Sekce

Galerie

/gallery/Dětská láska je nejsilnějš.jpg

Pokus o konec bolesti

Už to byl týden. Každý den se víc a víc vytrácela moje naděje, že ho ještě někdy uvidím. Já bez něj prostě nemůžu žít. On je můj život. A proto jsem se po dlouhých úvahách rozhodla. I když vím že to ublíží Esmé a to hodně, musím to udělat. Bude to tak pro všechny lepší. Oni stejně časem zapomenou, já bych jim akorát vše stěžovala. Podívala jsem se z okna, kde svítilo slunce, což bylo něco neuvěřitelného a zrovna v tohle zimní období. Do obličeje se mi nahrnuly další slzy. Kdyby tu byli, byl by někde v lese a potom bych ho mohla jako vždy pozorovat, jak září na slunci. Ale on už se nevrátí. Už nikdy ho neuvidím na slunci, ani jinak. Rychle jsem se zvedla z postele a to jsem neměla dělat, protože se mi po týdenním ležení zatočila hlava. Pomalu a nejistě jsem vyšla z pokoje a směřovala do kuchyně. Nikdo nebyl doma, jelikož Angela musela do školy a Dani na hlídku.

V kuchyni jsem našla to, co jsem hledala - nůž. Ano, odpoutám se od té bolesti. Nechci a nehodlám bez něj žít. Já to nedokážu. Už víc nechci cítit tuhle bolest. Je až moc velká. Nic mě tolik nebolelo, ani smrt rodičů. Ne, nic ne nemůže rovnat s touhle bolestí, kterou mi způsobil svým odchodem. Pomalu jsem přiložila nůž k levému zápěstí a naposledy se podívala z okna ven do přírody. Na slunce, kterého jsem si v životě moc neužila, a to mi zrovna dvakrát nevadí. Bude konečně konec mému trápení. Bude to rychlé a bezbolestné.

Už jsem to chtěla skončit, když v tom mi zmizel nůž z ruky. Rychle jsem zamrkala, jestli se mi to nezdá. Bohužel ne. Podívala jsem se kolem sebe a uviděla Alice a Jaspera. Alice držela v ruce nůž a tvářila se jako masový vrah.

Ne, proč mě nenechají? Do očí se mi nahrnuly slzy. Všechno je ztracené. Jsem odsouzená žít dál v mé bolesti. Nejdřív mě Edward opustí a teď mi Alice překazí plány na klidný konec.

Slzy mi pomalu tekly po tváři. Alice otevírala pusu, že něco řekne, ale já se rozeběhla do Angelina pokoje. Třískla jsem za sebou dveřmi a schoulila se na posteli do klubíčka. Proč mě nenechají dělat si co chci?

Překvapilo mě, že vůbec ještě dokážu brečet, když brečím už týden bez přestání.

 

Alice:

Neviděla jsem Bellinu budoucnost a ani jsem ji nemohla najít. Dělalo mi to starosti, protože utekla poté, co ten blb odešel. Až ho potkám, tak ho roztrhám. Jak jí to jen mohl udělat? Copak si neuvědomuje, jak moc ho potřebuje?

Ne, Edward byl vždy sobec a idiot. Měla jsem mu něco udělat už dřív. Teď místo toho musím hledat Bellu. Myslela jsem, že potřebuje být sama, ale když se po třech hodinách nevrátila a já neviděla její budoucnost, dostala jsem strach - a to velký. Jestli se jí něco stane, nikdy mu to neodpustím. Je to jeho vina, že utekla. Kdyby mě jednou milost pán poslechl.

Musela jsem vytrhnout strom, abych se uklidnila.Všichni na mě jen zírali a v tom mi to došlo kam mohla jít, abych ji neviděla. Angela, sestra Daniho. Jestli je doma může za to, že ji nevidím. Emmett a Jasper šli se mnou k nim domů. Tam mi otevřela Angela se smutným výrazem ve tváři.

„Ahoj, Angelo, je tu Bella?“ Němě přikývla. „A můžeme dál?“ opět přikývla a odstoupila, abychom prošli. Vedla nás do obýváku, kde na gauči spala v klubíčku Bella. I ve spaní jí tekly slzy. Já ho uškrtím, ten blb. Opatrně jsme si k ní klekla a pozorovala ji.

„Ne, nechoď, zůstaň se mnou, prosím,“  křičela ze spaní. „Edwarde, ne!“ Tohle mi ubližovalo. On je vážně vůl. Copak neví, jak se trápí? Podívala jsem se na Jaspera a viděla, jak ho bolící její emoce. Naznačila jsem mu aby šel a on s úsměvem odešel čekat ven.

„Co se stalo, Angelo?“ zeptala jsem se po chvíli.

„Přišla a brečela, že se mnou potřebuje mluvit. Řekla mi, co se stalo a poté usnula,“ odpověděla a dívala se na spící Bellu.

„Emmette, vem ji, odneseme ji domů,“ rozkázala jsem, ale Angela si před ni stoupla.

„Nechce domů. Všechno jí ho bude připomínat. Proto utekla. Nechte ji tu. Naši tady nejsou a mě ani Danimu vadit nebude,“ navrhla a musela jsem uznat, že to vypadalo jako dobrý nápad.

„Přeneste ji ke mně,“ rozkázala. Emmett vzal opatrně Bellu do náruče a nesl ji nahoru. Odnesl ji k Angele do pokoje a poté jsme odešli domů. Nemůžeme ji nechat se trápit. Je pryč sotva pět hodin a ona to nezvládá. Jak si mohl myslet, že do vydrží celý zbytek života?

Začala jsem vymýšlet, jak ho dostat domů a pak mě to napadlo.

Byla u ní už týden. Nevycházela z pokoje, nechtěla jíst, nemluvila a jen brečela. Dokonce se dnes chtěla pokusit zabít, ale naštěstí jsem to viděla včas a překazila jí to. Musím ho dostat zpátky. Ona bez něj nemůže být.

„Emmette, dej mi telefon.“ Nechápavě se na mě díval.

„Zavolám mu, že jsme ji nenašli, aby se vrátil, ale mě to nezvedne. A ty jsi mu slíbil, že budeš volat jen v krajních situacích.“ Na tváři se mu roztáhl úsměv a podal mi mobil. Vytočila jsem Edwarda a čekala.

„Okamžitě se vrať, máme problém,“ řekla jsem vážně.

„Jaký, Alice? Nejsem doma jen pět dní.“ Debil.

„Potom, co jsi odešel, utekla Bella do lesa a nemůžeme ji najít. Ke všemu nevidím její budoucnost a nemůžeme ji vystopovat,“ řekla jsem naštvaně. Slyšela jsem, jak zalapal po dechu.

„To jsi mi nemohla zavolat dřív? Hned tam jsem,“ řekl a přerušil hovor. Super.

Všem jsem rozkázala, co budou dělat. Emmett, Jasper a Rose budou - jako - hledat v lese, daleko od její stopy. Esme a Carlisle to nevědí, takže v myšlenkách nic nevyčte a já to před ním umím utajit. Všichni poslechli a já na něj čekala před domem.

Za dvě hodiny byl zpátky. „Jak se vám to povedlo? Jsem pryč pět dní a vy ji ztratíte a povíte mi to až teď. Co když se jí něco stalo?“ křičel na mě a tím mě naštval.

„Co si o sobě hergot myslíš, Edwarde Cullene? Je to tvoje vina. Utekla potom, co jsi odešel. Mysleli jsme, že potřebuje být sama, ale nevrátila se. Kdyby jsi mě poslechl a zůstal sedět doma na prdeli, nic by se nestalo. Ona tě potřebuje a ty odejdeš,“ křičela jsem na něj a v jeho očích se objevila bolest, ale to mi teď bylo jedno.

Šli jsme dovnitř, kde Esme vzlykala. Potom se Edward vydal po její stopě lesem a já běžela s ním. Bylo dobře, že stopa už byla špatná. Běželi jsme až k jejich domu a zastavili se na kraji lesa za domem. Tam se zastavil a nevěřícně na něj koukal. Neuvědomil si, že tam bydlí Angela. Najednou jsem slyšeli hlasitý křik.

„Ne, vrať se.“ Bella. V tu chvíli mi hlavou proběhlo vše, co se stalo. Edward se na mě nevěřícně díval.

„Musela jsem. Byl jsi pryč pět dní  a ona to nezvládala. Kdybych to neudělala, něco by si provedla. Dřív nebo později by se jí to konečně povedlo. Ona to bez tebe nezvládne týden, natož celý život,“ odpověděla jsem a ukázala mu Bellu jak spí na gauči a brečí. Smutně si povzdechl a šel přes okno až do pokoje Angely.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

5)  Jalle (13.10.2012 17:01)

podrezať si žily nie je najepší spôsob ako sa zabiť, to by som nerobila toľko nadávok na Edwarda a ešte k tomu od Alice

Hanik

4)  Hanik (06.05.2011 15:29)

tak to by už mohl zustat... tešim na další

3)  ajeje (06.05.2011 10:46)

wuzinka

2)  wuzinka (05.05.2011 22:06)

1)  Leni (05.05.2011 21:21)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek