Sekce

Galerie

/gallery/Jacob a Annie.jpg

Dva lidé, dva osudy, které svede dohromady náhoda.

Jacob odešel z domova kvůli nenaplněné lásce.

Annie trpí v nešťastném manželství.

Dostanou ještě druhou šanci?

18+

Annie

Chtěla jsem pryč, chtěla jsem od něj utéct. Ubíjelo mě jen na něj pohlédnout. Pryč byla láska, kterou jsem k němu cítila. Nesnesla jsem jeho doteky, polibky, jeho hlas. Kde jsou ty časy, kdy mi jeho úsměv rozbušil srdce, plné lásky k němu? Pryč. Jsou nenávratně pryč. Když mě poprvé uhodil, byl opilý. Odpustila jsem mu. I podruhé, potřetí, vlastně už ani nevím, kolikrát to bylo. Alkohol se stal jeho milenkou a já trpící manželkou. Stále jsem doufala, že to jednoho dne skončí, ale mé doufání bylo zbytečné. Svitla naděje, že přestane, změní se. Ten den jsem mu chtěla říct, že jsem těhotná, ale nedostala jsem šanci říct ani půl slova. Znovu se opil a znovu mě zbil a já přišla o to nejcennější – o své dítě. Nenáviděla jsem ho, přála jsem si jeho smrt za to, co mi způsobil. Jeho prosby mě nechávaly chladnou, ale nebyla jsem schopná od něj odejít. Strach mě ovládal. Vše se změnilo, když jsem potkala JEHO. To on mě zachránil.

 

„Ann?!“ zařval ode dveří. Srdce mi přestalo bít. Hlasem plným strachu jsem se na něj zavolala, že jsem v kuchyni. Přišel za mnou. K mému překvapení výjimečně nebyl opilý. Usmál se na mě jako dřív, když naše manželství bylo ještě v pořádku a já jeho úsměv tolik milovala. Teď se mi z něj zvedal žaludek, ale musela jsem se překonat a úsměv mu oplatit.

„Jdi se obléct, jdeme na večeři,“ řekl a přešel blíž ke mně. Chtěl mi zastrčit neposlušný pramen vlasů za ucho a já leknutím že mě uhodí, ucukla. Stáhl ruku zpět k svému tělu a odstoupil ode mě dál.

„Dobře, jdu se převléct.“ Rychle jsem odešla do ložnice.

 

 

Jacob

Bella mě nechtěla. Vybrala si jeho a moji lásku odmítla. Moje srdce bylo plné bolesti a nenávisti. Nenáviděl jsem jeho a nenáviděl jsem ji. Nenáviděl jsem ji za to, že jsem ji miloval. Nemohl jsem zůstat a dívat se na to, jak jsou šťastní, musel jsem odejít. Opustil jsem svého otce, své přátele. Svoji rodinu, smečku. Bez rozloučení jsem zmizel a už nikdy se nechtěl vrátit a dívat se na ty dva, jak jsou šťastní.

Kanada. Nevěděl jsem, proč jsem zůstal zrovna tam. Až do té osudné noci.

 

Našel jsem si práci v autodílně, docela slušný byt a pár přátel. Měl jsem nový život, ale bolestné vzpomínky na ten starý. Nechtěl jsem nikam chodit, kromě běhání po lese ve vlčí podobě jsem všechen čas trávil v práci a doma. Ale ten den mě to táhlo ven jako člověka. Žádný les, žádný vlk, jen Jacob. Procházel jsem se ulicemi Kelowna.

Byl páteční večer, všude plno lidí. Procházel jsem kolem menší útulné restaurace a moje oči se zahleděly přes okno dovnitř. Restaurace byla plná. Prohlížel jsem si tváře těch lidí a záviděl jim jejich štěstí, že můžou trávit čas se svými blízkými. A pak jsem ji uviděl. Seděla u stolu s mužem, nejspíš s manželem. Usmívala se, ale ten úsměv byl nucený a plný strachu. Hlavu měla skloněnou a pozorovala své ruce, které si nervózně pohrávaly s ubrouskem. A jeho pohled ji propaloval. Chtěl ji chytit za ruku, ale ona ucukla, lekla se. On ruku stáhl a chopil se skleničky a vínem. Vypil ji na ex, opět si dolil a znovu ji vypil jedním hltem. Ona se na něj podívala a tiše mu něco řekla. On na ni vztekle zasyčel. Její oči plné strachu se rozhlédly po restauraci, jestli je někdo nesleduje, a pak svůj pohled zaměřila na okno a naše oči se setkaly. A já byl ztracen. Nic jiného už pro mě neexistovalo, nikdo pro mě nebyl důležitý, jen ona. Bolest se z mého srdce vypařila a naplnil ji jiný cit. Láska. Láska tak silná, že bych pro ni udělal cokoli. Odvrátila ode mě pohled a znovu vzala do rukou ubrousek a pohrávala si s ním. Musel jsem odejít, ne daleko, jen pryč od okna, abych neupoutal pozornost toho muže. Posadil jsem se na lavičku, která byla naproti restauraci, a čekal. Před očima se mi zjevily její oči, ty krásné hnědé oči plné strachu, strachu z toho muže. Projela mnou vlna vzteku na něj. Jak rád bych v těch očích viděl jiskřičky smíchu a lásky. Nikdy jsem nechápal, jak silný je otisk, vysmíval jsem se těm, co jej poznali, že jsou blázni. Ale nakonec si mě našel taky.

 

Dveře restaurace se otevřely. První vyšel ten muž, byl opilý a potácel se. Za ním vyšla ona. Její drobná postava se ho snažila podepřít, ale on ji odstrčil. Svaly v mém těle se napjaly a tiše jsem zavrčel, když jsem viděl, jak zavrávorala a málem upadla. Pohrdavě se na ni podíval a uštědřil ji sprostou nadávkou. Sevřel jsem ruce v pěst. Jak rád bych se rozběhl k němu a dal mu ránu do jeho opilého obličeje. Pozoroval jsem je, jak odcházejí od restaurace. On šel před ní, ona ho následovala pomalým krokem. A pak udělal to, co neměl. Zastavil se v odlehlé uličce a počkal si, až k němu dojde. A pak ji uhodil, bezdůvodně, bezeslova na ni zaútočil. Rozběhl jsem se k nim. Viděl jsem její tělo, které leželo na zemi a otřásalo se vzlyky. Jak jsem mohl čekat tak dlouho?! Měl jsem zasáhnout už před restaurací! Měl jsem na sebe zlost, že jsem ho nechal, aby jí ublížil. Během pár vteřin jsem byl u nich. Zrovna se chystal na další ránu, ale nestihl to. Moje ruka, sevřená v pěst, se vymrštila od mého těla a zasáhla cíl. Odpotácel se od ní o kus dál. S překvapeným výrazem a krvácejícím nosem se na mě podíval.

„Líbí se ti to?! Hm? Tak odpověz!“ řval jsem na něj a pomalu se k němu přibližoval.

„Za tohle tě zabiju! Kdo si myslíš, že jsi?!“ Pokoušel se mi nahnat strach. Rozmáchl se a chtěl mě praštit. Uhnul jsem a on se svalil na zem.

„Já jsem ten, kdo ti ukáže, jak se ona cítí! Já jsem ten, kdo tě naučí, že ženy se nebijí! Vytluču ti duši z těla, hajzle!“ řval jsem na něj a mezitím jsem se skláněl nad jeho ležícím tělem a dával jsem tomu grázlovi jednu ránu za druhou.

 

 

Annie

Znova mě uhodil a já upadla. Ležela jsem na zemi a cítila jsem, jak se moje tělo otřásá vzlyky. Věděla jsem, že neskončil, že to nejhorší teprve přijde, ale nestalo se. Někdo ho zastavil. Pomalu jsem vzhlédla a uviděla jsem ho. Skláněl se nad Robertem a uštědřoval mu jednu ránu za druhou. Byl to ten muž, který stál venku za oknem restaurace. Ten, kdo rozbušil moje srdce, a já nevěděla proč.

Nechtěla jsem, aby se kvůli mně dostal do potíží a musela jsem ho zastavit.

„Prosím, už stačí. Přestaň,“ zachraptěla jsem. Vzhlédl ke mně a přestal. Podívala jsem se na svého manžela, jak bezvládně leží na zemi, a pocítila jsem obrovskou radost. Konečně poznal, jak jsem se cítila já.

„Odpusť, že jsem nezakročil dřív,“ šeptal, když byl u mě. Podívala jsem se do jeho krásných hnědých očí a to, co jsem v nich viděla, mi vyrazilo dech. Lásku a starost.

Chtěla jsem mu odpovědět, ale nešlo to. Slova mi uvízla v krku.

Vzal mě do náruče. Jeho tělo hřálo a mnou projel zvláštní pocit. Jakoby se mi do žil vlila nová krev. Srdce mi začalo být jako splašené. Moje rty se ocitly pár centimetrů od jeho a já měla chuť je políbit. Zbláznila jsem se, muselo to tak být, jinak by ty pocity, které se ve mně probouzely, když se naše pokožka dotýkala, nebyly možné. Byl to cizí člověk, ale moje tělo, moje smysly i moje srdce reagovaly tak, jako bychom se znali celý život.

„Odvezu tě domů,“ zašeptal a podíval se mi do očí.

„Ne, prosím, nechci se tam vrátit.“

Přikývl. Nevěděla jsem, kam jdeme, a bylo mi to jedno. Věřila jsem mu.

 

 

Seděla jsem na pohovce a čekala, až vyjde z koupelny. Měl malý byt a bylo vidět, že v něm netráví moc času.

„Promiň, nemám tady lékárničku, našel jsem jen tohle,“ klekl si přede mě. V jedné ruce měl papírové ubrousky a v druhé desinfekci.

„Nevadí,“ špitla jsem a zachvěla se pod jeho dotekem, když mi ke rtům přiložil ubrousek, aby mi vyčistil ranku. Projela mnou vlna vzrušení, musela jsem se zhluboka nadechnout.

„Ještě jsi mi neřekla svoje jméno,“ odtrhl pohled od mých rtů a podíval se mi do očí.

„Annie,“ usmála jsem se. „A ty?“

„Jacob,“ oplatil mi úsměv. „Moc mě těší, Annie.“

„Mě taky.“ Cítila jsem, jak červenám. Jeho ruka se dotkla mé tváře a zlehka mě pohladila.

„Annie, já, chtěl bych ti něco…“

Přiložila jsem mu prst na rty, aby přestal mluvit. Nechtěla jsem nic slyšet, toužila jsem jen políbit jeho krásně tvarované rty. Chtěla jsem cítit něhu, lásku a rozkoš a jeho oči mi říkaly, že on mi to všechno může dát. Zlehka jsem se dotkla jeho rtů a odtáhla jsem se. Usmál se na mě a tentokrát se jeho rty dotkly mých jako první. Nejdřív lehce a pak jsem pootevřela ústa a jeho jazyk vnikl dovnitř. Líbal mě tak, jako nikdo před ním. Naše rty spolu tančily v divokém polibku. Chtěla jsem víc, toužila jsem po něm. Toužila jsem cítit lásku. Probudil ve mně touhu, o které jsem si myslela, že je dávno ztracená. A on byl ten, který mi ji pomohl najít.

 

 

Jacob

Sklonila se ke mně a zlehka mě políbila na rty. Zachvěl jsem se. Neznal jsem ji, a přesto jsem věděl, že je moje. Moje navždy. Byli jsme stvořeni jeden pro druhého. Oba jsme museli trpět, aby nás osud svedl dohromady. Usmál jsem se na ni, když se odtáhla od mých rtů, a znovu ji políbil. Nejdřív lehce, ale pak pootevřela ústa a já je svým jazykem začal prozkoumávat. Nesmělý polibek se změnil ve vášnivý. Chtěl jsem ji a cítil jsem, že ona mě taky. Pomalu jsme se postavili, naše rty se ani na okamžik neodtrhly. Vpíjely se do sebe čím dál vášnivěji. Chtěl jsem si ji vychutnat, ale nešlo to. Cítil jsem její touhu a to mě dohánělo k šílenství. Vzal jsem ji do náruče a odnesl do ložnice. Na pár vteřin se naše rty odpojily. Stáli jsme naproti sobě a zbavovali se navzájem oblečení. Ta žena, kterou jsem viděl v restauraci, byla pryč. Přede mnou stála bohyně prahnoucí po sexu. Už jen pohled na její oblé tvary mě přiváděl do extáze. Pomalým pohybem jsem pohladil její ňadro a ona zasténala. Usmál jsem se. Ona mi oplatila stejnou mincí. Dlaní mi po něm přejela a já myslel, že exploduju. Snažil jsem se kontrolovat, abych si ji nevzal hned. Ale její oči mě o to prosily. Nadzvedl jsem ji a její nohy se mi obemkly kolem pasu. Musel jsem ji mít hned a ona toužila, abych si ji vzal. Líbali jsme se naléhavě a nenasytně. Přešel jsem s ní k posteli a pomalu ji položil. Nadzvedla boky a já do ní pomalu vnikl. Byl jsem ztracen, byl jsem k ní připoután a už nikdy jsem ji nechtěl nechat odejít.

 

Annie

Toužila jsem po něm, tak moc. Nadzvedl mě a já obemkla své nohy kolem jeho pasu. Přešel k posteli a položil mě. Jeho oči si mě neustále prohlížely a moje touha pod tím pohledem přímo vřela. Chtěla jsem ho tak moc, až mě tělo bolelo touhou. Zvedla jsem boky a naznačila jsem mu, že si mě může vzít. A on to udělal. Pomalu do mě vnikl a já myslela, že zešílím. Začala jsem mu vycházet svým tělem vstříc, nejdřív pomalu a pak rychleji. Líbal mě na rty, pak jeho rty sjely níž. Jeho polibky mě pálily na kůži, a když našel moji bradavku, chtělo se mi křičet rozkoší. Vzala jsem jeho hlavu do dlaní a přitáhla si ji zpět ke svým rtům. Začala jsem ho hladově líbat. Začal se pohybovat rychleji a tvrději a já už nemohla dál vydržet. Mým tělem projela obrovská vlna uspokojení a já nemohla popadnout dech. Pár vteřin na to i on prožil ten slastný pocit. Dívala jsem se na jeho tvář a věděla jsem, že už nikdy nic takového nechci zažít s nikým jiným, než s ním.

Dívali jsme se jeden druhému do očí a pak se usmáli.

„Nikdy tě nenechám odejít,“ zašeptal a políbil mě na rty. Ještě pořád jsme byli spojeni, byli jsme jako jeden.

„Nechci odejít, nevím proč, ale cítím, že patřím k tobě.“ Připadala jsem si jako blázen, ale bylo tak lehké mu to říct.

„Já vím, že patříš ke mně a vždycky budeš.“ Znovu mě políbil a i přes to, že naše milování skončilo sotva před pár minutami, mnou opět projela vlna vzrušení. A cítila jsem, že on je na tom stejně. Znovu se ve mně začal pohybovat, ale tentokrát si vychutnal každý kousek mého těla a já ten jeho. Milovali jsme se celou noc a usnuli jsme jeden druhému v náručí, až když sluneční paprsky pronikaly oknem do pokoje.

 

 

O pár let později v La Push…

„Jasmíno, kdepak jsi?“ volala jsem na svou čtyřletou dcerku, když jsem stála před domem. Vtom se mezi stromy objevil velký rudohnědý vlk s malou černovlasou uličnicí na hřbetě. Musela jsem se usmát.

„Mohla jsem tušit, že je s tebou.“ řekla jsem. Obrovský vlk se ke mně rozběhl a malá zavýskala radostí. Natáhla ke mně svoje malé ručičky, abych ji sundala z jeho hřbetu, a já ji sevřela v náručí. On se otočil a odběhl mezi stromy. Vzápětí se přede mnou místo vlka objevil můj manžel s širokým úsměvem na tváři.

„Tahle mála potvůrka si chtěla hrát na Červenou Karkulku a já jsem musel být velkej zlej vlk,“ zasmál se a obě nás políbil na tvář.

„Tak pojďte jíst, než vám to vystydne a Billy si hladem okouše nehty.“

Než jsem stačila udělat krok, Jasmína natáhla ručičky ke svému otci, aby ji vzal do náruče. Když se pro ni skláněl, stihl mi zašeptat do ucha, že další na řadě budu já. Zasmála jsem se a dívala se, jak se i s malou rozběhl domů a sázel se s ní, kdo bude mít dřív snědený oběd.

Milovala jsem ho a vděčila mu za svůj život, za to že mě naučil znovu se z něj radovat, ale hlavně za Jasmínu, naše dítě.

Milovala jsem muže, který mi dal druhou šanci na lásku.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Empress

23)  Empress (16.07.2018 20:04)

maryblack

22)  maryblack (26.08.2013 21:22)

Děkuju moc, jsem ráda, že se ti povídka líbila. Děkuji za krásný komentář.

SestraTwilly

21)  SestraTwilly (25.08.2013 23:14)

Maryblack,toto je prvá poviedka ktorú som od teba čítala a musím povedať,že veľmi pekná.Krásne vyjadrené pocity Jakoba aj Annie.To ako Annie Jakob pomohol,zobral ju k sebe a čo sa medzi nimi odohralo si opísala veľmi pekne.No a záver bol ako rozprávka.Som rada,že dostali druhú šancu. :)

Niky

20)  Niky (06.05.2012 10:10)

Moc pěkný příběh s ještě lepším koncem, moc se mi to líbilo

maryblack

19)  maryblack (09.04.2012 21:58)

Děkuju moc, jsem ráda, že se ti povídka líbila :D

KajinaS

18)  KajinaS (09.04.2012 17:03)

Krásně napsaný příběh, který jen přetéká emocemi, zajímavě sepsaný a prostě všechno je super Moc se mi líbí Určitě se k tvým povídkám zase s radostí vrátím :)

maryblack

17)  maryblack (07.04.2012 22:01)

Díky :)

16)  hela (07.04.2012 21:58)

krásné

sfinga

15)  sfinga (06.04.2012 23:59)

Majko, rádo se stalo. My vlčice přece musíme držet pohromadě ;)

maryblack

14)  maryblack (06.04.2012 23:55)

Chtěla bych poděkovat Sfinze za pomoc Ty víš o čem mluvím. Děkuju ti mocinky, moc. Bez tebe nevím jak bych si poradila...

maryblack

13)  maryblack (06.04.2012 20:33)

Děkuju moc

zuzka88

12)  zuzka88 (06.04.2012 20:28)

No páni. Nejsem Jakeova fanynka, ale tohle bylo nádherné. Jacob mi vůbec nevadil, ba co víc, moc se mi tu líbil. Opravdu se ti to moc povedlo, hltala jsem každé slovo. Jsem ráda, že oba našli štěstí u toho druhého.

maryblack

11)  maryblack (06.04.2012 18:44)

Děkuju moc

Lucinka

10)  Lucinka (06.04.2012 15:24)

Moc krásný

Marcelle

9)  Marcelle (06.04.2012 10:05)

Úžasné, nádherné, skvělé

maryblack

8)  maryblack (05.04.2012 23:53)

Děkuju moc!!
Kami - No jo každá mamé svýho vysněnýho hrdinu Jinak to asi nejde
Ireen - Jacob je moje srdcovka, jinak to ani nešlo Jsem moc ráda, že se vám to líbilo

ireen

7)  ireen (05.04.2012 23:48)

Báječné, žívočišné, vroucí, ..tak jako Jacob sám!

Díky!

Kamikadze

6)  Kamikadze (05.04.2012 23:08)

Tak nevím, jestli jsem to komentovala i na FB, ale stejně, naprosto souhlasím s holkama, je to skvěle sepsané, jeden by až vyměnil svého vlka, a... dobře, tohle asi ne, do Alexe má ještě trochu daleko, ale i tak, vážně je to moc hezký :-)

Empress

5)  Empress (05.04.2012 22:01)

Si moje zlato

maryblack

4)  maryblack (05.04.2012 22:00)

Pro tebe všechno Mám radost, že se ti to líbí

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still