23.06.2011 [22:45], Anna43474, Povídky jednorázové, komentováno 12×, zobrazeno 545×

Carlisle po přeměně Rose doufal, že se stane Edwardovou družkou. On ji však odmítl a ona si brzy našla Emmetta. Ale... co když to všechno bylo jinak?

Musí být každá láska bezhlavá?

Songfic.

Z místa, kde ležel, se ozval povzdech. Jeho společník mohl rovněž slyšet tiché broukání, nevnímal ho však. Byl zabrán do svých vlastních úvah a myšlenky mu nedovolovaly odebrat se do jiné reality než té, která dávno minula.

Vzpomínal. Už to bylo dávno, tak dávno – přesto si ji pamatoval do posledního detailu. Tak úžasnou. Tak překrásnou. Tak… nedosažitelnou. Její tvář, kterou viděl ve vzpomínkách, se usmívala. Věděl, že s ním se smála ráda. Často mu vyprávěla, že se cítí znovu živá. S ním, jedině s ním. Nikdo jiný nedokázal na její nádherné tváři vykouzlit ten uchvacující úsměv s dolíčky. To jeho dokázala nehybně poslouchat, když hrál na klavír nebo jí četl. Jen s ním ji bavilo lovit. Měli k sobě tak blízko, a přitom od sebe byli tolik vzdálení. Proč jen to tak muselo dopadnout?

There‘s nothing I could say to you (Není nic, co bych mohla říct)

Nothin‘ I could ever do (Nic, co bych mohla udělat)

To make you see (Abys viděl)

What you mean to me (Co pro mě znamenáš)

Byl s ní od prvního dne, kdy se probudila do této nové existence. Měla ráda jeho hlas. Věděl to; mluvil na ni při přeměně, aby se nevzdávala, aby byla silná, aby bojovala. Vyprávěl jí, jaké to je, žít poté v symbióze s lidmi. Vyprávěl jí o všech těch úžasných i temných stránkách tohoto neživota, které přes to všechno, jak bývají děsivé, dovedou být krásné. Vyprávěl jí, jaké je lovit, pronásledovat zvěř a dovolit své přirozenosti vyplynout jedenkrát na povrch, když nikde jinde nemohou.

Hrával jí na klavír a učil ji dotýkat se kláves tak, aby se domem linula nerušená symfonie chladivých tónů. Za teplých letních večerů, když společně vyráželi na lov, jí vyprávěl jejich příběhy. O neustále zapadajícím slunci a samotě věčného života.

Nikdy by nedokázal zapomenout na ty první roky jejich skutečného života.

All the pain, the tears I cried (Všechna ta bolest, vyplakané slzy)

Still, you never said goodbye (Přesto’s mi nikdy neřekl sbohem)

And now I know (A teď vím)

How far you‘d go (Jak vzdálený jsi)

Už tehdy to měl vidět… Vlastně viděl. Věděl to a nic s tím neudělal, přestože mohl. Dokázal by zabránit, aby se to stalo.

Když jí vyprávěl o Carlisleovi a o tom, jak při pohledu na téměř mrtvou nebohou Esme jeho srdce roztálo a on porušil veškeré své zásady, všiml si, jak odvrací pohled, aby nezahlédl dychtivost, s jakou ho při vyprávění pozoruje. Dychtivost a… chtíč. Zažehl v ní touhu, kterou nedokázal zhasit ani nejprudší závan větru.

Kéž by dokázal zabránit, aby se do něj zamilovala!

I know I let you down (Vím, že jsem tě zklamal)

But it‘s not like that now (Ale není to jako teď)

This time I‘ll never let you go (Tentokrát už tě neopustím)

Viděla v něm svého zachránce, svého dobrodruha, který toho znal a zažil o tolik víc než ona! Jak by se jí mohl nelíbit? Snad ho nemilovala tak bezmezně a slepě, jako se milovali jejich rodiče. Přesto v ní byl jakýsi obdiv, téměř náboženská úcta a oddanost, jejímuž vyvření nedokázal zabránit.

Měl s ní snad trávit méně času? Ne, nedokázal si představit, že by v těch nekonečných dnech a nocích dokázal zůstat – nebo ji zanechat – o samotě. V tom to nebylo. Možná… Možná jí měl věnovat menší množství náklonnosti? Netušil. Ale ani to se mu nezdálo správné. Neměl ponětí, co jiného by mohl udělat.

Ať už tak či onak, dopadlo to špatně. Všechno to zkazil. Mohl ji včas varovat, nebo jí alespoň prozradit, co k ní cítí. Bral ji a miloval jako sestru, jako spojence v tom nekonečném boji odpírání si. Nic víc v tom nebylo. Pro něj rozhodně ne.

I will be all that you want (Budu všechno, co chceš)

And get myself together (A dám se zase dohromady)

‘Cause you keep me from falling apart (Protože ty zabráníš, abych se rozpadl)

All my life (Celý život)

I‘ll be with you forever (Budu navždycky s tebou)

To get you through the day (Zvládnu to během dne)

And make everything okay (A všechno bude v pořádku)

Nebo to bylo jinak? Pletl se snad? Nedokázal si pomoci. Stále měl však pocit, že ani tato varianta není ta pravá. Mohla pro něj být víc? Dokázal by se vyrovnat s tím, že ji nemiluje tou pravou bezvýhradnou láskou, kterou si zasloužila? Po níž toužila?

A co vlastně chtěl on sám?

I thought that I had everything (Myslela jsem, že mám všechno)

I didn‘t know what life could bring (Netušila jsem, co se může stát)

But now I see (Ale teď už chápu)

Honestly (Čestně)

Tak moc si uvědomoval, že mu chybí. I na tu dálku, na tu vzdálenost, kterou mezi ně vystavěl, cítil, že pro jejich odloučení nedokáže udělat více.

Musel se vrátit.

You‘re the one thing I got right (Jsi to jediné, co opravdu mám)

The only one I let inside (Jediná vzpomínka, kterou jsem si nechal)

Now I can breathe (Teď už můžu dýchat)

‘Cause you‘re here with me (Protože jsi tu se mnou)

Věděl s naprostou jistotou, že ho bude nenávidět. Nedokázal by svůj hanebný skutek vyvážit ničím, snad jen svým návratem.

Tolik doufal, že mu odpustí.

Aniž by si to plně uvědomil, začal pomalu, ale jistě spřádat plány k návratu. Nedokázal se zadržet. A snad ani nechtěl.

And if I let you down (A kdybych tě zklamal)

I‘ll turn it all around (Zase to napravím)

‘Cause I will never let you go (Protože už tě nikdy nenechám jít)

Už věděl, že ji znovu musí vidět. I kdyby to mělo být naposledy. Musel za ní.

I will be all that you want (Budu všechno, co chceš)

And get myself together (A dám se zase dohromady)

‘Cause you keep me from falling apart (Protože zabráníš, abych se rozpadl)

All my life (Celý život)

I‘ll be with you forever (Budu navždycky s tebou)

To get you through the day (Zvládnu to během dne)

And make everything okay (A všechno bude v pořádku)

Vzpomínal, jak mu kdysi řekla, že bez něj nedokáže být ani den. A na to, jak zbaběle od ní prchl, aniž by jí řekl slůvko omluvy či jen vysvětlení.

Musel zpátky. Bezpodmínečně.

‘Cause without you (Protože bez tebe)

I can‘t breathe (Nemůžu dýchat)

I‘m not gonna ever, ever let you leave (Už tě nikdy, nikdy nenechám odejít)

You‘re all I got (Jsi všechno, co mám)

You‘re all I want (Jsi všechno, co chci)

„Hej, Edwarde? Tak jdeme?“ zeptal se nevrle jeho společník. Emmett. Mrzutý novorozený, který se během setiny dokázal proměnit v nezadržitelného vtipálka. Oběť, které zachránil život jen proto, aby se sama mohla pomstít. Občas toho rozhodnutí litoval, neboť svůj čin musel dennodenně vídat a ohlídat, aby nevyvedl něco, zač by ho oba mohli později proklínat.

'Cause without you I don‘t know what I‘d do (Nevím, co bych bez tebe dělala)

I could never ever live a day without you here (Nemohla bych žít ani den)

With me (Se sebou)

Do you see? (Vidíš to?)

You‘re all I need (Jsi všechno, co potřebuji)

„Jistě,“ souhlasil ponuře. „Půjdeme.“

I will be all that you want (Budu všechno, co chceš)

And get myself together (A dám se zase dohromady)

‘Cause you keep me from falling apart (Protože zabráníš, abych se rozpadl)

All my life (Celý život)

I‘ll be with you forever (Budu navždycky s tebou)

To get you through the day (Zvládnu to během dne)

And make everything okay (A všechno bude v pořádku)

Vstal a naposledy se rozhlédl. Tady skončil. Už neměl právo konat spravedlnost, když na něj čekal jiný, mnohem těžší úkol.

Konečně měl pocit, že si vybral správnou cestu.

I will be all that you want (Budu všechno, co chceš)

And get myself together (A dám se zase dohromady)

‘Cause you keep me from falling apart (Protože zabráníš, abych se rozpadl)

All my life (Celý život)

I‘ll be with you forever (Budu navždycky s tebou)

To get you through the day (Zvládnu to během dne)

And make everything okay (A všechno bude v pořádku)

Slibuji, že už neodejdu. Snad mi odpustíš, Rosalie…

Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

12)  Anna43474 (08.07.2011 18:59)

Morael: Děkuju.
leelee: Díky moc.
ambra: Však víš, co se říká - více než tisíc slov (a nemá to co dělat s ferrerem ). Moc moc moc... moc děkuju
SarkaS: Já vím, taky se mi to ze začátku nezdálo, ale... vysvětlení Stephina knižního Edwarda, že ho Rose prostě jen chtěla, mi jednoduše nestačilo. Děkuju moc
KalamityJane: Děkuju, snažila jsem se.
milica: Ano, možná mohlo. Díky.
piky: Děkuju.
Carlie: Ty mě vždycky donutíš, abych se usmívala jako pitomec. A ani nevím jak. To by se mělo trestat. Nebo možná vychvalovat. Děkuju moc
HMR: Děkuju, moc a moc.

11)  HMR (03.07.2011 03:41)

dechberucí, originální, krásné

10)  Carlie (02.07.2011 22:29)

Ann, sorry, trochu Ti to tu zaplevelím
ambruško, myslím, že stačí, že se v komentáři objeví Tvé jméno a je čas bouchnout šáňo (aspoň já to tak mám ), na počet znaků se určo nehraje
A Ann: Tvoje psaní a lasagne forever!

9)  ambra (02.07.2011 16:39)

Carlie, když jsem viděla ten Tvůj krásný komentář, tak mě zamrzelo, že jsem byla líná, a když ten můj kilometrový zmizel, použila jsem jen velmi ubohý výcuc . Takže jsem autorce jen velmi ledabyle naznačila, jak moc dobrá tahle povídka je. Anno43474, už nikdy mi nebude zatěžko opsat celý Tvůj nick. A i napodruhé je to úžasné!

8)  Carlie (02.07.2011 10:58)

Souhlasím s ambrou, že jsi úžasně talentovaná, Anýzku!!!
Umíš ty emoce brilantně vychytat, plasticky vymodelovat!
Ačkoliv bych normálně ty dva nespojovala, po tom, co jsem byla asi v půlce Tvého songficu jsem to viděla jako něco úplně přirozeného
A ten konec - pro mě byl otevřený... protože Emmett? Neznamená to, že pro Edwarda už bude pozdě?
Víří mi v hlavě spoustu myšlenek a srdce mám ve svěráku emocí.
Při čtení jsem si vzpomněla na song http://www.youtube.com/watch?v=EAPuSQYQijo, i když nesedí úplně, vztah Tvého E a Tvé R byl asi platonický , spíš by seděl na momentální stav jistého pana generálního, ale stejně teď nebudu moct dostat z hlavy ani tuhle písničku ani tu Tvoji.
Díky za zážitek, Ann!!!

7)  piky (25.06.2011 21:52)

Krásné

6)  milica (24.06.2011 22:53)

Nádherné, tak plné citů. I takhle to mohlo být

5)  KalamityJane (24.06.2011 07:41)

Moc krásné a emotivní.

4)  SarkaS (24.06.2011 04:23)

Ani krásné Nikdy bych ty dva nespojovala, ale tobě se to vážně povedlo. Krásně vyjádřené emoce

3)  ambra (23.06.2011 23:44)

Ani, jsem na cucky. Tohle je tak uvěřitelně bolestné a drásavé... Krásně napsané, ale to snad ani nemusím dodávat (znáš můj názor na svůj talent ). Skvělé. Dechberoucí.

2)  leelee (23.06.2011 23:10)

1)  Morael (23.06.2011 23:04)

Nemám slov

1