20.08.2011 [18:00], PetraCullen, Poezie, komentováno 1×, zobrazeno 317×

Posledních pár minut lidského života Rileyho Bierse. Když Riley šel z baru zahlédl ji, Victorii jdoucí proti němu. Trochu mu popletla hlavu. Co kdyby Rileymu trochu došlo, že stojí proti nesmrtelné, krásné upírce? Co se mu honilo hlavou? Příjemné počtení přeje vaše PetraCullen. :-)

Jedním vrávoravým krokem vycházím z baru,

ven do deště, blesků a hromů,

kráčím si to po ulici,

když jsem potkal bledou ženu s rudou kšticí.

Šla opačným směrem než já,

zatraceně tu bych chtěl mít já!

Pohledem planoucích očí se na mě podívala,

a moje hlava si dělala, co chtěla.

Snažil jsem se před ní utíkat,

jenže co naplat,

prohodila mě skleněnou vitrínou,

a já jsem nechtěl bolestivou smrtí zahynout.

Utíkal jsem k přístavu,

snad se tam dřív dostanu,

co byla zač ona?!

Že by byla snad nesmrtelná?

Nechtěl jsem na to ani pomyslet,

smrt z jejich rukou by bolela jako čert,

byl jsem v pasti, ona to věděla,

vítězoslavně se usmála.

Přistoupila ladným pohybem ke mně,

a kousla mě do dlaně,

zakřičel jsem bolestí,

a svezl jsem se do listí,

potěšeně se na mě usmála,

a já vykřikl do prázdna.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

1