Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

PROLOG

 

30 dní - babí léto je volné pokračování kapitolové povídky 30 dní - období dešťů, kde jsme se seznámili s Richardem a Annou. Potkali jsme během toho měsíce spoustu nových tváří, které dostanou svůj prostor právě tady. Za měsíc se toho dá vážně stihnout hodně, když nepotřebujete spát, nemyslíte?

Máchl rukou a kamínek, který vyhodil, skákal po vodní hladině, jako živý. Ruku opět opřel za sebe a zvedl hlavu k nebi. Když slyšel, že žije… Bylo mu do pláče. Radostí a vztekem, že o tom vůbec pochyboval. Nechal ji napospas světu, aniž by se o ni postaral, jak slíbil kdysi rodičům. Vydal se za ní ihned, ale… Věčnost byla sekunda v porovnání s tím, jakou šanci měl ji najít. Den ze dne byl zoufalejší, a nejen díky tomu, že vzbuzoval strach a respekt kolem sebe, který se v něm odrážel jako v zrcadle, ale i kvůli ní. Co když už neexistuje? Co když ji svým způsobem našel, aby o ni znovu přišel?

Lehl si na písčitou pláž jezera a vzdychl.

Anna.

Za ta desetiletí, co existoval v tomto utajeném světe, nenarazil na čistší duši, než měla ona. Poznal spoustu lidí, kteří vyhledali Výcvikový tábor, aby přežili přeměnu po jeho boku, ale nikdo nebyl jako ona. Když se s ní potom rozloučil ve Spokane, měl pocit, že dělá tu největší chybu ve svém životě. Nechal ji odejít pár dní před přeměnou. Co když ji tím taky zabil? Nemělo by ho to trápit, přišel už o tolik životů a minimálně dvakrát tolik jich sám sprovodil ze světa, tak proč ho to sžírá?

Jakže se jmenovalo to městečko? Forks? Možná by ji mohl zkontrolovat. Ujistit se, že žije. Od její proměny uběhlo jen pár měsíců. Kdy to bylo? V červenci? Teď je září. Období babího léta. Jako kdyby se počasí zbláznilo a za žádnou cenu se nechtělo překlenout do podzimu. Vstal, oprášil si džíny a shlédl na svůj odraz ve vodě.

„Ano, ano, drahý Majore… Věčně mlád,“ zašeptal a nasměroval své kroky směrem k Olympijskému poloostrovu.

 

***

„Počkej, počkej! Ještě nesmíš. Až řeknu teď, tak teprve běžíme!“ Trvala na svém Anna a držela Emmetta za cíp trička. Rozhodil rukama a otočil se k ní rezignovaně čelem. „Teď!“ zaječela ve chvíli, kdy se chtěl zeptat, kde se startuje a zmizela. Emmett se jen zmateně otočil dokola a až pak se rozeběhl.

„Podvádíš!“ stěžoval si, když ji doháněl.

„Nebreč a utíkej,“ smála se. Odrazila se od padlého stromu, přeskočila houští a vyhnula se kmenu stromu, jako profesionál.

„Nebreč?“ zopakoval nevěřícně Emmett a přidal do kroku. „Natrhnu ti korzet, milá zlatá! Zastav!“ vřeštěl. Anna se jen hlasitě zasmála a elegantně vplula do domku v lesích. Stále žili ve Forks.

Když Emmett vběhl za ní do vily, naskytl se mu přímý pohled na Annu letící rovnou do náruče Richarda. Ten seděl na gauči a listoval časopisem, když se objevili. Jen roztáhl náruč a nastavil rty. Anna už zbytek zvládla sama.

„Bavili jste se?“ zeptal se tiše, aniž by z ní spustil oči. Emmett se ve dveřích zastavil a jeho humor lehce ochabl. Copak to tady šlo? Být nadšený? Richard s Annou byli stále v sobě. Nedalo se s nimi mluvit, pokud nebyli jeden bez druhého a Edward? Odpovídal stroze, skoro šeptem. Neustále se zavíral v jižním křídle a i přes ty upravené stěny, byl slyšet hlas klavíru.

A Alice? Malá Alice jediná zůstala stejná. Protivná, když roztrhal novou košili, veselá, jakmile Richardovi chutnalo jídlo, lítostivá, když jí nevykvetly kytky…  „Najedla ses?“ pokračoval Richard a hladil Annu po tváři.

Emmett nikdy nemyslel na svůj protějšek. Občas narazil na vhodnou upírku, která mu s radostí pomohla a to mu stačilo, ale když teď viděl tyhle dva…

„Nebyl čas,“ hlesla Anna. „Emmett mě nenechal,“ žalovala.

„Já?!“ vyhrkl Emm.

„Ne, jen sranda. Když mě to nechutná…“

„Nebuď jako malá, bludičko. Vždyť jsme ti říkali, že je to o cviku a zvyku. Překonej to…“ prosil Richard.

„Ehm…“ odkašlal si Emm, když se ti dva zase políbili. „Jdu ještě ven, kdyby mě někdo hledal…“ Richard za ním zvedl souhlasně palec, ale jinak to nekomentoval. „Alice je doma?“ zeptal se ještě Emmett a Richardova ruka ho nasměrovala do patra. „Dík.“

 

***

První den. Nová škola, nové tváře, staré vzpomínky…

Bella si poněkolikáté vybavila svůj důvod, proč je v Phoenixu a ne ve Forks. Zatracení upíři.

A nejen oni. Anna jí chyběla ještě víc. Tenkrát, když ji našla v hospodě na podlaze, ani v nejmenším by ji nenapadlo, že ji pokousal upír. Anna jí tvrdila, že to byl zatoulaný pes. Pak se to celé zvrtlo. Objevil se tajemný Edward Masen s přáteli. Alice – jeho spolubydlící – jí po nějaké době řekla, že jsou upíři. Přišli, aby dohlédli na Annu, kterou jeden z nich omylem pokousal. A ve finále zjistila, že pokud se rozhodne být s Edwardem, umře. Proč? Nechtěla umírat! Chtěla s ním být do konce života, ale umřít mladá? Chvíli zvažovala, že by prošla přeměnou, jenže to by nesměla být u té Anniny.

Přestože ty rány byly staré skoro tři měsíce, vzlykla a hřbetem ruky si otřela slzy z očí. Měla plné ruce knih, takže buď by ji noví spolužáci viděli brečet, nebo rukáv.

Vešla do velké budovy, kde se to hemžilo cizími tvářemi. Byla bez práce a rozhodla se pro vysokou. Máma ji doma uvítala s otevřenou náručí a její výběr školy nadšeně schvalovala. Z práce měla něco našetřeno, takže první semestr by neměl být problém. Když začne ve volnu opět pracovat, zvládne to. Potřebovala se zaměstnat. Nějak. Nemyslet na Forks, přestože to byla snad ta nejtěžší věc.

„Ahoj, vypadáš zmateně, můžu pomoct?“ Bella se otočila po hlase nejprve přes levé rameno, pak přes pravé, protože cizinec za ní hopsal jako čamrda. Nakonec se postavil vedle ní a Bella si ho mohla prohlédnout. Nevypadal zle. Vysoký, štíhlý, světlé vlasy a oříškové oči. Lehce ošlehaný phoenixským sluncem a když se usmál, měl dolíčky ve tváři.

„Ahoj,“ hlesla nejistě.

„Jsem Masen Wizard, a ty?“ I hlas měl takový… Bella chvilku hledala správné slovo, ale nic, než zvláštní, milý, tajemný nenašla. Byl tajemný? Podívala se mu do očí. Hledala něco, co by jí řeklo víc. Nehodlala narazit na další ojedinělý exemplář, který po nocích běhá v poušti a loví surikaty, nebo něco takového.

„Isabella Swanová,“ zopakovala tiše. Masen k ní natáhl ruku na potřesení, ale Bella zvedla náruč knih a omluvně se usmála. Vyřešil to. Pohladil ji po hřbetě ruky.

„Těší mě, Isabello.“ Jen se znovu usmála. Co mu na to říct? Zdvořilostní fráze nesnášela. Nerada se seznamovala. A od posledně – už by na to měla sakra přestat myslet. Není každý přece upír!

„Mě taky,“ vydechla o něco pevnějším hlasem.

„Nechci se kasat, ale jsem už ve druháku, možná bys uvítala trochu pomoci v terénu, co? Dost tomu rozumím,“ dodal spiklenecky a zase se usmál.

„Směješ se rád, co?“

„Mám k tomu důvody. Kdyby ses měla dívat na to, co já, taky by ses usmívala.“

„Tři minuty,“ vyhrkla Bella a Masen se nechápavě zamračil.

„Co je s nimi?“

„Známe se tři minuty a ty už flirtuješ?“

„Isabello, podívej se okolo,“ vybídl ji s novým úsměvem a otočil ji kolem své osy. „Je tu něco kolem dvou tisíc studentů. Tady není místo na zaváhání.“ Místo odpovědi ji nasměroval chodbou a aniž by sundal ruku z jejího ramene, vedl ji na konec. „Tady je učebna biologie, vedle má kabinet profesor Stewart, ale ten učí až od druhého ročníku, takže se s ním nepotkáš. Na konci jsou schody, vidíš?“ dodal, když tam došli. „Vedou do haly, odkud se s jistotou dostaneš podle ukazatelů snad všude. Takové malé náměstí,“ zasmál se. Bellu jeho ruka na rameni nevyslovitelně iritovala a zároveň jí dělala až nepříjemně dobře. Chtěla ji setřást, protože tam prostě nepasovala, ale… Jak dlouho ji takhle někdo nedržel? Nadechla se, aby dala za pravdu tomu pocitu odporu, jenže když se k němu otočila, usmál se, sundal ruku a vzal jí knihy z náruče.

„Tak, teď máš volné ruce, můžeš mě praštit za tu drzost. Tady tě uvidí hodně lidí, budeš za hrdinku a drsňačku,“ vybídl ji. Bella na něj chvíli otupěle hleděla, než se rozesmála.

„Nebiju odvážné kluky.“

„Uf!“ vydechl hlasitě.

„Ale frajírky bych možná mohla…“ dodala pobaveně. Masen se zhluboka nadechl, zavřel oči a narovnal se v zádech.

„Můžeš. Jsem připraven.“

„Tak počkej, dojdu si pro štafle,“ sykla ironicky. Jenže Masen se místo smíchu sklonil a jejich obličeje byly kousek od sebe.

„Lepší?“ zeptal se tiše a jeho dech voněl po mentolové žvýkačce.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kristiana

17)  Kristiana (01.08.2011 23:38)

Konečně se taky pouštím do babího léta. Zdá se, že Richard s Annou zažívají skvělé chvíle a moc jim to přeju. Po tom co si spolu zažili už si zaslouží trochu klidu.
Chudák Emmett. Možná je načase najít mu drahou polovičku. Kde se nám Rosalie toulá?
Moc moc moc se těším na Majorovu návštěvu.
Jsem zvědavá, jak dopadne Bella s Edwardem. Budou spolu? Nebudou? Masen je sympatický kluk ;).

AMO

16)  AMO (08.07.2011 16:53)

Stále stejná... Úžasná... mám radost, že i tuhle "rodinu" nějak víc zdokumentuješ
Jen zatím netuším, kdo bude hrdinou těchto 30 dní. Jen ten začátek a já skoro nemohla dýchat... major je zpět, Edward je smutek sám, Ardi a Anna krásně zamilovaní a ten zbytek??? Nová škola a je moc daleko a ten kluk moc blízko.

monikola

15)  monikola (06.07.2011 12:01)

jeeeeeej ja som vedela, že to musí mať pokračko tridsať dní, pche veď my by sme vedeli opisovať stáročia ich existencie :D :D :D

krásny prológ ktorý nám povedal veľa a zároveň skoro nič, takže sa teraz cítim ako guma na trenírkach a čakám na pokračko...

Anna43474

14)  Anna43474 (03.07.2011 22:47)

Po dešti vždycky přijde slunce... a déšť taky očišťuje, nesmím zapomenout. Tohle bylo takové... lehké, slunečné, milé - prostě babí léto, no ne??? ;)
Jasper (ách ) pádí za Annou, Edward je smutný (achjo :'-( ), Bella se seznamuje s novým playboyem na nové škole (sakra?! )
Ale, víš, Autorko s velkým A, nemůžu se nezeptat - Masen Wizard?! Vážně to myslíš vážně???
Tak... vím, že to tvrdím pořád, ale - tohle bude ještě zajímavé!!!
TKSATVO

13)  Awia (03.07.2011 18:58)

Předchozích 30 dní jsem nečetla, ale tenhle měsíc si asi ujít nenechám... B)

Twilly

12)  Twilly (03.07.2011 16:05)

Hraješ si s nimi, co? Jen si hezky hraj... až se vrátím z dovolené, tak se rozliju na kolomaž od samé radosti, Mišutko, tohle se mi moc moc MOC líbí a ty to dobře víš

Lenka326

11)  Lenka326 (03.07.2011 13:54)

Jsem tak ráda, že jsou zpátky! Major , Anna a Richard . Na Emmetta s Alicí by se mohlo časem usmát štěstí, že??? :D . Ale teda co to vyvádíš s Bellou (a samozřejmě i s Edwardem, i když trošku jinak)? Fakt je definitivně pryč, chce zapomenout a jde do toho plnou parou . Nechci žádného Masena, když tak jen toho s tímto příjmením. ;)

eMuska

10)  eMuska (03.07.2011 10:36)

Nééééé! To néééé! já nechcííí! prečo Masen? pošli ho do kelu! Robí zálusk na Bellu, potvorák! Joj!

A odhlučnené krídlo...

HMR

9)  HMR (03.07.2011 02:26)

Jo, frajírky mlátit, nejlépe štaflema... , promiň, ták, co bude dál? No? Dávej, dávej, tady čeká zástup čtenářek...

Fanny

8)  Fanny (02.07.2011 23:12)

Co je to za konec??? Ale ten pohled majora... a popis Alice... heart* *

Nosska

7)  Nosska (02.07.2011 23:07)

Jééé připadám si lehce zmatená, ale to se časem srovná

Bosorka

6)  Bosorka (02.07.2011 22:10)

Všechny!

SarkaS

5)  SarkaS (02.07.2011 22:05)

Krásné, Miško. PohledMajora se mi ovšem z toho všeho líbil úplně nejvíc. To je asi prostě tím, že jsem na něj tak zatížená

MisaBells

4)  MisaBells (02.07.2011 21:51)

Miluješ mentolové žvýkačky, nebo tyhle mentolové žvýkačky?

milica

3)  milica (02.07.2011 21:50)

Krásné, jsem ráda že jsme zase zpět u našich hrdinů.
Zajímavý začátek, pokračování. Bella a Masen??

Bosorka

2)  Bosorka (02.07.2011 21:44)

Díky, díky, díky, díky!!!!!
PS: Miluji mentolové žvýkačky!

semiska

1)  semiska (02.07.2011 21:10)

Říkala jsem si, kdy vyrukuješ s pokračováním. ;)
jsem zvědavá, kdo bude hrát hlavní roli v této povídce. Lehce tuším, ale nechám se překvapit. ;) Moc pěknej rozjezd.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek