01.07.2010 [15:30], DeSs, Povídky jednorázové, komentováno 16×, zobrazeno 2619×

Šup, šup, teple se oblečte, vyrážíme s Culleny na Sibiř. Ovšem stereotyp a nuda tu tentokrát nečeká, „děti“ odmítnou zase chodit do školy a hledají si práci. Jak název napovídá, kluci si vyberou ostrahu ve věznici. A koho tam takový nadprůměrný dozorce potká? Co třeba super krásnou vražedkyni?

Část II.; ze tří...

II. část

Připevňovali si na své nové, čisťoučké a heboučké uniformy jmenovky. Vyzbrojeni obuškem, pouty a vysílačkou procházeli tmavými chodbami přízemí věznice. Ještě byla tma a světla jen spoře osvětlovala cestu, ale oni viděli víc než dobře všechnu špínu, cítili ten puch, který vydává mnoho lidí na příliš malém prostoru bez možnosti základní hygieny. Ale ti lidé tady si to zasloužili.

„Já tu Alice fakt miluju!“ usmál se znovu Jazz a přejel si přes tu dokonale padnoucí a čistou uniformu.

„Mě jsi to už řekl nejmíň šestkrát a myslím, že Edward to slyší neustále, tak už laskavě mlč!“ okřiknul ho natěšený Emmett. Chtěl už někomu nahánět strach a zpacifikovat ho. Rozhodně ho nezajímala uniforma, ani to, že jim je sehnala Alice, aby nemuseli nosit tu základní vězeňskou. Na první pohled byla stejná, ale rozdíly se přece jen našly. Například hezky voněla, byla ušitá z jemné látky a přímo na míru.

„No jo, v jednom kuse, už to ani nevnímám,“ ušklíbl se Edward, ale sám si připadal nepřirozeně a podivně. Přikládal vinu tomu, čemu byl v ředitelově mysli svědkem, totiž vraždě a napadení strážců zákona mladou holkou, která toho ani nelitovala.

„Cullenovi?“ ozvalo se za nimi. Všichni se otočili a spatřili muže v podobné uniformě, ale zdobenější a složitější. Když k nim doběhl, promluvil: „Jsem váš nynější šéf, jmenuju se Vladimír. Vaše jména znát nepotřebuju, stačí, když mě budete poslouchat, jasné, zelenáči?“

„Taky čumíš na NCIS?“ vyhrkl Emmett.

„Nestrpím žádné drzosti, kdo si bude koledovat, nechám ho tu čistit s vězni podlahy a záchody!“ řekl ledově klidně, ale uvnitř něj to vřelo. Nevěděl, že tenhle seriál někdo sleduje, zvlášť ne takoví mlaďoši.

„A teď nástup na hlídku, spodek mám skoro plnej, takže tady budeš ty,“ ukázal na Emmetta. „Ostatní dva nahoru, četl jsem vaše papíry, to zvládnete. Budete stát na můstku a procházet se kolem cel, sledovat, jestli se tu neděje něco, co by nemělo. Co je tu dovolené a co ne, zjistíte tady!“ hodil po každém složku papírů, které zachytili jen díky upířím reflexům, a odkráčel zase na druhou stranu chodby.

„To jsme vyfasovali suchara, co?“ povzdechl si Emmett a složku vyhodil do prvního koše, který minul.

„Kdybys ho nedráždil,“ protočil oči Jasper a složku si dal pod paži. „My už máme druhé patro a hned první den!“

„Aby se taky neposral, já jich tady mám víc, to bude sranda!“ usmál se a odpojil se, ostatní pokračovali po schodišti výš. Mohli počkat na výtah, ale jim je jedno, jestli stojí nebo chodí.

„Co je s tebou?“ zeptal se bratra Jasper, přesně cítil jeho rozpolcené emoce a pocity a nevyznal se v nich stejně jako jejich majitel.

„Já nevím, zatím to nech být,“ pokrčil rameny a pokračovali v cestě. Stoupli si na mostek nad celami a ostřížím zrakem pozorovali, kde se co děje a zběžně si prolistovávali obdržené složky.

A čas běžel mnohem rychleji než na školách, holky byly věčně pryč a něco si šily, malovaly nebo navrhovaly, zatímco kluci dělali každý den od šesti ráno do šesti večer, někdy i naopak a trávili tam noci. Bankovní konto se začínalo ještě navyšovat, když si tam nechávali posílat výplaty a když holky uspořádaly přehlídku, zase se přifouklo.

Sem tam odhalili nějakou lumpárnu, odtrhli od sebe peroucí se vězně, zatáhli některého na samotku, Emmett většinu času trávil na kolenou s kýblem a hadrem mezi oranžově oděnými přáteli. Postupně se sunuli výš a shlíželi z vyšších a vyšších pater. Emmett to nakonec dotáhl na vedoucího a dostal spodní oddělení.

Jasper se zasekl ve čtvrtém, kde byli převážně pedofilové. Nesnášel je a právě proto chtěl být tam, co nejvíc jim to tu znepříjemnit a moct jim dát za vyučenou. Jeho odpor k nim pořád vzrůstal a hodlal tam být pořád, aby nikdo z nich neutekl a případně je mohl trochu zpacifikovat.

Edward se snažil zachytit myšlenky té dívky. Marně, jako by tu nikde nebyla, nebo myslela jako muž. Nebo nemyslela vůbec. A pak byl povýšen a další den měl nastoupit do posledního sedmého patra…

„Jsem Boris, ty jsi Edward, co? Už jsem o tobě i tvých bratrech hodně slyšel,“ usmál se na něj starší dozorce a kráčeli vedle sebe chodbou, kterou již docela dobře znal z myšlenek ředitele.

„Jo, to jsem já,“ přitakal a přijal nabízenou ruku, nikomu tu ani nepřišlo, že jsou studení, na Sibiři byl ledový asi každý, kdo neměl teplé rukavice a právě se neohříval u krbu nebo pod peřinou.

„Tak pojď, všechno ti ukážu. Já dělám raději noční, ale můžeme se střídat. Každý tu budeme denně dvanáct hodin a v šest se budeme střídat. Na starosti máme asi ten nejsložitější a nejkomplikovanější případ. Tady na patře jsou jen tři vězni a pokaždé tři dozorci, na každého jeden. My máme dívku, což je tu nezvyklé, ale mezi ostatními vězni se nemusí stydět. Zabila nejvíce lidí, ukradla nejvíce peněz. Je hezká, kdyby něco zkoušela, nenech se zlákat, stejně to uvidíme na bezpečnostních kamerách. Zatím mi nic nenabízela a to ji hlídám už čtyři roky. Není ani agresivní, většinou je klidná a často se ani nehýbe, ale má obrovskou sílu a je nesmírně chytrá, policii trvalo tři roky, než ji chytili, a to na tom pracovalo obrovské množství lidí. Rusky moc neumí, je američanka, což se ti bude hodit.“ Akorát když domluvil, otevřel kartou masivní dveře a oba vešli dovnitř.

Jeho pohled okamžitě upoutala ona, visela hlavou dolů zaháknutá za stropní mříže a zvedala trup k nohám. Její bledá kůže se třpytila potem a svaly se s každým dalším pohybem napjaly. Na sobě měla jen obyčejné oranžové vězeňské kalhoty a na těle bílé tílko na ramínka. Nevšímala si nově příchozích, zuřivě cvičila.

„Tohle dělala i dřív, ale tak jednou za týden, někdy ani to ne. Po tom incidentu snad ani nepřestává, pořád nějak cvičí a zaměstnává se, přestala úplně mluvit,“ ozvalo se za jeho zády a vytrhlo ho to ze soustředění na ni.

Okamžitě zjistil, že neslyší její myšlenky. Nemyslela vůbec na nic, její mysl byla průzračně čistá. Jakoby byla mrtvá, ale v tom případě by viděl jen tmu. Prostě dělala mechanicky svůj cvik a mlčela nejenom pro ostatní, ale i pro sebe, uvnitř sebe.

Bylo to zvláštní.

Nadechl se k otázce, ale do nosu ho uhodila její vůně, dostala se mu až do plic a dráždila každou jeho buňku. Krásně voněla, tvořil  se mu v ústech jed a přitom necítil potřebu se nakrmit.

Bylo to zvláštní.

„Proč tu je?“ položil onu otázku, která ho zajímala nejvíc. Chtěl vědět, proč se stvoření jako ona dostalo do takového pekla.

„Nevím, jak jsem už říkal, zabila hodně lidí, mučila je, kradla, obelhávala, má toho na účtu vážně hodně.“

„Je tu na doživotí?“ zeptal se a odvrátil od ní pohled na unaveného dozorce.

„Vedení zažádalo vládu o udělení zvláštního trestu, za týden ji čeká soud. Buď dostane trest smrti nebo doživotí,“ odpověděl a vrhnul smutný pohled na celu. „Nechápu, proč to dělala.“

„Jak se jmenuje?“ zeptal se ještě Edward.

„Těžko říct, které je její pravé jméno. Ani odborníci nepoznají, které z jejich dokladů jsou falešné a které pravé. Údajně si je dělala všechny sama, ale my jí říkáme Isabella, to je jméno z dětského domova,“ odpověděl a zívl. „Už se půjdu prospat, ať jsem na noc čupr.“

A odešel.

Edward přistoupil blíž k mřížím, nevšímala si ho.

„Jsem Edward Cullen, tvůj nový dozorce,“ představil se, chtěl to udělat. Ale to bylo poprvé, co promluvil normálním a přátelským tónem k vězňům. Věděl ale, že ona si to nezaslouží.

Konečně přestala, zůstala viset hlavou dolů a čokoládovýma pronikavýma očima bez života si ho měřila. Obličejem se jí mihlo poznání a trochu se uchechtla. Edward to nechápal. Ale neměl čas to řešit, pak promluvila:

„Bella.“ Přikývl, tohle věděl.

„Proč jsi to udělala?“ vypálil na ni. Chtěl znát důvod, proč tolik zabíjení.

V té samé pozici pokrčila rameny a úsměv jí z tváře vymizel. Naprosto vážně odpověděla: „Každý máme nějaký důvod k tomu, co děláme. Já nejsem výjimkou.“

„A jaké byly ty tvoje důvody?“ zeptal se ironicky.

„Řekněme, že oprávněné. Nechci o tom mluvit.“

„Ale já ano,“ zuřil Edward. Ale ona ho zase nevnímala, dál cvičila. V něm to jen vřelo, neslyšel její myšlenky, ani když se „probrala“. Myslel si, že až bude vnímat, uslyší je, ale mýlil se. Mluvila s ním a její mysl mu přesto zůstala skrytá a s ní i ty důvody. I když jí nevěřil ani slovo.

Raději odstoupil dál a sledoval její činnost. Nepřestala ani za dvanáct hodin později, tempo sice zpomalila, ale nezastavila se. Nejedla, nespala, jen prostě cvičila. Bylo to divné, nikdo přece nevydrží tak dlouhou tělesnou námahu, nebo ano?  Boris přišel přesně na čas a Edward odtamtud vypálil jako raketa. Počkal na bratry a společně se rozjeli domů.

Když se tam další ráno vrátil, našel ji nehybně sedět na zatuchlé a tvrdé matraci. Zírala kamsi do země, nevěnovala mu ani pohled. Takhle zůstala až do poledne, snědla pár lžiček toho zeleného vězeňského blivajzu a krajíček tvrdého chleba, napila se trochu kalné vody a pokračovala v zírání.

Další den uběhl podobně jako ten první pouze s tím rozdílem, že tentokrát dělala kliky a sedy lehy. Zase nikomu a ničemu nevěnovala pozornost, kromě trošky jídla a vody. To už Edward nevydržel: „Proč cvičíš? Chceš mít dobrou fyzičku? Ale ta už ti k ničemu nebude, dostaneš křeslo!“

„Tak přece jen?“ zvedla hlavu a oči jí zajiskřily. Usmála se, vyzařovala klid a usmíření. Tohle taky nechápal. „Kdy?“

„Nevím, ani ne za týden máš soud,“ odpověděl prostě. Věděl, že jí lže, že možná dostane doživotí, ale nemohl si pomoct.

V tu chvíli nastala změna. Isabella si vytáhla zpod matrace knihu a začetla se do ní, Edwarda překvapila volba. Bible, četla Bibli. Do konce jeho směny pak četla Starý zákon a nevypadala, že by chtěla přestat. Nechápal její volbu. Je snad věřící? Tak proč zabíjela? Nějaká fanatička? Nebo doufá, že ji bůh ochrání?

Když přišel další ráno, spala. Boris mu jen řekl, že celou noc něco četla a svítila si baterkou, usnula teprve nad ránem. Vzbudila se už po obědě, okamžitě popadla knihu a pokračovala ve čtení. Když večer skončila, okamžitě usnula. Ale bibli schovala zpět pod matraci.

Zbývaly tři poslední dny a ona měla náhle napilno. Další den vytáhla starou ručně vázanou knihu s nějakým znakem na předních deskách. Nebyl tam její název a Edward v ní zahlédl jen pár slov uvnitř, byla psaná ručně a jazykem, který nepoznával. I ona ji četla jen velice pomalu, a co chvíli se na ni mračila. Ty chvíle si Edward nevědomky zamiloval, v ty chvíle vypadala jako normální studentka mračící se na povinnou četbu, tvářila se lidsky a uvolněně. Tak ji znal jen u čtení té knihy.

Když k ní třetí den ráno přišel a měl za úkol ji přichystat k soudu, akorát dočítala poslední stránku. Zavedl ji do sprch, které obvykle využívala v noci s Borisem, donesl nové a čisté oblečení, dal pouta a odváděl ji ústavem ven, do čekajícího policejného auta, které je mělo transportovat do města k soudu…

I. část  −  II. část  −  III. část

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  Carlie (29.08.2010 14:57)

Wow, ta je ale tajemná, Bella jedna... spěchám na třetí díl, ale nejdřív pár komentářů:
Chlapi v uniformách jsou k sežrání, takže díky za ňami zákusek po obědě
"Emmett většinu času trávil na kolenou s kýblem a hadrem mezi oranžově oděnými přáteli." Chudáček malej-velkej.
A jak je Edward na Bellu zlej, týý jo.

15)  eMuska (02.07.2010 12:18)

Jujky, je to napínavé... Normálne, akoby sa tešila, že dostane kreslo...

14)  Silvaren (02.07.2010 12:13)

Páni, já jsem tak zvědavá na její minulost! Ale asi to nestihnem, než ji dostihne budoucnost, co? Nádherně napsané, letím dál.

13)  DeSs (02.07.2010 10:29)

Bye: No, tak dozorce ne a vězeň, pokud vím, taky nikdy nebyl... Ono se stačí koukat na filmy, třeba na Zelenou míli, i když na tu mi tam chyběla myška. Jinak děkuju za upozornění, hned to spravím, a za komentáře, díky...

11)  Bye (02.07.2010 10:19)

DeSs, čímpak je Tvůj tatínek? Popis věznice zvenčí mě už dostal v minulý kapitole, ale to se celkem dá vidět, že? Ovšem teď jsi těm zdem a drátům přidala i dosti sugestivní obsah...
"Emmett většinu času trávil na kolenou s kýblem a hadrem mezi oranžově oděnými přáteli"
Od chvíle, kdy je Edward s Bellou jsem ani nedutala. Přestože spolu prohodili sotva pár zdvořilostních frází, dostala se Ti tam ta chemie, potvůrko!
A jedna technická: na otázku se neptáme, otázku pokládáme.

9)  sakraprace (01.07.2010 21:11)

Ty jo, strašně, ale strašně jsem zvědavá. Co udělala? A udělala to? A kdo vůbec je? Jsem napnutá jak sáňky v létě.

8)  Abera (01.07.2010 20:28)

7)  DeSs (01.07.2010 20:07)

Texie: Ty se ani neozývej, právě jsem pčečetla tvoje Vlky na stmívání.eu a ještě teď se řehtám. Soužití vtipné a pohodové upírky s těma horkejma vlčíma palicema je vážně skvělé. A válka mezi Bellou a Jaredem, pokusy Jaka ji líbat... No prostě mám další boule na čele. Víš, musela jsem se nějak zabavit, když tam nemám další kapitolu Dohody...

6)  Texie (01.07.2010 20:04)

DeSs, už ti chtěl někdo ty tvý ručičky pozlatit a vystavit - ne ne, raději jen odlitky, aby originály mohly psát dál. Skvělá kapitola i povídka - no jak jinak

5)  semiska (01.07.2010 19:59)

Sice je to lehce smutný příběh, ale moc se mi to líbí. Jsem zvědavá, jak to s Bellou dopadne. Odsoudí ji nebo ne? Bude se vyvíjet nějakým způsobem vztah mezi Bellou a Edwardem? Jsem moc zvědavá. MOc krásné.

4)  sfinga (01.07.2010 18:14)

Páni
DeSs, já jsem napnutá jak kšandy Co provedla? Je vinná? Co je to za starou knihu, co čte? Prosím, nenapínej nás dlouho, ano?

3)  Ivanka (01.07.2010 17:41)

Teda DeSs! Copak jsi na nás připravila? Celá povídka je neuvěřitelně chytlavá a já hořím zvědavostí nad tím, jak dopadne. Moc se těším na další část.

2)  Cam (01.07.2010 13:03)

Zajímavé...

1)  Kyky (01.07.2010 09:19)

Opravdu úžasné!

1