Učitel i lásky - 11. kapitola - Netrpělivost přes víkend | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

05.07.2010 [12:00], anamor, ze série Učitel i lásky, komentováno 11×, zobrazeno 3696×

Jak přežije Bella celý víkend, s její netrpělivostí a otázkami?

A taky jsem měla zvláštní sen, který se mi líbil a přitom by neměl.

Byla jsem někde v lese, povídali jsme si a někam šli, vesele jsme se bavili, když jsme došli na malou mýtinku uprostřed lesů. Edward se posadil a mě si stáhl k sobě do klína. Schoulila jsem se mu v náruči a zase jsem si povídali.

Ten sen byl neuvěřitelně příjemný a mně se líbila ta představa. Proto se mi ráno nechtělo ani moc stávat, když jsem se probudila. Ležela jsem v posteli a chtěla zase usnout a vrátit se na to krásné místo v lese.

Ale po půl hodině, kdy se mi to nepovedlo, jsem to vzdala a s povzdechem vylezla z postele. Protáhla jsem se a poté zamířila do koupelny. Zalezla jsem si pod sprchu, která mě i probudila z mého snu a vrátila do reality. To, že je upír, nic nemění na tom, že je můj profesor a taky to, že je upír, by mi mělo jasně dávat najevo, abych se mu vyhýbala. Tak proč mám pocit, že to po včerejším večeru, kdy jsem zjistila, jaký je, nedokážu? Vylezla jsem ze sprchy, natáhla na sebe volné šedivé tepláky, černě triko po Charliem a šla se dolů na snídat. Charlie jel na ryby, takže jsem byla sama doma.

Vzala jsem si jen jogurt a poté se pustila do uklízení. Nejdřív jsem prošla celý dům a sebrala vše, co bylo potřeba vyprat. Vzala jsem věci z pokojů a potom je roztřídila u pračky v koupelně a hodila první várku. Vrátila jsem se do kuchyně, kde jsem chtěla uklízet, když jsem se zarazila a zjistila, že venku svítí slunce. Usmála jsem se a šla na zahradu za domem. Bylo krásně teplo. To mě donutilo odložit uklízení na zítřek a dnes si užít příjemný teplý den.

Šla jsem do pokoje, tam jsem pobrala učení do školy, knížku na čtení a notebook a šla zpět dolů. V chodbě jsem ještě pobrala deku a vydala se ven na zahradu. Rozložila jsem si deku a věci dala k ní. Lehla jsem si na břicho a začala si dělat věci do školy. Při tom jsem se vyhřívala jako had na slunci, které mě příjemně hřálo.

Udělala jsem si vše do školy. Povzdechla jsem si a přetočila se na záda, zavřela jsem oči a nechala slunce mě hřát. Najednou jsem ale dostala takový zvláštní pocit, který v poslední době mívám často, ale moc si ho neberu, možná to bylo tím, že jsem vždy s někým byla a teď jsem sama. Rychle jsem se posadila a otevřela oči. Ale nic, co jsem taky čekala? Dívala jsem se okolo sebe, ale nikde nic nebylo. A přesto jsem ten pocit měla pořád. Zadívala jsem se do lesa před sebou, jako bych tam něco mohla vidět. Jen stromy, přesto mi něco říkalo, že se dívám správným směrem. Jen nevidím to, co chci.

A co jsem vlastně chtěla vidět? Osobu, kvůli které mám ten pocit už nějakou dobu a věřím, že mě sleduje? I přesto, že nevím, proč by sledoval mě, ale to je jedno. Edward. Měla jsem pocit, že tu je, ale já ho neviděla.

Nechala jsem to tedy být, protáhla se a opět si lehla na deku. Zavřela jsem oči a nechala svou mysl různě bloudit.

Opět jsem se ocitla na té mýtince v lese, seděla jsem na trávě, Edward tam nikde nebyl. Koukala jsem se okolo sebe, ale nikde jsem ho neviděla.

,,Edwarde, vylez ven," zasmála jsem se a zvedla se. Dívala jsem se okolo sebe a šla víc do středu louky.

Když mě najednou dvě silné paže chytili kolem pasu a já ucítila studené rty a dech na svém uchu. Moje srdce se vydalo na dálkový běh a dech mi nestačil.

,,Tady jsem," zavrněl mi do ucha a otřel se o něj rty. Zachvěla jsem se a on se zasmál. Políbil mě na krk, chtěla jsem se přetočit k němu a políbit ho. Když najednou zmizel.

S trhnutím jsem se posadila a dívala se okolo sebe. Byla jsem stále doma na zahradě. Byl to jen se, ale krásný.

,,Bože, Bello, vzpamatuj se!" okřikla jsem se v duchu a podívala se ještě jednou okolo sebe.

Už se stmívalo, což mě překvapilo. Posbírala jsem tedy všechny věci a zamířila do domu. Uklidila jsem věci do pokoje. Vyndala z pračky už suché prádlo, díky sušičce, a dala tam nové. A šla jsem udělat večeři, Charlie bude hladový po rybách.

Dnes se mi nechtělo s něčím plácat, tak jsem se rozhodla udělat rychlé těstoviny se sýrovou omáčkou. Dlouho jsem je nedělala a měla jsem na ně chuť.

Začala jsem tedy dělat těstoviny a vedle toho omáčku. Dobré bylo, že je to i rychle hotové. Jen co jsem hotové těstoviny zamíchala s omáčkou, dveře klaply.

,,Bell, jsem doma," křikl ode dveří Charlie. Slyšela jsem, jak si odkládá věci, a tak jsem mu rovnou nandala velkou porci. Kterou já bych jedla týden, ale on to slupne za chvilku.

,,Jídlo máš na stole, tati," křikla jsem na něj a položila talíř na jeho místo. Poté jsem šla nandat sobě.

Neodolala jsem a zvedla hlavu a zadívala se ven z okna. Nezklamal mě. Edward tam stál a já si dnes byla stoprocentně jistá, že je to on.

Usmála jsem se, nechtěla jsem od něj odtrhnout pohled, ale když přišel Charlie, musela jsem. Nandala jsem si a šla si sednou k němu.

,,Jak bylo?" zeptala jsem se ho a pustila se do své porcičky, zatímco on se cpal tou hroudou. Nevěřila jsem tomu, co vidím, jak to do něj padalo.

,,Jo, celkem dobře. Ryby braly, bylo hezké počasí. A cos dělal celý den ty?" mluvil s plnou pusou.

,,No, bylo hezky, tak jsem si vzala deku a byla na zahradě. Udělal jsem si úkoly a četla si. Uklidím až zítra," usmála jsem se na něj a dojedla svou porci, zatímco on se ještě ládoval. Počkala jsem, až do sebe vyklopí i ten zbytek, a poté šla mýt nádobí. Charlie si vzal pivo a šel k televizi jak jinak.

Domyla jsem to během chvilky, a poté se opět podívala z okna. Ale jak jsem čekala, už tam nebyl. Tak jsem se sebrala a šla nahoru. Zalezla jsem si pod sprchu, a poté do postele. Přestože jsem spala venku, byla jsem docela unavená. Za to můžou asi ty sny. Ale jsou krásné.

Opět jsem měla jeden z těch krásných snů jako poslední noci.

Další den se mi nechtělo nic dělat. Ale potřebovala jsem se zaměstnat, tak jsem už od rána uklízela. Ale i přesto si moje mysl dokázala najít chvilku a myslet na Edwarda. Hlavně na to, na co vše se ho chci zeptat a že toho bylo hodně. Možná bych si mohla udělat seznam, no jasně, byl by dlouhý jak něco. Bych ho vytáhla a on by se i jako upír utekl. Musela jsem se v duchu zasmát. Hlavní věc byla, jak to zněj dostat. Na chodbě, nebo při obědě v jídelně plné lidí pochybuju, že mi bude vyprávět o svém upírství.

Co takhle si s ním domluvit schůzku? Super, Bell. Jeden nápad lepší jak druhý. A co mu jako řeknu?

,,Nazdar, Edwarde, chtěla bych se sejít a pokecat ohledně tvého upírství. Kdy by se ti to hodilo?" Už to vidím. Musela jsem se zasmát. Takovou odvahu nemám, abych se ho zeptala takhle. Ale byla jsem rozhodnutá si s ním promluvit.

Poté, co jsem v domě vše vyprala, uklidila a dokonce i uvařila, neměla jsem co dělat a bylo celkem brzo, nějak jsem se do toho opřela. Šla jsem do pokoje a vzpomněla si na knihu, co jsem si koupila v Port. A já blbec ji nechala... u Edwarda!

Najednou se ozval zvonek. Moje srdce se rozeběhlo neuvěřitelnou rychlostí. Běžela jsem hned dolů, dávala jsem si ale obrovský pozor na to, kam šlapu. Vběhla jsem do chodbičky a cestou se ještě podívala do zrcadla. Když jsem se rozhodla, že můj vzhled ujde, s nadšením a úsměvem, který nevím, kde se vzal, jsem otevřela dveře.

Ale moje nadšení rychle opadlo, když jsem za nimi uviděla Jess. Ta se celkem uculovala.

,,Ahoj, přinesla jsem ti nákup," zasmála se a teď jsem si všimla těch tašek v ruce.

,,Ahoj, děkuju. Pojď dál," vyhrkla jsem překvapeně a uhnula jí ze dveří. Zavřela jsem za ní a ona už šla rovnou ke mně do pokoje, tak jsem ji tiše následovala. Položila tašky na zem, sedla si ke mně na postel a zkoumavě se na mě zadívala.

,,Kdo byl ten známý, co spolu máte? Povídej a nenapínej," vyhrkla netrpělivě po chvíli. Na chvíli jsem zkameněla na místě. Úplně jsem na to zapomněla. A co teď?

,,No, není co říct," řekla jsem jí nakonec a posadila se na židli u stolu. Přivřela oči a podívala se na mě stylem "Já to z tebe dostanu." Nervózně jsem se ošila pod jejím pohledem.

,,Isabello, vyklop to! Já vidím, že se něco stalo. Tvoje oči úplně jiskří. Hlavně když jsi otevírala dveře. Čekala jsi toho známého, že jo?" ptala se mě už s úsměvem.

,,Jo, čekala," přiznala jsem šeptem. V jejích očích to zajiskřilo.

,,No tak, Bell, netrap a mluv," žadonila a já se musela zasmát.

,,Je to jeden starý známý z Phoenixu. Je tu u známých a tak jsem si povídali," pokrčila jsem rameny.

,,Jasně. A to ti způsobilo ty jiskřičky, když jsi si myslela, že já jsem on?" zasmála se mi.

,,No, potřebuju si s ním ještě promluvit. Moc jsme toho nestihli v pátek," obhajovala jsem se.

,,Je alespoň hezký?" Jen jsem jí mlčky přikývla. "Koukám, z tebe moc informací nedostanu. Tahám to z tebe jako chlupaté deky."Opět jsem jí jen přikývla.

,,Tak nic. Přivezla jsem ti to oblečení a už pojedu." Zvedla se a já ji šla vyprovodit dolů ke dveřím.

,,Díky, Jess, zítra ve škole,"rozloučila jsem se s ní, a poté šla do pokoje. Vyndala jsem oblečení z tašek a dala do skříně. Díky tomu mi zbytek dne utekl rychle a Charlie už přijel domů.

Večer jsem se vysprchovala a pak zalezla do postele.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11) Noelle (05.07.2012 07:49)

Z naší Belly se stává blázen.

10) kikketka (18.06.2011 10:32)

hahhaahhhhhaa!!! Bella je úplně zmatená

9) sfinga (05.07.2010 17:41)

Tak jsi chytla drápkem další čtenářku. Moc hezky se to čte. A těším se na další díl

8) semiska (05.07.2010 16:52)

Pěkný a už se moc těším na další díl.
Bude tam příště Edward, že jo? Prosím .
Přeju si pokračování co nedřív, když to půjde.
Očima hypnotizuju tvoje shrnutí