Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Emmett%20a%20lesní%20panna.jpg

Volná parafráze na Františka Ladislava Čelakovského

Tahle lehká parodie vznikla po úvaze, že když se kolem Forks vyskytují upíři a vlkodlaci, kdo ví, jaká mýtická havěť se tam ještě po lesích může prohánět? Dějově spadá na začátek Stmívání, ale vlastně se to mohlo stát kdykoli, když Cullenovi společně lovili.

Doufám, že se budete bavit jako já, když jsem to psala.

U Cullenů dneska spolu

sedí všichni kolem stolu.

Alice má temné zvěsti,

Emmet marně svírá pěsti,

Carlisle s Esme zachmuření,

Jasper trpce zuby cení,

Rosalie, jak strach jí káže,

zoufale se bratra táže:

„Cos to zase tropil, Edy,

to se v tobě hnuly ledy?“


Edward zkroušeně se tváří,

oči mu však divně září:

„Ve škole dnes bylo husto,

ta dívka je moje gusto,

její krev mi tuze voní,

a teď toužím jenom po ní.

Chtěl bych utéct do daleka,

neboť – co mně tady čeká?“

Edward sedí, hlavu v dlaních,

rozhodnutí je teď na nich.


Esme praví: „ Nikam, synu,

neneseš ty na tom vinu,

ale od věci tu není

preventivní opatření.

Lépe sneseš svoji trýzeň,

když nebudeš míti žízeň.“

„Jdeme lovit,“ Carlisle velí,

„nebo skončí život Belly.

Pro všechno, co je nám svaté,

zůstanou ti oči zlaté.“


Vyrazili v v tmavé lesy,

jak by honili je běsi.

Stopují a jdou po čichu,

tiše letí v lesním tichu,

kořist svou si chtějí lapit,

a její se krve napít.

Lesní zvěř však není tupá –

když je honí tahle tlupa,

utíká tak jako jelen,

jenž byl do zadnice střelen.


„Rozdělme se,“ Jasper vece,

„takhle nechytíme přece

ani starou chromou krávu,

když budeme lovit v davu.“

Poslechli tu dobrou radu,

rozdělili svoji řadu,

jeden v křoví, druhý v houští,

třetí kol řeky se pouští,

běží, každý jinam skočí,

až se sobě ztratí z očí.


Emmet spěchá temným hájem,

o medvědy má dnes zájem,

ale zatím marně hledá

ta zvířata tmavohnědá.

Tu však dusot se sem blíží,

jeleni mu cestu zkříží.

Stádo vede jelen malý,

a jak se tak blíží zdáli,

chudák Emmet oči valí

a myslí, že zrak ho šálí.


Na jelínku podkasaná

sedí sobě lesní panna.

Nohy nahé, šat jí vlaje,

jako víla kouzelná je,

černých vlasů bujná hříva,

na Emmeta se usmívá,

oči jako temné tůně

a ta její žhavá vůně…

Zve ho s sebou, ručkou kyne,

když ho na palouku mine.


Emmet stojí, tiše hledí,

přelud mizí v soumrak šedi,

a pak, zmámen lesní vílou,

rozběhl se s novou silou,

zapomněl i na svou milou,

na svou Rosalii bílou.

Neví chlapec, že se mýlí,

zrádné že jsou lesní víly,

že vždy chlapce omámily,

o hlavu jej připravily.


Emmet letí jako střela,

před ním se už něco bělá,

ze všech svých sil uhání,

až jelena dohání.

A pak ještě v rychlém letu

strhne dívku z jeho hřbetu,

V náručí ji tiskne, líbá,

což je jeho velká chyba.

A za tu se krutě platí,

chudák Emmet hlavu ztratí.


Opodál v tom černém lese

Alice teď roztřese se.

Vnitřním zrakem vidí Emma –

na ramenou hlavu nemá!

A už volá Rosalii,

přes les pro ni rychle pílí.

Rosalie se řítí v lesy:

„Emmete, ach, kde jsi, kde jsi?

Alice teď měla vizi,

že jsi, hochu, v pěkné krizi!“


Před Rosou teď otevře se

mýtina v tom temném lese,

Emmet klesá v mokrou trávu,

bosonožka mu rve hlavu.

„Zadrž,“ volá na ni Róza,

„nebuď přece hloupá koza,

hubit lidi je tvá práce,

my jsme ale jiná ráce.

Koukej mi tu hlavu vrátit

a pak se hleď rychle ztratit!“


Divoženka trofej pouští,

pak se ztrácí v lesní houšti.

Rosalie hlavu sbírá,

v náruči ji něžně svírá,

přikládá ji tam, kde tělo

před chvílí ji ještě mělo.

Hlava vrůstá tam, kam patří,

než bys napočítal do tří,

Emmet mrká, pak se zděsí,

zkroušeně svou hlavu svěsí,

sotva Rosalii vidí,

jako malý kluk se stydí.


„Odpusť, lásko,“ špitá tiše,

studem chlapec sotva dýše.

„Osle,“ dí pak jeho půle,

„nebyla to tvoje vůle.

Lesní panny kouzla klamná

rozžhaví tě víc než kamna.

A když hoříš jako plamen,

pak je s tebou, hochu, ámen.

Poděkuj pak Alici,

že máš zpátky palici.“

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kajka

12)  kajka (23.03.2016 23:12)


Hanetko, já si tvoje básničky, co píšeš k Ambřiným povídkám, čtu hrozně ráda a moc mě baví. Jste ustálený tandem a vždycky obdivuju, jak skvěle to dokážeš vystihnout. Tak se teď pouštím i do tvé původní poezie a doufám, že mi odpustíš, když moje budoucí komentáře budou převážně obrázkové, popřípadě jednoslovné, protože hodnotit verše je nad moje intelektuální schopnosti.

Kate

11)  Kate (11.07.2013 00:57)

Božské!

10)  ireen (11.03.2012 19:58)

Možná se můj vztah k poezii díky Tobě změní. Mám teď pěkný veselý večer!

jeanine

9)  jeanine (03.06.2011 12:21)

Muhehe
Tak tohle byl teda mazec!!!

Lipi4

8)  Lipi4 (03.06.2011 12:12)

:D :D :D Tak to je celej Emmett

Kristiana

7)  Kristiana (15.05.2011 19:47)


Smíchy k zemi padám
jako kámen, balvan,
a přitom nenalil mi barman,
stačila mi báseň Tvoje
nahradila nápoje,
smetla mě ze stoje.
Pod stolem teď ležím,
končetiny všemi směry,
příště nečtu bez podpěry!

Twilly

6)  Twilly (20.11.2010 22:18)

AMEN

5)   (03.09.2010 18:57)

Z židle padám, rychle vstávám,
po chvíli to stejně vzdávám.
Smíchy čůrám, slzy stírám,
po chvíli do stropu zírám
v domněnkách že umírám.
Následuje oddech velký,
na bolesti hledám léky.
Ze smíchu mě břicho bolí,
stejně se furt jenom culím.
Tvá básnička naprosto úžasná
podruhé mě zas a opět dostává

4)   (03.09.2010 18:14)

Sakra! Co mám psát? Všechny věty, které by se sem hodily, jsou tu už napsané, a navíc by to bylo málo!! No tak aspoň, úžasné

Alorenie

3)  Alorenie (03.09.2010 18:12)

No, teď se radši nebudu ztrapňovat vymýšlením básniček, protože by to tu nesedělo.
Nádhera :D

sfinga

2)  sfinga (22.05.2010 00:30)

Hanetko, ty moje milá,
šíleně jsi okouzlila,
ženskou s duší drsňáka,
co se doma nefláká.
Když má v práci chvilku volnou,
prohrabe se svojí tornou,
a už třímá mobil v pěsti,
snad bude mít dneska štěstí.
Vyhledá v něm na netu,
básničku tvou, tuhletu.
Náladu ji v krátku zvedne,
nic s ní potom v práci nehne.
Díky, díky, ženo milá,
že tě můza políbila.

Bye

1)  Bye (05.05.2010 10:07)

Kdybych pořád jenom chtěla
čekat abych klid tu měla
na přečtení Tvojí básně
mohlo by to trvat krásně
třeba do skonání světa
to už by po nás byla veta!
Takže jsem dnes nelenila,
tiskárnu jsem vyplenila,
abych si to mohla přeci
přečíst třeba na koberci.

Než to přečtu, děti moje
zdemolují dva pokoje.
Na tom mi však nezáleží,
zábava je oč tu běží!
Lahodí mi Tvoje rýmy,
taky rozesmějou šprýmy,
můžu jenom litovati,
co mi moje múza hatí.
Moje slova plynou sama,
však fantazie zaostává!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella