Sekce

Galerie

/gallery/Forever with you perex.jpg

Chystáme svatbu

Uvažovala jsem, co dělá banda upírů a míšenců, když se vrátí z podobné bitvy. Ale že začnem hrát to Monopoly, ve kterém nás Aro vyrušil, mě nenapadlo ani ve snu. Ostatně, nebyla jsem sama, i Jane a ostatní bývalé členy gardy udivil ten klid.

„Myslím, že chápu, proč jsi za tohle Volterru vyměnila,“ naklonila se ke mně Jane a usmála se. Bylo načase udělat něco s tou její vizáží přísné gardistky. Chytila jsem ji za ruku odvlekla k sobě do pokoje.

„Co to děláš?!“ vyjekla, když za námi zapadly dveře. Šibalsky jsem se na ni usmála a zapnula hi-fi. Nějaká klavírní hudba. Poznala jsem v ní Marcusův styl hraní.

„Musíme udělat něco s tvým oblečením, promiň, ale tohle vypadá příšerně,“ oznámila jsem jí a otevřela dveře do šatny.

„Hele, všimla sis, jak na tebe Tobi kouká?“ zeptala jsem se jí a vytáhla ze šuplete černé legíny. Jenže co k nim?

„No, všimla,“ broukla a poslušně si sundala tu hrůzu, co měla na sobě.

„A?“ tahala jsem to z ní, jak z chlupaté deky. A pak jsem se natáhla do poličky nad sebou a vytáhla bledě modré šaty na špagetových ramínkách. Jo, to by šlo.

„Je pěkný,“ uznala a prohlídla si podané šaty. Já převrátila oči v sloup.

„Jenom?“ pozvedla jsem obočí a zadívala se na ni.

„No dobře, je krásný,“ kapitulovala.

„Ale?“ dodala jsem za ní a posadila ji před zrcadlo. Ten příšerný drdol prostě musel pryč.

„Ale copak se mu můžu líbit, když mě znal jenom jako tu mrchu?“ povzdechla si a zadívala se do zrcadla na svůj odraz. Ty zlaté oči ji nehorázně slušely.

„Řekla bych, že se mu líbíš už teď. A počkej, až tě pozná tak, jak tě znám já,“ prorokovala jsem jim a rozpustila tu otřesnost, co měla na hlavě. Hned to bylo koukatelnější. A když jsem ji vlasy pročesala, vyžehlila a zpevnila lakem, mohla jsem být naprosto spokojená. Ještě jemný make-up a mohly jsme se vrátit mezi ostatní.

Jak jsem čekala. Tobias se zarazil ve své činnosti, kterou bylo házení kostky, a zíral na Jane, jako na zjevení. Já zase zírala na něj. Nezažila jsem, aby se přidal k nějaké naší společné aktivitě, pokud tedy nepočítám trénink.

Přidali jsme s Jane ke druhé hře, tu první jsme je jen sledovali. A že bylo na co se koukat. Všichni se dohadovali o různých splátkách, uplatcích, poplatcích a kdoví o čem ještě. Nejvíce bylo slyšet Emmetta a Camillu. No prostě sourozenci. Tak urputně se mezi sebou dohadovali, že si ani nevšimli, jak hezky je obehrál Carlisle. To přísloví, že tichá voda břehy mele u něj platí nejspíš dvojnásob. Nejprve málem podřízl Ara a teď tohle.

Ono, druhá hra vypadala podobně, jen přibylo těch hadájících se dvojic. Přidala jsem se já s Marcusem. A večer jsem mu pak tu porážku hezky oplatila. Teda, hrát si celou noc na ledovou princeznu mě stálo všechny síly, takže, když pak k ránu zmizel, pořádně jsem si oddechla.

„Ty, Eve, nešla by sis zatrénovat?“ nakoukl do ložnice Felixova hlava poté, co způsobně zaklepal. A vlastně proč ne. Konečně mu budu moct dát na frak.

„Meč, nebo ne?“ zeptala jsem se ho v tréninkové hale. Já bych teda byla pro ten meč.

„A umíš s tím vůbec?“ zeptal se mě s ušklebkem. Ďábelsky jsem se na něj usmála a jeden mu hodila. Chytil ho bravurně, jenže pak do haly vešel Tobias a bylo po srandě. Jestli něco nesnášel, tak to bylo házení těmi novými meči po upírech. Spražil nás oba zlým pohledem. Který mu velmi rychle zjihl, protože se ve dveřích objevila Jane.

„Tak tohle chci vidět,“ oznámila nám a posadila se na lavičku u kraje. Tobi si okamžitě přisedl k ní. Oba se na sebe usmáli, viděla jsem, jak Jane cukla ruka směrem k té jeho. Pak na mě Felix zaútočil a musela jsem se soustředit na něco jiného. Ale ne moc dlouho, trvalo to snad minutu a bylo hotovo. Felixův meč jsem držela v ruce a svým mu mířila na krk.

„No ty vole,“ vydechl neveřícně a hleděl na mě mírně vykuleně.

„Cam a Tobias jsou skvělí trenéři,“ trhla jsem rameny a vrátila Felixovi meč.

„Naučíš mě to taky?“ zeptala se Tobiase Jane a nahodila prosebný kukuč. Myslím, že v tu chvíli by jí Tobias odkýval úplně všechno, včetně vlastní sebevraždy. Tak jsem si s nimi prohodila místo a sledovala je. Jane byla chápavější než já na začátku a šlo jí to. Felix taky nebyl špatný, ale postrádal tu holčičí mrštnost, tak to kompenzoval mužskou silou, která zase chyběla mě a Jane.

„Tady jsi!“ vytrhl mě ze sledování Alicin ječák. Nadskočila jsem na lavičce úlekem a hledala původce. Stála ve dveřích, ruce založené v bok, netrpělivě si podupávala nožkou a koukala přímo na mě.

„Jak si to jako představuješ, takhle se zařizuje svatba?“ osopila se na mě. Vstala jsem a začala jsem pomaličku couvat. Normálně z toho malého skřítka šel strach. A jako na potvoru, zrovna ona pronikla přes můj štít. A tak jsem vsadila na okamžité rozhodnutí. Rozběhla jsem se pryč. V protějších dveřích jsem potkala Marcuse. Bleskově jsem mu skočila kolem krku a použila ho jako štít.

„Co se děje?“ zeptal se mě nechápavě a koukl na Alici.

„Co se děje? Místo, aby začala dělat něco s tou svatbou, si tady hraje se zbraněmi!“ žalovala na mě a Marcusovi se na tváři pomalu rozléval úsměv.

„Času je dost, Alice. Nemusíme se brát hned zítra,“ podíval se na ni smířlivě a já se postavila na zem.

„Jo, chci si chvilku užít pozici snoubenky. Ještě jsem si na ni ani pořádně nezvykla, a ty už bys ze mě dělala rovnou manželku,“ přidala jsem se a chytila Marcuse za ruku. Alice na nás chvilku koukala, jakoby čekala, kdy někde někdo vyskočí a vykřikne apríl. Když se tak nestalo, probodla nás vražedným pohledem.

„Tak se aspoň domluvte co a jak,“ pokusila se ještě, ale když se ani tak nesetkala se souhlasem, odešla s haly s tichým vrčením pod nosem.

„Co to bylo?“ vydechla nevěřícně Jane a ukázala mečem na dveře, ve kterých Alice zmizela.

„Alice,“ trhl Tobias rameny. Podle toho, co nám Cam vyprávěla, ji Tobi pořádně poznal při zařizování Camilliny svatby. Pravda, tenkrát měla šibeniční termín jeden měsíc.

„Nechceš si zahrát na piano?“ zeptal se mě Marcus zničehonic a já nadšeně kývla.

„Můžem poslouchat?“ zaprosila Jane a Felix se přidal. Nakonec se nám do pokoje nahrnuli i Demetri s Emmou a Cadal s Jasonem.

„Asi jsem nervózní,“ šeptla jsem Marcusovi do ucha a ukázala mu, jak se mi třesou ruce. Vzal je do těch svých a podíval se na mě.

„Neboj se,“ řekl mi konejšivě a položil mi prsty na klaviaturu.

„Zahrajem Tajemnou zahradu?“ navrhl jednu z nejkrásnějších skladeb, kterou jsem ho kdy slyšela hrát. A navíc, uměla jsem ji. Když jsme začali, moje nervozita se vytratila a byl tady jen Marcus, já a piano.

Ani jsem si neuvědomila, že je konec, dokud naše publikum, rozšířené a Edwarda, Bellu i Esmé s Carlislem, nezačalo tleskat. A prosit o přídavek. Tak jsme přidali moje oblíbené Numb.

„Pojď mi taky něco zahrát,“ podívala se Bella na Edwarda prosebně. Ten se na ni jen usmál a kývl na souhlas. Zbytek našeho publika se taky nějak rozpustil, až jsme s Marcusem zůstali v pokoji sami.

„Něco pro tebe mám,“ usmál se na mě a zalovil v kapse bundy. Pak si přede mě klekl na koleno.

„Já vím, že už jsem to jednou udělal, ale nevypadalo to tak, jak mělo. A navíc mi chyběla jedna dost podstatná věc. A proto se tě ptám znovu. Evelyn Delario, staneš se mou ženou?“ zeptal se mě a otevřel sametovou krabičku. Na polštářku ležel nádherný prstýnek z bíleho zlata s malým kamínkem.

Přestože se mě ptal již podruhé, znovu mě to dojalo. Svezla jsem se na zem vedle něj a chytila ho kolem krku.

„Ano,“ vzlykla jsem mu do ucha a nechala se zvednout ze země. Posadil se do jednoho ze sedacích vaků a tiskl mě k sobě.

„Co je to za kámen? Má hezkou barvu,“ zeptala jsem se ho po chvilce.

„Zlatý topaz. Má barvu tvých očí,“ usmál se na mě a objel špičky prstů kontury mých očí.

„Miluju tě, víš to?“ pousmála jsem se a prohlížela si prstýnek. Vedle ucha se mi ozval melodický smích.

„Co když řeknu, že nevím?“ zeptal se mě s úsměvem.

„Tak tě o tom budu neustále ujišťovat,“ šeptla jsem mu do ucha a jemně ho políbila.

„V tom případě, ne nevím to,“ oplatil mi Marcus šeptnutí i polibek.

„Co uděláme s tou svatbou?“ navrhla jsem po chvilce vzájemného ujišťování.

„To zaleží na tom, jakou svatbu bys chtěla. Já se zařídím podle tebe,“ poznamenal a pohladil mě na zádech. Stulila jsem se mu do náruče.

„Jenže aby se to líbilo i tobě,“ kuňkla jsem tiše.

„Evelyn, já jsem šťastný už jen proto, že si mě chceš vzít, ale dobře. Když jinak nedáš, vyber si datum a místo, já zařídím líbanky,“ navrhl a chytil mě za bradu.

„Tak jo, co třeba někdy v létě?“ zeptala jsem se ho a v duchu to začala malovat v zářivých barvách.

„Hm, svatby v létě jsou nádherné. A kde?“ vytrhl mě z mých myšlenek. Kde? To je dobrá otázka.

„No, vzhledem k tomu, že pan ženich je z královské krve, nebyl by marný nějaký hrad, nebo zámek,“ podotkla jsem a Marcus se rozesmál

„Hele, a zařídíme si všechno sami? Nebo to svěříme našim skvělým svatebním agentkám Camille a Alici?“ zeptala jsem se nahlas a podívala se na dveře. V ten moment obě jmenované vtrhly dovnitř a začaly s prosíkem.

„Evelyn, bude nádherný. Zařídíme hrad, výzdobu, šaty. Ale oddávat vás bude asi Carlisle jestli bude sluníčko. Ale to nevadí, fotky uděláme ve stínu. Bude to překrásné, prosím, že nás necháš to všechno nachystat,“ škemrala Cam s Alicinou vydatnou pomocí. Zvedla jsem hlavu a podívala se na Marcuse. Koutky mu cukaly ve špatně utajovaném smíchu.

„Tak jo. Ale mám právo veta. Šaty si taky vyberu sama a pošlem oznámení volterrskejm,“ zasmála jsem se ďábelsky nad tou představou.

„Ostatně, Athenodora a Sulpicie by určitě chtěly přijet. Pokud je tedy ti jejich pustí,“ dodala jsem zamyšleně. Camilla s Alici na mě hleděly jak na blázna a Marcus se otřásal v záchvatu smíchu.

„To poslední byl vtip. Na zbytku ale trvám,“ upřesnila jsem a holky se přidaly k Marcusovi.

„Datum už máš?“ obrátila se na mě Alice a já se zamyslela.

„Třicátého července,“ napadlo mě zničehonic, „ten den se narodila babička,“ vysvětlila jsem Marcusovi a on chápavě přikývl. Věděl, co pro mě znamenala a hlavně to dokázal pochopit.

„Bude lehce pod mrakem, ale moc hezky,“ oznámila nám Alice po chvilce nahlížení do budoucnosti.

„A co takhle vypouštění bílých balónků?“ navrhla Camilla a začala si zapisovat do notesu. Jako by ho se svou pamětí potřebovala.

„Chceme balónky?“ zeptala jsem se Marcuse a on odpověděl za mě.

„Nechceme balónky,“ zamítl, ale u holubic bylo vidět, že tahle představa se mu zamlouvá. Tak jsem řekla ano, ale jen pod podmínkou, že jich nebude celé hejno. Pět stačí. Jenže byla jsem upozorněna, že liché číslo není dobré, tak jsme to zvedli na deset. Ale ani o ptáka víc.

„No a když už to bude na hradě, nebyl by marný kočár, který doveze nevěstu. Jen budeme muset koupit bílé koně, mám jen vraníky, hnědáky a ryzáka,“ zamyslela se Cam nahlas.

„A co takhle vraníka a dámské sedlo? Za předpokladu, že mě v něm naučíš jezdit,“ navrhla jsem svůj sen.

„To není špatný nápad,“ uznal Marcus a Cam se toho nadšeně chytila. Okamžitě mě donutila převlíct se do něčeho sportovnějšího a už mě hnala do stáje. Jestli chci na svatbu přijet v dámském sedle, musím se nejdřív naučit jezdit v tom anglickém. A hned mi doporučovala menší černou kobylku. Mě se ale líbíl ten velký černý hřebec.

„Skvělý vkus. A máš štěstí, je to strašnej mazel, takže by tě neměl shodit,“ usmála se na mě a ukázala mi, jak ho správně vyčistit, nasedlat a nauzdit. A mě začaly další tréninky. Jezdecké. Když o měsíc později dorazilo dámské sedlo, ušité na míru a speciálně pro svatbu, nemohla jsem se dočkat, až začnu jezdit v něm. Vzápětí jsem posmutněla, protože Cam dorazila s jiným. Taky dámským sedlem, ale úplně obyčejným.

Někdy mezitím jsme s Alici vybraly ten pravý hrad. Světe div se, našly jsme ho v Švédsku. Gripsholm.

Demetri si udělal kurz umělecké fotografie a další starost byla z krku. Zařídily jsme taky svatební tabuli pro naše spotřebitele lidského jídla.

Marcus dělal spoustu tajností se svatební nocí a cestou. Nechtěl mi prozradit vůbec nic. Ani kam vlastně pojedeme. Alice mu se vším pomáhala, ale ani z ní jsem to nedostala. Bylo jasný, že ostrov Esmé to nebude. Tam byl skoro každý a Marcus nerad někoho napodobuje. Abych mu to oplatila, dělala jsem tajnosti s oblečením. Jeho i mým. Jeho míry jsem měla v oku i ruce, takže nebylo těžké něco vybrat. S mými šaty mi nakonec holky přeci jen pomohly, ale jen tak, že donesly katalogy nejnovějších modelů a snaživě zakroužkovaly ty podle nich nejhezčí. Všechny byly nádherné, ale ani jedny mi nic neříkaly. A tak jsem prolistovala celý katalog, ne jen zakroužkované stránky a zamilovala jsem se. Obrazně, samozřejmě. Byly nádherné, s prodlouženým korzetem bez ramínek a delší vlečkou. Jednoduché, bez ozdob, až na vyšívané lemování korzetu a výšivky na sukni a vlečce. Nechtěla jsem ani závoj, jen korunku. A na nohy spíš vyšší boty, než lodičky, nakonec jsme s Cam vybraly botičky do půl lýtek, s ohledem na můj živý odvoz. Alice sice hudrovala, že jsou šaty až moc jednoduché, že bez závoje budu vypadat divně a to všechno bez nazírání do budoucnosti. Ale neukecala mě. Já měla vybráno a tím to pro mě haslo. Zbytek jsem přenechala holkám a vložila do nich plnou důvěru. A věnovala se jen Marcusovi a občasným vyjížďkám z Cam. Prý jsem byla pilná žačka a naučila se všechno hodně rychle.

Těm vyjížďkám častěji, než Marcusovi. Pořád někam volal, něco domlouval a nechtěl mi říct co. Nejspíš ty líbánky. Tak jsem si aspoň volala s Jane. Když Tobias, dva měsíce po tom střetu s Volturiovými, odjel zpět na Kamčatku, Jane jela s ním. Alec a Felix taky a podle všeho ani jeden z nich nezůstal na ocet. Občas jsme se všichni sešli přes Skype a sdělovali si novinky. Na jejich straně oni tři a na té naší jen já s Demetrim. Marcus se občas jen mihnul a pozdravil je všechny. Pak vzal telefon a zase někam zmizel.

„Že já ho nechala zařizovat ty zatracený líbanky. Poslední dobou pomalu nevím, jak vypadá,“ postěžovala jsem si ostatním přes mikrofon. Demetri mě smířlivě objal kolem ramen a povzbudivě se na mě podíval.

„Chce aby to všechno bylo dokonalé. Vždycky to tak chtěl a jiný už nebude,“ poznamenala Jane a usmála se do kamery.

„Já vím, ale občas bych byla radši, aby to celé byl propadák a on byl zase se mnou. I Alice ho vidí častěji než já,“ posmutněla jsem.

„A co je nového u vás?“ změnila jsem rychle téma a nahodila šťastný obličej. Jane na to snad čekala. Začala nadšeně vyprávět, jak s ostatními trénuje, jak jí Tobias dává soukromé hodiny a jak spolu chodí na lov. Tobi se totiž nechal kousnout Mathyasem a je z něho Noctu. Pak dotyčný jmenovaný vešel do pokoje a zamával nám. Líbnul Jane do vlasů a zeptal se jí, jestli nechce dovézt něco z města. Jel si pro pár nových knížek.

„Hlavně mi prosím tě dovez sebe, víc nechcu,“ usmála se na něj.

„Eve, můžeš ji na chvilku postrádat? Bych se s ní rozloučil za dveřma,“ zeptal se mě a tázavě zvedl obočí. Zazubila jsem se na něj a kývla.

„To bys normálně neřekla, kolik je v těch míšencích vášnivosti,“ pronesl Felix vážně a jako potvzení jeho slov se od dveří ozvala dutá rána. Někdo narazil na zeď. Uvažovala jsem, jestli Jane nebo Tobias. „kam se na ně hrabou upírky,“ dodal Felix vzápětí a zasněně se usmál.

„Náhodou, já jsem se svou upírkou naprosto spokojený,“ ozval se mi vedle ucha Marcusův hlas a já úlekem nadskočila. Ložnice byla tak načichlá našim pachem, že jsem ani necítila jeho přítomnost.

„Ale Eve s tím svým asi ne. Prej pořád někde lítáš,“ uchechtl se Felix. Měla jsem chuť roztrhnout ho vejpůl. Bohůžel byl daleko, tak jsem aspoň vrčela. Hodně hlasitě.

„Už nebudu, všechno je zařízené. Teď už zbývá jen náš příjezd,“ usmál se na mě omluvně a posadil si mě na klín. Přitulila jsem se k němu a zhluboka nasála jeho osobní vůni.

Jane otevřela dveře a vrátila se zpátky na své místo. Ještě pořád jí hořely oči.

„To bylo dlouhý loučení. Jak dlouho ho neuvidíš, dvě hodiny?“ zeptala jsem se jí se smíchem.

„Hůř, jednu,“ povzdechla si a mezi námi vybouchla nálož smíchu.

„Jé, ahoj Marcusi,“ všimla si mé drahé poloviny.

„A do té zdi vrazil kdo, on nebo ty?“ dotázal se jí Dimko, když smích ustal.

„Co? Jaká zeď?“ vyhrkla Jane nechápavě a otočila se, aby nejspíš šla překontrolovat škody. Jakmile nám ukázala záda, bouchli jsme znova.

„Takže ty,“ pronesl Alec a setřel jí z trička popadanou omítku.

„Jakto, že si to nepamatuju?“ zeptala se Jane sama sebe a sedla si zpátky na své místo.

Rozloučili jsme se o hodinu později. Tobias dorazil zpět, Felix odběhl za Danielou, Alec zase za Andy a pro Demetriho si přišla Emma.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

13)  LuciseQk (06.11.2010 14:05)

suupeer, dámské sedlo. mmMMm.... těším se na pokračko :) :)

Fanny

12)  Fanny (05.11.2010 18:41)

No jo no, když máš na starosti tolik koní a povídky ti zaberou docela dost času a meče nejspíš taky. Já vim svý kolik mi škola, povídky (které pouze čtu) a koně zaberou času...A hold některř lidé nechápou nebo nechtějí pochopit, že někdy má člověk více zájmů.

Kamikadze

11)  Kamikadze (05.11.2010 14:38)

Fanny, někdy až moc, ale Alek má naštěstí pochopení, což se ovšem nedá říct o trenérovi, nelíbí se mu ani meče, ani to, že píšu povídky

Fanny

10)  Fanny (04.11.2010 22:53)

Jo kdo by neznal Albertovec nebo o něm alespoň neslyšel...No tak to máš práce dost a ježdění snad taky ;)

Kamikadze

9)  Kamikadze (04.11.2010 21:31)

momentalně připravujem koniky na přezimování, takže přiježďujem, přiježďujem a přiježďujem, občas něco malýho skočíme, jinak se věnuju parkuru, v péči mám koní, že nevím, co s nima, jednoho valacha, jednoho hřebce a dvě kobylky, znáš hřebčín Albertovec? Tak kousek odtama mame takový malý soukromý oddíl

ambra

8)  ambra (04.11.2010 21:19)

No tak nejdřív mě položily ty Monopoly. Po bitvě . Jane a Tobi a likvidace drdolu:D .
Pak asi tisíc dalších vět, ovšem ani o ptáka víc mě zabilo .
Já to nechápu - nesnáším zařizování čehokoliv, tak jak to, že v Tvém podání si to užívám a mám chuť vytáhnout svatební katalogy?!?!:D
Kami, úžasný. Opět.

Fanny

7)  Fanny (04.11.2010 20:14)

Spíše rekreačně, trénuju v oddíle na Suchdole, na Slapech a starám se o jednu kobylku u nás v Roztokách. A co jezdíš?

Kamikadze

6)  Kamikadze (04.11.2010 19:45)

závodně, a ty?

Fanny

5)  Fanny (04.11.2010 19:19)

jo jo jezdim předpokládám, že ty jo...

Kamikadze

4)  Kamikadze (04.11.2010 10:50)

Fanny, ty taky jezdíš?

Fanny

3)  Fanny (03.11.2010 22:52)

Prostě a jednoduše dokonalé a moc jsem si užila i ty hodiny ježdění...

Linfe

2)  Linfe (03.11.2010 14:37)

Kami, to bylo moc pekne, ale pořád jenom přípravy těším se na tu opravdovou svatbu víš?

sfinga

1)  sfinga (02.11.2010 22:14)

Krásná kapitola na dobrou noc, bude se mi krásně usínat. Miluju tvé Volterské, jsou lidští a jsou fajn. Je prima, žes neudělala z Jane mrchu, jak je obvyklé.
Jen by mě hergot zajímalo, co chystá Marcus za překvapení?
Kami, přidáš další díl brzy? Nemůžu se dočkat.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek