11.07.2011 [23:30], Anna43474, Povídky jednorázové, komentováno 3×, zobrazeno 496×

A few mistakes

Happy birthday (Všechno nejlepší)

Make a wish (Něco si přej)

Slyšela jsem dvoje kroky, které se držely pár set metrů za mnou. Sama jsem se hnala nejvyšší možnou rychlostí ve snaze zdrhnout co nejdál od nich. Cítila jsem, jak mi na bránici útočí obrovská vzduchová bublina. Taktak jsem jí zabránila vylétnout ven. Nevrčela jsem. Nikdy. Nebyla jsem přece zvíře. Jídlo. Hnus.

Nutně jsem musela zastavit. Už zase mě přemáhal vztek.

Please accept my apologies (Prosím přijmi mou omluvu)

I wonder what would have been (Zajímalo by mě, co by bylo)

„Přestaňte mě do háje hlídat!“ zaječela jsem zuřivě, až se ze vzdálených stromů vzneslo hejno ptáků. Slyšela jsem všechno – pleskání křídel o vzdušné proudy i tlukot jejich splašených srdcí. Zásobárny na krev. A nejen to. Nezaměnitelná vůně deště přicházela ze západu spolu s bubnováním kapek o vyprahlou zem a uschlé bezvládné listy stromů. Vzduchem se nesl nezaměnitelný náboj, který značil brzkou bouři. Zbožňovala jsem tohle zdánlivé ticho – bylo to něco, co jsem znala ze svého lidského života.

Would you have been a little angel (Byla bys andílek)

Or an angel of sin? (Nebo anděl hříchu?)

To všechno bylo téměř na hranici slyšitelnosti, a proto mě to fascinovalo o to víc. Bavilo mě pozorovat něco, co bylo náročné i pro mě. Ze všeho nejvíc mě totiž rozčiloval fakt, že je v nesmrtelné upíří podstatě všechno snadné. Byla to otrava, dokázat všechno.

Ale nechtěla jsem se nechat rozptylovat zkoumáním chuti vzduchu. Ne v tuhle chvíli. Zezadu se ke mně rychle – ne sice tak, jako jsem uměla běhat já, ale přesto dost rychle – přibližovali dva upíři. A to jsem viděla k smrti nerada.

With beautiful brown eyes (S krásnýma hnědýma očima)

I paid for the murder (Zaplatil jsem za vraždu)

Původně jsem jen chtěla zůstat venku během bouřky, abych mohla zblízka sledovat blesky. Jedinou věcí, kterou jsem na tomhle idiotském věčném životě zbožňovala, byla schopnost postřehnout věci, které normální lidské smysly zachytit nedokázaly. Například sledovat, jak se při dopadu blesku chvěje vzduch – to bylo něco.

A právě to mi chtěli zakázat.

Choosing our life over your life (Vybrat si náš život místo tvého)

Meant your death (Znamenalo tvou smrt)

Nenáviděla jsem, když mi někdo říkal, co nemám dělat.

„Máme za tebe zodpovědnost, ty hloupá,“ mírnil mě Emmett. Slovně to ovšem nikdy nešlo.

Nenáviděla jsem to.

And you never got a chance (A tys nikdy neměla šanci)

To even open your eyes (Ani otevřít oči)

Měla jsem chuť bořit a ničit. Málem jsem se neudržela. Kdyby tam nebyl Jasper, nejspíš bych Emmettovi jednu vrazila. A pak ještě jednu. A další. Nakonec by nejspíš skončil roztrhaný na titěrné kousíčky. Nejspíš bych ho nespálila – každé ráno mi někdo prošacoval kapsy a zabavil mi všechny zapalovače a sirky. Bylo s podivem, že je to ještě baví.

Mně to teda nebavilo ani trochu. Stejně jako tahle situace.

„Dejte mi pokoj!“ rozkázala jsem důrazně. Nemusela jsem křičet – ačkoliv jsem to dělala velmi často – abych si vyjednala pozornost. Vlastně jsem jejich zájem měla pořád. A to mě taky ani trochu nebavilo.

Sometimes I wonder what will it been (Občas by mě zajímalo, co by bylo)

If you fought for your life (Kdybys bojovala za svůj život)

„Jdeme domů, Bello,“ oznámil Jasper nekompromisně. Pomyslná hladina vzteku uvnitř mé hlavy se zdvihla o pár centimetrů. O pár desítek centimetrů.

„Ne,“ odsekla jsem. Ten nakrčený postoj se udělal nějak sám od sebe. Moc dobře jsem věděla, že se neovládám. Bylo mi to jedno. To oni se měli starat, abych nebyla naštvaná. Mohli si za to sami. „A neříkej mi tak.“ Nikdo mi neříkal Bello. To bývala moje lidská přezdívka. Člověk už jsem dávno nebyla. Měli by to konečně pochopit.

„Jdeme domů. Hned,“ procedil Emmett skrze zaťaté zuby. Viděla jsem, jak zatíná čelist, aby se ovládl. Jasně, neusnadňovala jsem mu to. Co naplat.

Nenáviděla jsem, když mi bránili dělat něco, co jsem chtěla.

Would you have played in your school clothes (Hrála by sis ve školních šatech)

And made me mad? (A rozčilovala bys mě?)

„Řekla jsem NE!“ To se skoro podobalo zavrčení. Ale já nevrčím. Nikdy.

Emmett udělal krok vpřed. Obrovská chyba. „Tak a dost,“ došla mu trpělivost. Popadl mě za nadloktí a trhl. Očekával, že se podvolím a půjdu s ním. Já se ale zapřela nohama do půdy a patami vyryla v zemi hlubokou brázdu. Zabahněná chodidla mi dávno nevadila.

„Pusť mě!“ zaječela jsem a trhla rukou zpátky.

Nepustil mě.

Přetahovaná mě nikdy nebavila.

I wonder about your skin tone (Zajímala by mě barva tvé pleti)

And shape of your nose (A tvar tvého nosu)

„Mám toho plný zuby,“ ucedil někde za mnou Jasper. Nesnášela jsem, když mi stál za zády. Dělal to jedině tehdy, když mě chtěl sevřít v náručí a bezpodmínečně odnést domů. Vykopla jsem proti němu zabahněnou nohou a dala do toho veškerou sílu, kterou jsem byla schopná zkoncentrovat. Ozvalo se třesknutí a křupnutí. Jasper zaječel. Usoudila jsem, že bude hodně naštvaný. To mě kupodivu rozlítilo ještě víc. Kopla jsem znovu a Emmett se mnou přesně v ten moment cukl dopředu, takže jsem se netrefila.

Vycenila jsem zuby jako nějaká divoká šelma. V tu chvíli mi na tom ani trochu nezáleželo. „Nechte mě na pokoji!“ zaječela jsem znovu. Docházela mi trpělivost.

Vrhli se na mě oba zároveň a já neměla šanci.

And the way you would‘ve laughed (A to, jak by ses smála)

And talked fast or slow (A jestli bys mluvila rychle nebo pomalu)

„Přestaň sebou mlít, nebo ti něco urvu,“ zasyčel mi do ucha Emmett. V tu chvíli jsem ho nenáviděla snad ještě víc než svého stvořitele. Ve skutečnosti se o mě měl starat on. Ale kde mu byl konec, to jsem vážně netušila. A bylo mi to jedno. Mohl si chodit, kam se mu zachtělo, kdežto já ne. A vůbec se nezajímal o to, co se mnou je.

Kdyby se mi dostal pod ruku…

I think about it every year (Myslím na to každý rok)

So I picked up a pen (Tak jsem vzal do ruky pero)

„Emmette!“ okřikl ho Jasper a sevřel mě ve smrtícím objetí. Vztekle jsem prskala a křičela a prala se s ním. Opakovaně jsem se ho snažila nakopnout do rozkroku, ale po prvním takovém pokusu omotal nohu kolem těch mých a znemožnil mi tak ublížit mu.

Nenáviděla jsem je.

Happy birthday, I love you (Všechno nejlepší, miluji tě)

Whoever you would‘ve been (Za to, jaká bys byla)

Jasper mě jednou rukou pustil a bleskurychle chytil mé kopající nohy. „Jdeme domů,“ rozhodl a zdánlivě klidně se rozeběhl zpátky k lesu.

Syčela jsem na něj, jak ho nenávidím a že jakmile mě pustí, uteču pryč. Neposlouchal mě. Nebo se tak alespoň snažil tvářit. Viděla jsem, jak mu na tváři hrají všechny ty stíny, skoro jako bych sama mohla vnímat jeho pocity.

Nejvíc ze všeho tam byla bolest.

Příliš dobře jsem si byla vědoma toho, jak všichni trpí. Už se jim nedalo říkat rodina. Ne když se museli starat o mě. Rozdělila jsem je a každý už hrál jen sám za sebe. V jednom domě. V jednom životě. A přece sám.

Neovládala jsem se. Nechtěla jsem se ovládat.

Happy Birthday (Všechno nejlepší)

What I thought was a dream (Co jsem si myslel, byl jen sen)

Make a wish (Něco si přej)

Was as real as it seemed (Bylo to tak skutečné, jak to vypadalo)

I made a mistake (Udělal jsem chybu)

Možná bych je mohla milovat, kdybych se snažila. Mnohem jednoduší však bylo dávat jim najevo nenávist a zlobu, pohrdání. Účelně jsem je zraňovala a každým okamžikem jim ubližovala už jen tím, že jsem se jim dívala do očí a dupala po jejich představách a snech.

Upíři přeci nesní.

I got a million excuses (Mám milion výmluv)

As to why you died (Pokud jde o to, proč jsi zemřela)

Možná jsem neměla právo je nenávidět. Ale já chtěla. Utěšovalo mě jedině to vědomí, že oni trpí stejně jako já. Nemusela jsem se přesvědčovat, že je to jediný důvod pro to, abych byla naživu. Vyžívala jsem se v jejich bolesti.

Nenáviděla jsem tuhle zpropadenou existenci.

Who‘s to say it would‘ve worked (Kdo může říct, že by to mělo fungovat)

And who‘s to say I wouldn‘t have (A kdo říká, že bych neměl)

Jasper mě stisknul, jako by ze mě chtěl vymáčknout dech. Silou se mě snažil přimět, abych je přestala nenávidět. Jako by to bylo možné.

Moc dobře jsem věděla, že mě nesnáší. Dřív, ještě v lidském životě, jsem měla bratra, jako byl on. Neuvěřitelně mi ho připomínal, což byl ostatně také důvod, proč jsem se vyvarovala jeho blízkosti. Nebyl to on, kdo mě učil lovit zvířata. Potravu, kterou jsem tolik opovrhovala.

The fear has never disappeared (Ten strach nikdy nezmizel)

I ponder it frequently (Často jsem o tom uvažoval)

Naproti tomu Emmett se snažil. On byl jediný, kdo mě dokázal zpacifikovat, nebo alespoň zabavit natolik, abych přestala ničit nábytek ve svém pokoji.

S ním bylo všechno… jiné. Tak jako jsem některé z nich nemohla vystát, jeho jsem přímo zbožňovala. Byl to dokonalý parťák, přesto jsem mu často toužila ublížit. Doopravdy ublížit – ne aby ho to bolelo fyzicky, nýbrž duševně. Byl tak klidný a vyrovnaný, jak jsem to já nikdy nedokázala. Snášel úplně všechno. Odpouštěl a vztekal se, kdykoliv jsem něco provedla, ale neztrácel se mnou trpělivost.

Snažil se zařídit mi relativně normální život. Tak, jak to můj stvořitel nikdy nedokázal.

On byl jediný ze všech těch upírů pohybujících se v mé blízkosti, který ve mně dokázal vyvolat soucit. Emmett byl důvod, proč jsem se snažila nelovit lidi.

My vision of a family (Moje vize rodiny)

Was artificial and fake (Byla umělá a falešná)

Nejvíc ze všeho mi nahrával fakt, jak moc se kvůli mně museli změnit. Každý z nich se chtě nechtě odloučil od svého původního založení. Odloučila jsem jednoho od druhého a donutila je tak litovat věci, za kterou nemohli.

Věděla jsem, že by byli mnohem raději, kdybych tam, s nimi, nebyla. Kdyby mohli, nechali by ten problém někde jinde a utekli by před ním. Skryli by se jako zbabělci a nechali by mého stvořitele, aby se s tím popral sám. I nejstmelenější druhy může změnit ten nejmenší zádrhel.

Já byla ten problém.

Já byla ten obrovský zádrhel.

A strašně moc jsem je nenáviděla za to, že jsem musela existovat.

So when it came time to create (Takže když přišel čas to udělat)

I made a mistake (Udělal jsem chybu)

„Dej pokoj,“ sykl Jasper, když jsem se proti němu pokusila vykopnout. V odpověď jsem mu zaryla prsty do zápěstí, až zavrčel tichou bolestí. Tvářila jsem se hodně vztekle.

Musel mě nenávidět. Jako já nenáviděla jeho za to, že mě nenechal žít.

Tichá bolest. To byla zvláštní myšlenka a na okamžik mě plně zaujala. Přestala jsem se rvát jako o život a znehybněla. Cítila jsem, jak Jasper strnul v očekávání lsti, díky níž bych se mu snažila vyprostit, ale ode mě nic nepřicházelo.

Byl to jakýsi trans, který mě zaměstnal.

Tichá bolest.

Znamenalo to, že to nebolí tolik, jako když vám někdo utrhne ruku?

Maybe you really forgave us (Možná jsi nám opravdu odpustila)

Knowing we were confused (Nevědomost, byli jsme zmatení)

Tichá bolest byla pořád bolest, bez ohledu na to, jak moc se projevovala. Nikdy jsem se neučila rozeznávat jednotlivé stupně bolesti. Za posledních pár měsíců téhle krvežíznivé existence jsem však pochopila, že jedině ta vnitřní vás dokáže srazit na kolena.

Plameny přeměny v upíra mohly být nelítostné a smrtelné, ale nikdy vás nedonutily zabít se, přestože jste si to přáli. Žili jste dál… a někdo jiný vás přesto mohl zlomit.

Mnohokrát za ty krvavé měsíce jsem ubližovala všem kolem sebe. Účelně jsem je ničila.

A byla jsem přesvědčená, že si to zasloužili.

I think about it every year (Myslím na to každý rok)

So I picked up a pen (Tak jsem vzal do ruky pero)

„Asi už toho nechala,“ probral mě z transu Emmett. Nemluvil nahlas, zato s razancí. Poznala jsem, že se znovu obrnil a je připraven na to, až mu zasadím další ránu.

Jasper se nade mnou sklonil. „Půjdeme domů, ano?“ Zeptal se? Opravdu se zeptal.

Vzduchová bublina v hrdle se znovu snažila prodrat na povrch. Přestala jsem dýchat a donutila ji zalézt zpět do plic.

Zatoužila jsem po lidské krvi. Ta jediná mi dávala pocit, že jsem naživu.

Byla jsem nezvladatelná novorozená a bylo mi to jedno.

Na ničem mi nezáleželo.

Chtěla jsem jen… nenávidět.

A nenáviděla jsem.

Všechny. Každého z nich, protože mě nutili být tím, kým jsem.

Toužila jsem se ztratit. Chtěla jsem zapomenout.

Neskutečně jsem je za to nenáviděla.

Happy birthday, I love you (Všechno nejlepší, miluji tě)

Whoever you would‘ve been (Za to, jaká bys byla)

Nejvíc ze všeho jsem ale nenáviděla jeho.

Nenáviděla jsem ho za to, že mě zabil.

Nenáviděla jsem ho za to, že mě donutil žít.

Ale nejvíc, úplně nejvíc jsem ho nenáviděla za tu lítost, s níž jsem musela snášet tenhle život. Za lítost… a za lásku.

And from the Heavens to the hell (A z nebes do pekla)

To the Heavens again (A znovu do nebes)

From the ending to the ending (Od konce ke konci)

Never got to begin (Nikdy nezačínat)

Maybe one day (Možná se někdy)

We can meet face to face (Setkáme tváří v tvář)

In a place without time and space (Na místě bez času a prostoru)

Happy birthday (Všechno nejlepší)

 

---

 

 

Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!