Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Double%20trouble.jpg

15. kapitola - Edward sbírá všechny síly, do Bradavic rychle pílí


Kapitolu napsala MisaBells.

Nemocnice u svatého Munga, potom Bradavice

Ještě chvíli tupě zíral do prázdného rohu po tom stvoření, načež obrátil svou pozornost ke stále kouřící bandasce. Už to nesmrdělo tak divně, napadlo ho. Vzal ji do ruky a opatrně nahlédl dovnitř.

„Normální krev, ne? Z čeho by asi tak byla? Bella ví, co mám rád… Nenechala by mě pít nic nebezpečnýho. Jenže Jacob… Co když do toho v nestřežený okamžik… Ale co, mrtvý už stejně jsem, tak – vejdi a neuškoď. Moc,“ dodal, než si volnou rukou zacpal nos a napil se. Jakmile se mu ústa zalila krví, zkameněl. Fakt se mu něco otřelo o jazyk? S plnou pusou zvažoval, jestli to má, nebo nemá spolknout. Sice lovil zvěř, ale polykat dobrovolně mouchy? Nemysli na to, nemysli na to, nebo budeš zvracet!

Po očku nahlédl do bandasky – v puse stále krev s tou věcí. Lehce s ní zatřásl a… Bylo to tam! Něco v tom plave!

Připomínal v tu chvíli osvěžovač vzduchu. Červená krev se kolem něj rozprostřela v lehkých kapičkách a Edward znovu pohlédl do bandasky. Několikrát zamlaskal, aby se mu vrátila jeho původní chuť. Co to jenom sakra bylo?! Naklonil bandasku na jednu stranu, pak na druhou, nakonec vstal a šel po stopách krve. Mezi tou dokonalou vrstvou na podlaze leželo cosi bílého.

„Larva! Jacobe, ty bestie čtyřnohá!“ vrčel, než se k tomu sklonil blíž. „No to snad… Kde tu krev vzala? To jsou… Neeee… No fakt! Kroupy! Oni tu mají kroupy?“ divil se. V tu chvíli mu vyplivnuté krve přišlo líto. Takové plýtvání. Vrátil se k bandasce a s klidným svědomím ji vysál. Ovládl nutkavý pocit vypláznout jazyk a vzít si ještě kapky na stěnách, kam až by dosáhl. „Tak tohle byla ta nejhnusnější věc, jakou jsem kdy pil. To by mě zajímalo – vlastně raději ani nezajímalo,“ opravil se, zavrtěl hlavou a zpacifikoval důkazy. Tu podlahu asi nezachrání, ale bandaska tu zůstat nemůže. Má na to celou noc, aby z ní udělal něco hodně malého, nenápadného, kouzelného…

Se svítáním se už bandaska nepodobala bandasce a její obvod se radikálně zmenšil.

Když pak přišel ten obr, jaký ho předtím uvrhl sem, aby mu popřál dobré ráno a přinesl mu snídani, byla z bývalé nádoby malá kulička, kterou Edward lehce strčil do kapsy.

„Vyhajaný?“ zeptal se obr.

„A vy?“ vrátil mu stejně dementně Edward.

„Ředitel by vás rád viděl, pane Diggory, jak se dnes cítíte?“ změnil přístup.

„Fantasticky. Mimochodem, máte moc pěkné šaty,“ pochválil ho Edward a nadechl se. Bylo mu mnohem lépe. Tak moc, že by dokonce ustál i zlatohlávka.

„To je pracovní plášť,“ ucedil namíchnutě obr. Edward na něj spiklenecky mrkl.

„Můžu jít sám, nebo mě to zase kopne?“ zeptal se těsně předtím, než vykročil ze dveří.

„Můžete sám, ale já vás doprovodím.“

Nešli moc dlouho, to ne. Edward si v klidu prohlížel zdi kolem sebe. Pohyblivé obrázky mu po těch pár dnech přišly docela přirozené. Co ho zarazilo, bylo koště uprostřed chodby. Samo.

„Vytírá,“ hlesl užasle Edward.

„A co jiného, by dělalo? Tančilo kankán?“ odfrkl si obr.

„Ono umí kankán?!“ vyjekl překvapený Edward a obr na malý moment nevěděl, co říct. Možná proto chytil Edwarda pod rukou a vedl ho beze slova dál. „V tom bude nějaký trik…“ mumlal si Edward a otáčel se přes rameno, aby u koštěte našel nějaký provázek.

„Nikam nechoďte,“ poručil obr. Edward se jen ušklíbl. Jako kdyby měl kam jít. Ten velký chlap zmizel a vrátil se s tamtím kníračem.

„Dobré ráno, Cedriku! Jak je vám?“ zahlaholil ředitel a roztáhl náruč. Už už se Edward chystal s jekotem vzít do zaječích, když si vzpomněl na Bellin dopis.

„Fantasticky. Jako kdybych spal několik dní. Uplynulé dny byly opravdu zvláštní, pane řediteli. Děkuji, že jste mi dal šanci přijít na to, kdo jsem. Omlouvám se za všechna příkoří, která vznikla díky mně,“ začal Edward a propaloval ředitele pohledem. Řekl by tohle ten Tamten?

„No vida…“ hlesl knírač, „takový pokrok za jedinou noc… Vynikající, vynikající. Ihned dám vědět profesorovi Brumbálovi,“ radoval se knírač a mnul si ruce. Edward jen stál, zubil se a čekal. Jestli ho zase zkusí narvat do toho krbu, co bude proboha dělat?!

V ředitelově pracovně se musel posadit. Vypadalo by divně, kdyby stál. Tohle věděl i bez Belliny rady. Knírač vzal klacek – ehm, hůlku – a mávl s ní. Z konce vyšlehlo malé modré světlo a do krbu vběhlo cosi jako radioaktivní bobr. Normálně to zářilo. V Edwardovi začala hlodat otázka, co to bylo, jenže kdyby se zeptal, nejspíš by si zadělal na pěkný průšvih.

„Bobr?“ vydechl nakonec. Snažil se znít nenuceně a vyrovnaně.

„Můj patron? Ach, samozřejmě. Můj otec jej měl také, ale moje dcera má veverku. A váš?“ zeptal se. Edward zkameněl. On tohle taky má mít? Krucinál!

„Neříkejte, že to nevíte, pane řediteli. V nemocnici určitě máte skvělé organizační pracovníky a tyhle informace… Vážně se to k vám nedoneslo? Můj otec…“ začal mektat Edward. Fakt by přísahal, že se mu orosila záda děsem.

„Vážně to nevím, pane Diggory. Tyto informace jsou tajné a soukromé. Nenarušujeme je ani my, protože s léčbou to nemá co dočinění.“

„Puma,“ vyhrkl najednou Edward.

„Váš patron je puma?“

„Víte, co je puma, že?“ zpanikařil Edward.

„Samozřejmě. Ach, ovšem, že vím. Puma je…“ V krbu v tu chvíli zapraskalo a objevil se stejně postižený pták.

„Jsem nadšený, Darwiniusi, že se ti podařilo pana Diggoryho vyléčit. Před obědem si pro něj zajdu, aby se stihl aklimatizovat do školního procesu.“ Pak bylo to zvíře pryč.

„No, a já se můžu divit, že to hoří…“ odfrkl si Edward, když toho ptáka poznal.

„To je výtečné! Máme ještě dvě hodiny, než bude oběd, takže… Co si popovídat o tom, co máte v plánu do budoucna?“ začal ředitel. Dostat se co nejdřív odtud a pokud to bude možné, tak i z téhle noční můry. Pak si předplatit psychiatra po telefonu na dalších dvacet let a nelézt už nikdy na střechy!

„Budoucnost je široký pojem, pane řediteli. Raději bych to nechal osudu. Nyní je pro mne nejvíce důležité dokončit asi školu.“

„Byl jste v sedmém ročníku, pane Diggory. Do konce školy vám zbývá sotva pár měsíců,“ zasmál se knírač.

„Tak to bych si měl teda pospíšit…“ vyhrkl hystericky Edward. Naštěstí to ředitel pochopil jinak, než to bylo řečeno. Století praxe Edwarda naučilo, jak vybruslit z dotěrných otázek, ale vždycky k tomu měl hlasité myšlenky. Nyní musel odhadovat. Když se ředitel zamračil, trnulo Edwardovi za krkem. Když se smál, bál se taky. Tohle nikdy nikomu nepřizná. Ani kdyby ho mučili. Edward Cullen se bojí dědy s knírem. Potupa!

Ozvalo se klepání na dveře.

„Vstupte!“ řekl majestátně ředitel a Edward instinktivně vstal. Ve dveřích se objevil Brblal a zkoumavě si Edwarda prohlížel přes ty komické půlměsícové brýle.

„Prosím, omluvte mě, že jdu až nyní, ale ve škole je tolik práce! Ráno mi psala přítelkyně ze Salemu, že mi poslala stážistku, a každou chvíli ji Hagrid přiveze, musíme si pospíšit, Cedriku. Jak je ti?“ dodal a sledoval ho.

„Skvěle, pane profesore.“

„Báječné. Tudíž ti nebude vadit letax, že?“ navrhl a automaticky šel ke krbu. Edward sebou málem říznul na podlahu. Mohl to tušit! Sakra! Jak se ten letax vypíná?

„Nejsem si jistý, pane profesore. Občas mám ještě slabé výpadky,“ bránil se.

„Dobrá, oživíme ti paměť,“ řekl vážně Brumbál. „Letax je bezpečný, to si pamatuješ, že? Vezmeš do ruky hrstku prášku, postavíš se do krbu, řekneš nahlas a srozumitelně cíl a pak pustíš prášek.“ Jasně! To už mi rovnou přečti jídelák, fakt. Míň stručný to být nemohlo! I recept na vývar je rozsáhlejší! Brblal šel první, jakmile se rozloučil s ředitelem. Vlezl dovnitř, řekl: „Bradavice, pracovna ředitele,“ a byl v čudu. Plameny ho spolkly jako nic.

„Tak prosím, Cedriku. Hodně štěstí,“ popřál mu knírač. Pro Bellu, pro Bellu, pro Bellu… opakoval si v duchu, když stoupal do krbu. Nemůžu uvěřit, že jsem tam fakt vlezl. Dobrovolně!

„Bradavice, pracovna ředitele!“ zařval, až sebou knírač leknutím trhnul, a pustil ten popel v ruce. Ve jménu otce, syna i ducha svatého, ámen – a byl fuč. Pohltila ho studená tma. Čekal horko, žár, nebo tak něco, ale fakt bylo chladno i na upíra.

Vypadl z krbu jak Santa Claus a vrhnul se k zemi.

„Cedriku, jsi v pohodě?“ zajímal se dívčí hlas. Zvedl hlavu. Stála tam ta Čo, nebo jak to bylo.

„Napadlo mě, že uvidíte rád své přátele, pane Diggory. Oni vás nyní odvedou a budou se vám plně věnovat. K večeru si vás najdu, probereme školu,“ řekl Brblal a Edward zpozorněl. Kamarádi? Byla tu jen ona, ne? Pak se otočil. Vedle Brblala stála – ach bože, to ne! Hermionu ne!

„Ahoj, Cedriku. Můžeme?“ vydechla. Edward jen útrpně přikývl a odskočil, když ho Čo chytila za ruku. Ta se dotčeně zamračila.

„Promiň… Lekl jsem se,“ zahuhlal Edward a preventivně si strčil ruce do kapes.

