20.06.2010 [13:45], anamor, ze série Učitel i lásky, komentováno 15×, zobrazeno 3986×

Název kapitoly mluví sám za sebe. A je jen na Belle, jak to zvládne, nebo jí někdo pomůže?

Po obědě jsem se vydala na další hodinu – biologie. Nikdy jsem ten předmět nějak zvlášť nemusela, ale nevadil mi a docela mi i šel. Ve třídě ještě nikdo nebyl a tak jsem si šla sednout úplně dozadu, jelikož tam bylo většinou volno. Sedla jsem si a připravila si sešit a tužku, knihu mi bude muset dát učitel. Po chvíli někdo vešel do třídy a já se podívala – profesor Cullen. Usmála jsem se. Jestli bude o biologii mluvit stejně zapáleně, tak mi ten předmět půjde.

Šla jsem k němu a podala mu papír, jen se usmál a podepsal ho a taky na další řádek tázavě jsem se na něj podívala.

„Další hodinu učím tělocvik a ty ho máš,“ vysvětlil a podal mi papír i s učebnici a do třídy se začali hrnout  studenti. Šla jsem si sednou a začala mít strach z další hodiny. S tělocvikem a pohybem vůbec se moje tělo, a tím pádem i já, nebavím. Mám problémy chodit, abych si neublížila, natož cvičit. Bože, to bude trapas. Už jsem viděla, co se bude dít. Určitě někoho, nebo sebe zraním, nebo budu každou chvíli na zemi.

Zazvonilo a profesor začal hodinu. Měla jsem pravdu, měl talent na mluvení a přilákání pozornosti. Mluvil tak, že jsem ho celou hodinu poslouchala a vše si dokonale pamatovala, to, co do mě učitelé ve Phoenixu jakou dobu lámali, jsem od něj uměla za jednu hodinu, a ani se mi nechtělo spát, že je to nuda.

Jenže když zazvonilo, můj tep se zrychlil strachem, co bude další hodinu – tělocvik, a ke všemu s tím novým. Starý profesor už byl zvyklý na to, jaké jsem nemehlo. Zvedla jsem se a šourala se do tělocvičny.

V šatně jsem se převlékla do známého úboru, ale já měla triko s rolákový vrškem kvůli jizvám, které ještě nikdo krom mě a doktorů neviděl. Ani máma nebo Charlie. Při vzpomínce na mámu jsem zesmutněla.

Zjistila jsem, že mam tělocvik s Amandou, Angelou a Jess a z kluků s Mikem. V takové sestavě jsme na tělák byli i minule.

V tělocvičně na nás už čekal profesor s úsměvem. Musím říct, že mu to seklo v těch teplákách a bílém triku s krátkými rukávy. Triko totiž zvýrazňovalo jeho hruď a tak byly vidět svaly. No, vypadal božsky. Musela jsem potřepat hlavou, abych na to nemyslela. Je to můj profesor. Ostatní holky div neslintaly, včetně Jess. Musela jsem nad tím zakroutit hlavou, bylo to přehnané, jak ostatní reagovaly. A kluci ho zabíjeli pohledem, stejně jako Amanda. Zajímalo by mě, co proti němu má.

„Tak, holky budou mít gymnastiku, přesněji skok přes kozu a trampolínu, a kluci fotbal,“ rozhodl a po klucích hodil míč a píšťalku. A já dostala vážně strach.

„On mě chce zabít,“ zašeptala jsem a Angela se začala smát. Věděla, jak jsem na tom. Zvláštně se na mě podíval a pak se otočil a šel na druhou stranu tělocvičny, kde bylo už vše připraveno. Ještě jednou jsem zasténala, a poté se vydala za ostatními. Jedna skupina dělala skoky na trampolíně, kde asistovala Amanda a chytala nás kdyby něco, a druhá skupina skákal přes kozu, kde byl profesor. Po půl hodině se skupiny měnily. Bylo nás docela dost, takže to i dlouho potrvá, než se bude dělat další cvik.

I když jsem se chtěla vyhnout Amandě, raději jsme šla dobrovolně na trampošku než k němu. Nechci se hned ztrapnit až tak moc.

Stoupla jsem si až na konec fronty, zatím se jen skákalo, pro začátek to nemůžu pokazit, doufám. V klidu jsem stála ve frontě a čekala, zatímco jsem cítila několik pohledů v zádech od holek. Jako jediná jsem měla rozpuštěné vlasy, ostatní je měly povinně v culíku, ale profesor mi nic neřekl, zatím.

Přišla na mě řada a já se rozeběhla a poté odrazila a dopadla na nohy. Dávala jsem si velký pozor na to, co dělám a jak a kam šlapu. S úsměvem, že jsem nespadla, nebo si něco neudělala, jsem se vrátila na konec fronty. Docela mi to dneska šlo, ani jednou jsem nespadla nebo nezakopla nějak výjimečně než ostatní, když skákali.

Ale pak přišla moje noční můra. Půl hodina uběhla rychle a my se střídaly a tak jsem musela k profesorovi. Stoupla jsem si zase úplně dozadu a přemýšlela, jak se z toho vykroutit. Ale moje fantazie nebyla tak bujná, alespoň dnes. Pomalu jsem se blížila dopředu, jak holky přede mnou skákaly. A já se celou dobu modlila k bohu, že by mohl být hodný a když jsem prozatím přežila tuto hodinu v pořádku, mohlo by to tak pokračovat.

Byla jsem na řadě, moje srdce se rychle rozeběhlo strachem a já se naposledy pomodlila a zhluboka nadechla. Soustředila jsem se na běh, jak to šlo, a poté i na odraz a na to, kam dávám ruce a nohy. Měla se skákat roznožka.

A já v pořádku přeskočila, ale poté, ani nevím, jak se mi to povedlo, a já letěla k zemi. Zavřela jsem oči a chtěla se propadnou pod zem. Ale najednou jsem se zastavila, jelikož mě okolo pasu a za ruku držely studené ruce a postavily mě na zem. Otevřela jsem oči a podívala se na majitele těch rukou – profesor.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se. Jen jsem přikývla a mazala na konec fronty. Je někdo nešika jako já? Ne, jelikož to není ani možný.

A podobný scénář byl po zbytek hodiny. Pořád jsem padala a on mě chytal. A vždy, když se mě dotknul, se můj srdeční rytmus zrychlil.

Když konečně zazvonilo, pořádně jsem si oddychla a co nejrychleji běžela do šatny. Chtěla jsem už být doma a nemyslet na tuhle hroznou hodinu.

Rychle jsem se oblíkala. Tak rychle, jak jsem jen mohla. A to bylo špatně, jelikož jsem se málem přizabila i u obyčejného oblíkání kalhot či trika. Ale u mě je vážně možný se zabít i takhle. Věci jsem naházela do tašky a chtěla jít, podívala jsem se po šatně a zjistila, že jsou všichni ve sprchách, tak jsem vyšla ven.

Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu venku a šla ke svému náklaďáčku, ale v polovině schodů jsem se zastavila a zůstala zírat před sebe. Nedaleko byla zaparkovaná motorka, o kterou se opíral indián – Jacob. Moje srdce se začalo zrychlovat, třeba mě nepozná, nalhávala jsem si a zbytečně.

Zadíval se na mě a já viděla to překvapení v jeho tváři. Lehce se usmál a šel ke mně. Na parkovišti se na nás všichni dívali, jelikož ho znali. Měla jsem sto chutí ho zabít na místě, nebo praštit, ale to bych si ublížila spíš já.

Chtěla jsem utéct, ale bylo by to marné. Je rychlejší a já bych se ještě někde natáhla. Povzdechla jsem si a stále byla na tom schodě a nechtěla se hnout.

Jacob šel ke mně se samolibým úsměvem, ještě si totiž chlapec nevšiml jizvy, kterou zakrývaly mé vlasy.

S úsměvem došel až ke mně, zatímco já se na něj šklebila. Stál schodek pode mnou a tak jsme měli obličeje ve stejné úrovni. Ještě si ničeho nevšiml. Asi osud tomu chtěl, nebo nevím, ale stalo se to jako ve filmech. Zvedl se vítr a sfoukl mi vlasy z obličeje.

V tu chvíli Jacob hlasitě zalapal po dechu a zíral na mě s otevřenou pusou, udělal krok dozadu a já se na něj jen koukala a čekala, co se bude dít. Všichni, co byli na parkovišti, na nás zírali, a Jacob zíral na mě a svoje dílo na mém obličeji. K ničemu se neměl a tak jsem ho obešla a šla ke svému autu. Ale jen co jsem sešla schody, chytil mě za ruku a prudce otočil k sobě. Nedokázala jsem se mu dívat do očí. Na to jsem prostě neměla sílu a tak jsem se dívala za něj, kde byl náš nový profesor a lidi, co vycházeli z tělocvičny, včetně Mika, Jess, Angely a i Amanda se na nás dívala a čekala.

„Co se stalo, Bell?“ Nevěřícně jsem otevřela pusu a dívala se na něj. On si ze mě dělal srandu, ne?

„Co se stalo?“ vykřikla jsem hystericky a bylo mi jedno, že se na nás dívají. Tímhle mě prostě vytočil a ne málo.

„Myslím, že to víš nejlíp sám, Jacobe Blacku. A dej tu svou pracku ze mě pryč,“ vykřikla jsem nepříčetně a vytrhla se mu.

„Co se ti stalo?“ On spadl na hlavu, nebo doufá, že za to nemůže, že se mi to stalo až poté. Asi si nepamatuje přesně, jak na mě zaútočil. Slzy bolesti se mi začaly drát do očí, ale já je nechtěla ukázat jemu ani nikomu jinému. Nikdo mě nikdy neviděl brečet, a neuvidí, on už vůbec ne.

„Napadl mě hnědý vlk, ty idiote, co jiného? Byl jsi u toho,“ vykřikla jsem a chtěla se otočit, ale zase mě chytil a přitáhl k sobě blíž.

„Promiň, Bell, nechtěl jsem, nedokázal jsem se ovládnout,“ šeptal smutně. Slzy mi přetekly a já už nedokázala najít tu sílu na něj křičet, i když jsem ho dál nenáviděla.

„Promiň mi jizvy nesmaže. Neměl ses chovat jako idiot a nechat mě žít. Nemuselo se z toho nic stát, Jaku,“ šeptala jsem k němu a tekly mi pomalu slzy po tváři.

„Bell, já…“

„Nech mě už být, Jaku. Prosím, nech mě už konečně žít. Tebe nepotřebuju. Nechte mě s Amandou na pokoji,“ šeptala jsem zlomeně a doufala, že mě pustí, ale nic.

„Nemůžu a ty to víš,“ zašeptal a to mě opět rozpálilo.

„Co po mě ještě chceš? Máš Amandu, nech mě, nebudu ti dělat šlapku,“ zavrčela jsem na něj a cukla rukou, ale on mě silně držel a tak budu mít modřinu. „Pusť mě,“ vrčela jsem na něj.

„Pusť ji,“ řekl přísný autoritativní a hlavně krásný sametový hlas. Jacob se podíval po jeho majiteli, který stál vedle nás. Jacob zavrčel a začal se mírně třást. Po mém posledním zážitku jsem si dobře uvědomovala, co to znamená. Moje srdce začalo strachy bušit rychleji a moje tělo se napjalo, jak čekalo, až se promění…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  kikketka (18.06.2011 09:37)

Hele, to si jako děláš prdel? Ten idiot Jake ani neví co jí uděl? To mu to jako ty hodný duše Sam a Emily neřekli?? Co je to za zkaženej vlčí tábor? Tohohle Jacka opravdu nenávidím!!! Ještě že tu je i můj Edí

13)  Radussska (21.06.2010 14:45)

MaiQa mám pocit, že ten tvůj nápad není k zahození já beru paličku na maso

12)  Cam (21.06.2010 11:48)

Nooo...hezyk se nám to zamotává, jen ať mu Edwárdík dá co proto, štěněti jednomu

11)  piskot94 (21.06.2010 08:53)

aaaaa, honem rychle další kapitolu!!!! stávám se závislou na tvých povídkách, tak rychle piš, piš a piš!!!!!!!

9)  MaiQa (20.06.2010 21:29)

Já si asi fakt vezmu pánvičku a odjedu do Forks. Já mu dám. Co se jí stalo? On nemá mozek. Já se půjdu raději něčeho napít. Nebo rozmlátím počítač. Ale píšeš krásně.

8)  MejBi (20.06.2010 20:21)

Jůů..skvělá kapitolka..Jo a chtěla jsem se zeptat jestli bude i dílek z Edwardova pohledu..=))

7)  Radussska (20.06.2010 20:13)

Ten Jacob je fakt K****n Amandu bych zabila a to s radostí chudák Bella ať se jí nic nestane rychle další pleas

6)  sakraprace (20.06.2010 16:52)

Tenhle Jake mě fakt točí Bych ho hnala s dvojitým otiskem.
Sakra práce, fakt se divím, že Amandě nevadí, že dolejzá ještě za jinou.
Moc se těším na další díl

5)  Lenka (20.06.2010 15:01)

Moc krásná kapitola. Doufám, že už jí Jacob neublíží.

4)  Mili (20.06.2010 14:52)

Úžasná kapitola

3)  Linfe (20.06.2010 14:41)

Mooooc pekny tesim se na dalsi

1)  semiska (20.06.2010 13:57)

Doufám, že Jacob neudělá Belle další jizvu a Edward ji zachrání. MOc pěkný, těším se na další díl.

1