27.07.2010 [21:15], anamor, ze série Učitel i lásky, komentováno 20×, zobrazeno 3996×

Jak se bude Edward chovat poslední hodinu? A co u Bell doma? Co vše budou dělat?

Edward vešel do třídy. Bylo neuvěřitelné, jak si dokázal získat pozornost, hlavně dívek. Začal hodinu tím, že zkoušel. A jako prvního vyvolal Mika. Bylo jasné, že ten nic neumí. Nevím proč, ale měla jsem dojem, že se mu to líbí, jak neví a on si z něj dělal srandu. Zamyšleně jsem si ho prohlížela.

Vyzkoušel ještě pár lidí, a pak začal vysvětlovat nějakou novou látku. Když skončila hodina, ihned byl u mě nastoupený Mike připraven pomoci mi. Viděla jsem za ním zamračeného Edwarda a musela se usmát.

„Bell, chceš pomoc?“ usmíval se od ucha k uchu.

„No víš, ta noha docela bolí, asi pojedu raději domů,“ řekla jsem mu na rovinu. Posmutněl, ale odbýt se nenechal.

„Chceš pomoct na parkoviště?“ A už mi chtěl brát věci, když k nám přišel Edward.

„Bello, volal jsem Charliemu. Mám tě odvézt domů, prý se mnou potřebuje ještě mluvit,“ řekl autoritativně a vzal Mikovi mojí tašku. Stoupla jsem si a Edward mě podepřel a vedl pryč, když okolo nás prolítnul Mike a běžel na hodinu, protože po chvíli zazvonilo. Musela jsem se tomu smát. Edward klidu na chodbě využil a vzal mě opět do náruče a nesl mě na parkoviště. Byla jsem překvapená, když mě nesl k náklaďáčku. Nic neříkal a posadil mě na místo spolujezdce, a poté se posadil na místo řidiče. Když motor s řevem nastartoval, ušklíbl se. Přešla jsem to mlčením, rozjel se pryč.

„Bolí tě to?“ zeptal se po chvíli, otočila jsem se k němu a dívala se mu přímo do očí.

„Trošku, ale není to tak hrozné,“ pousmála jsem se. Přikývl, a poté se zamračil na volant.

„Hele, nech si toho, mohl jsi jet Volvem,“ napomenula jsem ho. Otočil se ke mně a usmál se jako andílek. Zakroutila jsem hlavou a už parkoval před domem. Chtěla jsem jen otevřít dveře, ale i v tomhle mě předběhl a už se na mě zubil ve dveřích.

Povzdechla jsem si a nechala ho, aby mě odnesl dovnitř, tím jsem si od něj vysloužila ještě větší úsměv. Ještěže mě nesl, jinak by mě sbíral ze země. Vešel se mnou dovnitř a už si to mířil ke schodům, které se mnou pomalu vyběhl. Položil mě na postel a pomohl mi z bundy.

„Pane profesore, nechci se vás dotknou, ale nejsme v mateřské školce, to jste se o pár let sekl,“ usmála jsem se na něj.

„Škoda, a já se těšil, jak budu svou žákyni rozmazlovat,“ povzdechl si. Cítila jsem červeň ve tváři a schovala jsem si obličej do dlaní. Tomu se začal smát a velmi opatrně mi sundal boty. Vzal si do ruky mojí zraněnou nohu a pečlivě ji prohmatal.

„Ta to tedy odflákla, babizna jedna,“ zastěžoval si Edward a já se musela smát. Sundal mi obvaz a prohmatal kotník, jeho studený dotyk byl příjemný, ale jak si tak hrál a ohýbal mi nohu, tak jsem občas sykla bolestí. Poté mi pečlivě, a to hodně pečlivě, nohu zase zavázal. S úsměvem se na mě podíval a já nevěděla, co mám dělat nebo říct.

Dívali jsme se navzájem do očí, bylo to uklidňující a líbilo se mi to, ale na druhou stranu to ve mně vyvolávalo divný pocit, nevěděla jsem, co od něj můžu dál čekat, a to mě štvalo. Klekl si a tak měl obličej ve stejné úrovni jako já. Pohladil mě po tváři a začal se ke mně obličejem přibližovat. Cítila jsem jeho studený dech na tváři, už chyběl jen kousek, aby prolomil tu vzdálenost mezi našimi rty. Když mi v tom zakručelo v břiše.

Odtáhl se ode mě s úsměvem a já zčervenala jako rak. Styděla jsem se za to, jen se usmíval a ještě jednou mě pohladil po tváři.

„Co by sis dala k obědu?“ zeptal se a já se na něj překvapeně podívala. To, že umí vařit, už vím, ale stejně, je to upír.

„Odneseš mě prosím do kuchyně? Něco si udělám,“ upřesnila jsem. Zamračil se na mě, ale poté mě vzal do náruče a odnášel do kuchyně. Čekala jsem, že mě postaví v kuchyni na zem, ale zase mi kazil plány. Posadil mě na linku a začal se sám pohybovat po kuchyni neuvěřitelnou rychlostí, že jsem ho viděla jako černou čáru. Až se zastavil a na pánvi se smažilo maso. Zmateně jsem se na něj dívala, ale on se usmíval.

„Edwarde, já se o sebe umím postarat sama,“ řekla jsem naštvaně. Ustoupil do plotny a s úsměvem šel ke mně. Moje srdce se rozbušilo. Jeho oči se rozsvítily spokojeností a došel až ke mně. Rukama se opřel vedle mě a naklonil se ke mně.

„Neříkám, že ne, ale rád se o tebe postarám,“ pošeptal mi, a poté mě opět pohladil po tváři. Jeho další krok byl, že vyhledal mé rty. Opatrně, měkce a přitom s touhou a vášní mě líbal. S chutí jsem mu polibek opětovala a přitáhla si ho ještě blíž.

Všechny moje obavy ze mě tak rychle vyprchaly a mohla za to jen jeho přítomnost, kterou jsem si velice užívala. Tenhle polibek byl tolik jiný než ten první, ale o to krásnější. Přeci jen už jsme se líbali podruhé. Najednou bez varování se od mě odtáhl tak rychle, že jsem málem spadla z linky, jak jsem byla o něj opřená. Stál u plotny a rychle sundával pánev dolů, tady někdo zapomněl, že vaří. Musela jsme se v duchu zasmát. Poté se ke mně otočil s omluvným výrazem, který se mi moc líbil.

Jen jsem se usmála.

„Tak už to bude? Mám hlad,“ zeptala jsem se a on už mi nandával. No, musím uznat, že to bylo dobré, ale udělal toho jako pro armádu. Víc jak polovinu jsem nechala, protože jsem už nemohla.

„Ušetřil jsi mi práci, nechám to Charliemu,“ zasmála jsem se a odskákala k lednici, kam jsem to schovala. I když jsem si od něj vysloužila úšklebek, pokračovala jsem dál a chtěla doskákat až do pokoje.

Ale když jsem se dostala ke schodům, chytil mě kolem pasu. Myslela jsem si, že mě zase odnese jako vždy a byla připravená už protestovat, když si mě vyhodil na rameno jako pytel brambor.

„Edwarde!“ zakřičela jsem na něj. Ale on mě jen plácnul po zadku! Vytřeštila jsem oči a nevěděla, co dělat. Šel po schodech nahoru pomalu jako šnek a při každém kroku mě plácnul znovu!

„Edwarde, pust mě!“ vřískla jsem na něj a to jsme byli teprve v polovině schodů.

„Ještě kousek,“ zasmál se a spokojeně pokračoval ve své činnosti.

„Tohle je protizákonné. Omezování lidské svobody, osahávaní studentky profesorem. Můj otec je náčelníkem policie, proto mě okamžitě položíš na zem!“ zakřičela jsem a bušila mu do zad.

V tu chvíli se zastavil, asi přemýšlel, co dělat. Najednou jsem byla v pokoji na posteli a hladově mě líbal. Tak tady tomu se nedalo bránit. Poté se s šibalským úsměvem odtáhl.

„A povolené osahávání je také trestné?“ zeptal se mě se šibalským úsměvem. Dělala jsem, že přemýšlím, když na mě zavrčel.

„Je, ale ta dívka nemá důvod to hlásit,“ usmála jsem se na něj a políbila ho. Najednou jsem si na něco vzpomněla a tak jsem se odtáhla a zadívala se mu do očí.

„Jak to bude s námi dál?“ Tohle mě trápilo nejvíc. Sice byl upír, ale pořád můj profesor. Mlčel a jen se na mě díval.

„Bell, já… mohli bychom si o tom promluvit zítra po škole?“ zeptal se najednou on mě. Jen jsem přikývla.
„Už musím jít, za chvíli se navíc vrátí Charlie a myslím, že by mě zastřelil, kdyby mě uviděl tady u tebe v pokoji takhle,“ usmál se. Měl pravdu, zastřelil by ho okamžitě, jelikož jsem ležela na posteli a on byl nade mnou.

„Takže zítra ve škole,“ usmála jsem se, když se zvednul. Zamračil se na mě a podíval se mi na nohu.

„Do zítra to bude dobrý,“ usmála jsem se jak andílek. Jen se zasmál a sklonil ke mně pro polibek.

„Zítra,“ zašeptal, když se odtáhl a odešel. Lehla jsem si zpět do peřin a přemýšlela o tom, co se tu vlastně stalo. Bože, já si začala s profesorem, ale moc sexy profesorem. A navíc upírem. Já si umím vybrat. Jedno lepší jak druhé.

Po chvíli přijel Charlie a tak jsem se dostala do kuchyně a ohřála mu jídlo, co mi udělal Edward. Když mě viděl skákat po jedné noze, jen si povzdechl.

„Bell, a já si myslel, že Edward na tebe dá pozor.“ Tomu jsem se smála.

„On dával, ale nemohl ovlivnit to, že špatně došlápnu,“ usmála jsem se na něj, a poté dohopsala do sprchy. A nakonec jsem spadla do postele. Pořád jsem tu cítila Edwardovu vůni, to se mi líbilo. A tak jsem v klidu upadla do říše snů, kde mě neopustil.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

20)  kikketka (18.06.2011 12:49)

ahaha, ten Eda se nezdá!!! Wow ta scéna s tím plácáním po zadku tím myslím to, že to dělal Edward...

17)  semiska (28.07.2010 23:11)

Skvělé, moc se mi jejich vztah líbí. Já chci taky takový
Jen se trochu bojim toho, aby to nechtěl ukončit, kvůli tomu, že je učitel. Prosííííím, že to neudělá.

16)  sfinga (28.07.2010 17:56)

Jááj, to jsem si to užila. Krásná romantika
Jen jsem děsně zvědavá, co Edward "vymyslí" , jen, aby nenavrhl Belle vztah učitel - žákyně. Ušlechtiloun jeden.
Prosím, prosím, smutně koukám přidej další dílek.

15)  MejBi (28.07.2010 13:42)

13)  Michangela (28.07.2010 11:06)

12)  Radussska (28.07.2010 10:55)

11)  sakraprace (28.07.2010 07:46)

Nádhera, jen jsem zvědavá, jak tohle skončí, když je její profesor

10)  plyshovymedvidek (28.07.2010 02:32)

bože je to dokonalé edward je dokonalý doufám že to co chce ed belle nebude nic smutnéhoo

8)  Eleanor (27.07.2010 23:07)

Ach, snad to nějak dobře Edward vymyslí.

7)  Abera (27.07.2010 22:45)

Dokonalý

3)  Evelyn (27.07.2010 22:10)

Báječná kapitola, jejich vztah člověk - upír, profesor - studentka se mi strašně moc líbí

2)  piskot94 (27.07.2010 22:04)

moc krásné ale opravdu mám strach, jak to bude chtít bláznivý Edward vyřešit já mám strach, že jí bude chtít opustit! že nic takového neplánuješ, že ne? prosííím! ať to dopadne dobře, tohle je tak skvělá povídka a všechno je tak dokonalé, že se to prostě musí zkazit snad ne... tak prosím o další kapitolu

1)  Mili (27.07.2010 21:45)

Fantastická kapitola

1