„Harry a Ron jsou ve velké síni. Půjdeme za nimi. Možná by ses měl připravit na pořádné uvítání. Po škole se rychle rozkřiklo, že žiješ. Nechápu, proč, ale za poslední dva dny se roztrhnul pytel s rozpady párů,“ informovala ho Hermiona.

„Nediv se, Hermiono. Cedrik byl vždycky partie, jak má být! Naštěstí je můj a já ho nedám…“ trylkovala ta s tím krátkým jménem.

„No, ehm… Asi bychom si měli promluvit…“ kuňknul Edward.

„Chceš mě opustit taky?!“ zděsila se tmavovláska. Jak můžu opustit někoho, s kým nejsem?!

„Cho, nech ho, aby mluvil. Hlavně se uklidni a dýchej, ano?“ tišila ji Hermiona. Jo tak Cho! Nesmí to zapomenout, dokud si s ní nepokecá.

„Dobře, ale… Teď ne, Cedriku. Až pak, ano?“ prosila Cho.

„Můžeme? Cedriku, hlavně v klidu, ano?“ přidala se až přespříliš milým hlasem Hermiona. Jeden by uvěřil, že má tahle ledová královna srdce.

Otevřely se dveře a všechno utichlo. Přeletěl tu síň pohledem. Tady byl. Tady přistál. Jenže to vypadalo jinak. Byly tam stoly a lavice. Ve vzduchu hořící svícny, přestože venku byl den. Ale co bylo hlavní, bylo tam hrozně moc očí. Očí, které ho sledovaly, a pak se to stalo. Rána jako z děla, až se Edward přikrčil. Čekal, že se hroutí strop, jenže se spletl. To jen všichni v síni začali tleskat, křičet a volat jeho jméno. Tedy jméno toho Tamtoho. Už by si to mohl sakra zapamatovat! Crderik… Cednik… krucinál… Jenže kolem bylo tolik jiných věcí, které musel sledovat. Na jména prostě nebyl čas.

Ocitl se v davu dívek. Jedna přes druhou mu třepala rukou, objímala ho, mluvila na něj. Byl z toho tak vyděšený, že dokonce pohledem našel samotnou Hermionu, aby ho z toho dostala. Alici na vás, dámy!

„Tak a dost… Podívejte se, vždyť ho umačkáte! Priscilo, slez z něj! Levandule, netrhej mu ten knoflík, proboha! Dovolíš, Kornelie?“ vykřikovala Hermiona a táhla Edwarda pryč. „Nechte ho alespoň najíst!“

Sakra… dělají tady i něco jiného, než že jedí?!

K jeho osobnímu údivu ho táhla na druhý konec sálu. Od Harryho – kterého si všimnul docela brzy.

„Kam jdeme?“ zajímal se Edward.

„Ke tvému stolu, přece. Musíš sedět u sebe. Až dojíš, doprovodím tě, kam budeš chtít.“

„Ehm, Hermiono, rád bych si spíš lehnul. Nemám ani hlad…“ vzdychl Edward a ani se nemusel moc přemáhat s hraním.

„Nemáš? Ach… No, dobře. Tak jdeme do Mrzimorské věže, ale potřebujeme sebou někoho, kdo zná dnešní heslo.“ Ahá! PIN kód! To už známe, jásal v duchu Edward. Přiblížili se ke skupince studentů, kteří se po tom vzrůšu před chvílí, vrátili k tématům jejich rozhovorů. Edwardovi to neuniklo.

„Jo, dneska… Prej je nová, nebo co…“ špitala jedna brunetka.

„Nová? Přestoupila?“ divila se malá blondýna.

„Prý stážistka až z Ameriky! Jen si to představ! Ze Salemské školy! Myslíš, že bude ve Zmijozelu?“ říkala nadšeně ta bruneta.

„Ze Salemské?“ vyjekla Hermiona, když to konečně taky zaslechla. Obě dívky zbledly, načež zvedly hlavu a škodolibě se na Hermionu usmály.

„Pravá čarodějnice, Hermiono. Jen si to představ… Možná bude lepší než ty!“ dobírala si ji blondýna.

„Nesmysl…“ zamumlala Hermiona. „Tohle není o tom, kdo je lepší a kdo ne, Elvíro,“ utnula ji Hermiona, ale Edward si všimnul, jak se napjala.

„Už jen to jméno je dost čarovné. Rozhodně víc, než Hermiona Grangerová,“ odfrkla si bruneta.

„Jak se jmenuje?“ zapojil se Edward a ty dvě lehce zrůžověly.

„Swanella Forksová. Děsuplné, co?“ zašeptala Elvíra. Edwardovi spadla brada. Swanella Forksová?! Tak tohle jméno bude snad jediné, které nezapomene ani za nic. To ji nemohlo napadnout něco méně výstředního? Třeba… no, například… Bella Swanová?!

 

Hanetčino shrnutí xxx MisaBellčino shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Lipi4

23)  Lipi4 (06.07.2011 02:01)

Tak a teď už jen zbývá, aby se našli a dopravili na správný kontinet a do správné reality

nikolka

22)  nikolka (05.07.2011 19:57)

správne Edward, všetko pre Bellu...

Kim

21)  Kim (02.07.2011 22:07)

semiska

20)  semiska (01.07.2011 11:45)

Je mo ho docela líto. Tolik holek se na něj vrhá. Rozchod s Cho, s kterou vlastně nechodí, bude asi docela oříšek,co? ;) JInak supr.

Amisha

19)  Amisha (01.07.2011 07:07)

chudák malej

SarkaS

18)  SarkaS (30.06.2011 16:54)

Kroupy, blééé, taky bych prskala všude kolem sebe. To snad radši tu krev, jen ne kropuy a to nejsem žíznivý upír... Ale jeho reakce na její nové jméno byla skvělá, asi jako ty naše

Michangela

17)  Michangela (30.06.2011 16:16)

Lenka326

16)  Lenka326 (30.06.2011 15:30)

A teď zas pro změnu chudáček Edward, ještě, že ho ty kroupy neudusily Ale hlavně, že se dostal do Bradavic (i letax přežil ) a snad se konečně s tou čarodějkou ze Salemu potkají.

MisaBells

15)  MisaBells (30.06.2011 14:55)

:p přeháníš, ty rozprašovači. :D Ale díííííííííííík ;)

Twilly

14)  Twilly (30.06.2011 14:43)

ale jo.. takové ty kratičké opisy situací... není toho mnoho, ale jsou tak živé, že jsem málem ustoupila u toho rozprašovače :D

MisaBells

13)  MisaBells (30.06.2011 14:36)

Já neopisuju! :D

milica

12)  milica (30.06.2011 14:04)

Jen ty jména jak Edward komolí jsou bomba Jsem zvědavá jestli se chudák dá někdy dohromady, z takového zážitku

Bosorka

11)  Bosorka (30.06.2011 13:55)

Tak to bylo opravdu úžasné!!! Obzvláště jak Edík vypil základ na černou polívku! I když by mě zajímalo, jak ty kroupy dostane ven

Twilly

10)  Twilly (30.06.2011 13:37)

Mišutko, ty tvoje opisy... nádhera... Cedník, nádhera...

Zombichlerka

9)  Zombichlerka (30.06.2011 13:15)

Hůůůů Teda Cedniku, jak tohle dopadne!

dorianna

8)  dorianna (30.06.2011 13:09)

Anna43474

7)  Anna43474 (30.06.2011 12:54)

Hahá!!!
To se fakt těším, jak se jim povede společně Nešikovný Edward a čarodějka Bella
TKSATVO

Fanny

6)  Fanny (30.06.2011 11:41)

Tak u toho posledního odstavce jsem málem umřela a vůbec už to hraní Edwardovi docela jde

Nosska

5)  Nosska (30.06.2011 11:09)

Těšim se až se konečně setkají

Marvi

4)  Marvi (30.06.2011 10:33)

Těším se na setkání

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek