Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Sleeping-Beauty-Disney-135840.jpg

Bella a láska dvou chlapců. Kdo vyhraje? Má šanci upír, nebo vlkodlak?

Nehledejte žádnou spojitost s Šípkovou Růženkou, nenajdete ji, ačkoliv já ji vidím. :)

Kvůli délce je rozdělena na dvě části.

Pajam

2. část

„Co si to, sakra, o sobě myslíš?!“ zařvala na Edwarda Alice doma, když si balil věci.

„Jen samé dobré věci.“ Usmál se na ni.

„Ty jsi úplný blbec. Vždyť ona chce tebe a ne žádného Jakea!“

„Pleteš se,“ zašeptal. Jeho bezstarostná maska byla pryč.

„A abys věděl, tak jsem Bellu viděla, jak pláče do polštáře.“

„Ona se z toho vzpamatuje. Je člověk, zapomene.“

„Však ty se ještě vrátíš a bude to ještě dřív, než si myslíš,“ zašeptala tajemně a odešla z jeho pokoje. Nechápavě se za ní otočil, ale raději to pustil z hlavy. Jí se totiž už vrátily vize o budoucnosti, která se jí líbila, i když to znamenalo horší cestu, jak se k tomu cíli dostat.



Druhý den ráno, už byl Edward dávno pryč. Jen SMSkou dál Jacobovi vědět, jak vyřešil situaci. Ten tím úplně nebyl nadšený, ale byl rád, že plní své slovo a je na něj spolehnutí. Bohužel nemohl Bellu vyzvednout místo Edwarda. Sám zaspal a už by to nestihl.

Což byla osudná chyba pro Bellu a skvělá zpráva pro Alice. Možná byla trochu zvrácená, ale ona věděla, že jí nic nebude.



Bella jela se svým autem sama po silnici. Ta vypadala ještě hůř než včera a ačkoliv jela velmi pomalu a opatrně, stále jí to prokluzovalo. Naneštěstí zjistila, že pokud nepřidá na rychlosti, tak nestihne školu a jak už to bývá, člověk neuvažuje a jedná zbrkle.

V momentě, kdy měla zahnout doprava, ji auto přestalo poslouchat a i když byl volant nadoraz stočený na pravou stranu, pokračovala stále rovně do příkopu, kde se přetočila na střechu. Uštědřila si velkou tržnou ránu do hlavy, ze které jí tekla krev po jejím obličeji.

V ten moment vystřelila rychle Alice. Musela jednat, jinak by to nemuselo dopadnout dobře. Zavolala na Carlislea, že viděla nehodu a měl by jí jet pomoct. Ten samozřejmě souhlasil.

Mezitím Jacob už vystoupil za auta před školou. Divil se, že tu Bellino auto nevidí. No co, mohla taky zaspat. Ale pokračoval dál.

Na místě nehody byl pouze Carlisle. Alice zůstala v autě, jen ho k tomu dovedla. Bála se, že by jí mohla ublížit a to za žádnou cenu nechtěla. Carlisle neváhal a okamžitě zavolal první pomoc. Do telefonu nahlásil to, že vezl svou dceru do školy, když uviděl převrácené auto.

Bella byla v bezvědomí. Necítila bolest, jen slyšela zvuky kolem ní. Nerozuměla jim a byla z toho zmatená, ale v té tmě se jí hodně líbilo a ona ještě chvíli v ní chtěla setrvat.

Na hlavě nalezli v nemocnice velkou tržnou ránu a podle rentgenu měla silný otřesk mozku, levou paži měla zlomenou v chirurgickém krčku a pohmožděná tři žebra, jak se bouchla o volant. To všechno doprovázely ještě vyvíjející se modřiny a několik tržných ran od roztříštěného skla na obličeji.

Dalo by se mluvit o štěstí, že ve svém starém autě nepřišla o život. To totiž vypadalo na odpis a kabina připomínala spíše placku.

Jakmile operaci doktoři – v čele s Carisleem – skončili, mohli přesunout Bellu na JIPku. Největší starosti jim dělala hlava.

Charlie se to dozvěděl ještě za čerstva. Měl jako každý den službu a byl přivolán právě k té nehodě. Jakmile uviděl auto, krve by se v něm nedořezalo. Zůstal nehnutě stát a jeho kolegové okamžitě pochopili. Znali Bellu a tedy i její auto. Charlie chtěl jet s nimi sanitkou, ale rozmluvili mu to a on si vzal jen na zbytek dne volno a šel čekat do nemocnice, jak to dopadlo. Přecházel tam po chodbě, jak lapené zvíře a neustále se díval na hodinky. Připadalo mu to jako celá věčnost, než vyšel doktor Cullen za ním se spokojeným výrazem.

„Vše proběhlo v pořádku, Charlie.“ Usmál se na něj a poplácal ho po rameni. Nezabíhal příliš do detailů. Věděl, že by mu stejně nerozuměl.

„Je v pořádku? Přežije to?“ ptal se udýchaně Charlie. Vypadalo to, jako by právě přiběhl, ale to mu jen spadl ohromný balvan ze srdce.

„Přežije.“ Shovívavě se usmál. „Co kdybychom šli mezitím do místní kantýny? Potom vás za ní pustím,“ navrhl. Charlie jen přikývl hlavou a nechal se vést do přízemí.



Alice teď stála na hraně nerozhodnosti. V ruce měla telefon a nemohla se přemluvit, aby to Edwardovi řekla. Věděla, že tím ho donutí, aby okamžitě přijel, ale taky jí bylo jasné, že tohle podle něj přepískla a on ji bude chtít přinejmenším jen rozkouskovat. Nakonec telefon položila a nechala osud plynout i bez její pomoci. Však on se to dozví.



Uběhlo už několik dní a doktoři začínali být nervózní. Bellin stav se nezměnil a stále jen ležela na posteli a pomocí kyslíkové masky se mělce nadechovala. Čestnou stráží byl u její postele Jacob nebo Charlie. Carlisle k němu byl upřímný a svěřil se jejímu otci se svými obavy.

Jacob měl právě „službu“ u Belliné postele. Měl po jedné hlídce, takže už byl ospalý a pomalu mu padala hlava na postel. Z jeho podřimování ho vyrušil až nepatrný pohyb její dlaně, kterou držel. Rychle zvedl hlavu a díval se, jestli už se neprobudila. Jemně se jí třepotala víčka a zdálo se, že jen spí. I tato malá novinka mu zvedla úsměv na tváři, lepšila se. Radost mu zkazila jen věta, která pomalu a tiše vyšla z jejích úst.

„Edwarde... Miluji tě,“ velmi tiše zašeptala, a kdyby nebyl Jacob vlkodlakem, jistě by to ani nepostřehl. V jednu chvíli chtěl svého přítele podpálit, ale on za to nemohl. Dobrovolně kvůli němu odjel, jen aby nemohl být s Bellou.

Ta dohoda se zdála malicherná, ale pro ně dva byla osudní. Oba dva ji milovali a jen těžce se dohodli, kdo už konečně udělá první krok. V ten den plesu, už to Edward nevydržel a chtěl jít za ní. Svěřil se však nejdříve svému kamarádovi, který ho zastavil. I on se jí nechtěl vzdát a na jeho stranu hrála logika. Láska, jak ta umí manipulovat...

Jacob teď jen polkl a rozhodl se, že informuje doktora o tom, co se stalo. Zvedl se, ale ještě ve dveřích uslyšel její tiché mumlání jeho jména.

Službu měl právě Carlisle a byl více jak potěšen, když mu Jacob řekl, že začala mumlat nějaká slova, která mu nedávají smysl. Okamžitě se za ní vydal a udělal menší prohlídku. Zjištění, že už doopravdy jen spí mu udělalo radost a okamžitě zavolal domů své ženě. Ona už to věděla díky její dceři. Ta totiž spatřila jeho rozhodnutí říct jim, že se Bella probudila. Teď se Esme snažila ji přemluvit, aby tuto událost mohla oznámit i Edwardovi, který stále o ničem nevěděl. To však rychle zamítla se slovy, že on si vlastně přeje, aby o ní nic nevěděl. Tušila, že ji za tohle minimálně vyžene na mráz, ale zabít ji nehodlal.



Druhý den se Bella už úplně probudila a po několika kontrolách mohla příjmout i návštěvu. Jako první se nahrnul do dveří její otec. Všechno o nehodě jí povyprávěl a nezapomněl dodat, že je tak strašně nadšený, že už je vzhůru. Byly to teď pro něj nejhorší dny života, a proto neskrýval nadšení, když uviděl opět hnědá kukadla své dcery.

Jako další šel Jacob. Omlouval se jí za hlouposti, za které nemohl a ona ho přesvědčovala, že to byla její chyba. Těsně předtím, než odešel, ho s rozpaky požádala, jestli by nezavolal Edwardovi, aby taky přišel. Jacob opět jen polkl.

„Víš, Bello... On tak nějak... On tu stále ještě není, prý ti o tom říkal.“ Pokusil se usmát, ale příliš mu to nešlo.

„A kdy se vrátí?“ špitla nervózně.

„Netuším, ale zavolám Alice, aby za tebou přišla, chceš?“

„Tak jo,“ vydechla. Byla zklamaná, že tu není Edward. Když byla v bezvědomí, zdálo se jí, že u její postele je právě on a volá ji zpět.

Hned, jak Jacob vyšel na chodbu, zavolal Alice.

„Ahoj, pijavičko,“ začal z vesela.

„Ahoj, pudlíku, co potřebuješ?“

„Bella se prubudila a chtěla by tě vidět,“ vysypal hned ze sebe.

„Mě? Vážně?“ I přes telefon šlo cítit její nadšení. „Jsem tam za dvě minuty,“ řekla ještě a pak zavěsila. Jacob se na svůj mobil jen podíval a zakroutil hlavou. Ti upíři to maj v hlavě pomotané.

Přesně za dvě minuty se na nemocniční parkoviště přiřítilo vysokou rychlostí červené BMW a z něj vystupovala samotná Alice. Rychlým, lidským krokem se hrnula dovnitř a mířila jen k jednomu pokoji. Před jeho dveřmi se zastavila, nepotřebně vydechla a zaťukala. Aniž by počkala na odpověď, tak vstoupila a zářivě se usmála.

„Ahoj, Bello, prý jsi mě chtěla vidět.“

„Ahoj, Alice.“ Opětovala jí úsměv. „Docela jsi mi chyběla. Už dlouho se mi nikdo nepletl do života,“ snažila se skrýt zklamání, že nevidí jejího bratr. Ještě stále v koutku mysli doufala...

„Jo, to určitě. Bello, byla bych moc ráda, kdybychom my dvě mohly být kamarádky.“ Přistoupila k její posteli a podívala se jí do očí. „Opravdu, nikdo tam venku není jako ty. Všichni jsou povrchní a sobečtí, zatímco ty miluješ celý svět a nikdo si to ani neuvědomuje,“ snažila se ji přemluvit.

„Alice... Já nevím, jestli je to dobrý nápad.“

„Je! Je to skvělý nápad. Prosím.“ Sepjala k sobě ruce a vrhla na ni štěněčí pohled. Ačkoliv odolávala, nakonec jen rezignovala.

„Tak jo,“ vydechla.

„Děkuju,“ vypískla a opatrně ji objala. „A teď, když jsme ty kamarádky, tak mi pověz, co tě trápí,“ začala s nevinným pohledem.

„Je to nutné?“ Usmála se.

„Nadmíru! Jsme kamarádky a ty si povídají všechno. Tak povídej, co tě trápí? Škola, táta nebo snad nějaký kluk?“ zdůraznila to poslední slovo.

„Eh... škola?“ vykrucovala se.

„Jo, to určitě. Jsi hrozná lhářka, Bello.“ Usmála se. „Tak mi to konečně vyklop, do koho se tvé srdce zamilovalo?“ Poposedla si na své židli a upřela na ni svůj pohled.

„Do jednoho kluka.“

„Bylo by divné, kdyby do holky. Tak říkej! Kdo to je!“ naléhala na ni s úsměvem.

„Tvůj bratr,“ špitla potichu.

Alice si s ní začala hrát. „Emmett? Ale, Bello! On má Rose a jsou spolu teď na univerzitě!“ hrála zděšení.

Jenomže tím vylekala i Bellu, o co jí vlastně šlo. „Ne Emmett. Edward!“ vykřikla.

„Já to věděla. A proč mu něco neřekneš?“

„Vždyť tu ani není,“ podotkla.

„A kdybych ho zavolala, tak mu to povíš?“ ptala se s hlavou položenou na jednu stranu.

Možná?“ zkusila Bella a skousla si ret.

To mi stačí.“ Začala se hrabat v kabelce. Vytáhla svůj malý stříbrný telefon a mrkla na Bellu.

Přiložila si ho k uchu a chvíli čekala. Už na první zazvonění jí to vzal.

Nečekal jsem, že to vydržíš tak dlouho,“ smál se sametový hlas v telefonu.

Alice se ušklíbla. „Nevolám ti, abych tě provokovala, či přemlouvala, ale asi bys' měl něco vědět,“ začala pomalu. „Bella měla nehodu a byla v bezvědomí,“ řekla mu krutou pravdu.

Kdy?“

Už to nějakej ten čas bude,“ smála se.

A proč mi to říkáš zrovna teď?! Je vzhůru? Co je s ní!“ začal panikařit.

Neboj, sedí vedle mě, propaluje mě pohledem a netrpělivě si kouše ret. Myslím, že už jí nic není, ale asi se hodně bouchla do hlavičky, protože hledala tebe.“ Mrkla na Bellu, která jí poslala nakvašený pohled.

Mě? Děláš si ze mě legraci?“ zeptal se obezřetně.

Ne, skutečně ne, asi by ses měl vrátit,“ podotkla.

Nemůžu, slíbil jsem to Jacobovi,“ povzdychl si.

Ty tupče! Prostě se vrať!“ vyjela na něj. Už ji nebavilo ho jen stále přemlouvat. Začínám být na Jacoba alergická.

Nevratím, Alice! Je v pořádku, já tam nejsem potřeba,“ rozhodl a ukončil hovor.

Mám za bratra úplnýho blbce,“ postěžovala si Belle.

Vrátí se?“ Jen záporně zakývala hlavou. Bella se svezla do postele a zavřela oči. „To nevadí, takhle to bude lepší,“ snažila se přesvědčit jak sebe, tak i Alice.

Neboj, ještě se to obrátí v něco lepšího,“ uklidňovala ji.

Snad. Mohu být sama? Chtěla bych se prospat,“ lhala, ale Alice ji poslechla a opravdu se zvedla a vydala se k odchodu.

U dveří se ještě zastavila. „Kdybys´ cokoliv potřebovala, tak mi můžeš zavolat. Můj táta ti dá na mě číslo,“ šeptla do místnosti, ale pak už jen šly slyšet zavírající se dveře a klapaní podpatků o nemocniční podlahu.

Bella se otočila na bok a jedna zbloudilá slza si razila cestu po jejím obličeji. No co, prostě mě nechce! Kdo by se divil...



Dalšího dne oznámil Carlisle, že Bellu propustí do domácí péče. Velký podíl na tom měla i Alice, která tušila, že nemocnice zrovna není správné místo k přemýšlení.



„Dobré ráno, Šípková Růženko!“ Přišel za ní Jacob s velkou kyticí růží. To už byla u sebe v pokoji a jen se dávala do kupy.

„Ahoj,“ špitla a upřela svůj zrak na květinu, která mu zakrývala tvář.

„Přinesl jsem ti kytku.“ Usmál se. „Chtěl bych s tebou mluvit,“ dodal o poznání tíšším tónem.

„Co potřebuješ?“ povzbudila ho.

„Eh... No, víš... Já se tak trochu do tebe zamiloval,“ vyžvejkl ze sebe, co nejrycheji uměl. Sklopil pohled a čekal na odpověď, ale když se mu ani po dlouhé chvíli nedostávala, zvedl svůj zrak a uviděl její překvapený výraz.

Jak z tohohle pryč? „Jacobe, víš...“ snažila se mu vysvětlit, že k němu takové city nesdílí. Tohle nepochopí. „Jsi sice skvělý kluk, ale já tě spíš beru jako bratra.“ Vykouzlila omluvný výraz a doufala, že alespoň trochu zabere.

Tušil jsem to,“ svěřil se. Nedával si žádné naděje, hlavně ne po tom, co ji tenkrát slyšel mumlat ze spaní. „Ale za pokus to stálo,“ snažil se zlehčit náladu.

To určitě.“ Bella byla šťastná, že to tak dobře vzal. Pohladila ho po obličeji. „Jacobe, věřím, že si jednou najdeš dívku, která tě bude milovat víc než cokoliv na světě.“

Nežijeme v pohádce, Bello,“ podotkl skepticky.

To nevadí, alespoň šťastné konce existují.“ Pokrčila rameny, u čehož nepatrně sykla bolestí.

A co ty a tvůj šťastný konec?“

Cesta k němu je hodně dlouhá,“ povzdychla si.

Zkusím to. Zeptám se. „A tvůj princ na bílém koni už se našel?“ Doufal, že by se mu svěřila.

Začervenala se.

Tak mi pověz, kdo to je?“ vyzvídal, i když odpověď tušil.

Je to Edward,“ rezignovala.

Představme si situaci,“ začal, „kde já jsem ten nejdůležitější na světě. Něco jako sudička nebo amorek.“ Bella skrývala smích. „A náhodou bych věděl, že dva lidi se velmi milují, ale stydí si to navzájem přiznat.“ Vyznamně se na ni podíval a ji smích přešel. „Takže, co kdybych měl tu moc a zavolal Edwarda zpět?“

Ale to nepůjde, zkoušela to i Alice,“ upozornila ho.

Jenomže já jsem ten nejdůležitější, takže mě musí poslechnout,“ připomněl. „Řekla bys mu to, že ho miluješ, kdybych ho dostal zpět?“ zeptal se a zkoumal její tvář.

Já nevím, Jacobe. Je to složité.“ Dívala se na své prsty, které se mezi sebou proplétaly.

Není to nic složitého. Věř mi, že vás dám dohromady. Chci, abys byla šťastná.“ Usmál se na ni a lehce jí pohladil po tváři.



Přijede,“ oznámil jí po té, co odešel z místnosti, aby mu zavolal. „Ale nic neví, jen jsem mu řekl, že já jsem mimo hru.“

Mimo hru?“ nechápala.

Tak nějak. Víš, předtím jsme se dohodli, že já jsem pro tebe lepší. Proto Edward odjel, nechtěl, abys ho víc lákala a on mě podrazil. Je to dobrý kamarád.“

Tohle se mi nelíbí,“ podotkla.

Jo, mně taky ne. Byla to blbost.“ Zasmál se, ale dál už to neřešili.



Edward skutečně přijel, ale až na několikátý telefonát, kdy se ho Jacob ptal, kde je. Ne, že by mu nevěřil, ale nezdálo se mu, že by to tak lehce vzdal. On byl tvrdohlavý a dospět tak rychle nemohl.

Jenomže, než se Edward uráčil vrátit, Bella se už uzdravila. Ne docela, ale chodit mohla. Z počáteční naděje, že by opravdu přišel už se vzpamatovala a teď jen nevěděla, jestli si z ní dělal Jake legraci nebo si to rozmyslel a nechtěl sem kvůli ní a to ne proto, že by ji miloval.

Uklízela právě kuchyni, když se jí rozezvučil telefon. Měla ho naštěstí v obýváku, tak po něm, jak nejrychleji mohla, skočila. Ani se nepodívala, kdo jí volal.

Bella Swanová,“ vydechla.

Ahoj, Bello, tady Jacob.“

Ahoj, Jacobe, co bys´ rád?“ smála se do telefonu.

Mám pro tebe novinu. Edward se vrátil.“

To tak. „Jo, jasně, a pak si to zase rozmyslí a nepřijede,“ řekla mrzutým tónem.

Nepochopila jsi mě. On už tu je, včera se vrátil.“

Skutečně? Jacobe, neděláš si ze mě jen legraci?“ ptala se skepticky.

Nedělám. Takže, co teď uděláš?“

Půjdu domýt nádobí?“ nechápala.

Ne! Co jsi mi slíbila? Jakmile se Edward vrátí, tak mu vše povíš!“ osvěžil jí paměť.

Jacobe, to není dobrý nápad. Je to hloupost, vždyť -“

Bello, co jsi mi slíbila?“ skočil jí do řeči.

Dobře, pojedu za ním, ale pokud se mi vysměje, tak mě máš na svědomí!“ varovala ho.

Beru,“ smál se „Za minutu jsem tam a hodím tě k nim.“ A zavěsil.

Bella si povzdychla. Slíbila jsem to. Chvilku stála uprostřed pokoje, pak jen rychle sebou škubla, napsala otci dopis, že je u Alice Cullenové a rychle vyšla před dům. Do minuty tam sice nebyl, ale dlouho nečekala a uviděla za zatáčkou jeho černé auto. Potichu nastoupila a bez jediného slova se vydali ke Cullenům.

Ticho trvalo až do konce cesty. Jen těsně předtím, než vystoupila, ji Jacob povzbudil, že to dobře dopadne. Uvěřila mu a šla zaklepat.

Ještě, než úplně došla ke dveřím, se otevřely a za nimi se objevila velká střapatá hlava s úsměvem.

Ahoj, Bello!“ vykřikla nadšeně a běžela ji obejmout.

Alice,“ vydechla také vesele.

Neuvěříš, kdo se vrátil,“ začala s jiskřičkami v očích.

Edward?“ skočila jí do řeči s úsměvem.

Přesně! Jak to víš?“ Přimhouřila oči.

Jacob mi to řekl,“ svěřila se. „Něco jsem slíbila a chtěla bych mluvit s Edwardem. Je tu?“ zeptala se.

Není, je u sebe na paloučku. Taky by s tebou chtěl mluvit. Počkej, já mu zavolám.“ Otáčela se, ale Bella ji chytla za ruku.

Ne, stůj. Já půjdu za ním. Kde je?“

Je na jednom paloučku kousek odtud. Asi kilometr v lese. Tam přece nechceš, že ano. Ještě nejsi úplně zdravá. Vždyť máš ještě stále sádru.“ Ukázala na její ruku.

Jen mě nech, prosím. Kam mám jít?“ zeptala se.

V podstatě pořád rovně od vchodu. Ale, Bello! Co když upadneš?“ mluvila jí do duše, ale ta už byla na odchodu.

Neupadnu. Slibuju!“ zakřičela ještě do domu, ale pak už jen vyběhla ven.

Edward ji zabije! Ne. On zabije mě, protože jsem ji nezastavila!

Bella se co nejrychleji rozběhla do lesa. Popoháněla ji nesmyslná myšlenka, že by mohl Edward ještě někdy odejít a ona by tu zůstala sama. V podstatě neměla, co ztratit.

V domě jen Alice vyšilovala, protože viděla, že upadne. V hlavě si opakovala, že ji zabije, ale rychle se vzpamatovala a popadla mobil. Celá nadšená, že on si svůj vzal taky a zvedne jí to, začala vytáčet.

Co potřebuješ, Alice?“ ozvalo se z mobilu.

Edwarde, já za to skutečně nemohu. Ona je vážně tvrdohlavá,“ začala se omlouvat.

Alice, stop! Co se stalo?“ zastavil ji.

Běžela za tebou a spadne, naštěstí jde dobře, mohl bys jí pomoct. Ale spadne, tomu už nezabráníš,“ vyžvejkla ze sebe rychle.

Kdo?“ Byl zmatený.

Bella,“ vykřikla. Poté už jen slyšela, jak to položil. Úlevně vydechla. Stihne to.



Bella stále pospíchala za ním. Přes její čerstvě vyléčená žebra se jí špatně dýchalo, ale nepřestávala. Smůlou jí byl ale kámen, který se před ní nečekaně objevil. Nezbystřila ho včas a zakopla přes něj. Rychle před sebe natáhla ruce a ani si neuvědomila, že je jedna z nich ještě v sádře. Dopadla na ně a šlo slyšet tiché křupnutí. Poté dopadla i na kolena, která si rozedřela.

Do očí se jí automaticky hrnuly slzy a jen nešťastně se dívala na svou levou ruku.

„Bello!“ vykřikl sametový hlas a svou rychlostí jí šel pomoct.

„Edwarde.“ Usmála se na něj.

Okamžitě ji popadl do náručí a už lidskou rychlostí běžel domů.

„Proč jsi za mnou šla?“ zeptal se.

„Bála jsem se... Že odejdeš,“ svěřila se tiše.

Pousmál se. „Proč bych odcházel?“

„Já nevím...“

„Neboj, neodejdu od tebe. Nikdy,“ zašeptal jí do ucha.

„Slibuješ?“ Podívala se na něj s nadějí.

„Slibuju.“ Políbil ji na čelo. „Protože tě miluju a už bych bez tebe nevydržel,“ dopověděl.

„Taky tě miluju.“ Usmála se na něj a víc se k němu přitiskla.

„Udělej mi laskavost a zavři na chvíli oči,“ nařídil jí něžně. Už začínal cítit velké dráždění v krku kvůli její krvi.

„Proč?“ nechápala.

„Věř mi, prosím,“ poprosil. Poslušně je zavřela a on se rozeběhl svou rychlostí. Bella cítila tu rychlost, ale slíbila, že je bude mít zavřené.

Na Edwarda už čekala uvnitř Alice společně s Carlisleem. Ten se zatvářil nesouhlasně, když ji uviděl. A jakmile si všiml i Edwarda a jeho zčernalých očí, nakázal, že všichni musí pryč. I přes Belliny protesty. Poté ji rychle ošetřil.



Bella zůstala u Cullenů do večera a u Edwarda v pokoji si povídali. On ji pevně, ale něžně, objímal a ona mu ležela spokojeně na rameni. Vypověděli si všechno. Svěřili si, jak už se vlastně do sebe zamilovali při prvním pohledu, ale oba si to zamítli, že je ten druhý přece nebude milovat.

Alice plánuje ten večírek, kvůli kterému jsi se musela naučit tančit,“ pošeptal jí.

Nedá se z toho nějak vykroutit?“ Zamračila se.

Obávám se, že ne. Původně byl jen vymyšlený, abych tě musel učit tančit já, když Jake nemohl, ale nakonec si řekla, že to není špatný nápad.“

Ale já jsem nemocná!“ Zvedla ruku v nové sádře.

Neboj, nějak to zkusím zařídit.“ Políbil ji do vlasů.

S tím se spokojila, otočila se a lehce ho políbila na rty.

Víš... Jak jsem upadla, tak jsi běžel strašně rychle.“ Mávla rukou, aby vyjádřila ten pojem.

Usmál se a také ji políbil. „Jednou ti vše povím, lásko.“


 

Pajam

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Alda

5)  Alda (18.03.2011 21:17)

Opravdová nádhera !!! Děkuju moc !!!

4)  Tery (20.02.2011 03:47)

tyhle smajlíky vyjadrí me city k teto povídce

3)  elie_darrem (24.11.2010 16:14)

nádhera, takový lehký vánek

2)  bb (22.11.2010 20:01)

vážně krásná "pohádka", něžná, romantická, jako lehké pohlazení

1)   (22.11.2010 18:38)

pěkné!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek