31.07.2010 [10:30], anamor, ze série Učitel i lásky, komentováno 12×, zobrazeno 4030×

Co se bude v moci dít? Abych řekla pravdu, nic se v tomhle dílku závratného neděje.

Domů jsem dojela včas, abych stihla začít vařit, než se vrátí Charlie. Věci jsem si uklidila a pak se pustila do vaření. Měla jsem i docela hlad, protože jsem to většinou dělala tak, že jsem vařila u Edwarda a rovnou se tam nejedla a tady to jen ohřála. Ale dnes na vaření nebyl čas. Měli jsme důležitější věci na práci, cítila jsem, jak mi tváře růžovějí nad vzpomínkou, co jsme celý den dělali. Rozhodně to bylo příjemnější, než se učit.

„Ahoj, Bell, jak ses dnes měla?“ zeptal se mě Charlie hned, jak vešel do kuchyně.

„Dobře, a ty tati?“

„Hodně práce, jinak to šlo.“ Zatímco mi odpovídal, nandala jsem mu na talíř a postavila na stůl. Pustil se do toho jako hladový pes, div že stejně nemlaskal a neslintal. Musela jsem se v duchu zasmát a pak se pustila do své porce jídla.

Charlie šel jako každý večer do obýváku s pivem na zápas. Umyla jsem nádobí a vydala se do svého pokoje.

Šla jsem se umýt a už se převlékla do pyžama. V pokoji jsem si pak z tašky vytáhla učebnice a lehla si do postele. Rozsvítila jsem si jen lampičku na nočním stolku a pustila rádio. Lehla jsem si na břicho a ruce si podepřela polštářem, a začala jsem studovat. V poslední době jsem flákala i to učivo.

Po chvíli jsem ale měla takový zvláštní pocit, jako když mě někdo sleduje. Což byla blbost, nikdo se nemohl dostat ke mně do pokoje. Dole byl Charlie se svou služební zbraní a pokoj byl ve druhém patře. Vypudila jsem ty myšlenky z hlavy a dál se věnovala dějepisu.

Když mi najednou naskočila husí kůže a byla mi zima. Zmateně jsem se podívala k oknu, které bylo otevřené. Já si ale nepamatuju, že bych ho otevírala. Chvíli jsem se na něj dívala, když jsem opět pocítila zimu, vstala jsem a šla ho zavřít. Topení jsem přidala naplno a vrátila se do postele, kde mě čekalo další učivo.

Byla jsem zabraná do učení, že jsem nic okolo sebe nevnímala. Do chvíle, než jsem ucítila studenou dlaň na mém rameni. Nadskočila jsem a potlačila výkřik, rychle se otočila na usmívajícího se anděla, kterého jsem v tuhle chvíli měla chuť roztrhnout.

„Edwarde, co tu děláš?“ Měla jsem co dělat, abych na něj nekřičela. Bylo štěstí, že hrálo rádio a Charlie koukal na zápas, který si pouštěl nahlas.

„Přišel jsem se na tebe podívat,“ zašeptal ke mně a posadil se na kraj mojí postele. Koukala jsem na něj neschopná slova. Když jsem se konečně vzpamatovala.

„A jak jsi se sem dostal?“ vybafla jsem na něj s další otázkou.

„Normálka, jako vždy, oknem,“ pokrčil rameny a tvářil se jako nevinnost sama. V mojí hlavě to začalo šrotovat na plno. Význam jeho slov a toho co mi řekl u něj doma. Řekl, že mi to ukáže. A taky jak váhal, co říct že po nocích dělá.

„Sakra! Edwarde, ty mě chodíš šmírovat?!“ vyjela jsem na něj. Udělal snad ještě nevinnější obličej a zamrkal na mě.

„Kontrolovat by bylo přesnější,“ podotknul šeptem. Naštvaně jsem se na něj zamračila, ale na něm bylo vidět, že zadržuje smích. Vzala jsem do ruky polštář a praštila s ním Edwarda, bylo mi jasné, že to necítil, ale pro můj lepší pocit se to hodilo. V tu chvíli se začal smát, ale dával si pozor, aby nebyl moc slyšet.

„Moc mě neštvi, jinak budu volat Charlieho a nevím, jak bys vysvětloval, co děláš u studentky v pokoji takhle pozdě večer,“ zavrčela jsem na něj naštvaně. Jen se pousmál a než jsem se nadála, ležela jsem přiklíncovaná na zádech k posteli. Edward se na mě skláněl, měl jen pár centimetrů ode mne obličej a já jsem začala zrychleně dýchat. Moje mysl byla vymetená. Soustředila jsem se jen na jeho studený dech na mé tváři a přibližující se rty k mým.

Až mučivě pomalu překonával ty poslední centimetry a moje srdce začalo po každém bít o něco rychleji. Vždy se jeho úsměv zvětšil, až se to stalo a já ochutnala jeho chladné a přesto tak sladké a něžné rty.

Nevnímala jsem nic krom jeho rtů a rukou, které bloudily po mém těle. Moc brzo se odtáhl, přestože jsem měla ještě dost kyslíku. Naštvaně jsem se na něj zamračila a on se jen usmál a dal mi pusu na nos.

Moje srdce i dech se začaly postupně zklidňovat a já začala konečně myslet, i když to šlo těžko, protože Edward stále ležel nade mnou. Ale moje mysl si něco uvědomila. Něco, za co se mi i moje mamka posmívala.

„Já mluvím ze spaní,“ vypískla jsem dost vysokým hlasem. Jen se usmál a přikývl, že je to tak.

Cítila jsem ten zděšený výraz na mém obličeji a taky horkost na svých tvářích ,jak jsem začala vzpomínat na vše, co se mi zdálo za posledních několik měsíců. Edward byl vždy hlavní aktér. Bože, co vše jsem vykecala ve spánku?

„Bože,“ vydechla jsem a přikryla si obličej rukama. Raději jsem nechtěla vědět, co vše slyšel. Jak se říká, ve snech je pravda.

Nebo taky ve víně, to zastává zase Charlie, prý není nic lepšího, než opít člověka a pak ho vyslýchat. Poví i to, co neví, a hlavně pravdivě. By mě zajímalo, jak by chtěl opít Edwarda. Naposledy, když se o to pokoušel, se u toho tvářil jako Ital na lívance.

Usmála jsem se lehce nad tou vzpomínkou, ale když jsme si uvědomila, o co tu jde, můj úsměv zmizel rychleji, než se objevil. V tom jsem uslyšela Edwardův melodický smích. A něco studeného, jak chytlo moje ruce a odtáhlo od mého obličeje. Byl silnější než já a zase mě to štvalo. Chtěl mě přinutit, abych se na něj dívala, a to jsem nechtěla, tak jsem prostě zavřela oči. Slyšela jsem jen jeho povzdech a studenou ruku, kterou mě začal hladit po tváři. Ani to mě však nedonutilo je otevřít. Ani když přitiskl svoje ledové rty k mým. To mě naopak donutilo víčka víc přitisknout k sobě a položit se pořádně do toho polibku.

Když se po nějaké době odtáhl, vysloužil si jen zamručení, ale oči jsem neotevřela.

„No tak, Bell, podívej se na mě,“ prosil mě, ale já se bála na něj podívat. Kdybych si při tom sama neublížila, nejraději bych mu jednu vrazila za to šmírování. Nakonec jsem to ale nevydržela, musela jsem se podívat do jeho andělské tváře.

Ze široka se na mě usmál a já měla pocit, že by mi nejraději řekl – hodná holka. Ale to už by ránu schytal a bylo by jedno, že je upír.

Dívala jsem se do jeho zlatých očí plných lásky, váhavě jsem se na něj usmála, ale pořád jsem se červenala.

„Bell, nemusíš se stydět za to, co jsem slyšel-“ Chtěl ještě pokračovat, ale já se k tomu nechtěla vracet.

„Nic neříkej, nechci nic slyšet,“ zašeptala jsem k němu prosebně. Jen přikývl a zase mě políbil.

„Měla bys jít spát, zítra je škola.“ Musela jsem se tomu zasmát.

„Ano, pane profesore,“ usmála jsem se na něj, učebnice hodila vedle postele na zem a Edward si lehl ke mně. Líbilo se mi to a tak jsem se k němu ještě víc přitulila a v klidu usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  semiska (01.08.2010 22:35)

tak to bylo moc krásné.
Těším se na další pokračování.

11)  piskot94 (01.08.2010 21:38)

nic závratného se sice nedělo, ale stejně to bylo krásné

8)  Michangela (31.07.2010 19:28)

Tihle hlídací upíři jsou strašně romantická stvoření!!!

7)  Abera (31.07.2010 13:35)

Krásný

6)  sfinga (31.07.2010 13:35)

Tušila jsem, že když mlžil o tom, co dělá v noci, že to bude něco takového. Copak se asi roztomilého o sobě dozvěděl, šmírák jeden?
Jinak jako vždy, nádhera a romantika. Moc jsem si to užila.

5)  Mili (31.07.2010 13:30)

Krásná kapitola

3)  MejBi (31.07.2010 12:21)

2)  plyshovymedvidek (31.07.2010 12:09)

to bylo krásný

1)  sakraprace (31.07.2010 11:44)

Já to věděla, šmírák jeden Krásná kapitolka, není nic lepšího než usínat vedle své lásky.

1