17.11.2010 [19:30], Texie, ze série Spoutaní, komentováno 21×, zobrazeno 8642×

Všichni Culleni sedí nasáčkovaní vedle sebe a čekají, až se ti dva probudí. Bella však z jejich přítomnosti nebude mít o nic větší radost, než když šla spát. Oni se tak lehce ale nevzdají... A pomocné lano se jim dostane od toho, u koho by to nejméně čekali.

21. Ráno

Všichni s očekávání hleděli na Bellu, když se znovu zavrtěla. Doufali, že se znovu jen nepřetočí na druhý bok, ale ona konečně otevřela oči a zmateně zamžourala. Její pohled se okamžitě stočil k nim a okamžik na ně vytřeštěně hleděla, než si vzpomněla na události z dnešního rána. Sedla si a spustila nohy na zem. Pohyb matrace vzbudil Davida, ten se jen protáhl a podrbal Angelu.

„Dobrý ráno,” hlesl do sedmi tváří nevzrušeně.

„Je večer,” opravila ho Alice.

„No, vám to může být asi jedno,” pokrčil rameny. „Vy jste vzhůru pořád.”

Bella je naprosto ignorovala a zapadla do koupelny opláchnout si obličej studenou vodou.

„Dokud si nadá kafe, není s ní řeč,” upozornil je David a vstal taky. Ve dveřích koupelny se minul s Bellou. Cullenovi zároveň otočili hlavu, když prošla okolo nich a začala dělat snídani. Nejprve ze všeho ale postavila na kafe. Zalila ho pak z poloviny mlékem a rovnou začala usrkávat. Během pár minut už naplnila celý byt vůně toastů.

„To takhle spíte vždycky?” nevydržela to Alice.

„Jak takhle?” zeptala se Bella, zatímco hledala něco, co by šlo dát ještě na ty toasty.

„Na jedný posteli.”

Bella vítězoslavně vylovila téměř prázdnou sklenici džemu.

„Jo,” přikývla. „Tak nějak jsme si na to zvykli.” Začala si natírat toast džemem. „Když jsme se ze začátku skrývali, tak jsme málokdy měli tolik místa a komfortu jako teď. Museli jsme si vystačit s málem a navíc jsem se bála Davida nechat samotného.” S těmi slovy seskočila ze židle a do pusy si strčila zbytek toastu. Z koupelny vyšel David ještě s mokrými vlasy a rovnou se vrhl na snídani. Bella zapadla dovnitř místo něj.

Cullenovi trochu zaraženě hleděli na jejich výměnu.

„Máme to už za ty roky nacvičený. Já dýl snídám a ona se dýl sprchuje,” zahuhlal David s plnou pusou. „Ačkoliv dneska to s tou snídaní na dlouho nevidím,” zamračil se na jediné, co tu ještě měli na jídlo.

„Mám ti pro něco skočit?” zeptala se ho Rose. „Venku už je šero...”

Zakroutil hlavou.

„Ne, stavíme se na něco cestou.” Při té představě ho chuť na toasty přešla úplně. Vyhodil tedy zbytek do koše.

„Cestou kam?” nechápala.

„Do Kanady, musíme zkontrolovat, co tam všechno Bredan natropil.”

„Kdy?” vypískla Alice. Všechno tu šlo naprosto mimo ni.

„No, z mýho pohledu už Bella zdržuje.”

Z koupelny se stále ozýval zvuk tekoucí vody.

„Můžeme jet s vámi?” zeptal se Edward.

„To záleží na Belle, ale čekat na vás nebudem.”

„Půjdeme sehnat auta,” vyhrkli Jasper s Emmettem a zmizeli na ochoze.

David se na zbytek chvíli zamyšleně díval a pak se natáhl pro kus papíru. Rychle na něj něco naškrábal, jako by se bál, že si to sám ještě rozmyslí.

„Náš mobil, kdyby něco,” hlesl a přistrčil ho ke Carlislovi.

Na víc už nebyl čas. Bella vyšla ze dveří koupelny a David popadl poslední konzervu a vykročil za ní k výtahu.

„Čičí, krmení,” zahalekal a bytem se prohnalo pět chlupatých koulí. Vběhli za nimi do výtahu a pak už Cullenovi jen slyšeli, jak začal výtah skřípavě klesat.

Když se za pár minut objevil Jasper s Emmettem, našli už jen jich pět.

David prudce strhl volant, aby vybral odbočku. Naštěstí už bylo příliš pozdě a tak na silnicích příliš dalších aut nebylo. Nemuseli se tedy v rychlosti omezovat. Jeli mlčky, každý zadumaný do svých úvah a tak pro ně zazvonění telefonu bylo jako výstřel. David trochu cukl rukama, až auto poskočilo.

Bella nechápavě zalovila pro mobil a zůstala hledět na neznámé číslo.

„Dal jsem jim číslo.”

Bella se na něj nechápavě podívala a ruka se stále zvonícím mobilem jí klesla.

„Proč jsi to dělal?!”

„Protože teď jsou v tom s náma. Jedeme v tom všichni.”

Bella si povzdechla a přejela rukou přes tvář.

Tohle jí nedošlo. Odevzdaně zmáčkla tlačítko a přiložila si mobil k uchu.

„Jo.”

Na druhé straně bylo chvilku ticho.

„Jen jsme se chtěli zeptat, po které silnici jedete,” ozval se váhavě Edward. Její hlas rozhodně nezněl právě nadšeně.

„Jsme na vedlejší silnici, co vede podél dálnice.”

„Díky...”

Bella to típla a svěsila paži.

„Nebyl to dobrý nápad.”

„Nesouhlasím a teď je už stejně pozdě,” natáhl k ní pravou ruku a sevřel její dlaň. „Neboj, dokážou se o sebe postarat.”

„To sice jo, ale nemají ani tušení, do čeho se připletli. Teď už všichni vědí, že patří k nám.”

„Co tě znervózňuje víc,” podíval se na ni pátravě, „že po nich můžou jít, nebo že nám budou na blízku.”

„Nevím, asi obojí.”

V příští chvíli se však ozvalo burácení motorů a na silnici kus za nimi se vyhoupla dvě auta. David je přejel pohledem ve zpětném zrcátku. Kapoty měli zablácené a držely na nich ještě kousky větviček a trávy.

„Evidentně to vzali zkratkou,” uculil se.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

«   1 2