23.08.2010 [08:45], anamor, ze série Učitel i lásky, komentováno 44×, zobrazeno 7501×
Tak lidi je to tady. Poslední dílek Učitele i lásky. Všem moc děkuju za komentáře, co jste napsaly. Pokračovat v povídce nebudu to vím určitě, ale v poslední době mam pár nápadů že bych napsala bonus, jak by to byl kdyby Edward dál učil. Byl by to bonus, ale nevím, kdy se do toho pustím. Píšu nové povídky a blíží se škola, tak nevím.
Netušila jsem, kde jsem. Alice ani ostatní mi to nechtěli říct. Věděla jsem jen to, že jsem v Evropě, asi. Nevím, kam jsme letadlem letěli. Nikdo mi to neřekl, Edward jim to zakázal a já ho proklínala. Tohle bylo moc, věděl, že nemám ráda překvapení a už vůbec pokud jde o svatbu.
Ano, svatbu. Dnes je den, kdy se vdávám za muže, kterého miluju, ale on mě i v tento den musí štvát. Prostě typický Edward.
Dnes by to mělo být přesně na den, kdy jsme se zasnoubili, ale přesně nevím, protože už několik dní nemám pojem o čase, ani kde jsem. Jediná útěcha je, že ještě pořád vím, kdo jsem. V hlavě se mi objevila myšlenka, no, spíš vzpomínka měsíc stará, kdy jsem to oznámili Charliemu. Chvíli vypadal, že ho klepne, a po chvíli jeho ruka vystřelila neuvěřitelnou rychlostí k opasku, ale díky bohu zbraň neměl. Už jsem čekala, že bude přestřelka. Musela jsem ho v tu chvíli uklidnit, tak jsem mu připomněla náš rozhovor před rokem a půl, kdy vychvaloval Edwarda, jak skvělý by to byl zeť. Ale i přesto trvalo několik dní, než s Edwardem zase mluvil a on mohl chodit k nám bez obav, že by ho Charlie zapíchnul. I když to se Edward nebál nikdy. V tuhle chvíli ta vzpomínka byla komická, ale když se to dělo, vážně jsem se bála.
Seděla jsem v hotelovém pokoji a Alice mi přinesla oběd, nebo snídani, nevím, prostě jídlo. Nevěděla jsem ani, jaká je večerní hodina. A podle jejich slov se hned poté pustí do práce a moje bojové úkoly byly: najíst se, vysprchovat, a pak jen v klidu sedět, aby si mě s Rose mohly vzít do parády. Na tu poslední část jsem se vůbec netěšila.
Poslechla jsem ji, jak si přála, a tak jsem několik hodin seděla na židli. Alice mě líčila a Rose si hrála s mými vlasy.
A pak následovalo strojení. Alice mě navlékla do bílého spodního prádla, a pak mi pomohla s šaty. Když dodělala poslední detaily, mohla jsem se podívat na sebe do zrcadla. A bylo to neuvěřitelné.
Nevím, jak se to Alice povedlo a čím to udělala, ale zakryla moji jizvu a ani mě ten make- up nedráždil. Vypadala jsem jako před nehodou s Jacobem. Omámeně jsem koukala na svůj obličej a když se mi povedlo vzpamatovat se, prohlédla jsem se celá.
Moje vlasy byly vyčesané nahoru, okolo obličeje jsem měla pár vlasů spadlých, ale jen malinko, aby nezakrývaly to, co se povedlo Alice. Vlasy byly sepnuty do elegantního drdolku na temeni hlavy a konce mi přepadávaly dolů jako z normálního culíku. Měla jsem v nich zamotané malé perličky.
Moje šaty byly bez ramének, podle Alice mi totiž bude dost teplo. Korzet přesně kopíroval záhyby mého těla do posledního detailu. Bylo vidět, že byly šity na míru. Korzet byl lehce elegantně zdoben perličkami do různých vzorů. Jakmile končil, sukně byla hodně široká až na zem.
Otočila jsem se na ty dvě umělkyně a vrhla se jim kolem krku.
„Moc vám děkuju,“ šeptala jsem dojatě. Alice mě hned napomenula, že nesmím brečet. Poté se obě taky přichystaly.
Než jsme vyrazily z pokoje, Alice mi opatrně nandala pásku na oči. Nechápala jsem to, ale ona tvrdila, že to má být překvapení a tak nesmím vidět ani cestu, jinak bych prý hned věděla. Obě mě opatrně odvedly ven z hotelu do auta, kde podle hlasu už čekal Charlie. Zrádce, taky věděl, kde jsem, ale já ne. Jak jsem teď záviděla Edwardovi čtení myšlenek.
Auto jelo v klidu, ale já začala být z toho všeho okolo nervózní. V ruce jsem měla kytici, se kterou jsem si hrála. Alice mě musela třikrát napomenout, abych toho nechala, jinak ji zničím a tak mi ji nakonec vzala.
Když po nějaké době auto zastavilo, nesměla jsem si pořád sundávat pásku, tak mi Charlie pomohl z auta. Postavil se se mnou a já slyšela vodu. To mě překvapilo, a taky jsem cítila, jak říkala Alice, teplo.
Charlie stál vedle mě a držel mě za ruku. Alice mi podala kytici, a pak konečně sundala pásku.
Když jsem otevřela oči, zůstala jsem zaraženě zírat.
To, co jsem uviděla, byla naprostá nádhera, kterou jsem viděla už po několikáté v životě a vždy jsem si myslela, že to místo nemůže být krásnější.
Edward stál naproti mě, docela daleko u oltáře. Ale to by nebylo také terno, kdyby za ním nebyla Fontána di Trevi, která byla nádherně osvícena. Na černém nebi byly vidět hvězdy. Byla to naprostá nádhera.
Když jsem se konečně vzpamatovala, Charlie mě dovedl k oltáři, kde byl usměvavý Edward. A náš obřad mohl začít.
Ano, naše svatba byla krásná, ta nejkrásnější na světě. Komu se poštěstí a bere si tak skvělého muže jako já? A ke všemu na tak romantickém místě? Přesně jak Edward slíbil, o půl roku později mě přeměnil. A tehdy se stala ta neuvěřitelná věc, kterou nikdo nechápal a netušil, že by se mohla stát. Přeci jen moje jizvy byly od vlkodlaka a takové jizvy zůstávají i upírům. Ale mně se při přeměně vytratily. A já tak mohla opravdu patřit mezi moji krásnou rodinu a k mému nádhernému manželovi.
KONEC
43) Noelle (06.07.2012 07:58)
Strašně pěkná povídka
41) Snuffy (24.03.2012 19:30)
To bylo něco! Strašně jsem se bála, když si napsala, že pojedou do Itálie. Měla jsem strach, že zase skončí u Voltturiů... Naštěstí se tak nestalo! Povídka i nápad geniální! Nádhera!
39) Bree (08.08.2011 23:13)
krásné, přesně takový Jacob je je to svině vypočítavá. Edward tu byl tak roztomilý až byl k sežrání.
38) Pegas99 (27.06.2011 19:35)
Povídku jsem přečetla jedním dechem. Vím, že jsi povídku už dopsala a tak mi přišlo lepší napsat jeden komentář sem než ke každé kapitole jeden.
Je to opravdu zajímavá a oroginální povídka. Myslím, že něco takového jsem ještě nečetla. Hodně se mi líbí pojetí Jacoba (ačkoli jsem team Jacob). Ve většině povídek je za ubožátko, které nikdo nemá rád... taky je to jinak. Edward, ROse, Alice, Bella, Emmett - ti všichni jsou vykresleni přesně tak, jak mi to sedí. Moc se mi líbí celá povídka. To originální a prosté pojedí. Miluji tu povídku
37) romana55 (09.06.2011 09:53)
Moc krásná povídka. Přesně podle mého vkusu, krásné pomalé sbližování. Doufám, že napíšeš někdy ještě něco podobného. Píšeš moc dobře.
36) Nikki (23.03.2011 21:49)
krásná povídka, opravdu ano bylo úlevné odpočinout si od všech běžných starostí a od povídek, kde se pořád dějí jen samé špatné věci.. myslím, že tuto povídku si v budoucnu přečtu ještě aspoň jednou
34) Kamča (13.02.2011 23:16)
Áá,po druhé dočteno. Je mi líto,že to skončilo. Je to prostě nádhera tahle povídka a to jak jsi to napsala.
31) Gaudi (24.11.2010 13:33)
prečítala som to celé jedným dychom. Úžasné! Dokonalé! Nádherné! Perfektné! Božské!
27) kamča (01.09.2010 12:12)
ou krásný,.....celá povídka mě totálně dostala ♥ Nečetla sem tu zatim lepší povídku než tudle...vymysli jetšě ňákou takovou krásnou....)) díky ♥
26) nikolienka (29.08.2010 19:39)
Dnes som si prečítala celú tvoju poviedku a mám na ňu len jedno slovo:
ÚŽASNÉ
44) Jalle (12.07.2013 19:00)
nádherná poviedka