Sekce

Galerie

/gallery/zničený edward.jpg

Rozbřesk. Svatba, líbánky na ostrově Esmé, nečekané těhotenství, dramatický porod, vítězné setkání s Volturiovými a žili šťastně až na věky. Nebo ne?

,,Bello, seď klidně! Ten účes je složitý a když se pořád vrtíš, nikdy nebude vypadat tak, jak Alice naplánovala. A obě dobře víme, že to by byl průšvih.“

Dokázala jsem jen přikývnout, čímž jsem docílila uvolnění dalšího pramínku vlasů.

,,Omlouvám se,“ špitla jsem a usilovně se snažila klidně a pravidelně dýchat a nemyslet na to, že za necelé dvě hodiny budu vdaná. V hale se pomalu shromažďovali hosté a já i přes vlastní zákaz živě viděla obličeje svých spolužáků. Až moc dobře jsem si uměla jejich nevíru, že je to vážně pravda a Edward si mě bere za manželku, představit. Upřímně, nedivila jsem se jim. Ani já tomu pořád nemohla uvěřit. Stále jsem nechápala, co někdo jako on vidí na někom tak nezajímavém jako jsem já. Zpočátku ho ke mně lákala vůně mé krve. Toužil po ní. Tomu jsem rozuměla. Nechtěl mě jako takovou, neohromila ho moje krása, inteligence, šarm nebo vtip. Já sama o sobě jsem se mu nijak zvlášť nelíbila. Ale pak se něco změnilo. Edward ve mně začal vidět víc ženu než potravu. Důkazem toho byl fakt, že jsem si za pár chvil měla obléknout svatební šaty a ne být navlečena do rubáše. Ale i přes to jsem se sama sebe stále ptala proč. Rozhodně jsem si nestěžovala, Edward byl tím nejlepším, koho jsem kdy mohla potkat, jen jsem tomu prostě nerozuměla.

Mrkla jsem na hodiny na nočním stolku. Ještě hodina a čtyřicet sedm minut. Jen silou vůle jsem zadržela histerické zachichotání a zamaskovala ho velmi nepřirozeným kašlem.

,,Všechno klape skvěle. Ničeho se nemusíš bát. Alice je výborná organizátorka a Edward ji dokáže udržet nohama na zemi a v mezích toho, co se líbí tobě. Všichni jsou nadšení výzdobou, hudbou i občerstvením. Vaše svatba bude úžasná a váš... život po ní taky. Budete šťastní.“

Překvapeně jsem zamrkala. Rose ke mně byla milejší než kdy dřív. Poprvé se ke mně chovala opravdu hezky a vypadalo to, že nakonec budeme možná přeci jen kamarádky. Tak nějak už jsem to ani nečekala. Nevěděla jsem, co na to říct. A to jen přispělo k mojí nervozitě. Neviděla jsem se, ale byla jsem ji naprosto jistá, že jsem zrudla. Určitě mi to už zůstane a ten propastný rozdíl mezi mou obyčejností a Edwardovou výjimečností a krásou bude ještě znatelnější. Jen jsem pevně doufala, že po proměně budu jako ostatní upírky. Éterická a krásná. A pak si někdy v budoucnu Edwarda vezmu ještě jednou a on se tak konečně dočká sobě rovné a hezké nevěsty. Tedy pokud nebudu první upír, kterému do věčnosti zůstala nešikovnost a tuctovost. Toho jsem se tak trochu bála.

,,Počkej, až uvidíš šaty. Jsou nádherné a Edward tě v nich bude milovat. Tedy, ne že by tě nemiloval dost i bez nich, ale on určitě patří k té hrstce mužů, kteří od mala sní o své svatbě a představují si každý detail. Když jsi souhlasila se svatbou, bylo s ním k nevydržení. Doslova zářil a s tím svým Já jsem tak bezmezně šťastný byl docela na ránu,“ šeptala mi Rose spiklenecky a já se konečně trochu uvolnila. V tomhle měla Rose pravdu. Edward byl se svým svatebním entuziazmem na zabití a to jsem věděla, že přede mnou se krotí.

,,Už to skoro bude. Ještě to tady zapletu a...“ Rose se zlomil hlas uprostřed věty. Celou dobu česání byla až neuvěřitelně jemná a ani jednou nezatahala. Teď křečovitě sevřela prsty a tím náhlým tahem mi zvrátila hlavu dozadu.

,,Aúú,“ zaúpěla jsem a bolestivě sykla.

,,Já... já... ehm, promiň. Už to jen tady sepnu a voilá, účes je hotový.“ Rose mumlala a vůbec nezněla jako ona. Její hlas nepříjemně zachraptěl a působil vzdáleně a cize.

,,Stalo se něco?“ Otočila jsem se na ni a v ten okamžik se mi zhoupnul žaludek a srdce vynechalo úder. Rosalie stále úplně nehybně a strnule se dívala na dveře. Hlavu měla nakloněnou ke straně a ve tváři až nepřirozeně soustředěný výraz. V tu chvíli ani trochu nevypadala jako člověk. Netvářila se nijak hrozivě, nevrčela, nedělala vlastně nic, proč jsem to tak cítila, ale šel z ní strach.

,,Rose?“ Ani jsem si neuvědomila, že šeptám. Okamžitě lehce zatřásla hlavou a nepřítomně se na mě usmála.

,,Edward a kluci už dorazili. Půjdu se za nimi podívat. Ty zůstaň tady a nikam nechoď. Nejlíp se vůbec nehýbej. Aby se ti nezničil účes. A nevycházej z pokoje. Ženich by neměl vidět nevěstu před obřadem. Nosí to... smůlu.“ Na posledním slově se Rose zarazila a řekla ho tak tiše, že jsem ji skoro neslyšela.

Roztržitě zamrkala, znovu se na mě usmála a zmizela ze dveří.

Měla jsem velmi nepříjemný pocit, že mi něco podstatného uniká. Že se stalo něco, co Rose vyděsilo a jen mi to nechtěla říct.

Třeba si to Edward rozmyslel... Ta myšlenka byla nepříjemná, dusivá a donutila mě na chvíli se obejmout kolem ramen. Okamžitě jsem ji ale zahnala. Byla úplně nesmyslná a absurdní. Edward mě miloval. O tom se už dávno nedalo pochybovat. Miloval mě a já milovala jeho. A proto jsme se za pár chvil měli brát. Představa Edwarda čekajícího na mě u oltáře mě donutila šťastně se usmát.

Rosalie jsem nechápala, ale to asi nikdy. Edward mi kdysi řekl, že si jí nemám všímat, on to tak prý taky dělá. Nejspíš měl pravdu. Ale vzpomínka na její nepřítomný pohled a napjetí celého těla mi přeci jen starosti dělala.

Ťukání na dveře mě vytrhlo ze zamyšlení.

,,Bello, holčičko?“ Maminka nakoukla do dveří a se širokým upřímným úsměvem vešla do pokoje. Stačilo se na ni podívat a veškeré obavy byly pryč. Mamka neuměla lhát a předstírat a protože teď zářila jako sluníčko, nemohlo se nic zlého stát. Hned mi bylo líp a Rosalie jsem pustila z hlavy. Možná ji jen vyčerpala snaha být ke mně milá. Nechtěla jsem jí křivdit, ale mohlo to tak být.

,,Páni, Bello, tobě to tak sluší! Alice a Rosalie jsou hotové čarodějky, když z tebe vykouzlily takovou krásku. Teda, víš, jak to myslím,“ usmívala se maminka. Musela jsem se usmívat taky. Její bezprostřednost a přímočarost byly hrozně fajn.

Posadila se na pohovku vedle mé židle a vzala mé ruce do svých. Chvíli si mě jen tak tiše prohlížela a pak se jí zaleskly oči a zčervenal jí nos.

,,Slíbila jsem si, že nebudu brečet, ale ono to nejde. Moje malá holčička se vdává!“ vzlykla a naklonila se ke mně. Dala mi pusu na tvář a pevně mě k sobě přivinula. Objímala mě, hladila po zádech a nepříliš souvisle šeptala, jak moc mě má ráda, jak rychle jsem vyrostla a jak báječného kluka bude mít za zetě.

,,Dole je to nádherné! Výzdoba je prostě dokonalá. Musím se pokusit něco od Esmé odkoukat. Celý tenhle dům je až neuvěřitelně krásný a já si tu připadám jako v drahém časopise o bydlení. A terasa s tanečním parketem je jako z romantického filmu. Než jsem šla za tebou, zrovna ji obdivoval nějaký Carlisleův přítel. Teda řeknu ti, Bello, to je tak zvláštní chlap. Kdyby z něj nevyzařovala taková aura síly, myslela bych si, že je hodně nemocný. Má skoro průhlednou kůži a v kombinaci s černýma vlasama na první pohled působí až strašidelně. A má s sebou syna a dceru. Určitě to musí být jeho děti. Nejsou si vyloženě fyzicky podobní, ale je na nich něco, co ti nedovoluje o tom pochybovat. Ten kluk je takový roztomilý mračoun. Trochu mi připomíná Grega, to je jeden z chlapců, které trénuje Phill. Ach, holčičko, tak moc ho mrzelo, že nemohl přijet. Dokonce si i koupil nový oblek a já mu k němu pořídila takovou pěknou barevnou kravatu.“ Maminka mluvila trošku chaoticky a tak typicky pro ni, že jsem nejdřív měla chuť se smát. Dokázala mi zvednout náladu a zbavit mě jakýchkoliv obav pouhou svou přítomností. Pak jsem si ale uvědomila, co říkala. O kom zřejmě mluvila. A okamžitě veškerá dobrá nálada vyprchala. Zbyl mi jen svírající strach. Nemohla jsem to vědět jistě, ale šestým smyslem, intuicí jsem vytušila, kdo přijel na mou svatbu. Kdo chtěl na vlastní oči vidět, že se stávám Cullenovou. Přijel si pro svůj důkaz, pro splnění daného slibu.

Připadala jsem si jako ve snu. Duše opustila tělo. Kdyby se to nestalo, zbláznila bych se hrůzou. Volturiovi byli tady. V mém městě, v mém domě, tak nesnesitelně blízko mé rodině a přátelům. Měla jsem pocit, že se na sebe jen dívám. Že ten, kdo právě objímá mou maminku, nejsem já. Jen někdo, kdo jako já vypadá, ale uvnitř je prázdný. Jenom loutka s mým obličejem. Zdálo se mi, jakobych celou tu scénu sledovala jako někdo třetí, nezúčastněný. Viděla jsem se tisknout se k mamince, slyšela jsem se šeptat, jak moc jsem šťastná, že je tu se mnou, i jak bezmezně ji mám ráda. Cítila jsem její ruce na svých tvářích, vnímala jsem jemnou vůni jejího parfému a uvědomovala si, jak úžasně měkký a příjemný na dotyk je můj župan. Bylo to tak zvláštní.

Až když si maminka otřela uslzené oči a hlasitě se vysmrkala, ta snová, neskutečná iluze se rozbila. Během vteřiny jsem byla téměř paralyzovaná strachem. Maminka si naštěstí ničeho nevšimla. Opatrně mě pohladila po vlasech a se slovy, že jde sehnat Alici, odešla. Zůstala jsem sama. Třásla jsem se. Přesvědčovala jsem sama sebe, že jsem tak nervózní, že přeháním a jsem paranoidní. Tím Carlislovým bledým přítelem mohl být jakýkoliv jeho kolega z práce. Pokud by pracoval jen z poloviny tak intenzivně jako Carlisle, pobledlá pokožka by byla velmi logická. A vyzařující síla u lékaře taky nebyla ničím neobvyklým.

Lákalo mě upnout se k tomuhle vysvětlení, ale nešlo to. Najednou to dávalo smysl. Tohle byl důvod, proč Rosalie vypadala tak, jak vypadala. Kdybych se pevně nechytila opěradel židle, sesunula bych se k zemi. Bylo mi na omdlení a pokoj přede mnou se nepříjemně vlnil a ztrácel pevný tvar. Bála jsem se víc než ve Volteře. Strach mě úplně sežehnul.

,,Můžu dál?“ Esmé otevřela dveře a vklouzla dovnitř. Během vteřiny seděla vedle mě a objímala mě kolem ramen. Její chladivý dotyk byl tak důvěrně známý a zároveň úplně jiný než Edwardův. Seděla úplně nehybně a tiše.

,,Jsou tu Volturiovi, že ano?“ zašeptala jsem, i když jsem věděla, že je to zbytečné. Jestli nás chtěli slyšet, slyšeli nás, ať jsem se snažila mluvit sebetišeji.

,,Ano,“ přikývla Esmé. Neptala se, jak to vím. Nesnažila se předstírat, že o nic nejde a není to vážné.

,,Kdo?“ Vlastně na tom nezáleželo, ale chtěla jsem vědět, komu všemu budu muset čelit.

,,Aro, Jane, Alec a někde tu jsou i Demetri a Felix. Ti se ale obřadu nezúčastní.“

,,Neznamená to... neloví tu nikde v okolí?“

,,Ne, respektují naše území. Myslím, že jsou tu spíš jen jako pojistka, kdyby se něco... nepovedlo.“

Raději jsem se neptala, co by se mohlo nepovést. Znovu jsem se roztřásla. Edward by mě zabalil do deky a opatrně objal přes ni. Snažil by se minimalizovat náš dotyk v domnění, že je mi zima. Esmé si mě k sobě přivinula pevněji a a nechala mě opřít si hlavu o její rameno. Byla jsem jí vděčná.

,,Zvládneme to. Oni se budou chovat slušně, ze všech nejméně si přejí prozrazení našeho druhu. Dbají na udržování v tajnosti, neukážou svou pravou tvář. Jen chtějí svůj důkaz, že ani my pravidla neporušili a člověk, který o nás ví, se stane jedním z nás.“ Měla pravdu. Trochu jsem se uklidnila. Volturiovi uvidí, jak se stávám Cullenovou a zase odjedou. Bude to v pořádku.

,,Seth i Sam se drží. Snaží se být co nejdál od kohokoliv z nás a působí trochu napjatě, ale kdo je cíleně nesleduje, nic nepozná. Setha moc mrzí, že svou přítomností zabránili Alici vidět záměry Volturiových. Navrhoval, že se vzdálí, ale Sam chce mít přehled, co se tu děje.“

Na vlky jsem zapomněla... Strnula jsem a dýchat se najednou zdálo být tak strašně těžké...

,,Ale víš co? Nenechej si tím zkazit svatbu. Berme to jako nepříjemnost, se kterou nemůžeme nic udělat. Tohle je tvůj a Edwardův den. Vezmete se a nic vás už nikdy nerozdělí. Vím, že je to těžké, ale zkus na Volturiovi myslet jako na jakékoliv jiné hosty a dnešní den si užij.“ Esmé se na mě povzbudivě usmála.

Ladně vstala a ze skříně vyndala vak se šaty. Mrkla na mě.

,,Alice mi nakázala, že šaty musíš vidět teprve, až je budeš mít oblečené. Zavři oči.“

Poslechla jsem. Bez přemýšlení jsem plnila pokyny. Zvedala jsem ruce, otáčela se zády, nehybně stála. Esmé mě oblékala a tiše instruovala, co mám kdy dělat. Pevně jsem doufala, že se nemýlí a všechno bude v pořádku. Muselo být!

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Jalle

25)  Jalle (03.12.2012 16:34)

toto bude ešte zaujímavé

24)  nikolapepa@seznam.cz (24.11.2011 16:14)

no uz at to je ten film uz se nemuzu dockat uplne plasim

23)  Tajul (04.11.2011 19:03)

už se těším co bude dál ;) je to bomba

22)  veru (04.11.2011 18:07)

byla jsem v půlce a už mě nikdo neotrhl z počítače

Lia

21)  Lia (31.10.2011 18:45)

doufám, že se na svatbě nic nepokazí

milica

20)  milica (27.10.2011 19:06)

Kráný začátek, nemohla jsem se odhodlat ke čtení a teď už v tom zase lítám
Jsem zvědavá jak bude pokračovat svatba a posvatební veselí v tvém podání. :) :) Tak jdu dál

kytka

19)  kytka (27.10.2011 14:57)

Haničko, zjistila jsem, že jsem zapomněla na komentáře. Hned to letím napravit. Tvoje jméno u povídky je zárukou, že si to opravdu užiju. Že to bude super povídka. A co myslíš? Nemýlila jsem se.
Skvělé čtení. Zase jiné. Zajímavé. Díky.

Evelyn

18)  Evelyn (26.10.2011 20:19)

moni, děkuju moc
Petris, no, skvělé... uvidíme dál Děkuju
Semi, děkuju moc
Jani, ne ne, žádná hrůza mě nenapadá
TeenStar, ono to dál moc hezké nebude... Děkuju moc
Rire, moc ráda tě tu zase vidím Přesně tak to mělo působit. Děkuju
bíbí, spoustu věcí chystám Děkuju
Veru, to mě moc těší! Děkuju
julie, ano, všechno je jinak a teprve bude děkuju
Marvi, zatím ještě ne Děkuju
Tru, děkuju moc

17)  Tru (26.10.2011 16:14)

Jinak a i přes to opravdově:)

Marvi

16)  Marvi (26.10.2011 14:25)

Z toho člověku tuhne krev v žilách, paráda

julie

15)  julie (25.10.2011 18:15)

Ou,všechno je jinak...

Twilly

14)  Twilly (25.10.2011 17:28)

Hani... tak tohle mě docela zaujalo, okamžitě jdu dál

bb119

13)  bb119 (25.10.2011 17:22)

Jéé, Evelynko, to vypadá moc zajímavě
a Aro na svatbě... no to se mi moc nelíbí, copak to na nás chystáš?

Rire

12)  Rire (25.10.2011 16:17)

Podobný začátek jako u BD, ale přesto jiný. Nejdříve to vypadalo jako pohodový vstup do příběhu, ale když Rosalie strnula, i já se zastavila a onu větu si přečetla znovu, jestli mě nešálí zrak. Nešálil a s bušícím srdcem jsem četla dál. A když na řadu přišla zmíňka o bledém pánovi a "jeho dětech", byla jsem lehce mimo. Rozhodně to nevypadá tak pohodově - i sám název mi mohl napovědět, že? Bylo to, Evelyn, krásné, to jednoznačně!

TeenStar

11)  TeenStar (25.10.2011 15:58)

Krajší začiatok poviedky som snáď nečítala ešte nikdy. Je to vážne nádherné. Veď už len predstava príbehu, ktorý sa bude odoberať iným smerom ako BD, je vážne skvelá. Bolo to naozaj krásne, ihneď idem na ďalšiu kapitolu.

Janeba

10)  Janeba (25.10.2011 11:43)

Evelýnko , poklade, to vyznělo, jako že máš něco proti HE??? Sice jsem se u jedné povídky o SE rozpovídala, ale to byl spíš můj úlet!!! Ty jsi přece taková něžná, milá, žádná hrůza by tě snad ani napadnou nemohla?!!!! ;)

semiska

9)  semiska (25.10.2011 11:25)

Moc krasne, Evelyn. Jsem moc zvedava, co se bude dit dal.:-)

8)  Petris (25.10.2011 09:47)

Začátek nové povídky... to je skvělé!

monikola

7)  monikola (25.10.2011 09:43)

čo tam tie potvory volterské robia??? hmm?? hm? júúúúj teším sa a bojím sa a trápim sa a napínam sa ako guma na trenírkach

ambra

6)  ambra (25.10.2011 09:40)

Tak tos mě teda uklidnila . To kino pak bude terapie .

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek