08.10.2010 [18:45], SarkaS, ze série Amor, Eros nebo Bella?, komentováno 18×, zobrazeno 2803×

Závěr povídky je tu! Co myslíte, že se stane Belle? A je opravdu bez šance se znovu s Edwardem potkat? Proč ji vlastně soudí? Na to vše najdete odpovědi v Epilogu. Přijemné počtení, Vaše SarkaS :)

Epilog - Rozsudek

Drobná dívka se zarazila uprostřed skoku a nebýt včasného zásahu jejího manžela, určitě by tvrdě dopadla na zem. Její kořist mezitím zmizela v hustém křoví a ona zmateně zamrkala v mužově náruči. Když si uvědomila co se stalo, vděčně se na něj zadívala.

„Jsi v pořádku, Alice?“ zeptal se muž, a nedokázal ukrýt malou obavu v hlase, i když tyhle její stavy znal až příliš dobře.

„Úplně,“ vydechla se šťastným úsměvem na rtech.

„Co jsi viděla?“ zeptal se už klidnější. Její obličejík se rozzářil jako vánoční stromeček, když mu odpovídala.

„Je šťastný, Jazzi. Konečně, je náš bratříček šťastný,“ řekla a nadšeně svého muže objala. On jí objetí oplatil více než ochotně, protože jeho radost byla násobená radostí její. Během vteřiny se ovšem jejich emoce změnily a oni, stále v objetí, klesli k zemi.

Pohled Belly:

Tiše jsem se opírala o Erosův bok a pozorovala dění pod sebou se smíšenými pocity. Věděla jsem, že bych měla cítit jen štěstí a spokojenost, ale nebyla jsem schopná potlačit smutek. Smutek nad tím, že jsem přišla o někoho ke komu jsem cítila cosi neznámého a nádherného. Něco, co by žádný kupid cítit neměl. Alespoň ne k nikomu určitému. Ale možná jsem si to jen namlouvala. No, teď už to nebylo podstatné, nemohla bych s ním být. Prostě to nebylo možné, nikdo se o nás neměl dozvědět a už vůbec jsme si neměli nic začínat se svými „klienty“. Co na tom záleží, že jsem ho měla ráda, že jsem s ním cítila vášeň a štěstí. On byl předurčený pro lásku a tu teď najde u Tanyi. Smutně jsem povzdechla a přilákala tak k sobě Erosův pohled.

„Copak, holčičko?“ zeptal se a pohladil mě po tváři. Zakroutila jsem hlavou.

„Nic, to jen nějaké zbloudilé a hloupé myšlenky. Teď je šťastný, to je jediné podstatné. Láska je přece to nejdůležitější, že?“ řekla jsem a pokusila se o úsměv. Jeho pohled ovšem nebyl souhlasný, spíš smutný a možná i litující. Za námi se ozvalo odkašlání. Otočili jsme se. Stál za námi jeden z mladších kupidů a nervózně si nás prohlížel.

„Už?“ zeptal se Eros. On přikývnul.

„Očekávají Vás v síni,“ řekl a pokynul nám rukou. Věděli jsme kde síň je, ale nechtěli jsme mu kazit radost z jeho úkolu. Pomalu jsem vstala. Vyšli jsme a pomalu došli až ke dveřím do síně. Zhluboka jsem se nadechla a s pohledem upřeným na záda našeho průvodce jsem vešla dovnitř. Místnost vypadala tak jako vždy, jen v ní teď bylo víc tváří s vážnými pohledy než kdy dřív. Rezignovaným pohledem jsem si je všechny prohlédla. Většina měla neprostupnou masku, ale některým z tváří vyzařovaly emoce. Nejvíce asi Valentýnovi, který vypadal, jako by měli vynášet rozhodnutí o jeho osudu. Jeho tvář byla ztrápená a pohled smutný. Už to dávalo tušit, že rozhodnutí nebude moc dobré. Vlastně podle jeho výrazu to vypadalo, že bude přímo tragické. Naprosto nelogicky jsem se začala cítit lépe. Dokonce se mi na rtech usadil upřímný úsměv. Na několika obličejích vyletělo obočí vzhůru v němém údivu. I Erose můj výraz zarazil, ale hned se vzpamatoval a zaujal své místo na postraních lavicích. Ozvalo se odkašlání a já věděla, že nebeský soud začal.

„Isabello, kupide vyšší třídy, víš jaký je důvod tohoto sezení?“ zeptal se Michael vážným hlasem. Já pokorně kývla hlavou a sklopila pohled.

„Ano, Michaeli.“

„Co tě tedy vedlo k porušení zákona? Nejdůležitějšího zákona pro Vás kupidy?“ otázal se a já se zarazila. Zmateně jsem se na něj podívala.

„Nejdůležitějšího zákona? Ale já neporušila nejdůležitější zákon. Ten přece pojednává o něčem jiném,“ mračila jsem se na něj. I on se zamračil.

„Můžeš mi říct, jak zní váš nejdůležitější zákon?“ otázal se chladně. Napřímila jsem se a s rukama za zády jako ve škole jsem odříkala zákon, který musí každý kupid znát a ctít.

Nic není nad Lásku. Láska, kterou člověk cítí, je posvátná a kupid do ní nesmí zasahovat. Nesmí vnuknout lásku někomu, kdo již miluje.

Neměla jsem ovšem nejmenší tušení, jak to souvisí s mým přestupkem.

„Isabello, tys ten zákon porušila,“ pronesl Michael, ale jeho hlas už nebyl chladný. Byl smutný. Já nic nechápala.

„Ale já myslela, že je tohle řízení kvůli tomu polibku,“ divila jsem se. To už ovšem Valentýn nevydržel a se zasténáním vyhrkl.

„Bello, ten polibek vůbec nebyl zakázaný! Copak jsi to nepochopila? Kdyby byl, už dávno bychom tě přeřadili!“ vyhrkl a ignoroval Michaelův popuzený pohled. Zato já jsem na něj vytřeštila oči v tichém šoku. Nebyl zakázaný? Nebyl?

„Jak to, že nebyl?“ zašeptala jsem. Valentýn sklopil smutně hlavu.

„Protože tě miloval,“ šeptl a zdrceně dosedl zpět na židli. Nemohla jsem uvěřit tomu co řekl, v uších mi hučelo a hlava se mi točila. Miloval? On mě miloval?

„Ach Bože,“ vydechla jsem zdrceně a po tváři se skutálela slza. Jediná slza. Byla mléčně bílá s růžovým nádechem. Skápla mi z líce a za letu se proměnila v růžovou perlu, která s s cinkotem dopadla na mramorové dlaždice. Kupidova slza. Jen málo se jich uronilo a i tato, stejně jako ostatní, chutnala hořce a bolestně. Zmizela v zákrutech mlhy vlnící se nad podlahou. „Já to nepoznala, přehlédla jsem to. Tolik lásky jsem rozdala a tu jeho jsem přehlédla...“ mumlala jsem nešťastně.

„Dítě,“ slyšela jsem šeptnout Erose, hlasem plným zármutku. Michael se postavil a shlédnul na mě. Jen neochotně jsem se na něj podívala.

„Isabello, víš jaký trest je za porušení prvního z vašich zákonů?“ zeptal se. Tělo mi ztuhlo, do teď jsem na to nepomyslela.

„V-v-vymazání,“ zakoktala jsem se a vyděšeně ho pozorovala. Přikývl a já se roztřásla.

„Přesto, vzhledem k tvé neposkvrněné minulosti a dřívějším úspěchům, jsme trest zmírnili,“ řekl vážně. Malinkatá jiskřička naděje mi probleskla myslí, ale zahnal ji tím jak pokračoval.

„Tímto tě odsuzujeme ke ztrátě křídel a tvé hodnosti. Bude ti vymazána paměť a budeš seslána na zem,“ pronesl obřadně a já cítila pálení a bolest v zádech. Jako by mi něco vyrvalo část mého já přímo z duše. Zasténala jsem a padla na kolena. Zahlédla jsem ještě Valentýnův lítostivý pohled a slyšela Erosův vzlyk.

„Ach,“ vydechla jsem v návalu nové bolesti. Poslední, co jsem zaslechla, byla Michaelova slova.

„Jsi člověk.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Jalle (29.08.2012 08:13)

krása krátke kapitoly mám najradšej

17)  Lipi4 (25.07.2011 22:09)

šáriku , sestricko moje milovana naprosto uasna povidka a tato uvodni prvni serie ..........
...... vim, ze jsen Ti slibila obri koment, za ty co jsem ti nenechala, ale ja vazne nemam slov, jelikoz cele toto dilko je naplneno uchvatnou a jedinecnou davkou lasky, ktera tak obri, ze ji jeden clovicek, maly ctenar nedokaze unest........ je to vazne krasa, jenz se neda slovy popsat

16)  AMO (18.07.2011 21:51)

Tak krásné a tak smutně to skončilo... letím na začátek druhé série a už se modlím i prosím o lásku i pro ni

15)  Marvi (18.07.2011 12:52)

Přečetla jsem to jedním dechem, je to něco úžasného, takže se jdu vrhnout na druhou řadu, kde budu poctivě komentovat

14)  HMR (14.07.2011 21:49)

Nádherné, naprosto jedinečné, Bellin smysl pro humor mě navnadil a když se objevili Gabriel s Michaelem, nemohla jsem přece skončit se čtením úžasné, až na poslední dvě kapitoly, není nic smutnějšího než štěstí proteklé mezi prsty, Bella, a taky neopětovaná láska, Tanya, a je neodpustitelné zahrávat si s city jiných, i když je Bella kupid. Láska se nedá vynutit. To by mohla jako profík vědět. Hořký konec a tím nemyslím to, že je z Belly člověk.

13)  Morael (12.07.2011 14:24)

Řikám... teď teprve bude sranda.

12)  Bosorka (07.07.2011 20:17)

To byl úžasný konec a těším se na pokračování!
Jsi opravdu dobrá!

11)  SarkaS (07.07.2011 18:55)

Úplnou náhodou ano, mohlo by se tu do týdne objevit

10)  Kristiana (07.07.2011 17:47)

Bože. Ona vážně nevěděla o jeho lásce. Je mi hrozně líto, jak to dopadlo. Ale ne všechny příběhy můžou mít šťastný konec. Ale na druhou stranu si říkám, že to enní úplně sad end. Edward je šťastný s Tanyou. Bella si nic nepamatuje a třeba taky najde svou novou lásku. Ale stejně se mi chce brečet.
Nádherný příběh. Ze začátku jsem se snažila číst pozvolna, ale nakonec jsem se na nej vrhla a slupla ho jako malinu.
Říkám si, že na ten otevřený konec by se jistě dalo navázat. Neplánuješ čirou náhodou pokračování?

8)  Amisha (13.11.2010 10:11)

No tohle? Tohle není vůbec epilog. Nesnáším otevřené konce uááááááááááá.
Krásně píšeš, ale asi mě to zabije.

6)  SarkaS (13.10.2010 07:22)

Díky Jenny Už se na ní pracuje, zatím mám vymyšlené tak tři kapitoly, takže to ještě chvilku potrvá

4)  milica (08.10.2010 19:43)

Moc krásné, i slzička ukápla. Chudák Bella pro samou lásku neviděla tu svojí. No doufám že tedy bude pokráčko, ale na druhou stranu chudák Tanya jestli jí vezmeš Edwarda když jsou šťastní, sice jí nemám ráda, ale... No asi to nechám na tobě ne?? Krásný dík

3)  SarkaS (08.10.2010 19:19)

Díky Carlie, myslim, že jsi asi jedina komu se konec zamlouva tak jak je. Ostatnim jsem tedy prislibila druhou serii, jen abych si tuhle mohla ukoncit jinak. Originalne Puvodne jsem to totiz zamyslela jak ty jsi rekla. Takovyhle konec a navazani na Stephenin pribeh...

2)  Carlie (08.10.2010 19:04)

Nádherně napsaný závěr!
Hlavně to prozření, jakým způsobem porušila zákon.
A doufám, že si smím myslet, že je závěr otevřený a ponechat si jiskřičku naděje, že by jako člověk mohla narazit na Edwarda a byl by z toho Stepheniin příběh
Jsem ráda, že jsi si úžasný příběh nepokazila tuctovým happyendem, respekt! Moc hezké, emotivní, silné

1)  henna (08.10.2010 18:58)

Prosím tě, slib mi, že uděláš druhou sérii.

Prosím,

prosím,

smutně koukám.


Jinak .

1