Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/bab%C3%AD%20l%C3%A9t.jpg

PATNÁCT DNÍ

Letadlo přistálo lehce po půlnoci. Rose se na pilota sladce usmála a spolkla jed v ústech. Dalo jí hodně práce, aby ho nekousla. Neustále si opakovala, že raději jed v krku, než třeba křídlo v hrudním koši. Vyběhla s kufrem jako postřelená a zastavila se až daleko od něj. Teprve mezi stromy zpomalila, a když se objevila na konci lesa, naskytl se jí pohled na malé osvícené městečko. Pouliční lampy zářily podél silnic a sem tam se našlo zatoulané světýlko nějakých opozdilců, co ještě nešli spát.

Zamířila z toho malého kopce dolů a tiše procházela setmělými uličkami.

Neonový nápis nad hlavou ji upoutal na první pohled. PEKLO.

Ušklíbla se a malý okamžik zvažovala, jestli nenakoukne do své budoucnosti, ale rozmyslela si to. Místo toho vdechla vůni města. Šeřík s jeřabinami. Edward s Alicí. Pousmála se, protože jí bylo jasné, že teď už je najde lehce.

 

***

„Ještě jim ukaž tamtu košili!“ vybídla ho nadšeně Alice.

„Nejsem klaun, Alice,“ mručel opakovaně Jasper a rozepínal si světle šedý kabát. Připadal si jako absolutní šašek.

„Prosím,“ zakňučela a tím ho donutila se pousmát. Z nějakého divně perverzního důvodu ho její prošení rozechvívalo do morku kostí.

Otočil se a odešel. Nemůže jí nevyhovět. Bylo to absolutně proti přírodě. I kdyby sebevíc chtěl – jakože vážně chtěl – nešlo to. Jeho tělo si dělalo, co chtělo.

V pokoji si sundal bundu a natáhl na bílé tílko tmavě modrou košili.

„A tamty kalhoty k tomu, prosím!“ křikla z přízemí Alice. Jasper jen zvrátil oči v sloup, ale vyhověl jí. Jeho tělo jí vyhovělo.

Vrátil se dolů, když to dokončil. Alice na něj spokojeně mrkla z gauče a Anna naklonila hlavu na stranu.

„No co?“ sykl Major a lehce ohrnul horní ret.

„Nevztekej se, ale… Ten náhrdelník k tomu prostě nejde. Vypadáš jako šašek…“ hlesla Anna.

„Nevypadá! Ten náhrdelník se schová, neboj,“ bránila Majora Alice a vstala z gauče, aby mu upravila límec. Její prsty se lehce otřely o jeho hrdlo a oba se naráz napjali. Jen na vteřinu si pohlédli do očí. Pak Major ukročil stranou a Alice si založila ruce na prsou, jako kdyby jim zakazovala další dotek. Jasper střelil pohledem po Anně, která měla obočí do poloviny čela. Chviličku to trvalo, než ho polila vlna pochopení a na Annině tváři se rozlil pobavený úšklebek. Zamračil se a Anna se kousla do tváří.

„Jdu to sundat,“ zavrčel. „V těch botách mi táhne na lýtka a košile mě škrtí u krku. Kalhoty jsou mi velké. Jdu do svého.“ Anna zvrátila oči v sloup a odebrala se beze slova do svého pokoje v patře.

„Ne!“ vyhrkla prosebně Alice. „Ty kalhoty mají být volnější a košili nemusíš nosit upnutou ke krku, Jaspere. Na boty si zvykneš, nebo ti pořídíme podko – ehm… vyšší boty – nějak to vyřešíme prostě!“ úpěla Alice.

Major se chystal k nějaké jízlivé odpovědi, když si všiml, jak se napjala. Emmett se objevil vteřinu poté, co i Jasper zachytil pach.

„To není přece možný…“ hlesla Alice a vyběhla ke dveřím.

„Znáš ji?“ zajímal se Emmett, který byl v závěsu za Alicí do chvíle, než ji Jasper odsunul stranou, aby stál před ní.

„A tohle je co, jako?!“ štěkla Alice a pěstí praštila do Emmettových zad.

„To je domácí alarm. Jdi dál…“ zavrčel Jasper.

„Já ji znám! Je z Denali! Uhni, Whitlocku!“ štěkla Alice a snažila se protlačit mezi nimi. Zná ji? Zná tu vůni… Sakra, on ji taky zná. Je mu povědomá… voní jako on – skoro. Pozdní léto a květiny. Jeho pach léta se mísil s vůní gladiolů, ale tohle byly spíš růže a frézie. Ale to pozdní léto ho zarazilo. Nikdo nemá stejnou směsici vůní, pokud… To ale není možné přece… Zmátlo ho to natolik, že dovolil Alici, aby mezi nimi proklouzla a otevřela dveře ve chvíli, kdy se vysoká upírka chystala zaklepat. Dlouhé rovné blond vlasy, křídově bledá pleť, jahodové rty, které v okamžiku, kdy ho uviděla, zakryla dlaní.

„Jaspere!“ hlesla ve chvíli, kdy on zašeptal: „Rosalie…“

 

***

K Blondies domku neběžel hned. Musel si sám v sobě srovnat myšlenky. Nevěřil, že by mu Rose bodla kudlu do zad, nebo s ním ho nějak vypekla. Pravdou bylo, že je zase neznal tak dobře, ale právě proto si vybral Rose. Ta jediná z nich byla schopná dopravit vzkaz tak, aby Bella přežila a nevyděsila se. Irina by se nejspíš ještě neovládla. Kate by možná využila toho servisu, že jí Bellu naservíroval pod nos, a Tanya… S tou to bylo komplikovanější. Tanya byla zvláštní. Patřila k vůdcům, co si usmyslí, že něco chtějí, a většinou to dostanou. A ona chtěla po celou dobu, co tam byli, jedinou věc. Jeho. Možná by ji rozčílilo, kdyby ji požádal, aby jeho lásce odnesla omluvný dopis.

Rozhodl se, že tam prostě půjde. Nic neřekne, dokud se neocitne s Rose o samotě. Nebo mu to neprozradí v myšlenkách. Věděla, že umí číst myšlenky. Otázkou zůstávalo, jestli se o to tajemství nepodělila s ostatními.

Přešel malou nerovnou skalku a vynořil se proti dveřím. Dal si na čas, aby ho stihl případný obyvatel v domě vidět, nebo cítit.

„Edwarde?“ Ve dveřích se objevila zmatená Kate. „Co tu děláš, probůh?“

„Ahoj,“ pozdravil ve chvíli, kdy vyhrkla tu druhou větu.

„Edward?“ hlesla Irina za Kate a vystrčila hlavu.

„Co se děje?“ zajímala se Kate a pobídla gestem Edwarda, aby vešel dovnitř.

„Nic se neděje,“ lhal. Snažil se usmívat, ale ty křečovité škleby, co je vytvářel na tváři, se hnusily už jen jemu, tak co na ně asi říkají tyhle dvě? Bella… Musí na to přijít. Musí zjistit, proč… „Kde je Rose s Tanyou?“

„No, Rose letěla za vámi do Forks, což je pech, a Tanya ji šla vyprovodit a nejspíš si pak zaběhla na lov,“ vzdychla Kate.

„Vidím, že vám to vydrželo. Lovíte zvěř?“ usmál se slabě.

„Snažíme se. Je to ale hrozně těžký,“ zesmutněla Kate.

„Rose to zvládá nejlíp. Jo a Tanya taky, ale myslím, že potají podvádí,“ zachichotala se Irina.

„Musím se zase vydat na cestu. Byl jsem tu jen na chvíli…“ hlesl.

„Jsi v pořádku?“ vydechla Kate a lehce se dotkla jeho ramene.

„Snažím se, ale je to hrozně těžký,“ zopakoval její slova, která by Kate pochopila. Přesně tak, jako pro ně bylo těžké lovit zvěř, bylo právě teď pro něj těžké být v pořádku. Zase o ni přišel. Měl by jet za ní. Zeptat se, co se stalo. Zjistit pohnutky, proč…

„Chceš o tom mluvit?“ zajímala se Kate.

„Snad příště. Takže Rose letěla k nám?“ Kate s Irinou přikývly. Takže zase domů? Edwardovi se zajiskřilo v očích, když ho napadl spásný nápad…

 

***

Rosalie, Rose, Rosie… Nic… Měl by ji znát? Slyšel už o ní? Ta tvář… Hrozně mu někoho připomínala, ale zaboha si nedokázal vybavit koho. Rosalie… Ty tvary tváře, ten úsměv s dolíčky… Sakra, kde ji jen… A ve chvíli, kdy mu Jasper s tou kráskou splynuli v jediné tělo, mu to došlo. Tak trochu tedy. Ti dva patřili k sobě. Tiskli se k sobě, Rosalie měla tvář zabořenou v ohybu Jazzova krku a ten jí svou bradu tiskl k hlavě. Alespoň to tak vypadalo. Mezi ně by se nevešel ani vlas, jak se k sobě mačkali. Dlouhá zlatá hříva zakrývala většinu jejich vrchních částí těl. Emmett tam jen tak stál a zíral. Nikdo nemluvil. Jen tiché pofňukávání narušovalo to ticho. Rosalie plakala? Tedy, pokud se tomu u upíra dá říkat pláč? Najednou ji chtěl sám utišit. V životě ji neviděl, ale měl nutkavou potřebu schoulit si ji do náruče a uklidnit její rozhozenou psychiku – nebo proč vlastně brečela. Vyvedlo ho to celého z rovnováhy. Připadal si zmatený a rozhozený.

„Díky bohu,“ zavrněl najednou Jasper do Rosaliiných vlasů.

„Málem jsem to vzdala…“ odpovídala Rose, aniž by zvedla hlavu. Jazz s ní lehce pohupoval doleva a doprava a neustále ji k sobě tiskl. Postavila se na špičky a přehmátla rukama tak, aby ho ještě víc objala. Kdyby Jazz chtěl, určitě by na jejím břiše spojil své prsty k sobě, jak ji mačkal.

„Když jsem se dozvěděl, že existuješ… Já… Hledal jsem tě… Dlouho…“ přiznal se Jasper a Emmett se zamteně podíval po Alici, co ona na to. Zakrývala si dlaní ústa a ramena se jí lehce nadnášela. Sakra, i ona brečí?! Tam se mohl projevit. Tam mu to bylo dovoleno.

„Pst…“ sykl na ni nenápadně, a když se na něj podívala, pokynul jí hlavou a vztáhl k ní ruce. Neváhala a omotala se – co to šlo – kolem jeho medvědí hrudi. Emmett se hned cítil potřebnější. Vtiskl Alici lehký polibek na temeno hlavy a chlácholivě ji pohladil po holé paži. Když od ní zvedl hlavu, setkal se se zvědavým pohledem v barvě zapadajícího slunce. Rosaliiny oči byly tmavě orámované podmanivými dlouhými řasami a nepokrytě si ho prohlížela. Dech se mu zadrhl v krku, jak znejistěl. Možná by se měl usmát, nebo kývnout na pozdrav, když už ho konečně zaregistrovala. Nebo nedělat nic prostě. Chovat se přirozeně a normálně…

Odvrátila se a Emmett se zamračil.

Jasper s Rosalií se od sebe odtáhli po dalších dvou minutách. Jazz si ji podržel na vzdálenost paží a prohlížel si ji.

„Vypadáš… hrozně,“ dodal a zašklebil se. Emmettovi zacukalo v horním rtu, jak se mu chtěl ohrnout a odhalit zuby.

„Ty jsi snad celé věky nespal! Ale alespoň máš nějaký vkus,“ odsekla mu nazpět Rosalie. Jazz se sladce otočil k Alici.

„To je její práce,“ zasmál se a přitiskl si Rosalii ke svému boku. „Rose, to je…“

„Alice, já vím. Znám ji,“ přerušila ho a vymanila se z jeho objetí, aby vzápětí skončila u Alice. Emmett měl zase prázdné ruce. Co s nimi? Do kapes? Za záda? Na hrudi? Vyzkoušel všechny možnosti, ale stejně si připadal jako idiot.

„Rose, co tady vlastně děláš? Nemáš být v Denali? Edward tam jel za tebou, proboha… Museli jste se minout… Kde jsou ostatní?“ švitořila Alice.

„Počkej, tebe nepřekvapuje, že jsme si padli do náruče?“ zpozorněl Jasper. Emm naklonil hlavu na stranu, když si to uvědomil. No, měla být alespoň trošku zaskočená, ne?

„Mluvil jsi o ní a mě napadlo, že to bude tahle Rose.“

„Takže jsi o ní věděla a nic mi neřekla?“ zavrčel Jasper.

„Nebyla jsem si jistá, to snad chápeš!“

„To tedy nechápu!“ odsekl jí zpět Major.

„Jaspere, jdi si umýt pusu mýdlem,“ sykla Rose.

„Rosalie…“ zaúpěl Jazz a svěsil ramena.

„Jdi! Alespoň se naučíš mít respekt k ženám!“

Než jí stihl cokoliv říct, vřítil se do domu Richard. Byl rudý ve tváři a oblečení na něm vlálo jako standarta na vládním sídle.

„Emme, máš venku návštěvu…“ sípal Richard a z patra seběhla vyděšená Anna, která ho chytila na poslední chvíli.

„Je úplně podrápaný, proboha!“ vzdychla a strhávala z něj kusy látky. Emmett si vyměnil jen jediný pohled s Jazzem a oba se vyřítili ven do tmy.

 

***

„Vážně jsi v pohodě?“ ujišťoval se Masen, když Bellu vysadili před jejím domem.

„Jo, ráno to bude dobré. Potřebuju jen dlouhou vanu…“ hlesla a z posledních sil se usmála. Přikývl. Jemně jí sevřel rameno a vtiskl jí polibek na tvář. Bella se zachvěla. Co když počítá s tím, že se s ním teď dá dohromady? Nasedl vedle Kevina, protože Vé vyložili chvíli předtím, a než zmizeli za rohem, ještě Belle zamával z okýnka.

Vešla do spícího domu a tiše se proplížila do zadní části bytu, ve kterém žila její máma. Blížila se půlnoc, ale Belle se vůbec nechtělo spát. Děsila se toho, že až zase zavře oči, uvidí tu prolhanou tvář Edwarda Masena.

Držela se u zdi a pomalu se plížila ke svým dveřím. Otevřela a vtáhla kufr dovnitř. Tiše za sebou zavřela a až pak rozsvítila. V pokoji byl čerstvý vzduch z otevřeného okna a celou místnost zaplnila vůně šeříku. Máma koupila novou aviváž? napadlo ji vteřinu předtím, než ho uviděla u okna v houpacím křesle po babičce. Její srdce vynechalo několik úderů a dech se jí zadrhl v hrdle. Seděl tam, nohy zkřížené v kotnících, ruce ležérně opřené o opěrky a na čele – mezi obočím – vráska. Neusmíval se, ale ani se vyloženě nemračil. Mračit se! To je to, co by teď měla dělat. Ne na něj zírat skoro s radostí, že tu je. Mrač se!

Svraštila čelo a beze slova hodila kufr na postel, aby vyházela špinavé prádlo. Nehýbal se. Jako kdyby na něco čekal. Chvíli dokázala být v klidu, ale když vyhodila asi třetí kus oblečení, vjel do ní vztek.

„Co tu chceš?“ sykla a otočila se čelem k němu. Jenže křeslo bylo prázdné. Na vteřinu ji napadlo, že se jí to jen zdálo, ale vzápětí ji cosi ledového otočilo o devadesát stupňů a než stihla cokoliv říct, políbil ji. Přitiskl si ji k sobě a Belle se z toho polibku zatočila hlava. Tak tohle rozhodně byla podpásovka! Odtáhl se jen na malinkatý okamžik, aby se mohla nadechnout a on říct: „Tebe. Tebe chci, Bello.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Guneska (23.07.2011 17:46)

Jáááááj, tolik citů v jedné kapitole? Ty mi teda dáváš zabrat...
Akorát mám pocit, že nás pěkně ukolébáváš před bouřkou Volterských...

15)  Leni (22.07.2011 22:25)

Super. Rodinka bude pohromadě.

Nosska

14)  Nosska (22.07.2011 19:13)

Jéé hurá, všechno se začíná rovnat
Máma koupila novou aviváž? - Tak to mě rozsekalo

Lenka326

13)  Lenka326 (22.07.2011 18:23)

Jasper a Alice - dokonalé . Už si ho představuju v podkolínkách . Ale hlavně setkání Majora s Rose, to bylo něco. Tak jsi to pěkně vyřešila, prostě stála za dveřmi jako by k nim chodila na návštěvu každou chvíli. Vidět toho starého tvrďáka na měkko bylo moc hezké.
Co to ten Richard vyvádí??? Přivedl Emmettovi méďu?
Ale ten konec , jsem v totálním šoku. Edward ji našel? Jak věděl kde je? A co se stalo v Denali? Počítám, že si to necháváš do dalších dílků, ale to mě pěkně štve, protože odjíždím a o wifině si prý mám nechat zdát. Ajajaj, jak já to vydžím???

Jula

12)  Jula (22.07.2011 17:50)

Alice a Jasper jsou naprosto dokonalí A Edward si snad konečně promluví pořádně s Bellou a všechno si vysvětlí, prosíííím

11)  Anna43474 (22.07.2011 15:13)

Uáááááááááá, našli se!!!
A Rose ho hned pěkně utřela
A Edward šel za Bellou!!! Áááá
Díky díky díky díky!!!
TKSATVO

Kamci

10)  Kamci (22.07.2011 13:48)

hoooooooooooodnej Edward, šikulka to je

semiska

9)  semiska (22.07.2011 13:42)

Skvělá kapitola. Krásné shledání sourozenců. Krásně sladký konec. Jen jsem zvědavá, jak si to všechno ti dva vysvětlí.

LadySadness

8)  LadySadness (22.07.2011 13:35)

som zvedavá na to vysvetľovanie, lebo sa nezdá, že by mu Bella len tak uverila, a ak ju aj presvedčí, tak možno po návrate tam bude obchendovať tá fuchtľa a ... ten pr***r bude riadny Emmett chudák vyzerá tak osamelo, ale Rose máš pre neho, nie? ale ten záver - aaach aj ja chcem

MisaBells

7)  MisaBells (22.07.2011 13:16)

Šári... otázka je, kolik zbývá kapitol! ;)

SarkaS

6)  SarkaS (22.07.2011 13:11)

Rose a Major Rose a Major Rose a Major Uááá, začíná se to všechno pomalu skládat, otázka je, jestli to zase nerozložíš. A ten konecc, no sladká tečka

piky

5)  piky (22.07.2011 10:20)

Tebe. Tebe chci Bello Krásné jsem roztátá jako nanuk na poušti

milica

4)  milica (22.07.2011 08:37)

Shledání Jaspera a Rosalie bylo sladké a shledání Bely a Edwarda? Teď jen aby mu Bella uvěřila

3)  Milisent (22.07.2011 08:26)

Tak dúfam, že teraz si to vysvetlia. Moc pekná kapitola .

Twilly

2)  Twilly (22.07.2011 08:23)

No nemohla jsem si to nedát opakovaně Mišutko. Druhýkrát to bylo stejně dobrý jako prvně... možná i lepší.. tak scénka s tím brumlou mě prostě dostává do kolen. Já ji jednoduše vidím před očima. A pak ta, kde Rose kompletně sundá Majora. Tehdy mi ho je i líto, Majorka mého kovbojského....

Alice a její oděvní autokracie jsou absolutně k zulíbání, stejně jako Majorova marná snaha, kterou se vlastně nesnaží potlačovat. Dáme ti podko.... (představit si Majora v podkolenkách, ty mě jednou fakt zabiješ )

A na závěr? Třešinka

AMO

1)  AMO (22.07.2011 08:19)

Miško, děkuju, aspoň ten malý kousek potěšení. Já vím nebo tuším, že bude následovat hádka a vysvětlování, ale už jen to, že se nevzdal...uáááá
A doma??? Vybuchla bomba... major se převlékl. Objevila se Rose a Richard, zřejmě, přivedl dalšího medvídka.
Jé! Jů! Příští díl bude dokonalý blázinec Jsem zvědavá, jestli vůbec bude chtít někdo mluvit a vysvětlovat nebo to bude o pocitech a vnitřních monolozích

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella