Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/30dn%C3%AD1.jpg

JEDEN DEN

Vrátili se domů. Společným hlasováním se rozhodli počkat na Alici. Přestože to byla holka, měla k tomu co říct – hlavně by je zabila, kdyby ji vynechali.

Čekali docela dlouho, vzhledem k tomu, jak málo času zbývalo. Emmett si ten čas krátil obcházením malého domku, kde se ubytovali. Byl ohromný. Na Richardův, Edwardův a Emmettův vkus až moc. Jenže…

„Alice ho miluje,“ přerušil Richardovy myšlenky Edward.

„Já vím. Proto tu taky bydlíme,“ hekl Richard a svalil se na gauč.

„Unavený?“ dobíral si ho Edward.

„Tobě se to mluví. Ty se nikdy neunavíš, ale co já?“

„Spal jsi v noci vůbec?“ zajímal se Edward.

„Jo, asi tři hodiny. Emmettův jekot a rozlítostnění mi nenechaly víc času. Obzvlášť, když začal vytrhávat Alici túje od plotu. Mimochodem – až bude poblíž, řekni mi to. Chci být hodně daleko.“ Edward se pobaveně zasmál a sklopil oči opět ke své knize. „Slib mi to,“ prosil Ardy.

„Slibuju, Richarde,“ zašeptal. Po chvilce zvedl lehce hlavu a natočil ji směrem ke dveřím. Richard se narovnal  v zádech a čekal. „Richarde?“

„Už?!“ Edward jen přikývl. Richard se vymrštil z gauče, vyhnul se malému křeslu a vydal se ke kuchyni.

„Kde je?!“ Brzdil jak kreslené postavičky. Alice stála ve dveřích jídelny, oči navrch hlavy a silně rozkročená.

„Je smutný, Alice. Ty stromečky se dají zasadit zpět, nech ho,“ krotil ji Edward, který se objevil za padlým Richardem. Nadávání za špatnou informaci o směru, ze kterého se blížila, Richard spolkl. Stejně si ji mohl Edward přečíst v jeho hlavě. Edward a jeho čtení myšlenek. Docela výhodný kup. Už to vypadalo, že mu to projde, když se ozval nový zvuk.

Ti dva hned věděli, co to je. Richard ne. Richard – poloupír – nikdy nevěděl to, co oni. Vyběhli ven, zatímco on se ještě rozkoukával.

Dal na svůj instinkt a zůstal doma. Ať si tam třeba okoušou prsty na nohou, nejde tam. Místo toho zamířil k lednici a čekal. S nevolí si uvědomil, že v jeho postavení je všechno jenom o čekání. Upíři čekat nemuseli. Obzvlášť ti jeho. Alice viděla do budoucnosti. Stačilo, aby se soustředila – někdy ani to ne – a věděla, co se stane za pět minut. Edward byl taky speciálek a Emmett? Možná by stačilo, kdyby si Richard připomněl, že vytrhal ty túje dvěma prsty. Silák jak Hercules. A on? Poloupír bez talentu.

Uměl hodně věcí. Naštvat Emmetta, rozesmát Edwarda a přimět Alici, aby se červenala. A taky běhat. Jelikož nebyl čistý upír, doháněl to tréninky. Běhal po městě, za městy, parky, poli… To uměl, jenže k životu to bylo dost nepoužitelné, protože jakmile se objevil mezi normálními lidmi, zmatkařil. Možná i proto jim Alice vybrala bydlení v lesích a nenutila je chodit do školy. Tak nějak se v průběhu let stala jejich opatrovnicí, s Edwardem po svém boku. Ti dva si však k sobě nenašli lepší cestu, než sourozeneckou.

„Byl bys raději, kdybychom spolu něco měli?“ Edward byl opět u své knihy.

„Asi ne. Hele, co se tam děje?“ vyzvídal Richard a pohodil hlavou k zahradě.

„Nevím, poté, co Emmett rozbil venkovní sezení, utekl do lesa s naší sladkou Alicí v zádech.“

„Edwarde?“ začal Richard opatrně. Vlastně ani netušil, co chce říct, ale spoléhal na jeho sedmý smysl.

„Nespoléhej. Nefunguje to tak, že uhodnu, co chceš říct, když ty sám to nevíš.“

„Jde o tu holku… Fakt si nejsem jistý, že bychom ji měli hledat…“

„Richarde…“ zaúpěl Edward a definitivně odložil knihu. „Asi chápu, co chceš říct, ale… Je to povinnost. Nemůžeme být jako ten, co stvořil nás, nebo ten, co počal tebe. Zmizet a nechat ji v tom se plácat.“

„Mně to nevadilo,“ zavrčel Ardy. On si nepamatoval ani jednoho z rodičů – neexistovali pro něj. Jak pochopil z vyprávění Edwarda, musel být jeho otec upír. Odhadem byly Richardovi dva roky, když ho Alice objevila díky vizi. Rozhodně si polepšil. Dostal domov, přátele a budoucnost. Proč by to neměla mít ta holka?

„Máš pravdu,“ uzavřel to Richard. K jeho vlastnímu šoku pocítil naléhavé nutkání vydat se ji hledat.

„Až se vrátí Alice, Richarde.“

„Víš alespoň, jak vypadá?“

„Přibližně.“

„Co?“

„No… Emmett měl pravdu s tím, že byl mimo. Jediné, co bylo vidět, byla dlouhá hříva světle hnědých vlasů. Předpokládám, že to bylo zkreslené světlem, takže byly tmavší. Ty hospody mají zvláštní druh žárovek v lustrech.“

„A tvář?“

„Prostě tam půjdeme a Emm ji identifikuje podle vůně.“

„To zní jednoduše, ale realita…“

„Říkal, že voněla zvláštně, Richarde. Sám víš, že lidi voní všelijak, ale základ je stejný.“

„Asi tě nepřesvědčím, co?“

„Asi ne,“ zasmál se.

 

***

Anna nepatřila k těm lidem, co by se vzdávali. To rozhodně ne. Naopak. Poté, co ji Bella našla na podlaze hospody, oklepala se a uvařila si bylinkový čaj.

„Jak ti je?“ zajímala se Anny kamarádka to ráno poté, když ji odvedla domů a uložila ji do své vlastní postele. Teď se nad ní skláněla a v rukou držela hrníček s kouřící čerstvě mletou kávou.

„Vyspinkaná do růžova,“ lhala. V noci měla děsivé sny. Pořád dokola viděla ten stín, který se jí vrhá po krku. Několikrát byla úplně zpocená vzhůru, ale nevydala přitom ani hlásku.

„Jo, je to vidět,“ rýpla si Bella a pohladila ohromné nafialovělé pytle pod Anninýma očima. „Vzpomínáš si, co se stalo?“

„Byl tam pes a…“ opakovala svou původní – absolutně nesmyslnou – výmluvu. Nemohla Belle říct, že se na ní vrhnul asi pětimetrový chlap a jeho vůně ji ochromila tak silně, až se nechala kousnout. Ty tmavé vlasy nejspíš uvidí do konce svých dnů. Ze srdce doufala, že se s ním už nesetká.

„Fajn, tak si to nech pro sebe, lhářko,“ utnula ji Bella a položila hrnek na noční stolek. Bella byla drobná brunetka s hnědýma očima a nejupřímnějším úsměvem. Nesmála se často, pokud neměla pocit, že to tak má být.

„Bello?“ Anna se jí chtěla zeptat, jestli by s ní dnes nešla do práce a nepomohla jí, protože se šíleně děsila toho, že by se On mohl vrátit, ale zaváhala. Bella se zastavila uprostřed pohybu a vyčkávala. „Víš, já… Co děláš dnes večer?“ vysoukala ze sebe Anna.

„Půjdu s tebou do práce, jestli chceš. Co kdyby se ten toulavý hafan vrátil? Možná bychom měli informovat místní útulek nebo odchytovou službu.“

„Jo, asi jo,“ hlesla Anna a přitáhla si peřinu víc k bradě.

„Ty mi prostě neřekneš, co se tam stalo, viď?“ konstatovala Bella a ani nečekala na to, jestli se Anna začne vymlouvat. Vstala a odešla. Mezi dveřmi však stihla ještě podotknout, že teď sama musí do své zbožňované práce.

Když za ní zaklaply domovní dveře, Anna vylezla z postele a usrkla kouřící kávu. Nazula si teplé bačkory a přešourala se do koupelny. Sprcha – nejlepší přítel. Vysvlékla se a uviděla svůj vlastní odraz v zrcadle. V ohybu mezi ramenem a krkem se jí vybarvovala červená podlitina. Ve vrchní části rukou, těsně pod rameny, měla obtisky prstů, jak ji muž tiskl k sobě. Proč to udělal? Proč jen to? Mohl ji… Měl přeci její tělo absolutně ve své moci. Tohle násilníci dělali, ne? Bili, znásilňovali… Jenže on ne. On se na ni jen vrhnul, kousnul ji a Anna cítila, jak její krev mizí z těla do jeho úst.

Její žaludek to nezvládl a při představě, že někdo pije krev, se obrátila k záchodové míse.

A její poslední vzpomínka byl jeho hlas. Bože, vždyť by sama přísahala, že slyšela vzlyk a zděšení, když ji – ano on, ne ona – od sebe odtrhl. Omlouval se, a pak byl najednou pryč a Anna se uvolnila tak moc, až omdlela.

Když se teď zmátožila a byla schopná vydržet stát, vlezla do sprchy a rozhodla se, že si ji pokusí užít. Maximálně a moc. Jenže horká voda na podrážděném hrdle ji způsobovala hrozná muka. Pálilo to a bylo to celé nepříjemné.

Vzdala to a rychle se umyla. Osušila si tělo a vlasy a v kuchyni si uvařila novou kávu. Zabalila se do deky na gauči a pustila si televizi. Ještě sedm hodin, než se Bella vrátí z práce. To nevydrží!

 

***

„Jsi si jistý, že to bylo tady ve Forks, Emmette?“ zajímala se Alice ze sedadla spolujezdce.

„Nejsem,“ přiznal Emm.

„Ty nic nevidíš, Alice?“ divil se Richard. Tenhle výlet se mu absolutně nelíbil. O nic víc z něj nebyla odvázaná ani Alice s Edwardem, ale všichni uznali, že to jinak nejde. Emmett udělal šílenou věc, jenže to se prostě v jejich druhu stávalo. Občas to selhalo – jejich vegetariánství.

Alice jen smutně zavrtěla hlavou a vzdychla.

„Najdeme ji i bez tvých vizí, Alice,“ tišil ji Edward za volantem a přibrzdil, když se přiblížili ke křižovatce. Alice byla malá černovláska s oválným obličejem a drobnou postavou. Byla si hodně podobná s Emmettem. Měl totiž taky tmavé vlasy a neustále se smál. Tedy skoro, napadlo Richarda a sám si projel prsty ve vlasech. Ty jeho byly něco mezi blond a rzí. Spíš světle hnědé s nádechem ohně, ale to už záleželo na období, počasí, názoru lidí… U Edwarda nebylo pochyb o tom, jaké vlasy má. Jasný bronz. V otázce vlasů si Richard připadal jako outsider, ale v barvě očí se cítil na koni. Měl jasné modrozelené oči, zatímco Edward, Alice a Emmett měli díky tomu, co byli, jen zlaté nebo černé. Byla to jejich volba a tu barvu způsoboval druh jejich stravy.

Říkali si vegetariáni, protože nelovili lidi jako normální upíři. Lovili zvířata. Ani jeden z nich se nechtěl podobat tomu monstru, které je přeměnilo a opustilo.

„Vážně?“ vyhrkl Edward a upoutal pozornost nejen zamyšleného Richarda, ale i Alice. Díval se do zpětného zrcátka na Emmetta a čekal na odpověď.

„Jo, tady to znám. Určitě jsem tu včera šel!“ přitakával Emmett a rozhlížel se kolem sebe.

„Emmette, tady jsou jen obchůdky. Mluvil jsi o hospodě, ne?“ znejistěl Richard.

„Já neřekl, že tady je ta hospoda, Ardy. Jen, že to tu znám.“

„Hmf…“ zamručel Richard a podepřel si bradu o zaťatou pěst. Loket si položil na koleno a vzdychl.

„Zatracené počasí…“ vztekala se Alice. „Kdyby nebylo slunečno, mohli jsme jít po svých.“

„Nechci rýt, ale ta holka má ještě dvacet devět dní, tak se můžeme vrátit domů a počkat na lepší počasí,“ mumlal Richard.

„Nemůžeme, protože bychom ztratili její stopu,“ vysvětlila mu Alice.

„Jakou?“ odsekl Richard. „Žádná tu není!“

„Musel bys být upír, abys ji cítil,“ setřel ho Emmett.

„Promiň, jsem fakt idiot. Nevím, proč jsem z toho tak podrážděný, sakra.“

„Nemáš hlad, Ardy?“ vyzvídal Edward. „Co jsi dnes jedl?“ A bylo to tu zase. Ty jejich ochranitelské sklony a péče o jeho život. Jídlo, spánek, jídlo, spánek, holky, škola, jídlo…

„Nemám, dík.“

Edward měl v sobě tolik taktu, že jeho myšlenky nekomentoval. Nechal ho, aby si v tichosti zuřil, když už neměl jinou volbu, než tu být s nimi. Richard se narovnal v zádech s pocitem štěstí.

„Hele, ale mně slunce neva!“ vyhrkl.

„A?“ nechápala Alice.

„No, můžu se vydat jinudy a zkusit to sám!“

„Ne!“ zarazila to Alice dřív, než Richard pokračoval.

„Proč? Co budete mít z toho, když ji najdete v autě? Stejně tam nebudete moct jít!“

„Tam!“ přerušil ho Emmett. „Zahni tam!“ Jako lusknutím prstů ho přestali vnímat a zaměřili se na odbočku u malého obchůdku se starožitnostmi. Tam se před nimi objevila velká budova, která každou chvíli hrozila, že spadne a zabije nejen lidi v ní, ale i další do okruhu sta metrů. Minimálně.

V úrovni prvního patra byl na zdi neonový nápis Peklo a šipka naváděla k malému schodišti se zábradlím.

„To je tedy název,“ odfrkla si Alice.

„Mně se líbí, je to originální,“ odporoval Richard.

„No páni… To je ono,“ hlesl Emmett a tiskl se ke kouřovému okénku auta.

„Jsi si jistý, Emmette?“ ujišťoval se Edward.

„Jo.“

„Fajn, jdu tam. Jak vypadá?“ vyhrkl Richard a chytil do ruky kliku od dveří.

„Počkej, hrdino! To nejde jen tak! Co chceš jako dělat?“ krotila jeho nadšení Alice.

„Najdu ji, vyvedu ji ven a…“ začal Richard, jenže pohledy těch tří zamrzlých puberťáků ho umlčeli.

„Tak… Když pominu tvou poznámku o zamrzlých… Je to stejně hloupý nápad,“ vzdychl Edward.

„Tak mi dejte lepší!“

„Počkáme tady a až se Ona objeví, Emmett nám to poví a my tam vyrazíme.“ Richard nevěřil vlastním uším. Čekat v autě? Takovou dobu? Byl to noční podnik, proboha! Čekat do zavíračky? V autě?

„Fajn,“ vyhrkl.

„Fakt?“ Alice s Emmettem vypadali překvapení, že Richard s něčím bez řečí souhlasí, jenže Edward si jen rezignovaně povzdechl, když vzal Ardy za kliku u dveří.

„Jo – fakt. Ale čekat tu v autě nebudu. Jdu na drink, rodinko.“  Richard vypadl z auta, jako kdyby mu šlo o život. Na poslední chvíli slyšel jen Alicino vrčení a Emmettův lehce pobavený hlas, jak říká, že to mohl čekat s takovou výchovou, a pak už sbíhal schody do Pekla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Lenka326

13)  Lenka326 (22.06.2011 20:45)

Richard se mi moc líbí, jen je mi ho trošku líto, že se cítí mezi těmi upíry a jejich dary nedokonalý. Ze začátku to vypadalo, že hledat Annu bude jako hledat jehlu v kupce sena, když si Emm nic nepamatoval, ale nakonec překvápko! a jemu se rozsvítilo.
Takže to vypadá zatím nadějně, jen mi něco našeptává, že to asi snadné nebude. A Anna - prý kousl mě pes. Zatím kromě té modřiny nejsou žádné známky přeměny, ale zdá se mi, že ji hlavně rozhodil ten útok jako takový.
Líbí se mi to, má to vtip a spád a na druhé jsou hezky popsané pocity postav. Tak jdu dál...;)

semiska

12)  semiska (01.06.2011 13:47)

Tak Ann se zdá být v pohodě, teda pokud ji vůbec Emmett kousl. No, je to zajímavé, vůbec netuším, jak by tohle mohlo dopadnout. Moc pěné, Mišule!

11)  Guneska (01.06.2011 12:51)

Nějak se mi to nezdá Co jsi si to na nás zase připravila Když to má název 30 dní, tak nepředpokládám, že by ji hned v druhé kapitole našli, ještě i samozřejmě vzhledem k perexu povídky.. no jdu hned na další

10)  miamam (01.06.2011 12:48)

Jojojo, ještě že je přede mnou ještě jedna zveřejněná kapitolka, tohle je fakt zajímavý. Nemá náhodou Ann druhé jméno :)? Richard je tak ztřeštěnej, až se bojim, do čeho se namočí...B)

9)  lady sadness (31.05.2011 22:42)

ja som vravela, že to bude šialený mesiac , taaak si to preberme - Emmett síce pozná okolie, ale kde máme istotu, že je to ten správny pajzel (podľa tej schátranej budovy), a k tomu dve tmavovlasé drobné baby a už máme pr***r ako vyšitý , žeby Richard a Anna + Edward a Bella ? to nieje zlý nápad, ale kde sú ostatní?

Jula

8)  Jula (31.05.2011 21:29)

Tak to jsem na Richarda zvědavá, jak si v baru povede :D

Kristiana

7)  Kristiana (31.05.2011 21:01)

Našli ten podnik překvapivě rychle. Je to vůbec ten správný? Potká se tam Richard s Annou? A Edward s Bellou se seznámí kdy a kde?
Pokud to dobře chápu Emm, Alice, Edward a Richard žijí jen spolu, nikdo další s nimi není? Žádná Rosalie, Jasper, Carlisle, Esme? Hmmm... Kdo je asi přeměnil? Objeví se vůbec další známé postavy? Hmmm... nasadila jsi mi do hlavy další hromadu brouků. Tímhle tempem si za chvíli budu most založit broučí farmu .
„Jo – fakt. Ale čekat tu v autě nebudu. Jdu na drink, rodinko.“ Jak hezky zdrhnul!
Moc se mi to líbí! Těším se na pokračování.

6)  Anna43474 (31.05.2011 20:22)

Tak Richard je poloupír, jo??? Ale podle fotek vypadá... mno, tak nějak... ááá
Jsem unešena (jím) Míšo!!! Že ty to děláš naschvál?!
Pes vs. Emmett By mě zajímalo... no nic
TKSATVO

SarkaS

5)  SarkaS (31.05.2011 19:27)

Ardy si očividně užívá, že za ním ti tři nemůžou Emmett si vzpomněl docela rychle, tak to asi nebylo takové okno jak si myslel

Fanny

4)  Fanny (31.05.2011 18:55)

Zase něco jiného a zase skvělé. Jsem trašně zvědavá kam se to bude dál odvíjet

eMuska

3)  eMuska (31.05.2011 18:54)

Ciii Ardy je môj nový oný, jak sa to povie... no neviem, ale ja som jeho fan
Inak Peklo - tak sa volá aj dačo tu u nás v levoči, je tam holičstvo a zvyšok necviem, lebo tam furt dačo nové prestavujú...
Joj, parádna kapitolka, myslím na teba!

Twilly

2)  Twilly (31.05.2011 18:33)

už jsem byla jednou nohou z práce... a prt... dobrýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýý Mišutko, je to mooooc dobrý :D

sfinga

1)  sfinga (31.05.2011 18:22)

ten Emmett je ale trouba co mu ty stromečky udělaly?
Miláčku, zbožňuju tvůj styl humoru. Teď se ještě začnou honit za chimérou, drobátko si to popletou a na průšvih bude zaděláno, co?
Zaplést osudy, navodit správnou atmosféru, vytvořit pořádný trapas, to umíš na jedničku
takže se těším na další díl a dík

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek