Sekce

Galerie

/gallery/Venome.jpg

Podruhé dolů.

24. KAPITOLA (Dizzy)

 

Proboha… Happy! Zmítal jsem se mezi dvěma Stíny, kteří mě drželi a vláčeli lesem. Věděl jsem, že mám skončit na tom hrozným místě a strachy jsem sotva mohl myslet, ale když jsem myslel, tak na ni. Nehodlal jsem dopustit, aby mi ji vzali. Nedopustil jsem to. Zůstala v bezpečí. I tak jsem ale dovolil, aby nás rozdělili. Do háje! Raději jsem si nepředstavoval, jak jí asi je. Už tak jsem v tom vězel až po uši. I bez dlouhýho přemýšlení jsem ale věděl, že je zoufalá, a že její svědomí ji nejspíše zabije. Všechno se ve mně svíralo. Už tak toho na ni bylo dost… Chtěl jsem ji ale jenom ochránit! Zatraceně.

Protáhli mě branou do pekla, kterému říkali Palác. Vzpomínky na můj krátký pobyt tady se mi ihned vrátily. Kolem mě se objevovaly chodby, až jsme se konečně zastavili uprostřed Venomova kostela. Drželi mě dokonce tři Stíny. Byli sehraný. Dva mi div neulomili ruce a jistili mi i nohy a třetí mě drtil pod bradou. Nemohl jsem se hnout. Venome prolétl kolem mě, přešel do kněžiště, sundal si kabát a praštil s ním o desku oltáře. Potom si rozepnul knoflíčky u košile a vyhnul si rukávy. Mírně jsem znejistěl. Tedy – abych pravdu řekl – strachy jsem nemohl ani dejchat. V hlavě se mi rojilo tisíc ohavných možností, co by se mnou jako mohli provádět, a to mě nutilo mírně panikařit.

Neměl jsem na to ale čas. Venome přišel až ke mně a podíval se mi zblízka do očí. Hned jsem měl chuť se scvrknout do velikosti vyschlé lesní jahody, ale jenom jsem se mírně přikrčil – víc to nešlo.

„Takže koukám, že se ptáček vrátil do svýho hnízda, co? Na tebe si pamatuju, ty skrčku. Uuuumf!!!“ zjevně potlačil nával vzteku, přičemž zavrčel. „Já jim dám! Happy nebyla jediná, koho odsud dostali… Zatracený všivý psi!“ Znovu se pokusil ovládnout a znovu se na mě podíval a já znovu ve svých představách bral nohy na ramena.

„Kde ses tam vzal?!!!“ štěknul na mě tak zblízka, že jsem leknutím málem umřel. Snažil jsem se z toho dostat a co nejrychleji vymyslet nějakou odpověď.

Zjevně to ale nebyla dost rychle, protože najednou mě držel za límec a vrčel: „Ptám se tě, kde ses tam vzal!“

„E-he…“ vyrazil jsem ze sebe, když jsem strnul další vlnou děsu. „Seděl jsem celou dobu za komínem…“ podařilo se mi ze sebe vymáčknout. Taková blbost!!! Ale nemohl jsem jim vykládat o podzemí – že ne?

Venome mi znova zavrčel do obličeje, pustil mě, otočil se, v tu ránu byl u zdi, ze které něco sejmul a v tu ránu byl u mě zpátky a v ruce svíral… bič. Stíny, kteří mě svírali, zřejmě přesně věděli, co v takové situaci dělat, protože mě okamžitě dovlekli ke zdi, kde mi zkroutili ruce do příšerné pozice tak, že jsem s nimi ani nehnul, a přivázali je ke zdi.

„Koukej odpovědět!!!“ promnul v ruce jeho rukojeť.

„Už jsem řek – byl jsem za komínem… Ehe… Občas tam vylejzám… Kór když je hezky…“ Kruci, nechápal jsem, kde se ve mně ty bláboly berou. Co blbnu? Něco jsem ale sakra říct musel a fakt jsem měl v hlavě totální prázdno…

Venome se rozmáchl a bič mi s prásknutím omotal nohy. Jau, zaúpěl jsem!!! To tedy byla síla, málem jsem vylít z vlastní kůže.

„Přestaň si ze mě dělat blázny nebo se s tebou přestanu párat a teprve něco uvidíš!!!“ zahřímal.

Jenže já neměl na vybranou. Znovu jsem procpal nějaký slova skrz ten knedlík v krku. „Vážně! Vobčas si tam vylezu! A tentokrát mě nenapadlo nic lepšího, když jsem vás uviděl přicházet…“

Další prásknutí bičem a mnou projel další ohnivý pruh ve výšce stehen. Znovu jsem zaječel bolestí, to se fakt nedalo.

„Kdes byl?“ jeho oči mě přikovaly ke zdi.

„Za komínem,“ pípnul jsem zatvrzele.

Venome se podíval na jednoho ze Stínů. „Ten skrček se mi snad jenom zdá!!! Je tohle možný?!“

Stín přešlápl z nohy na nohu a zkusil odpovědět: „Co takhle cejchovací kleště?“

Venome se otočil zpět ke mně, stočil bič do kruhu a přejel mi jím po břiše: „Tvůj pach bychom snad museli cítit, nemyslíš?“

Křečovitě jsem pokrčil rameny. „Asi… vítr…“

„Otočte ho!!!“ zahřměl. V tu ránu jsem byl připlácnutý břichem na kamenech zdi, ruce mi natáhli k dalším řetězům, někdo mi strhl košili a na zádech mi začal přistávat jeden pruh ohnivé bolesti vedle druhého. Řval jsem. Řval jsem jako pominutý, i přesto, že jsem se snažil zatnout zuby. Ale ta bolest byla k nesnesení. Moje tělo bylo napjaté jako struna a každá další rána byla více a více vyčerpávající. Zakousl jsem se do kamene, který jsem měl přímo před zuby, až se ho kus uštípl a zůstal mi v puse. S dalšími ranami jsem drtil ten kus šutru na prach… a když jsem nakonec zůstal viset na řetězech a toužil jsem už jen po tom se bezmocně zhroutit, konečně to přestalo. Hned nato mě nějaké ruce otočily a přímo před očima se mi objevilo do červena rozžhavené železo ve tvaru V.

„Eúúúech…“ uniklo mi ze rtů, když jsem to viděl, a celé mé tělo sebou instinktivně škublo, z místa jsem se ale nehnul. Už zase vedle mě stáli Stíny a drželi mě. Bylo to jak v nějakým šíleným filmu.

Venomovi lítaly z očí blesky, když rukou zastavil Stín, který přibližoval rozžhavené železo k mým prsům. „Mám tisíc druhů mučení,“ promluvil, „Bič, to bylo jen na úvod. Jestli se nedozvím pravdu, a otázek mám dost, vezmi jed, že budeš moci zasvěceně rozhodnout, které je z nich nejhorší. Rozžhavené železo, trhání kostí, jedové trny zapíchané do tvého jazyka, tvoje hlava, oddělená od těla, uložená na loži ze žhavého uhlí…“

Dál jsem to neslyšel. Kdybych mohl, zblednul bych jako stěna. „… dám ti den na rozmyšlenou,“ pokračoval. „Potom přijdu a buď mi všechno povíš a nebo… to budeme brát jedno po druhém, dokud se to nedozvím. A já se to dozvím. Pro dnešek poslední šance, chlapečku. Kde ses tam vzal?“

Nemohl jsem odpovědět. Zkrátka nemohl. Málem mě to zabilo, ale nemohl. I kdyby mě měli roztrhat. To železo bylo… blízko. Cítil jsem jeho žár.

Naklonil se ke mně a drapl mě pod bradou. Stiskl tak pevně, že kosti mojí čelisti začaly praskat. Ale já náhle, přes to všechno, uviděl něco, co jen hrálo duhovými barvami. Zíral jsem na tu vizi a vůbec nic jsem nechápal. Venome, kolem něj spousta z nás, známé tváře… a nějaká žena a její dítě… Venome jej drží v náručí… Venomova smrt!!! Pronikavá bolest mé čelisti se prolínala s tím, co jsem viděl. Zavřel jsem oči a mírně zakroutil hlavou, abych se toho zbavil. Obojího. Ale i za zavřenýma očima se ten obraz držel dál. A skrz bolest, strach a trýzeň jsem začal zrychleně dýchat úžasem. K tomu všemu se do mě nacpalo ještě něco jako nadšení, šok, překvapení, naděje…

Venome konečně prudce trhnul mojí hlavou do strany a pustil mě. Všechno zmizelo, opět jsem viděl jenom stěny kostela.

„Jak chceš,“ procedil potom Venome skrz zuby, dal povel rukou a to kruté písmeno V si propálilo cestu do mého tvrdého studeného těla. Zařval jsem jako nikdy v životě. Nikdy jsem tak strašnou bolest nepoznal. Tohle bylo utrpení.

„Odveďte ho,“ zasyčel Venome rozzuřeně. „Jestli si to pejsánek nerozmyslí, brzo si budeme mít s čím hrát…“

Zase mě popadly nějaký ruce a zase mě táhly chodbami kamsi… až se za mnou zavřely těžký lesklý dveře a já se ocitl v úplné tmě a tichu.

Sevřel jsem ztěžka oči a dotknul se svého břicha. Hojilo se rychle, ale nemohl jsem ani dýchat, abych se vyhnul další bolesti. Donutil jsem aspoň z posledních sil pracovat svůj mozek. Edwardeeeee! Edwarde! Začal jsem volat bez jediné hlásky, zato o to vytrvaleji. Všechnu svou zbývající energii jsem vložil právě do toho. Byl jsem strachy a zděšením bez sebe. Totálně ztracenej.

 

- - -

 

Trvalo to už dlouho. Rána na mém břiše se zahojila, i když na něm zůstaly tmavší stopy ve tvaru V. Nevěděl jsem, co mám dělat. Edward byl moje jediná naděje. Takhle nějak to přece holky, tedy myslím Alice a Esmé musely dělat… Prostě ho volaly… Ale jak sakra zjistit, jestli mě slyší? Herdek… Ale nepřestával jsem. Jestli mě slyšel, věděl všechno. Věděl, že jsem tu, a že potřebuju pomoc. Popsal jsem mu celu, ve které jsem vězel, a cestu k ní, jak nejlíp jsem dokázal. Což tedy nebylo nic moc, vzhledem k tomu, že jsem polovinu cesty nevnímal. Nezbylo, než doufat, že mě odsud nějak… vytáhne. Doprčic. O co se asi snažil celou dobu s Bellou…

Zděsil jsem se. Nemám tolik času, jako Bella. Jestli se odsud nedostanu, už za pár hodin mě budou… otřásl jsem se. Nehodlal jsem na to ani myslet. Ten první zážitek mi bohatě stačil. Začal jsem v panice zase volat Edwarda a měl jsem pocit, že se tady z toho do pěti minut zcvoknu.

Ale hodiny ubíhaly dál. Nervózně jsem přecházel po cele a usilovně si přál, abych se odsud nějakým zázrakem dostal. Ćím víc času jsem v té cele strávil, tím menší mi ta šance připadala… Nakonec jsem měl pocit, že se nemůžu ani nadechnout. Začal jsem šílet. Věděl jsem, že už je skoro čas, světlo dopadalo mrňavým oknem do cely stejně, jako včera. Vysílením jsem už skoro ani nemyslel a doufal jsem přímo úporně.

Nakonec se otevřely dveře a… v nich se objevilo několik Stínů. V tu chvíli jsem plně pochopil, proč se jim říká Stíny. Vypadali jako by přišli přímo z pekla. Měl jsem naléhavou potřebu utéct – jako pták v kleci bezhlavě bijící křídly o mříže. Jen jsem ale konsternovaně stál na místě a sledoval, jak ke mně přišli, drapli mě a vytáhli ven. Čekal jsem další šílenou cestu chodbami, namísto toho se ale zarazili na místě, jako by náhle nevěděli, kudy kam. Potom se podívali jeden na druhého.

„Co čumíš, osle? Neměli jsme ho odvést k šéfovi?“

„Ty tu stojíš jak tvrdý Y….“

Jenže místo, aby se rozešli, zase se zarazili. Tohle jsem už někde viděl. Tohle odněkud znám…

Zase jeden mrkl na druhého.

„K Venomovi, ne?“

„Jo, jasně.“

Udělali jsme krok a zase nic. Jako by jim něco stálo v cestě. V tu chvíli se mi rozsvítilo. E-d-w-a-r-d!!! Jako když mi někdo vleje krev do žil, hrklo ve mně a zachvátilo mě nadšení. Zalapal jsem po dechu. Pochopil jsem, co dělá – byl to on, kde je zastavoval! A na mě asi bylo je zkusit ovládat.

Z místa, ve kterém jsme stáli, vedly dvě cesty. Jedna, po které se ti dva očividně chtěli vydat. A druhá – něco mi říkalo, že ta bude o něco vhodnější.

„Co je? Co tady tak postáváte? Máme jít támhle…“ nastrčil jsem špičku nosu kýženým směrem.

„Jo?“

„Na Venomův příkaz. Zapomněli jste to snad, nebo co?“

„Jo, no…. Jo. Tak jdem.“

Vydali jsme se tím směrem. Nejspíš správným, protože tudyhle jim to šlo bez zasekávání. Před dalším místem, ve kterém se spojovaly chodby, se ale opět zastavili.

Co teď? Proč nejdeme dál? Jak mám vědět kudy? Najednou se ale před námi objevil Edward.

Edwarde, díky bohu…

„Odvedu ho sám, na Willův rozkaz,“ oznámil jim. „Vás nyní potřebuje paní Isabella. Vyrazila si na lov se svými dámami a Will je znepokojen, že není dostatečně chráněna. Máte okamžitě přijít na pomezí.“

„Ale…“ začal ten jeden, myšlenku ovšem ani nedokončil.

Chvíli na sebe ti dva a Edward upřeně hleděli a ani jeden z nich se neodhodlal k žádné akci.

„Jděte! Čím déle vám to bude trvat, tím hůř pro vás,“ změřil si je nakonec Edward přímým pohledem, po jejich vzoru mi zkroutil ruce za záda a strčil do mě. „Jdeme!“ Jeden ze Stínů sebou škubl a chtěl něco říci, ale oněměl. Za Edwardovou nehybnou tváří jsem tušil velké úsilí. Věděl jsem, že ho nejspíš stojí dost sil donutit ty dva nemyslet.

Když jsme zahnuli za druhý roh, zastavil se. Chtěl jsem něco říct, ale zakroutil hlavou a přikryl mi pusu rukou. Nehýbal se a soustředil se. Nakonec řekl tiše: „Ti dva mají v hlavě naprostý prázdno. Jediný, čeho se můžou držet, je můj rozkaz. Poslechli.“ a začal si z kabátu lovit nějaký kytky, který promnul v dlaních a pak mi je začal cpát do kapes. Okamžitě jsem se začal dusit pachem těch rostlin. To by zabilo i koně.

„Tohle jsem našel v lese. A má to tak silnou vůni, že tě tím můžeme zamaskovat. Drž.“

Když mi ta tráva čouhala z bot, z kapes a ze všech možných dalších míst, ještě ji pořádně rozemnul v ruce a tím, co z toho vzniklo, mi pomazal obličej a vlasy. Umřít hnusem bylo ale lepší, než Venomovo trhání na kusy nebo podobný vyhlídky, a tak jsem držel a čekal, až to bude mít hotový.

„Edwarde, skvělý… díky! A co teď?“

„Pšššt, nemluv,“ okřikl mě a na jeho tváři se opět objevil soustředěný výraz. Tušil jsem, že opět krotí ty dva.

Rychlostí upíří chůze jsme se potom rozešli kamsi. Cestou jsme si dávali dobrý pozor, abychom nikoho nepotkali. Každou chvíli jsme stáli a čekali, až bude čistej vzduch. Poté, co jsem zakopl a málem vrazil do dveří od jakési cely, mě radši zase chytil a vedl. Kdo vymyslel nerovný podlahy?! Šel jsem tam, kam mi naznačil, až jsme se nakonec ocitli v jakési cele. Rozhlédl jsem se a poznal jsem to tam. To byla cela, ve které jsem naposledy viděl Listara. Zabouchl za sebou dveře a hned se ke mně otočil a dychtivě se ptal:

„Dizzy, co doma? Tady je takový zmatek, Venome zuří, ale co se stalo nepoznám… Jsou všichni v pořádku? Co Alice, Esmé, Happy? Jak ses sem dostal?“

„Hech…“ Zmatek. Na co odpovídat dřív? „Všichni jsou v pořádku, tedy snad. Odtáhli mě odtamtud… A dostal jsem se sem – no, jak jinak, než že to byla smůla… Happy se chtěla obětovat a zachránit dům, který chtěli zapálit… musel jsem ji zadržet…“ Edward mezitím u okna lomcoval s novou mříží, kterou umístili na okno, ze kterého jsem mříž posledně nedopatřením odnesl, a já jsem pokračoval. „Prali jsme se. No a zkrátka vylítl jsem z podzemí jak šašek z krabičky…“

Edward se zasmál a na obličeji mu i potom zůstal výraz plný úlevy a snad pobavení nebo čeho… Mluvil bych dál, jakmile se mu podařilo vyrvat mříž, zadíval se na mě, až jsem z toho zrozpačitěl: „Dizzy… ani nevíš, jak rád tě vidím, ale musíš utéct, nemáme čas. Ta mříž, to je cesta ven. Dal jsem si před časem práci s tím ji opět uvolnit… , i když jsem doufal, že ji využiju k jiným účelům. Musíš skočit dolů.“

Dolů! Už zase! Ale já ještě nemohl! „Ale, Edwarde… Já jaksi…“

„Musíš skočit dřív, než nás najdou. Hledají tě všude. Venome tě čeká v mučírně a kolem se rozpoutává mírná hysterie… A já jsem s těma dvěma ještě neskončil… Dělej! Není čas.“ strkal mě k oknu.

„Edwarde!“ řekl jsem důrazně, abych se prosadil. „Asi jsem viděl Venomovu smrt.“

Ztuhnul a zůstal na mě zírat „Cože?!“

„Venome se mě dotknul… a viděl jsem… myslím, že to byla jeho smrt. Svalil se na zem a zkrátka … no… bylo po něm,“ pokrčil jsem rameny. „Přesně tak to vypadalo.“

Edward zalapal po dechu, chytil mě za ramena a zatřásl se mnou. „Dizzy, ty jsi poklad! Prostě poklad. Co přesně jsi viděl?“

„Tebe, mě, Happy…. a kdo ví koho ještě v jakési… další kamenné stavbě, ale Palác to nebyl… nevím, jak to popsat, ale za okny bylo moře. Mořská hladina, vlny, bylo slyšet tříštění vody o skály. Venoma, nějakou ženu a její dítě.“ Ponořil jsem se zpátky do té vize. „Venome ho choval v náručí… Divný, že jo? I když… on ho asi nechoval…. Jéééžiš… Ale moje vize se zatím vždy staly…“

„Dizzy, takhle to nejde!!!“ rozhodil rukama Edward. „Takhle bychom tady byli do zítra. Ukaž mi to. Podívám se na to. Jen na to mysli, znovu od začátku.“

Zkusil jsem to. Stáli jsme namáčknutí na okno, kterým jsem měl utéct, a přehrával jsem Edwardovi v hlavě, co jsem viděl. A připadal jsem si už zase jako v nějakým šíleně divným filmu. Doufal jsem, že viděl všechno. Tu ženu, nás kolem a Venoma s dítětem.

Když jsem se na to díval znovu, něco mi došlo. S heknutím jsem se chytil za pusu. Cože? To nebylo možný. Odmítal jsem věřit vlastním očím. Venome to dítě nechoval. On se na něm krmil.

„Edy…!!!“ vyhrknul jsem až příliš nahlas. Edward rychle překryl moje dlaně na mý puse ještě svojí, a kývnul hlavou. „Vím, co chceš říct, ale není čas. Díky, viděl jsem všechno. Teď už musíš jít, prostě musíš. Hned.“

„Ale…“

„Ticho a padej!!! Jestli si chceš zachránit zadek,“ sykl na mě, nacpal mě do okna a … skočil jsem dolů. „Díky…“ hlesnul jsem ještě cestou dolů, než jsem dopadl na zem pod Palácem. Už podruhý.

 

- - -

 

Prodíral jsem se lesem zpátky a nemohl jsem se dočkat. Tím hůř se mi šlo. Kalhoty jsem si roztrhl, už když jsem vyskakoval z okna, košili už dvakrát o větev, když jsem se pokoušel vymotat z nějakýho děsnýho křoví. A les jako by se tentokrát proměnil v jedno šílené prostranství plné pastí. Kam jsem šlápnul, tam byla díra, kořen, louže nebo aspoň šiška, po který jsem uklouz´. Už jsem se tam prodíral snad sto let, a čím rychleji jsem chtěl jít, tím horší to bylo.

Myslel jsem ale na Happy. Na to, jestli tam budou… Jestli se nerozhodli někam utéct, schovat se… Jestli jim mezitím někdo něco neudělal… Potřeboval jsem ale být s Happy. Už teď, hned. Tak moc, až to bolelo. Kdybych ty poslední dva dny nezažil na vlastní kůži, nevěřil bych, že se vůbec staly. I tahle šílená cesta lesem se mi zdála jako sen. Zkrátka to všechno nebylo možný. V hlavě se mi to všechno míchalo.

„Dizzy!!!“ Alice – zčistajasna asi pět metrů přede mnou. „Vážně jsi tu! A jsi celý!“ přiřítila se ke mně a nacpala si mě do náruče. Když se odtáhla, nakrčila nos. „Probůh, co je to za smrad?“ Ale na odpověď nečekala, mávla rukou a pokračovala: „Viděla jsem to, ale už nevím, čemu věřit… Ale ty jsi to vážně dokázal! Jsi venku!!!“

Zírala na mě - visely ze mě cáry oblečení, odevšad mi koukala ta divná tráva. Potom tiše řekla. „Pomůžu ti domů, jo?“ Jen jsem němě kývl.

„Fajn,“ otočila se a hodila si mě na záda. „Tak se drž.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Jalle

22)  Jalle (18.06.2012 18:28)

komín

Janeba

21)  Janeba (14.10.2011 19:42)

;)

Cathlin

20)  Cathlin (14.10.2011 19:37)

Koukám, že Janebka to tu bere za mě!

Janeba

19)  Janeba (14.10.2011 17:13)

Amen!!!

Twilly

18)  Twilly (14.10.2011 17:09)

Pozitivní je, že známe Venomovu smrt, negativní, že až o .... hodně dlouho.

Jsem jak vláček, takže koment za nic nestojí, páč stejně jsme uprostřed děje... jdu dál, Kačenko

Cathlin

17)  Cathlin (23.08.2011 15:18)

Elis, no tak nějak... dlouhá, temná část... a taky pěkně zamotaná. Ale alespoň se už mají čeho chytit! Nejen Edward to myslím potřeboval jako sůl.

eElis

16)  eElis (22.08.2011 00:02)

Dizzy, utekl a ta vize jen se dostat do toho místa, kde se má ta vize odehrát... tak to nás jistě čeká ještě hodně dlouhá a temmná část Tvé povídky, ale jako vždy naprosto dokonalá kapitolka

bb119

15)  bb119 (16.05.2011 00:07)

tak jsem se dočkala, já už myslela, že si mě necháš na zítra :D
a samozřejmě jsem se nic nedozvěděla, no ale je fakt, že jsem to čekala, přece mi neprozradíš, co bude dál
no a s tím strachem o Edwarda... jsem se do toho pěkně zamotala, já se o něj bojím, kdo ví, co bude Venome vyvádět, ale já to myslela tak, že Dizzy Edwarda viděl ve své vizi, živého a zdravého, to víš, mě stačí ke štěstí málo, teda doufám, že Dizzyho vize jsou spolehlivé, no a tak jsem si z toho pěkně odvodila, že jakékoliv Venomovo řádění Edward přežije ve zdraví a nemůže být ani nikde uvězněný, jinak by přece v celé své kráse nemohl být u té slavné smrti našeho padoucha
ovšem z těch Tvých nánazků mi trošku zatrnulo, Ty hodláš Edwarda zase pěkně potrápit, co? no jo no, to holt k tomuhle příběhu už patří, stejně se na další dílek už móóóóóóóóóóóc těším

Cathlin

14)  Cathlin (15.05.2011 23:34)

BÍBÍ:
Nejspíš se dneska ode mně odpovědi ani nedočkáš! :D :D :D :D
Napsala jsi mi dva nádherný komentáře a je vidět, že tvoje hlavinka dělá, co může! Už zase se rozplývám! Ale připadá ti, že je tu vůbec něco, co bych ti k tomu mohla říct??? Mě tedy ne! Protože, co se týká dalšího vývoje, tak zkrátka mlčím a mlátím se přes prsty!
Každopdáně Perníková chaloupka, to do toho pásne, jak ulitý! Tak nějak! Jo jo přesně. Co si Dizzy k Venomovi dovolil, i když z jeho strany to byla znouze ctnost, to si jen tak někdo nedovolí! Mám dojem, že Dizzyho chudáka musely bolet zuby, když ze sebe ta slova tlačil... Já bych se u toho asi uzajíkala k smrti...
Bičování? To je myslím pole otevřené. Já to vidím tak, že upíří tělo sice je odolné, ale nikdo neřekl, že upíři nevnímají bolest, ne? Na jejich těle sice nezůstanou stopy, ale bolet to asi může. V mém příběhu to bolí. A ty stopy, jestli si to dobře pamatuju, zůstaly na Dizzyho těle až po spálení tím železem a zahojení té upíří rány - a ty stopy tam v mých představách zůstaly jen proto, že se zkrátka Dizzyho kůže "ušpinila" od toho železa. Čili, není to nic jako jizva... Otázka je, jak dlouho mu tam zůstanou. Takže... no... asi tak.
Edward v poslední možné chvíli, to jsi mě pobavila! To se to tak zkráka semlelo, no! Uvidíš, až budeš vědět víc, jak to vlastně bylo... Edward s tím musel mít plné ruce práce - najednou se mu v Paláci objeví Dizzy a - on ho odtamtud musí expresně dostat..., jinak by si Dizzy prožil něco, co by ho nejspíš položilo. Jsem ráda, že se mu to vůbec nějak podařilo, pro Edwarda je to celkem šlamastika... Ech.
A pak je tu tvoje krásná úvaha nad tím, co bude dál s Bellou a co bude ve třetí části! Děkuji za tak krásnou úvahu!!! Jééééé.... Ale jistě předem víš, že ti nemohu říct ani ano ani ne... co bude, bude! A vůbec... to co ještě bude bude všechno tak citlivé a horké a ... no zkrátka plné silných jitřených emocí... že sama nevím, co z toho přesně vzejde. A těch faktorů kolem působení Venomova jedu na Bellu je opravdu hodně, je třeba je vzít všechno v úvahu!!! Ale já se na to na všechno i tak strááááááášně těším. Ať bude, co bude, rozhodně to tedy bude síla. To jinak nejde.
A ech - chceš tedy říct, že se nebojíš o Edwarda? Myslíš, že ho Dizzyho vize postaví na nohy tak, jako tebe? Ehe, no všechno bude, všechno. Ale s Edwardem bych tedy teď opravdu neměnila - a to ještě neví, čím dalším si ještě brzo bude muset projít... Mlčím, prostě mlčím! Děs! Nikdy jsem nemusela nic tak tajit!

LENI: Jéje, děkuji! :) :) :)

Cathlin

13)  Cathlin (15.05.2011 23:15)

ANY: No týýýýý jo! Ty jsi se tu kvůli mě zaregistrovala! To tedy zírám - nádhera! A vítám tě v dalším twilightovském světě. :) :) :)
Jo, jo, uhádla jsi, uhádla! Chytrá holka. Chytrá i v tom, že jsi čekala, že stejně nebudeš nic moc vědět. Máš spoustu otázek na další osudy našich milých postav, ale jistě pochopiíš, že v tomhle směru musím mlčet jako hrob! Protože co ta vize vlastně znamená se bude upřesňovat postupně... A sem tam se objeví nějaký háček, no znáš to! Edward si teď taky může lámat hlavu, jestli na to bude mít čas..., protože to vypadá, že teď je až po uši v bryndě! Snažil se to všechno zamaskovat, ale stejně - Venome nemá v hlavě zrovna jenom slámu... Bojím, bojím.
Jsem hrozně ráda, že jsi se Dizzyho eskapádám ve Venomových rukou smála, já taky, vážně!!! Divím se, že ho Venome nerozthrl jako hada, protože mám dojem, že někoho tak přidrzlého dlouho nepotkal. A přitom Dizzy jenom hledal cestu z bryndy, do které se dostal... Áááách jo! Prostě Dizzy. Miláček.
Jo!! A co by ho čekalo, kdyby ho Edward neosvobodil, na to nemám nervy si ani představovat! To by bylo... zkrátka příšerné. Myslím, že za hranicemi toho, co by Dizzy dokázal snést. :'-( :'-( :'-( Edward ho odtamtud prostě musel dostat, byl opravdu ve vážné situaci, i když to působilo humorně. Tenhle směr úvah je opravdu dost depresivní.

JULIE: Mno, na další kapitolku si holt budeš muset počkat, jako všichni ostatní. :D :D :D
Mnbo a to strašení bohužel fakt vážně myslím... už v tom plavu!!! Navíc mi onemocnělo dítě, přímo z toho šílím... ale to sem asi nepatří.

Cathlin

12)  Cathlin (15.05.2011 23:02)

AMO: Jééééé! Ty jo, úplně mi zaskočilo z té tvé první věty. :D :D :D A manžel to okomentoval slovy, že asi začne žárlit. Jsem ale samozřejmě rozhodně nadšená, že se ti to tak líbí!!! Jupííí!

JANEBKO: No jo, řádila jsem řádila - jsem už taková! Jen s tou výhradou, že já chtěla, aby Venome Dizzyho více šetřil - netušila jsem, že to zajde tak daleko! Vůbec mi to nešlo přes prsty... Ale Venome si zkrátka prosadil svoji vůli a mylslím, že můžeme být ještě rádi, že Dizzyho tak šetřil, když uvážime všechny možnosti, které má... Hrozné představy, co!
Co to bylo za bylinky se mi Edward nesvěřil, ale ještě, že je sehnal! Protože jinak nevím nevím...
Moje závislost na Jedu je ukrutná a ty to víš, takže čekání nebude delší než obvykle! Potom ale bude hůř, ale nebudeme zatím předbíhat.

NATHALIE: Taky Edymu držím palce... A Dizzymu, aby to dal všechno nějak do pořádku s Happy... A Venomovi, aby pošel...

Cathlin

11)  Cathlin (15.05.2011 22:53)

Ech!!! Takových komentářů!!! Zírám... Milé čtenářky, moc děkuju!!!
Jen teď nevím, odkud začít...

EVELYN: Ano, Dizzyho vize... poněkud nejasná, to ano... V té radosti z ní se skrývá stejně pořád dost napětí a nespokojenosti. I tak je to ale krok! Konečně aspoň něco. A Evelyn, myslím, že nejsi jediná, kdo má strach, jak to potom bude s Bellou. Vlastně se k vám počítám i já, protože vůebc nevím, jak se to vše povede. Co vůbec bude! Protože záměrů můžu mít spoustu, ale co nakonec napíšu... je na příběhu samém a zvláště v těch místech, která jsou nejvíc psychologická, se zkrátka neprobiju... Uf uf.

AWIE: Jsem vážně s-t-r-a-š-n-ě moc ráda, že píšeš, že jsi se u toho mučení smála! Já taky... Málem jsem padala ze židle, protože zkrátka představa Dizzyho, jak umíněně trvá na posezení za komínem, dokonce tváří v tvář Venomově bičí... No já být Venomem, tak se začnu hystericky smát... a pak se neskutečně rozzuřím nad tím klukem! Jenže zkrátka - copak by tam Dizzy mohl předvést něco jiného??? Vždyť je to Dizzy!
Navíc nejsi první, koho napadá, co by se stalo, kdyby Venome dostal zásah vlastním jedem... Na to ti mohu klidně odpovědět. Nic. Je proti němu imunní. Má ho ve svém těle, ve svých ústech... Zkrátka, jemu by nic neudělal. Ale jinak ta spousta teorií plynoucích z Dizzyho vize, ty jsou na místě! Všichni jsme zvědaví, co to proboha mělo znamenat, že ano... Edward z toho taky nemůže být dvakrát moudrý.
Happy a hlas jejího svědomí... Ona si všechno hrozně bere, a já se jí fakt nedivím, a jsem si jistá, že tohle její "selhání" jí položí... :'-( :'-( :'-( Je mi jí hrozně líto. Ale i sám Dizzy jí jednou říkal, že nikdy nemůže vědět, jestli jsou zlé věci opravdu zlé... Už teď je jisté, že nebýt toho, že se neudržela, Dizzy by se s Venomem nesetkal (nebo minimálně zatím...) a kdo ví, co by bylo!
Situace, ve které jsme zanechali Edwarda je jistě dost nebezpečná! Musel Dizzymu pomoci a neměl čas na vymýšlení nějakého kdovíjakého plánu... takže to dopadlo takhle! A co teď - myslím, že Edwardovi hoří za patama... Ech. Přístě se uvidí.

10)  Leni (15.05.2011 22:02)

Nádhera.

bb119

9)  bb119 (15.05.2011 21:09)

a už jsem zpátky a svatosvatě slibuju, že už budu hodná ;)

tak jsem si při pečení perníku přemýšlela, co bude v Jedu dál a co nás vlastně čeká, v hlavě mi totiž vzklíčilo jedno velké podezření, tak jsem projela shrnutí a zkoumala, kolik dílů bude do konce druhé řady a copak připravuješ do řady třetí, teď jsi určitě zvědavá, čeho se moje podezření týká, no půjdu na to pěkně zeširoka :p víš, já tak nějak pořád doufala v ten úžasný, přešťastný konec, celou dobu jsem byla přesvědčená, že se prostě všechno vrátí nazpátek a všechno bude tak jako dřív, ale vývoj děje v posledních dílech mě donutil nasměrovat myšlenky i jiným směrem, upozorňuju tě, že s happy endem rozhodně počítám dál (o ničem jiném vůbec nepřemýšlej!!!!!), jen ta cesta bude asi trošku trnitější, takže si to shrňme: Cullenovi včetně Happy jsou v pořádku a v současné chvíli jsou v bezpečí, Dizzymu se podařilo utéct, Venome dle mého názoru brzy zemře (já to odhaduju na 26. kapitolku) a zbývá nám tu Edward a Bella, myslím si, že těmhle dvěma a jejich vztahu bude věnována třetí část, právě Edwarda a Belly se týká moje podezření nebo abych byla úplně přesná, týká se Belly je to jen moje teorie, ale že ty jí v tom necháš!? Venome zemře aniž by osvobodil Bellinu mysl, ona přestane dostávat jed, už nebude milovat Venoma, ale její láska k Edwardovi se podle mě neobnoví, nebude k němu cítit nic, bude si pamatovat jejich společný život, ale nebude Edwarda milovat, zůstanou odcizení, Bella se vrátí ke Cullenovým a bude z ní opět vegetarián, bude to ona a přesto z ní bude někdo jiný, no radši nechci domýšlet, co to udělá s Edwardem, teď teprve si šáhne na to nejhlubší dno, ale nevzdá se a pokusí se získat Bellu zpět, udělá vše pro to, aby se do něj znovu zamilovala, vždyť srdíčkem to bude pořád naše Bella, proč by se do své osudové lásky nemohla zamilovat znova? úplně vidím tu hromadu romantických scén, který bys nám mohla naservírovat

Cathlin, jak už jsem psala, těším se na další dílky, nevím, co chystáš dál a myslím, že to bude skvělé, ať se děj stočí jakýmkoliv směrem, jen jsem prostě na chvilku popustila uzdu své bláznivé fantazii a takhle to dopadlo



dneska jsem ale hooodně ukecaná :), ale mám ještě maličkost, mrkla jsem na komentáře holek a uvědomila si, že jsem se nějak zapomněla bát o Edwarda, Venome bude rozhodně zuřit, až zjistí, že je Dizzy fuč, a samozřejmě existuje riziko, že si to Edward odskáče, ale já byla tak uchlácholená Dizzyho vizí, že mě vůbec nenapadlo se bát, vždyť Dizzy viděl Edwarda v okamžiku Venomovy smrti, takže jsem v klidu, Edward bude v pohodě......... teda snad (on jeden nikdy neví)

bb119

8)  bb119 (15.05.2011 18:25)

Ahoj Cath, no já zírám, nová kapitolka a takhle brzy neříkalas náhodou, že bude až příští týden? tak to vypadá, že si Jed dělá co chce a ty musíš pěkně poslouchat jeho pokyny :D :D

opět jsi vystřihla nádhernou kapitolku

samozřejmě nejdůležitějším bodem byla Dizzyho vize, připravilas mě o dech, já to uhádla nevěřila jsem vlastním očím, schválně jsem si svůj komentář dohledala, byl u 16. kapitolky, tenkrát mě vůbec nenapadlo, že bych se mohla strefit a teď to tu mám černé na bílém, Dizzy při doteku viděl Venomovu smrt no ale moc hezky jsi nám to naservírovala, jen co je pravda, držela ses pěkně rčení "vlk se nažral, ale koza zůstala celá" jjj předhodilas mi vizi s Venomovou smrtí (hurááááááááá Venoma je možné zlikvidovat a zřejmě k tomu dojde brzy), jenže já stejně netuším, jak k tomu dojde tam si totiž velmi úspěšně mlžila ta žena bude zřejmě Sue, ale co to dítě? a že nám hodláš v přímém přenosu zabít další miminko, no to radši ani nekomentuju, to ti to minule nestačilo? čímpak bude zrovna tohle dítě zvláštní? a bude s tím mít co dočinění ten ukradený jed? v jednu chvíli mě napadlo, že by to mohlo být Venomovo dítě, Sue přece byla člověk jsem krutá viď? hele ale vem si, že Venome je zosobněním toho nejhoršího zla a sama jsi říkala, že Venome udělá něco hoooooooooodně hrozného, hmmm tak proč by si nemohl chtít pochutnat na vlastním potomkovi? když už, tak už jeho potomek by mohl mít v těle svůj vlastní jed, který by mohl být pro Venoma smrtelný teď sem ještě nějak zapasovat ten ukradený jed no, třeba by ho mohla Sue "užívat" během těhotenství anebo ho dávali miminku? v hlavě mi to šrotuje na plné obrátky, ale je mi jasné, že si stejně musím počkat, až nám odhalíš pravdu, už se moc těším na další dílky promiň, napsala bych víc, ale už musím bohužel běžet :/

počkej ještě jsem zapomněla:

za prvé - Dizzy a jeho lhaní.... OMG chytala jsem se za hlavu, to ho fakt nenapadlo nic lepšího než taková kravina, že seděl za komínem?!! hehe, víš co se mi pořád vkrádalo do myšlenek? pohádka Perníková chaloupka "kdopak mi tu loupe perníček? .... to nic, to je jenom větříček" ano, hluboce se stydím, ale moje šílená hlavinka si prostě dělá co chce a kdykoliv Dizzy řekl, že seděl za komínem tak mi tam tohle nacpala

za druhé - Dizzy a jeho lhaní kombinované s jeho smůlou, jenom on dokáže šílenou lží vytočit Venoma do běla, beru to tak, že za to mohla jeho smůla, ze všech možných lží si on smolně vybere tu, která je nejvíc průhledná

za třetí - trošku mi hlava nepobrala to bičování ono jako jde upíra zbičovat? jsem teda netušila, vždyť mají odolné tělo, jako kámen, tak jak je možné, že ho bolelo bičování, dokonce bič zanechával rány? neměl ho Venome nějak napuštěný? třeba jeho jedem, to by mi pak dávalo smysl no jo, já vím, moc se ti v tom šťourám

a konečně za čtvrté - úžasný, statečný, neodolatelný Edward, hrdina jak vystřihnutej, na scéně se objevuje v poslední možné chvíli, ano, ano tak to přeci hrdinové dělají :D promiň, jestli máš pocit, že tě dneska trošku zlobím, tak se ti to jenom zdá, já nikdy nezlobím no nic, já už radši letím....

julie

7)  julie (15.05.2011 17:29)

Ježíííííš, Dizzy mě zabije, Edward kvůli němu riskuje úplně všechno ... a on dělá ciráty se skokem z okna ???!!!!
Teď budu v děsu do další kapitoly,tohle musí Venoma napadnout,takové schopnosti nikdo jiný nemá !!!
Cathlin ... to strašení s přestávkou kvůli zkouškám nemyslíš vážně, že

Any12

6)  Any12 (15.05.2011 15:02)

Ahoj Cath! Děkuju, žes mi dala tuto možnost přečíst si novou kapitolu ještě dnes...
Mám vážně radost, že jsem uhodla to s tou Venomovou smrtí... Jen je to úplně přesně, jak jsem čekala - že vlastně nevím vůbec nic...:D Je to záhada, kterou asi nikdy nerozluštím a budu si muset počkat, až ji sama vysvětlíš... Protože z té vize toho opravdu moc nevyplývá, snad jen, že Venoma zabije to dítě? Nebo aspoň tak jsem to pochopila. A taky si myslím, že ta žena je Sue, mohla by to být matka dítěte, ne? Ovšem proč se V sklátil k zemi... A proč u toho byli všichni ostatní, a kde to vlastně byli? Ááá... vůbec mi to nemyslí...
Ale děsí mě představa další kapitoly. Je sice úžasné, že Edward Dizzyho zachránil, ale silně pochybuju, že mu to jen tak projde. Neprojde, tím jsem si jistá, ale co všechno bude muset podstoupit? Navíc... co když to Venomovi dojde, že za Dizzyho úprchem může Edward? Protože kdo jiný by dokázal poplést hlavu upírům a zmást jejich smysly? To není dobré... (Ale zase na druhou stranu, (už se zase projevuje moje ďábelská část... :D ) myslím si, že se mi bude další kapitola náramně líbit... :D )
No a teď k této kapitole... Strašně se mi líbí Dizzyho postava. Je zvláštní, jak jsem si ho dokázala oblíbit a přidat do příběhu, stejně jako Happy. Prostě tam patří! Venomovo mučení... co ty bys vššechno nevymyslela, kdyby tam chudák zůstal? Myslím si, že to, co teď začil, byl ještě jenom začátek... Ale i přesto všechno jsem se zrovna v této chvíli strašně smála! Prostě to nešlo zastavit, když se Dizzy snažil Venoma přesvědčit, že byl za komínem... a že tam občas vylézá, když je teplo... :D:D:D To bylo prostě geniální, celý Dizzy!
Myslím, že Edward měl práce až nad hlavu, když se ho z té šlamastiky snažil dostat... A teď tam je ta otázka, jak moc za to zaplatí... I když zase na druhou stranu, získal tak tu nicneříkající vizi, které je ale nadějí, že zabít Venoma jde. Což si myslím, že je obrovská naděje, vlastně vlastně taková malá jistota. No, ale jak? A už zase stojím na mrtvém bodě... :D
Ještě jednou děkuju (za takový malý návod pro nedočkavce, jak číst v neděli... :D) Dokonalá kapitola, a já se opět těším na další, myslím, že to bude silné kafe...

5)  nathalia (15.05.2011 12:01)

To byl moc pekny a napinavy dil!!! Jsem rada, ze se z toho Dizzy tak "jednoduse" dostal!! Snad si to Edward neodskace!!!! A hlavne super zprava!!! KOnecne brzy bude po tom zloduchovi!!!!!! JUCHU!!! :D

Janeba

4)  Janeba (15.05.2011 11:43)

No tys řádila ,Barboro!
Cathlin, to se dělá, takhle trápit Dizzyho, bralas někde kurzy mučení? Já jen, že to bylo opravdu děsivě mučivé i pro mě!!! Jsem ráda, že si vzpomněl na Edwarda a krom té nadějné vize se tak mohl uklidnit i pomyšlením na to, že Ed není daleko!
Copak to bylo za bylinky a trávu? Kdybych někdy v budoucnu musela taky pomáhat nějakýmu upírovi z pořádné šlamastiky nebo sobě, ať si doplním základní vzdělání! To se vždycky hodí!!! ;) Páni, tys mě zase vtáhla do děje!
A co ta Venomova smrt, ten slizoun se zase krmil miminkem? Doufám, že pojde na množství adipokinů (AFABP) v těle z mateřského mléka!
Kačenko, skvělé, strhující a napínavé, počkej, nevyhrožovala jsi nám, že se musíš učit?! ;) Jsem moc ráda, že TVÁ závislost na Jedu je podobná té moji a nenecháváš nás dlouho čekat!!!
Děkuji!!!

AMO

3)  AMO (15.05.2011 11:39)

Teda já tě miluju!
Edward je třída a myslí mu to dobře. Jsem zvědavá na vysvětlení té vize, ale to bude později....
Nevím čím překvapíš příště, ale už teď jsem napnutá. Díky za příjemnou neděli.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek