Sekce

Galerie

http://ikonky.kvalitne.cz/fantasy/2013.gif

Dojde ke čtvrté nabídce sňatku? Snad se najde někdo, kdo navede Marcuse správným směrem a tentokrát to udělá správně. Ještě nás čeká jedno překvapení na konec.

Tato kapitola je nejdelší, ale zároveň je rozloučením s příběhem Belly a Marcuse, po E+B mým nejoblíbenějším párem ságy :-)

Nastal den plesu. Ve Volteře to vřelo jako v úle z množství upírů, kteří se letos dostavili na pozvání svých vládců. Málokdo si je dovolil ignorovat. Aro si právě prohlížel další omluvný list a v duchu si dělal poznámky, jak dlouho se irský klan neukázal ve Volteře a nevzdal jim hold, jak se slušelo. Jakékoliv klany čítající více jak 3 upíry pečlivě sledoval. Tato myšlenka ho zase vrátila k problému Marcuse s Bellou. Její štít byl pro jejich mocenskou pozici velkým přínosem a znovuobjevením se Cullenovic klanu se její hodnota ještě zvýšila. Sňatek s jedním z vládců by ji připoutal k Volteře ještě víc a zároveň vytvořil pevné spojenectví s největším vegetariánským klanem. Samozřejmě nemůže ani přehlížet její blahodárný vliv na jeho bratra, který ho také těšil. Proč ho Bella odmítla poprvé, celkem dovedl pochopit, ještě bylo příliš brzy a ona se utápěla ve smutku. Podruhé a potřetí už doufal i on, že nabídku stát se Marcusovou ženou přijme. Jestliže nesvolila, když byla opuštěná a bez rodiny, neměla kam jít a byla závislá na jeho ochraně a zajištění potravy, jaká bude její odpověď teď, když se za její rozhodnutí postaví Carlise s celou rodinou? Bella ho považuje za svého otce a všechny je miluje jako vlastní.

No jasně! Carlisle je jediný otec, kterého má a respektuje! Že na to nepřišel dřív? Za jejich časů to bylo normální, to jen tato moderní doba s emancipací žen to komplikuje.

Nadšený svým nápadem zavolal stráž, aby vyřídili Marcusovi, že s ním potřebuje nutně mluvit.

Marcus opustil Bellu v okamžiku, kdy za ní přišly Alice s Rosalií, aby jí pomohly připravit se na ples. U toho být nemusel a tak využil Arovu výzvu jako výmluvu, aby se vzdálil.

„Co jsi chtěl se mnou projednat? Caius tu není, počkáme na něj?“ Zeptal se svého bratra, když přišel k němu do pracovny.

„To se Caiuse netýká. Jen mě napadlo, že se po slavnosti určitě chystáš znovu požádat naši drahou Isabellu o ruku. Co na to jít jinak? Udělej to postaru, jak bylo zvyklé za nás. Požádej o její ruku nejdříve Carlisle, jako jejího otce.“ Poradil mu Aro.

Marcus na něj chvíli překvapeně koukal, ale vzápětí se zasmál.

„Neuvěřitelné! Bella má teď vlastně otce, který ji povede na svatbě. Zajdu k němu hned, dokud jsou všechny jejich ženy u Belly a vyžádám si u něj soukromý rozhovor.“ S těmito slovy zmizel z Arovy pracovny a během sekundy klepal na dveře Carlislova pokoje, který mu byl přidělen. Jak předpokládal, Emmett s Jasperem se vytratili z pokojů, jakmile se za jejich drahými polovičkami zavřely dveře. Když se ozvalo „Dále“, vešel. Carlisle byl docela překvapený Marcusovou návštěvou a vysvětlil si ji mylně jeho zájmem o výsledky testů.

„Teprve jsem se vrátil z nemocnice. Můj známý tam nebyl, takže jsem nechal vzorky Belliny krve v jeho kanceláři a jak nastoupí službu, zařídí jejich otestování. Mluvil jsem s ním a řekl mi, že zítra budou určitě hotové.“

Marcus ho zarazil mávnutím ruky.

„To je dobrá zpráva, ale kvůli tomu jsem nepřišel. Chci tě oficiálně požádat o Bellinu ruku. Uvědomil jsem si, že tě bere jako svého otce a určitě by chtěla tvoje svolení. Protože jsme si mysleli, že bitvu přežila jen ona a nikoho z rodiny už nemá, požádal jsem ji o ruku přímo. Situace se nyní ale změnila. Je pro mě těžké otevřeně hovořit o svých citech k ní, ale můžu tě ujistit, že ji miluji a celou věčnost se budu snažit, aby byla šťastná.“ Dodal a čekal na odpověď.

Carlisle byl viditelně zaskočený Marcusovou žádostí. Od Esme věděl, co jim Bella vyprávěla, a to že ji vždy po slavnosti požádal o ruku, ale považoval to za její soukromou záležitost, do které by sám nezasahoval. Bella pro něj byla jako vlastní dcera a i když se s Edwardem nevzali, patřila do rodiny.

„Dost jsi mě překvapil. Z tohoto pohledu jsem se na to nedíval. Bella pro nás hodně znamenala a znamená. Kdyby nedošlo k té tragédii, věřím, že by se stala Edwardovou ženou a přijala i jeho jméno Cullenová. Ještě jsem se jí neptal na její plány do budoucnosti, ale měl jsem to v úmyslu. Předpokládal jsem, že se tu zdržíme jen na slavnost a pak navštívíme Antonii. Všichni se na ni hrozně těšíme. Chtěl jsem se Belly zeptat, jestli chce jet s námi. Při té příležitosti jí budu tlumočit i tvou nabídku. Nejdříve chci slyšet její názor.“

„Děkuji ti, Carlisle. Myslím, že Bella už bude na ples připravená a tvoje děvčata se vrátí k sobě do pokojů. Mohl by sis s ní promluvit, zatímco se půjdu převléknout. Určitě bude v pokoji Antonie.“  Nakonec společně vešli do Marcusovy pracovny zrovna ve chvíli, kdy Esme s Alicí a Rosalií odcházely. Esme se ve dveřích zarazila, když uviděla ty dva spolu, a hned namítla.

„Bella je už hotová, ale mělo to být překvapení.“ Najednou nevěděla, jak říct jednomu z vládců Volterry, že nesmí jít dál. Ale Marcus ji překvapil tím, že se usmál a uklidnil ji.

„To je v pořádku, vždy na ni čekám před pokojem, až vyjde těsně před zahájením plesu. Přivedl jsem Carlise, který si chce s Bellou o něčem promluvit. Já se jdu převléci do slavnostního.“ A odešel do ložnice.

Carlisle zabránil zvědavým otázkám tím, že je upozornil na krátící se čas, a že ještě nejsou připravené. To je vyhnalo z pracovny rychleji než jakékoliv přesvědčování.  Sám zaklepal na dveře, ze kterých právě vyšly, a když se ozvalo tiché „Dále“, vešel. Při pohledu na obrázek, který se mu naskytl, s úžasem zůstal stát. Bella vypadala jako lesní zjevení, královna víl, jiné přirovnání ho nenapadlo. K nádherným zeleným šatům, které podtrhovaly krásu jejích tmavohnědých vlasů s červenými odlesky, ladil bohatý náhrdelník se smaragdy. Děvčata jí do vlasů vpletly drobné zelené lístečky a výsledný dojem byl úžasný. Muselo to chvíli trvat, než si ji pořádně prohlédl, protože ho probralo až její zachichotání.

„Mohu dle tvého výrazu soudit, že mi to sluší?“  To byla změna oproti staré Belle, jak si ji Carlisle pamatoval. Tehdy to byla dospívající dívka, skromná a spíš plachá, která nevěděla o svém půvabu. Nyní byla dospělá žena, dokonce matka. Svou pozitivní osobnost si ponechala i po proměně, ale teď z ní sálalo sebevědomí a určitá jistota, která tam dřív nebyla. Rány osudu, které ji potkaly, ji nezlomily, ale vytříbily její charakter. Především si zasloužila být šťastná. Byl zvědavý, co mu řekne na Marcusovu nabídku.

„Jsi překrásná, dcero.“ Při tomto oslovení vhrkly Belle slzy do očí a rychle tak musela zachraňovat hodinovou práci Alice, která jí nalíčila jemné stíny kolem očí.

„Ach, Carlisle, jak je ten osud vrtkavý. Copak jsme byli šťastní přespříliš?“

„Ne, Bello, tak to nemůžeš brát. Nenech minulost, aby ovlivnila tvou budoucnost. Vzpomínej na ni s láskou, s vděčností, ale dívej se stále dopředu. Minulost totiž nezměníš, ale pokud si nedáš pozor, budoucnost ti může proklouznout mezi prsty. Přemýšlela jsi už, co dál? Jaké jsou tvé plány? Ptám se tě,  protože mě Marcus požádal o tvou ruku. Nemohl jsem mu odpovědět, dokud si s tebou nepromluvím. Miluješ ho? Tak, že bez něj nemůžeš být, a proto zvolíš život ve Volteře po jeho boku?  Anebo ne tolik, abys tu s ním zůstala, a odejdeš s námi?“ Když viděl její náhle vyděšený výraz, ještě dodal.

„Ať se rozhodneš jakkoli, stále budeš součástí naší rodiny a my tě budeme milovat navždy, to si pamatuj!“

Bella si povzdychla.

„Tak bych si přála vrátit čas, ale to bych teď neměla Antonii a Marcuse. Miluji je oba a oni jsou můj život. Dcera dospěla a teď je Jacob její svět. Kvůli utajení je pro ni Volterra navždy zapovězená. Jsem ráda, že teď bude mít velkou rodinu, kterou si vždy přála. A já? Ráda bych žila s vámi. Ale jaký by to byl život? Vzpomínám si, jak mi Edward vyprávěl, jaké je to žít desítky let sám uprostřed zamilovaných párů. A kolikrát máme to štěstí potkat lásku? Když jednou, je to od života dar. Když podruhé, je to zázrak. Nemohu přece odmítnout zázrak.“ Pronesla již s úsměvem, který dosáhl i jejích očí.

„Pokud se mě dnes zeptá, jestli se chci stát jeho ženou, řeknu ano.“

Carlisle otevřel náruč a Bellu, která okamžitě přistoupila blíž k němu, si opatrně přitáhl na hruď tak, aby jí nepomačkal parádu.

„Přeji ti hodně štěstí, dcero.“ Poté odešel pro Esme a ostatní, aby byli v sále včas a mohli přivítat vládce.

Když Bella uslyšela klapnout dveře od ložnice, známku toho, že i Marcus už je hotový a čeká na ni v pracovně, ještě jednou se prohlédla v zrcadle. To jí vrátilo obraz dívky, která vypadala na osmnáct, ale z jejíž tváře se dívaly oči o mnoho starší. Jak moc se bála svých devatenáctých narozenin! A když na to vzpomínala teď, přišlo jí to směšné. Pokud může věřit Arovi, díky své upírské části bude takto vypadat celou věčnost.

Věčnost, kterou se rozhodla strávit s Marcusem.

Vyšla z pokoje a usmála se na muže, který na ni čekal. Edward byl věčný chlapec, její láska k němu byla intenzivní právě tím, že byl první, kdo v ní zažehl tu jiskru. Vedle Marcuse dospěla v ženu.

Ten ji momentálně hltal očima, jak se nemohl nabažit pohledem na tu krásnou dívku, svou družku a brzy snad manželku, pokud svolí.

„Já ti dal šaty a náhrdelník, ale to jsou jen neživé věci, pouze obal pro tvou krásu. Teprve ty jsi jim vdechla život.“ Vydechl omámeně.

Díky své lidské části Bella dosud neztratila svou schopnost červenat se, takže na kompliment patřičně zareagovala. S úsměvem mu podala ruku a společně vyšli na chodbu, kde se k nim připojila stráž.

Před sálem už na ně čekal Aro se Sulpicií a z druhé strany přicházel Caius s Athenodorou. Jak se otevřely dveře, postupně vešli do hlavního sálu, který byl bohatě vyzdoben na tuto událost. Poté, co se vládnoucí páry usadily na trůnech, Aro pokynul rukou a tichá hudba, která se linula sálem, utichla. Povstal a jako každý rok se chystal zahájit ples.

„Děkuji všem přítomným, kteří se rozhodli oslavit s námi další úspěšný rok naší vlády. Bavte se dobře!“

Opět se ozvala hudba a jako první na plochu vyhrazenou k tanci vyzval svou manželku Aro. K němu se připojil Caius s Athenodorou, který se moc nadšeně netvářil. Všichni věděli, že tanec nesnáší, ale jeden musel povinně absolvovat. Marcus se na Bellu usmál a mírně se před ní uklonil. Úklonu mu oplatila a společně vklouzli do tanečního kroku. Koutkem oka zahlédla, že se postupně přidávají i další páry, mezi nimi i Cullenovi. Pak už se oddala hudbě a nechala se vést jeho pevnými pažemi. Tanec střídal tanec a Bella byla vděčná své upíří části, že má díky ní přece jenom větší výdrž než člověk. Přestože se tento večer cítila dobře, už začala pociťovat únavu. Udělali proto malou zastávku u občerstvení, kde kromě lidské krve byla i zvířecí pro vegetariánské návštěvníky. Když vypila sklenici rudé tekutiny, cítila příliv nových sil. Večer ubíhal přesně podle zaběhnutého programu, jen tento rok měla víc tanečníků než obvykle. Nejdříve pro ni přišel Carlise, po něm Jasper a Emmett. Tančila se všemi, ale vždy ji doprovodili zpátky k Marcusovi. K ránu už byla velmi unavená a Aro ne a ne ukončit oficiálně ples. Předtím by si nedovolila opustit hlavní sál, protože by se mohl urazit.

Opatrně vyzkoušela sílu svého štítu a zkoumala, jestli ho má pevně pod kontrolou, a když se Aro vracel kolem nich ke svému trůnu, lehce se ho dotkla rukou. Během toho kratičkého okamžiku mu poslala svou prosbu. Aro na ni letmo pohlédl a nepatrně přikývl. Otočil se do sálu a se Sulpicií po boku prohlásil ples za ukončený. Kdo chtěl, mohl zůstat, kdo chtěl, mohl nyní odejít. Bella se otočila na Marcuse.

„Už jsem dost unavená, půjdeme?“ Vyzvala ho.

Marcus přikývl, a když přijala jeho rámě, odvedl ji ze sálu. Tam se k nim samozřejmě připojila jeho osobní stráž. Když měli zabočit do chodby směřující k jejich části hradu, Bella se zastavila.

„Možná bych se ještě ráda nadýchala čerstvého vzduchu. Co se projít zahradami? Je překrásná noc.“

Marcus nadšeně souhlasil, protože si nemohl představit krásnější scenérii pro svou nabídku k sňatku. Nechal stráž hlídat vchod a sám se vydal s Bellou na procházku. Došli k vysokému stromu u hradní zdi, když to nevydržel a sevřel ji v náruči. Celý večer poletovala kolem něho jako motýlek na dosah ruky tak, jak to vyžadoval ten který tanec, ale pro něho to bylo příliš daleko. Náhle ji potřeboval přitisknout na svou hruď, na místo, kde kdysi bilo jeho srdce. Znovu se vrátil ten pocit nejistoty, zda s ním Bella zůstane teď, když našla svou vysněnou rodinu. Ten pocit s ním tak otřásl, že ji stiskl víc než obvykle.

„Promiň, miláčku, to jsem nechtěl.“ S omluvným úsměvem posel její tvář polibky lehkými jako pápěří.

„Líbil se ti večer? Vypadáš šťastně, ale určitě jsi unavená. Nechceš si už jít lehnout?“ Oddaloval stále víc a víc moment, který rozhodne o jejich další budoucnosti.

Ale Bella se jen zvonivě zasmála, vymanila se mu z náruče a tanečním krokem kroužila kolem upravených záhonů. Nemohl se na ni vynadívat, pohybovala se ladně jako víla, po její nešikovnosti, o které mu vyprávěla veselé historky, ani památka.

„Marcusi, cítím se tak volně, jako bych se vznášela. Nádherný pocit! Nepřilili jste do té krve alkohol? Připadám si jako opilá!“ Zastavila se a uličnicky na něj mrkla.

„Už to mám! Jsem opilá štěstím!“

Marcus na ni chvíli zmámeně hleděl a pak si v duchu povzdechl. Rozhodl se, že na ni naléhat nebude. Nechtěl tento okamžik štěstí zkazit ukvapenou nabídkou k sňatku, kdy ona nebude vědět, jak odpovědět, aniž by mu ublížila a nádherný večer tak skončí jejími slzami.

Uchopením její ruky zastavil Bellino tancování a znovu si ji přitáhl k sobě. Poté ji nasměroval ven ze zahrady.

„Pojď, už musíš být unavená.“ Pobídl ji.

Bella se zarazila a zmateně se na něj podívala. Za chvíli zmatek vystřídal vztek. On ji snad o tu ruku nepožádá! Copak to musí být nakonec vždycky ženská, která situaci dovede zdárně ke konci? A pak že jsme komplikované! Nadávala v duchu. Vytrhla se Marcusovi ze sevření a dala si ruce v bok. Špička jejího střevíce několikrát netrpělivě zaťukala o zem. Dojem trochu kazila měkká tráva kolem, takže zaťukání nebylo doprovázeno zvukovým efektem. Ale to nevadilo. Účel byl splněn. Měla plnou Marcusovu pozornost, který ji takhle rozčertěnou ještě neviděl. Koukal na ni a přemýšlel, co udělal špatně. Když viděla, že mu to samo nedošlo, vzdala to.

„Já čekám, Marcusi! Dnes je ten správný den, teď je ten správný okamžik.“ A pak tiše dodala.

„Miluji tě, to mám o ruku požádat já tebe?“

Může se upír přeslechnout? Marcus nevěděl, jestli ta kouzelná slova nevyslovila jeho zmatená mysl, nebo je opravdu slyšel. Ona ho miluje?

Upíří rychlostí se přemístil přímo před ni, klesl na kolena a objal ji v pase. Obličej zabořil do jejího měkkého bříška a tak se musela hodně snažit, aby zaslechla jeho tlumená slova.

„Miluji tě, prosím, staneš se mou ženou?“ Zamumlal a až poté zvedl hlavu a podíval se do jejích rozzářených očí. Usmála se a konečně pronesla to slovo, na které tak dlouho čekal.

„Ano.“

Marcus vykřikl radostí tak, že ho musela slyšet celá Volterra, a vyskočil na nohy. Popadl smějící se Bellu a otočil se s ní několikrát dokola, až se jí zatočila hlava. Pak vytáhl odněkud z kapsičky nádherný prsten a chvatně jí ho navlékl na prst.

„Tak a teď jsi moje přede všemi.“

„Tvoje jsem byla i předtím, blázínku.“ Usmívala se Bella jeho nadšení.

V tom se k nim přihnal Ahmed, který stál na stráži, a v závěsu za ním i Demetri, kterého stejně jako ostatní vyděsil Marcusův výkřik. Oba dva okamžitě svými smysly pročesávali okolí, aby eliminovali jakékoliv nebezpečí, které by jim hrozilo.

Bella je chvíli pozorovala a pak už to nevydržela.

„Na co to tam koukáte?  Tam nic není! Na mě se dívejte!“ A když se otočili k ní, významně otáčela levou rukou se zásnubním prstenem.

Demetrimu to došlo jako prvnímu. Jeho reakce však s úctou k jeho pánovi neměla nic společného. Přátelsky plácl Marcuse přes rameno a pronesl.

„No konečně!“ Když uviděl pohled svého vládce, jak se dívá na jeho ruku, která mu spočívala na rameni, uvědomil si, že by taky o ni mohl přijít, rychle ji stáhl a dodal.

„Samozřejmě gratulujeme vám oběma, viď Ahmede!“ Ten jen souhlasně přikývl a navrhl, aby se vrátili do hradu. Demetri se k němu připojil.

„Ano, pane, slyšeli jsme vás až v tanečním sále. Je tam ještě stále hodně upírů, včetně Ara a Caiuse. Určitě čekají na zprávy.“

Marcus to uvítal, protože chtěl co nejdříve oznámit jejich zasnoubení veřejně. Samozřejmě věděl, že Bella už své slovo zpátky nevezme, ale nejraději by vykřičel celému světu, že konečně souhlasila stát se jeho ženou.

„Dobrá, pojďte nazpět. Oznámíme to oficiálně, co říkáš, miláčku.“ Otočil se na Bellu a zároveň jí uchopil za ruku a vedl ji ven ze zahrady.

„Ano, oznámíme to všem. Carlisle to samozřejmě už ví, ale pochybuji, že to řekl i ostatním, takže se sama těším na to překvapení.“

Když se otevřely dveře do hlavního sálu a Marcus s Bellou vešli, všichni přítomní se obrátili směrem k nim. Cullenovi tu také ještě byli a Bella mrkla spiklenecky na Carlise.

Aro se nemusel nikoho dotýkat, aby mu došlo, co se stalo. Usmívající se tvář jeho bratra hovořila za vše.

Marcus si tu chvíli vychutnával. Obrátil se čelem ke všem upírům a slavnostním hlasem pronesl.

„Isabella Cullenová souhlasila stát se mou ženou.“

Caius protočil oči na takovou teatrálností, ale společně se svou ženou jim pogratulovali jako první. Aro se Sulpicií se k nim hned připojili. Obě manželky upířích vládců se k ní dříve chovaly rezervovaně, ale bez vysloveného nepřátelství, což se o ostatních upírkách na hradě říct nedalo. Nyní se na ni vlídně usmívaly a Bella doufala, že do budoucnosti s nimi bude dobře vycházet.

Vzápětí ji od Marcuse odtrhli bouřlivější gratulace od její rodiny, především od Alice, která ji s pištěním sevřela do náruče a blabotala něco o svatbě.

„Prosím, prosím, Bellinko, moje nejmilejší sestřičko, prosím, prosím.“

Té bylo jasné, kam Alice míří, ale chvíli dělala nechápavou, aby ji trochu vydusila. Jasper se šťastně usmíval, celý blažený z atmosféry kolem, takže nestíhal svou ženu usměrňovat.

V tom se ozval hlas, který rozhodně nikdo nečekal, a všichni s sebou trhli.

„Tak to tedy ne! Slavnostní události organizuji ve Volteře já a svatba jednoho z vládců mezi ně rozhodně patří.“ Chumel před snoubenci se rozestoupil a uličkou prošla malá postavička, noční můra všech upírů. Jane Bellu propalovala svýma rudýma očima a zavrčela směrem k Alici, která vyděšeně uskočila. Pak vystrčila svůj nos nahoru, jak to uměla jen ona, a dodala.

„Na takovou velkou akci budu potřebovat asistentku. Kdo má zájem a…“ následovala dramatická odmlka „odvahu, může se přihlásit.“

Bella úplně viděla, jak to Alici šrotí v hlavě. Strach z Jane se pral s její mánií organizovat cokoliv od narozenin po svatby. Nakonec se odvážila pípnout, že s Marcusem ještě nemluvili o termínu, ale tentokrát dostala dvojnásobnou dávku vražedných pohledů. Jeden od Alice a jeden od Jane. Obě se pak podívali na sebe, a jakoby si četly myšlenky, vyhrkly.

„O takové drobnosti se vůbec nemusíš starat!“

Všichni kolem se zasmáli, jen pár zasvěcených si s hrůzou uvědomilo důsledky, pokud se ty dvě malé upírky spojí do týmu.

Marcus s Bellou se po všech těch gratulacích uchýlili do své ložnice. Poté, co se umyla, s úlevou vytáhla všechny sponky z vlasů a uvolnila složitý účes, který jí vytvořila Rosalie na hlavě. Marcus už na ni čekal v posteli. Věnovala mu vroucí polibek a stulila se mu do náruče, kde v sekundě usnula. Marcus na ni nenaléhal, věděl, že celý večer byl pro ni náročný. Takto zůstal sám se svými myšlenkami a zatímco se bezmyšlenkovitě probíral prsty jejími vlasy tak, aby ji nevzbudil, znovu si v duchu přehrával okamžik, který z něho udělal nejšťastnějšího upíra na zemi. Jeho žena. Jak krásně to znělo.

V tom ho vyrušil zvuk hovoru. Někdo stál u stráže a dožadoval se vstupu. Uslyšel Carlisle, jak ho žádá, aby přišel do pracovny. Opatrně, tak aby Bellu nevzbudil, se vymanil spod jejího těla a vytratil se z ložnice.

„Co se děje, Carlisle?“ Zeptal se okamžitě, když uviděl, jak je rozrušený. Jeho obvykle klidný přítel vrhl nejdříve nervózní pohled ke dveřím ložnice, a až když se podle sluchu ujistil, že Bellino srdce klidně bije v rytmu spánku, odpověděl.

Volal mi přítel z nemocnice. Přišel do práce dříve, a protože mi chtěl ušetřit cestu, podíval se na výsledky testů. Zhrozil jsem se, když mi to říkal, ale už se tomu nedalo zabránit. Naštěstí jsem měl připravenou báchorku o experimentálním léku, který vysvětloval přítomnost cizí látky ve vzorku, ale hodnoty, které mi nadiktoval, mě překvapily natolik, že jsem ho musel požádat, aby mi je zopakoval. Stále tomu nemohu uvěřit.“ Vrtěl hlavou Carlisle, ale u toho se usmíval. To jediné Marcuse uklidňovalo. Nemůže to být nic vážného, když se doktor usmívá.

„Co je s Bellou? Tak už mi to řekni!“ Měl sto chutí s Carlislem zatřást, ale ten ho zarazil.

„Řeknu to takto. Jako její otec jsem rád, že jsi ji požádal o ruku a učinil z ní tak počestnou ženu, jak se za nás říkalo. Opravdu v nejvyšší čas!“ Dál už pro smích nemohl pokračovat.

Marcusovi to vůbec nepřišlo vtipné a pomalu začal ztrácet trpělivost. Vůbec Carlise nepoznával. Jen myšlenka na Bellu mu bránila v tom, aby mu neutrhl hlavu přímo tady a teď.  Jeho výraz ho zřejmě prozradil, protože se Carlisle násilím ovládl a s cukajícími koutky úst mu vysvětlil, co tím myslel.

„Budeš otcem, Marcusi! Gratuluji!“

***

Tak se našli dva lidé/upíři, kteří si mysleli, že už pro ně život/věčnost nemá smysl. Oba dva ztratili svou první lásku, prošli si utrpením, které přináší ztráta toho nejbližšího, ale nakonec byli osudem odměněni.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

8)  Jalle (13.09.2012 13:38)

no toto je pár... nenašlo by sa pokračovanie o Toni?

7)  Zuzka (03.04.2012 20:30)

To už je konec?Pokračuj prosím.

6)  jitush (03.03.2012 09:48)

super...ja si to myslela:-D skoda, ze zmizi

Mirus

5)  Mirus (02.03.2012 18:00)

Děkuji všem svým věrným čtenářkám

HMR

4)  HMR (02.03.2012 16:25)

Dát dohromady Alici a Jane, to může napadnout jen tebe

Marvi

3)  Marvi (02.03.2012 15:57)

No to jsem opravdu začala brzo komentovat... konečně se rozhoupu a on konec. No co se dá dělat. Byla to opravdu moc pěkná povídka, kapitolka od kapitolky lepší a lepší. Moc se mi to líbilo

2)  UV (02.03.2012 03:18)

1)  Babča S. (01.03.2012 22:42)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Plakát Jacob