Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/00ab863g8929550.jpg

Spousta lidí říkává: Jednoho krásnýho dne se z toho zblázním.  Nám dvěma se to stalo. A začalo to tak nevinně. Konverzace na FB mezi Misabells a Sfingou alias upířicí a vlčicí. Nakonec z toho vzešla tahle povídka. Logiku v ní nehledejte, nenajdete ji. Berte to jako splněný sen dvou šílených dam. Jo a ještě něco v téhle povídce nehledejte – Bellu a Renesmé. Poslaly jsme je do… Austrálie, či někam jinam.

Ach jo!

Mibel využívala naprosté liduprázdnosti krajiny kolem jejich domu a své upíří, slabě se třpytící, tělo vystavovala slunečním paprskům.  Edward byl na lovu. Díky bohu, zívla si, ten upír by utahal i harém. Zasněně se usmála a protáhla se. Najednou její citlivý čich zachytil nelibou vůni.  To se z hlídky vraceli vlčáci. Zatvářila se, jako dítě na zeleninovou kaši a narovnala se na lehátku. Pořád řešila svůj komplex ohledně výšky, když vedle ní stál vlkodlak.
Z lesa se vynořila celá smečka. Velký rudohnědý a malý šedý vlk se od nich oddělili a vzali to přes louku k domu. Bylo vidět, že ten menší napadá na přední packu. Doběhli k domu, oběhli ho a pak se ozval třesk a ženské zaječení. Mibel jen protočila panenky, ale neobtěžovala se ani vstát. O pár minut později dopadlo na druhé lehátko tělo.
„Jacob?“ zeptala se líně Mibel.
„Jacob,“ ozval se pobavený povzdech.
„Tak povídej,“ vyzvala svou kamarádku a otočila se k ní.
„Chtěl bejt uvnitř dřív než já, tak to vzal oknem do koupelny. Za prvé, rozbil zrcadlo, za druhý, Rose si tam právě dělala make-up,“ vysvětlovala Sfin.
„Ouč, je celej?“ uchechtla se Mibel, které bylo jasné, že Rose si to líbit nenechá.
„Jo, ubránila jsem ho před tou dračicí, neboj.“
„Co pacinka, Hafí?“ zeptala se Mibel, když viděla, že si Sfin k ruce tiskne pytlík mražené Jarní směsi.
„Brní, přemýšlím, že budu běhat po třech.“
„Choď po zadních, jako kocour Mikeš, budeš in,“ ujistila ji Mibel a kousla se do tváře, aby se nahlas nerozesmála. Kamarádky jí bylo samozřejmě líto, ale imitace kocoura Mikeše kombinovaná s vlčicí ji pobavila přespříliš.   
„To praktikuju od tý doby, co jsem se naučila chodit, ale přední ťapky taky občas potřebuju,“ odfrkla si Sfin. Významně – protože pochopila Mibelinin pokus o vtip – obrátila oči v sloup.
„Já ti říkala, ať v té hlíně furt nehrabeš, že si namůžeš svaly, ale ty neeee muselas tam rejt, co?“ pokárala ji Mibel.
„Když tam byla zahrabaná ta kostička,“ kuňkla provinile Sfin.
„Esme ti nabízela, že ti dá novou z kuchyně… nechtělas…  A kdo si ji tam asi zahrabal, hm?“
„No, Jacob, sem mu ji chtěla pomoct najít,“ přiznala Sfin.
Mibel se rozesmála: „Ten Jacob, co si došel do kuchyně pro jinou, zatímco ty ses hrabala v hlíně?“  
„Chjo, ty sis toho všimla?“ zabručela Sfin.
„Za koho mě máš?“ řekla Mibel dotčeně. „Jsem upír se vším všudy a s Edwardem nám nic neuteče,  obzvlášť když u toho Jacob tak mlaská.“  
„Nojo, porád, vy upířáci jste dokonalí, co?“
„No, konečně ti to došlo.“   
„Nedošlo, to bylo ironicky. A víš, co, měj si svýho dokonalýho upíra, já miluju Jacoba.“
„Však miluj, on ho totiž nikdo jiný nechce,“ pronesla vítězoslavně Mibel, skálopevně přesvědčená o své pravdě. Odpovědí jí bylo jen temné zavrčení. Mlaskla do prostoru, aby utišila vlka v domě, který určitě okusoval další Esmeinu specialitu, aniž by o tom dotyčná měla nejmenšího tucha. „Máš něco proti mně?“ odfrkl si Jacob, který – nejen, že neokusoval, ale ani nejedl nic od Esmé – se objevil v zádech a neuměle se šikoval na lehátko a balil Sfin do náruče.
„Jo,“ ujistila ho Mibel, „baseballku…“ zasmála se. „Měl bys utíkat, jsem rychlá,“ dodala, když na ni Jacob reagoval jen zavrčením.
„Neřekla jsi to samé i Edwardovi?“ bránila vlka Sfin.
„Proč jako?“ nechápala Mibel.
„No, že tu není… Kam ti utekl?“
„Neutekl! Šel na lov. Sám. Regenerace je nutná i pro upíry,“ vysvětlila Mibel a opatrně si ohmatala stehna. Prý, že upír vydrží všechno… pche!
„A to ti řekl on, jo?“ smál se Jacob. „Tak to je jasný útěk…“
„Podvraťáku,“ vypískla pobouřená Mibel. „Počkej, to budeš litovat. Moc dobře jsem viděla, kam si zahrabáváš kost od Esmé.“
„ Se bojíme, až se třesem,“ opáčila Sfin a vrátila úder. „Myslíš, že nevím, že máte v ložnici s Edem flašku pumí krve? A taky vím, kdo chodí Emmettovi na tu medvědí.“
Mibel zbledla.“ Šššš, neřvi, nebo tě uslyší… prásknu tu kost Paulovi.“
„Uáááááá, ty seš ale zmije, Emmettééé, víš, kde je ta krev?“ zaječela Sfin a Emmett se vyklonil zvědavě z okna.
„Ano, Sfinuško?“ reagoval Emm na její volání.
„Koukni se do jejich ložnice,“ Sfin ukazovala žalobnicky na Mibel. Emmettova hlava zmizela. O vteřinu později se ozval zvuk lámajícího se dřeva, jak Emmett nejspíš nedokázal přestěhovat postel jinak, než násilím.
Mibel se nedala zahanbit a její ječák dosahoval výšek ultrazvuku. „ Pauleeeeee, hledej kostičku!“ Další rána, a šmouha v barvě Paulova kožichu se mihla mezi stromy.
„Ať si ji nechá,“ zavrčel Jacob a vstal se Sfin v náruči. „ My jdem na stejky.“
„ Hej, kam jdeš? Dlužíš mi láhev pumí krve!“ vztekala se Mibel, protože neměla poslední slovo.
„Proč tady tak křičíš, lásko? Plašíš zvěř v celém polesí,“ Edward se zjevil u ní svou přirozenou rychlostí.
„ Já jsem… oni… Emmett,“ vzlykala Mibel.
Edward, jako obvykle zalitoval, že jí nemůže číst myšlenky, ale věděl, že šlo o obvyklé pošťuchování.  Z myšlenek ostatních v domě se dozvěděl, že to odnesla jen jejich zásobička krve.
„Jdem na lov,“ rozhodl se a popadl Mibel za ruku.
„Vždyť jsi teď byl,“ popotáhla nosem Mibel, ale už se usmívala.
„Není lov, jako lov, drahoušku,“ usmál se na svou dívku a ta jako obvykle blahem málem omdlela. A co její rekonvalescence?!

Večer toho dne bylo všechno v naprostém pořádku. Sfin s Jacobem zůstali na noc v rezervaci, takže osazenstvo vily jednu noc bude ušetřeno jejich stereo chrápání.  Edward něco probíral s Carlislem v pracovně,  Mibel ležela v ložnici na zlaté posteli a četla si z noťasu novou kapitolu MOTU.
Pání, wow, to je ale… tý jo.
Její myšlenky si vzaly dovolenou.  Věděla jen jedno, nikdy to neukáže Edwardovi. Styděla by se. Ještě by si o ní mohl myslet, že je zvrhlice. No, ale ta kapitola v herně, nebo ta u kulečníku… kožený bičík, jo? Hm… Heh, pouta! Dá se upír svázat? Týjo…
„Mibelko,“ ozval se Edwardův sladký hlas a Mibel prudce zaklapla notebook. Zkameněla na místě s očima navrch hlavy. Kruci, viděl to?
„Co se děje?“ ptal se znepokojeně, když jí prstem zvedal bradu, aby se mohl podívat do jejích krásných očí.
„Nic,“ řekla roztřeseným hlasem Mibel, ale její upír si hned všimnul, že od sebe odstrkává noťas.
Edward moudře nevyzvídal, ale jakmile druhý den Mibel odvezl ze do školy, ulil se z té své a vrátil se domů.  Otevřel notebook, ale ouha. Mibel to měla posichrované heslem. Zkoušel namátkově různé kombinace, projel to i jedním šikovným prográmkem, ale obsah odolával.
„Tak tohle se práskne, pijavice,“ řekl potěšeně Jacob, který byl zvědavý, proč ultraslušný Edward sakruje.
„Posluž si,“ zavrčel vztekle Edward, kterému už bylo všechno jedno.
„Zkusils Edward?“
„Cože?“
„E – D – W – A – R – D tak nějak, prostě tvoje jméno jsi zkoušel?“ navrhl Jacob, naklonil se a vyťukal těch šest písmen na klávesnici.
A byli tam.
„Jak?“ nechápal Edward princip Mibelininýho hesla. Sám měl heslo s dvaceti číslicemi a patnácti písmeny…
„ Jak jsem to věděl? Znám naše holky,“ smál se Jacob.
„To ta tvoje vlčice má heslo Jacob?“ ptal se udiveně Edward, naštvaný, že se Jacob naučil své myšlenky skrývat.
„Ne, Jacoubek,“ zrudl Jacob a Edward se rozchechtal.
Pak otevřel historii vyhledávání a klikl na adresu, kterou měla Mibel otevřenou předchozí den večer. Když se úspěšně přihlásil Mibeliným jménem a heslem (bylo stejné jako u noťasu, asi ji bude muset poučit o významu slova: Bezpečné heslo), začali oba číst první kapitolu. Jacob se zprvu pochechtával a Edward děkoval bohu, že se upír nemůže červenat. Jak se ale nořili hloub a hloub do příběhu dominantního Edwarda a jeho Belly, jejich pocity se měnily. Dvě hlavy, tmavovlasá a zrzavá se skláněly nad notebookem a upír s vlkodlakem hltali jednu kapitolu za druhou. Byli už skoro na konci, když se ozvaly před domem hlasy.
„Do háje, to je Sfin,“ zaklel Jacob a Edward zaklapl notebook. Cítil se vyprahle, jako by nejméně měsíc nebyl na lovu.
Vyběhli ven.
Tam z Roseina auta vylézaly Sfin a Mibel, která byla mírně řečeno naštvaná, protože na ni Edward nečekal před školou.
Jacob na nic nečekal, popadl Sfin za ruku a táhl ji k lesu. Ještě bylo slyšet dvojité rýýc a pak už jen vzdálené vytí.
„Co mu je?“ ptala se udiveně Mibel. Při pohledu na Edwarda to měla chuť změnit na Co ti je?, protože její miláček se tvářil jak boží umučení. Ale byl to jen okamžik. V další chvíli Edward přiskočil k ní, hodil si ji na záda a než se vzpamatovala, byli minimálně dvacet kilometrů daleko.
„Tak co je?“ zeptala se znovu, když ji konečně složil ze zad.
„Master of the universe je…“ dostal ze sebe Edward a pak se na ní vrhl s temným zavrčením.
Byla to dlouhá noc a dlouhý den… a dlouhá noc…

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

14)  maryblack (11.02.2012 00:50)

bezvadnýý

13)  AnnieS (07.02.2012 20:56)

Wow!!! Super!!! Dokonalé, to se ti fakt povedlo, i když jsem to zprvu nechápala, četla jsem dál a pochopila! :D :D :D

nikolka

12)  nikolka (01.02.2012 18:55)

úžasné kam len na to chodíte?

Lenka326

11)  Lenka326 (31.01.2012 23:13)

Hezké dámy, moc hezké. Skvěle jsem se pobavila

Twilly

10)  Twilly (30.01.2012 16:03)

Holky, tak to vaše kočkování mám doslova před očima, chvááááála bohu, že to znám online, na vlastní bulvy , ale ten konec.. uááááááááááááá dlouhá noc a dlouhý den... a dlouhá noc *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* , jo, ať žije MOTU :D

Marvi

9)  Marvi (30.01.2012 09:35)

To bylo skvělé :D :D :D :D

Marcelle

8)  Marcelle (30.01.2012 08:38)

holky, to je skvělý

Amisha

7)  Amisha (30.01.2012 07:59)


miluju vás holky!

Jula

6)  Jula (29.01.2012 21:12)

Teda, to bylo úžasné. Pochechtávám se tady u toho a nedbám na udivené pohledy ostatních

Linfe

5)  Linfe (29.01.2012 20:02)

Mám radost z tvé radosti, Sfin.

Empress

4)  Empress (29.01.2012 20:00)

Perfektné...hledej kostičku...

julie

3)  julie (29.01.2012 19:19)

Master of the universe je... Jakpak bude Esme navrhovat červenou hernu...

Bosorka

2)  Bosorka (29.01.2012 18:42)

Holky, vy jste boží!
Ale Paul a kostička?!

SarkaS

1)  SarkaS (29.01.2012 18:26)

Proč se nedivím... To bylo opravdu... no řekněme snové. Ale představa těch dvou, jak hltají MOTU, to mě málem zničilo

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek