. Tohle bude mít dohru a velkou.
„Děje se něco?“ zjišťoval.
„Jo, děje se toho hodně. Jen tak se po více jak třech letech objevíš v mém životě a vše převracíš opět vzhůru nohama. Jako kdyby to nějaký tvůj sport! A mě to rozhodně nebaví,“ vyjela jsem po něm a nehodlala se jen tak zastavit a dál na něj křičela.
„Jess na mě byla už tak nasraná, že jsem s tebou byla nucená sedět u jednoho stolu. A teď tohle. Kvůli tobě musím být tady, i když jsem chtěla být doma. Tak promiň, že nesdílím tvoje nadšení z toho všeho. A já už jdu,“ křičela jsem po něm.
Konsternovaně na mě zíral. Trochu poulil oči a měl decentně pootevřenou pusu. Nehodlala jsem čekat, až se probudí. Proklouzla jsem pod jeho paží, stále opřenou o knihovnu, a vypadla z té místnosti jak namydlený blesk.
8) Dennniii (19.06.2013 12:13)
Moc se těším na pokračování!!!!!!!!
7) Lenka (18.06.2013 22:07)
Moc se těším na pokráčko.
6) emam (16.06.2013 21:24)
Hmm a kdy bude pokračování nemůžu se totiž dočkat
5) Lucka (14.06.2013 19:26)
skvělé Chudák Edward ani se nedostal zase ke slovu. Ta ho vyvádí tedy z konceptu
4) Seb (14.06.2013 19:13)
Tak to jsem zvědavá, kdy se s ním dá Bella dohromady,pořád působí dost zatvrzele. Jinak moc hezká kapitola.
3) crystalline (14.06.2013 18:52)
Teda těm upírům něco jako ne nic neříká Nedivím se Belle, že je tak naštvaná..
9) leelee (28.07.2013 20:23)
párty nebo studyjní odpoledne momentálně se neumim úplně zorientovat, ale to se nejspíš srovná