15.03.2011 [20:00], Pajam, ze série Good bye!, komentováno 8×, zobrazeno 2675×

Edward je bláznivě zakoukaný, náš host je překvapený, Alice zuří vzteky a chce svého bratra zabít aneb Typický den u Cullenů.

5. kapitola

Společně jsme se nahrnuli dovnitř. Já ještě chvíli zůstal, abych galantně podržel Kvítečku dveře.

Isabella... Chtělo to rozhodně nějakou zdrobnělinu... Bellinka! Spokojeně jsem se usmál a následoval její božská záda. To rouhání!

Posedali jsme si na sedačku a nastalo to trapné ticho. Já očima zíral na Kvíteček – rozhodně to zní líp -, zatímco ona těkala stále pohledem z jednoho na druhého.

Z ničeho nic jsem na své noze pocítil takový divný tlak. Sklopil jsem zrak a uviděl modrý jehlový podpatek mé mladší sestry; stále se křečovitě usmívala, ale v myšlenkách na mě řvala, aby mě prý „probudila“. Pche... Já jsem vzhůru už skoro sto let!

Chopil jsem se tedy nezávazné konverzace. „Ehm...“ odkašlal jsem si a Kvíteček se tak na mě podívala. „Jsi nádherná,“ vyprskl jsem první věc, která se v mé hlavě objevila.

Nejprve se na mě překvapeně podívala – stejně jako mí sourozenci – a pak se roztomile usmála.

„Děkuji.“ Ukázala na obdiv její krásné ostré zoubky. „Nerada jsem vás tady takhle překvapila. Byla jsem jen poblíž a ucítila váš pach. Byla jsem jen zvědavá, nevěděla jsem, že si mě hned všimnete,“ vysvětlovala zbrkle a její krásné a plné rtíky se jemně otíraly o sebe. Skvost!

„To je v pořádku. Zaslechli jsme jen nějaký šum, tak jsme se vyšli podívat, co se děje.“ Ačkoliv jsem jí chtěl darovat své srdce na stříbrném tácku, naše schopnosti jsem jí musel zatajit. Co kdyby byla nějaký špeh? Páni, to by bylo tak vzrušující!

Poté opět zavládlo na chvíli ticho.

„Takže ty lovíš lidi,“ konstatoval Emmett. Všem to bylo jasné, ale on chtěl nějak zapříst rozhovor.

„Ano, ale jsem vybíravá.“ Kvíteček sršela úsměvy.

„Jak to?“ zeptal se opět  ten nezdvořák.

„Mám ráda pouze mladé muže kolem dvacátého roku. Jsou nejchutnější.“ Smyslně si olízla zoubky.

„A sedmnáct?“ vyhrkl jsem s pohledem na její jazyk. Alice se vedle chytala za hlavu a v myšlenkách se ubezpečovala, že nejsem její pravý bratr, jsem jen a pouze adoptovaný.

Ale Kvíteček se usmála. Opět skvost! „Sedmnáct se mi zdá málo, ještě to není nijak vyzrálý,“ vysvětlila. Chtěl jsem hned namítnout, že já jsem vyzrálý až až, ale mlčel jsem, neboť jsem si uvědomil, že já jsem úplně z jiné doby, kdy sedmnáct už bylo něco.

„Chtěla bys tu přenocovat? Máme tu několik pokojů a jsem si jistá, že náš stvořitel s družkou by tě taky rádi poznali,“ promluvila Alice. Já jsem se na ni vděčně usmál, zatímco Rose ji provrtávala pohledem.

„Já tudy jen procházím,“ vymlouvala se.

„Máš někam namířeno?“ zeptal se Emmett. I jeho uchvátila představa, že by tu byla přes noc. Potlačil jsem vrčení a dál obdivoval kousek její kůže, který prosvítal z díry na kalhotech.

„Jo... vlastně ne, chtěla jsem se jít podívat na jih,“ vyžblekotala.

„Tak je to jasné, nic ti neuteče, zůstaneš tu,“ rozhodl jsem.

„Když já mám toulavý bouty. Nikde dlouho nevydržím,“ stála si na svém, každopádně proti zamilovanému šílenci – jak mě oslovoval Jasper v myšlenkách – neměla sebemenší šanci.

„A to nás tak rychle opustíš? To je nezdvořilé!“ zkoušel jsem to jinak. Zřejmě už nebyla nejmladší, protože to na ni zabralo, chtěla se chovat slušně.

„Ale jen pár hodin,“ pronesla konečně. Ale byl jsem si jist, že až pozná mé kouzlo, neodejde.

V ten moment se do řeči opět pustila Alice, měla plno dotazů na její dosavadní život, nadšeně jsem poslouchal, ale než se zmohla na odpověď, má sestra - ta trefená husa - už pokračovala dál.

Asi po půl hodině se ke klebetání přidala i Rose a já si, stejně jako mí bratři, připadal nějak nadbytečný. Nechtělo se mi odejít, ale když mě Jasper popadl za límec a táhnul za sebou, opustil jsem mou celoživotní lásku.

„Jsem zamilovaný,“ pronesl jsem v lese, spíše jsem to jen vydechl. Seděl jsem na zemi, díval se někam do vršků stomů a nevědomky z kusu kůry vykousával srdce. Podle Emmetta jsem vypadal jako veverka ujíždějící na marihuaně.

„To jsme poznali,“ odfrkl si Jasper a opřel se o nedaleký strom.

„Je úžasná! Viděli jste ji? Ta červená očka a ty stejně zbarvený rtíky?“ áchal jsem nepřítomně.

„Já jsem ti před třiceti lety říkal, že mu máme najít ženskou,“ křenil se Emmett.

Já jsem je ale neposlouchal, byl jsem ve svém světě. Momentálně jsem v duchu stál s Bellinkou před oltářem a špulil pusu k novomanželskému polibku.

Až k večeru, když jsme slyšeli přijíždět auta našich rodičů, jsme se vrátili domů. Během dne jsme si skočili ještě na lov, takže to v nás podivně šplouchalo a běželo se nám trochu těžce.

Pevně jsem doufal, že ty prašivý baby udržely můj středobod vesmíru nejlépe u mě v... pokoji. Zasněný výraz ani po několika hodinách nechtěl zmizet z mé tváře, takže když jsme potkali Carlislea, vylekal jsem ho.

„Co se mu stalo?“ ptal se mých bratrů a ukazováčkem mířil mně na nos. Nakrklo mě to, tak jsem odpochodoval dovnitř. Za sebou jsem jen slyšel, jak mu to vysvětlují.

„Jsi tady,“ vydechl jsem s pohledem na to nejúžasnější stvoření, které se seznamovalo tas Esme. Rukou jsem musel obejmout dveře, jinak bych se dočista rozpustil.

Kvíteček se usmála. „Eh... jo, jsem,“ odsouhlasila a smála se.

„Vítám tě u nás.“ Vstoupil do místnosti Carlisle a napřahoval ruku. Proč mě tohle nenapadlo taky? Mohl jsem se jí dotknout! A beztrestně!

Dál se vedly ty stejný uvítací kecy jako předtím a já jsem se jen vzdálil do pozadí, abych nemusel mluvit, ale abych viděl, co se tam děje.

A dopadlo to senzačně! Vždycky jsem věděl, že je Esme na něco dobrá a nebylo teď ani těžký zjistit na co. Ta ženská uměla komukoliv vymýt mozek! Dokázala přemluvit mou malou královničku, aby tu zůstala přes noc.

***

Všichni se při stmívání nějak taktně a blbě vymlouvali a mizeli do pokojů, že i bláznovi by došlo, proč to dělají. Dámská polovina domu ještě představila Bellince její nový pokoj a koupelnu a nechaly ji tam, aby měla prý taky své soukromí.

Já stále seděl na židličce od klavíru a nadšeně se na ní točil stále dokola.

Vyrušil mě až jemný šum za okny. Překvapeně jsem se zastavil a otočil se, abych viděl, co to bylo. A uviděl jsem jen vzdalující se záda mé budoucí nevěsty.

Rychle jsem vystartoval za ní a cestou si neodpustil šňupat její pachovou stopu. Byla senzační! Jako čokoláda...

„Kam běžíš?!“ zakřičel jsem za ní, když jsem ji začal dohánět. Pak jsem si za to chtěl jen nafackovat, co kdyby byla vážně nějaký špión a já mohl být u jejich setkání. Nicméně se zastavila a zůstala na mě koukat.

„Co tu děláš?“ vyhrkla.

„Já se ptal první.“ Zdál jsem se sice naštvaný, ale u mě to bublalo radostí, že konečně ze sebe dokážu vydolovat normální větu.

„Nikam určitě, jen nejsem zvyklá být v domě, kde se z každého rohu ozývají vzdychy,“ odfrkla si.

„Neboj, časem si zvykneš.“ Máchnul jsem nad tím rukou. Já už to vlastně ani nevnímal.

„Nechci si zvykat,“ zašeptala a posadila se na zem. „Co tu teda děláš?“ zeptala se mě.

„Běžel jsem za tebou, byl jsem zvědavý, proč náš host tak rychle zdrhá.“ Usmál jsem se a posadil se vedle ní.

„Víš, že se teď chováš normálně? Předtím jsem si myslela, že jsi nějaký retardovaný,“ smála se a hodila po mně kamínky, který sebrala ze země.

Být možnost, abych se červenal, byl bych rudej až na... rukou. „Jo-o?“ vykoktal jsem.

„Hmm,“ souhlasila a přitom se strašně roztomile usmívala.

„S tebou je docela těžký udržet nit. Vím, že ti to asi říká spousta chlapů, ale jsi vážně hezká, a mě to mile překvapilo. Proto jsem se asi tak choval. Asi...“ snažil jsem se jí vysvětlit tak, abych z toho nakonec nevyšel jako úplný pako.

„Jsem hezká?“ zeptala se a upřela na mě svůj okouzlující pohled.

Polkl jsem. „Moc.“

Přesedla si ke mně na klín a naklonila se k mému uchu. „Jak moc?“ zašeptala a její dech mi zabil i ten poslední myslící neuron, co zbyl.

Neodpověděl jsem, místo toho jsem ji objal kolem pasu a přitiskl ji blíž ke mně.

Tu noc bych slovy nedokázal popsat. Jedno ale vím jistě. Byl jsem kretén, když jsem si nenašel žádnou ženskou. Sex je skvělej!

Povídkové království u Pajam

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Jalle (15.08.2012 12:38)

zamilovaný Edward retardovaný

6)  Kristiana (25.04.2011 14:41)

„A sedmnáct?“ Chtěl jsem hned namítnout, že já jsem vyzrálý až až Momentálně jsem v duchu stál s Bellinkou před oltářem a špulil pusu k novomanželskému polibku. Předtím jsem si myslela, že jsi nějaký retardovaný Sex je skvělej!

5)  NoName (24.04.2011 09:44)

Tak, posledná veta....

4)  eMuska (20.03.2011 19:45)

Ach nervy! Najprv židlička! Potom posledný neurón! A posledný riadok a pol!!! Ach nervy, úžasné!

3)  Alda (17.03.2011 19:53)

Pajam, pěkný. nemůžu uvěřit tomu, že se to chýlí ke konci. Ale zase, dííííl na zasmátí !! Děkuju moc !!!

1)  Nosska (15.03.2011 20:16)

BOŽE!!! Co to ten blboun vypil?? Typovala bych to na nějakýho zhulenýho zajíce...
Každopádně jsi mě neuvěřitelně pobavila

1