Sekce

Galerie

Vzdej se

Vzdej se

Tanya chtěla Edwarda, ale nemilovala ho. Přesto po lásce bažila. Jelikož je mi z nějakého záhadného důvodu sympatická, hrdinka, která ze začátku neměla jméno, se stala jí a tuhle malou jednorázovku jsem jí trochu upravila na míru. A tak jsem jí dala lásku.

Absolutně to nezapadá do vánoční ani silvestrovské nálady, ale co...

První sen

První sen

Takový malý poštědrovečerní dárek.

It is little bit hot. Be careful.

+15

(první a poslední odstavec je okopírován z knihy pro navození atmosféry)

Christmas carol

Christmas carol

Variace na téma Vánoční koledy.

Edward žije se svou rodinou. Zatím nezná Bellu. Jednoho vánočního večera se u něj zjeví Duch Vánoc. Co mu ukáže?

Vánoční sen

Vánoční sen

New moon. První vánoce po Edwardově odchodu, Bella je na dně a ještě ke všemu se jí zdají podivné... sny?

Violence of the Beauty

Violence of the Beauty

Z nějakého důvodu jsem měla menší pohnutku to sem přidat... ani nevím, asi mě oslovil duch Vánoc. Ne, neberte mé vtípky raději vážně. :)

Ačkoliv je to děj smutnějšího rázu...  je v něm kapka naděje. Nebo ji vidím jen já? Je to už na Vás :) Šťastné a Veselé. Vaše Nida.

Ve jménu Santa Clause

Ve jménu Santa Clause

U Cullenů se taky těší na svátky a dárky. Emmett víc než Nessie a možná proto se rozhodne k rychlé akci. Vyjde mu to, nebo ne?

Vůně pečených kaštanů

Vůně pečených kaštanů

Tak jsem taky neodolala a střihla si takovou kraťounkou vánočně-novoroční věc :-)

Vánoční odpočinek

Vánoční odpočinek

Je to bez valného děje, ale mně se to líbilo. Tak na mě buďte hodní.

Bella a Edward, vánoční stromeček a sníh...

Gurmánské faux pas

Gurmánské faux pas

Žíznivý upír je nebezpečí pro všechny. Žíznivý upír - vegetarián pak může způsobit celokontinentální problém.

Ree, Ajjinka a já jsme vdečné za to, že máme Ježíška ;-) A přejeme vám klidné spokojené štědré šťastné veselé *) Vánoce.

*) nehodící se škrtněte

Vánoční koleda

Vánoční koleda

Krásné svátky, spoustu lásky jako od Edwarda, hromadu štěstí jako měla Bella a bohatství jako našel Jacob v malé Nessie Vám všem přeje MisaBells

Všechno, co bych si přál

Všechno, co bych si přál

Nerissa a ambra si vyměnily pár mailů a tohle z toho vzniklo. Obě jsou poněkud upovídané, takže svou jednorázovku rozdělily na dva díly. Dnes vám předkládají první část s přáním, ať nadcházející svátky prožijete s někým, s kým jste si vlastně vždycky přáli být...

Nečekejte žádné drama - má to být trocha čtení ke zpříjemnění nadcházejícího času, který nechceme rušit žádným stresem.

S láskou vaše Ner a am.

Vianočný škriatok

Vianočný škriatok

Vianočný príbeh o dievčine a malom škriatkovi...

A všetkým vám prajem nádherné požehnané sviatky v kruhu rodiny!

Jazz

Jazz

Je tu ďalšia moja "jednohubka", ako to nazvala Karolka. A k obsahu: Je to proste "moja značka", ako povedala Carlie. Ach, je úžasné, keď autor môže citovať svojich čitateľov...

Ďakujem Vám.

Vánoční zázrak

Vánoční zázrak

Tak... Není to úplně třeskutě vtipné. Ale nezapomeňte:

Finis coronat opus!

 

 

Konec korunuje dílo! :-)

Modré okenice

Modré okenice

Krátka poviedka o Edwardovi, Belle a o tom, čo dokáže jedno okno a štetec...

Člověk míní, Vánoce mění

Člověk míní, Vánoce mění

Máme tu vánoční povídku. Téma je trochu otřepané, ale snad se bude líbit. Edward opustil Bellu. Od té doby uběhlo pár let a nastávají Vánoce, Bella jede na Vánoce domů z univerzity, ale osud má nejspíš jiné plány. Nebo jsou to Vánoce?

Dievčatko so zápalkami

Dievčatko so zápalkami

Možno Vás to prekvapí, ale hlásim sa zas - potrebujem si vyžehliť tie Vianoce. Poviem Vám, cítim sa ako špongia - nasiaknuta láskou. Táto poviedka ňou priam preteká... Teraz ale neviem, či je to dobré, alebo zlé.

P.S.: Mal to byť Sad End... Nevydalo... :)

Můj milovaný Zbabělče

Můj milovaný Zbabělče

Nízkorozpočtový pokus o citový průjem.

Vianoce vo forksskom lese

Vianoce vo forksskom lese

Také malé vianočné nič... ;)

Snít o Vánocích 2/2

Snít o Vánocích 2/2

Druhá část jednorázovky Snít o Vánocích. Najdou k sobě Edward a Bella cestu, nebo bude princezna donucena vzít si blonďatého Marcela?

Doufám, že se bude líbit. Druhá část má přes 3000 slov, takže važte si toho, něco takového se mi ještě nepovedlo :D

Hezké počtení a Šťastné a Veselé Vánoce přeje AnneCullen

Upíři jednají pudově...

Upíři jednají pudově...

Upíři jednají pudově...

což znamená, že po vás pudou.

(parodie a báseň)

Snít o Vánocích 1/2

Snít o Vánocích 1/2

Vánoce jsou za dveřmi a já vám přináším tuto vánoční verzi Šípkové růženky alá Edward + Bella. Kdo by řekl, že už to je přesně rok, co jsem tohle napsala. Když jsem si to četla ve wordu, říkala jsem si, jak jsem mohla psát takové chyby! Doufám, že jsem zvládla opravit všechny. A teď něco k ději?

Máme Bellu, krásnou poloupíří dcerušku našeho Ara. Jenže Aro, jako vždycky kazitel všeho štěstí, jí našel manžela a to se Bellušce nelíbí, tak raději utíká z domu. No, a koho potká??? :D

Milý Ježíšku! Začátek

Milý Ježíšku! Začátek

Znovu opakuju - pozor na přání!

Tentokrát věnuji všem předvánočně uštvaným ženám a dále všem, kteří ulehli s chřipkou či jinou potvorou.

 

 

Psáno v posteli, s horečkou, která se konečně dostala pod 39, ale i tak to berte, prosím, s rezervou:-)

Vege nevege

Vege nevege

Zkoušeli jste někdy přesvědčit vegetariánku o nutnosti masa v jídelníčku? Ne? Takže nejspíš ani nevíte, že se to dá nezadržitelně zvtnout do diskuze o upírech a jejich pomyslném vegetariánství, co? A ještě k tomu, když onu vegetariánku napadne třetí odrůda upírů... Vegetarián vegetarián. Viděli jste někdy zelenookého upíra? Já si ho už dokážu dost živě představit, to mi věřte.


Střípky budoucnosti

Střípky budoucnosti

Dlouho mě hlodala myšlenka, jak by vypadalo dopodrobna sepsané setkání Alice a Jaspera. :) Nakonec mi to nedalo a pokusila jsem se to sepsat. Je to můj první pokus o vytvoření jednorázové povídky o někom jiném nežli o Edwardovi a Belle. Takže nevím, jestli se to povedlo. :) Posuďte sami.

P.S. Ten konec je trochu uspěchaný. Takže promiňte předem. :)

Ako chutí čokoláda

Ako chutí čokoláda

Poviedka je o stretnutí dvoch duší a lliečivej sile čokoládových očí.

Wolf Lover

Wolf Lover

Pro mě netypické... Romantika, díky které jsem si osladila náladu. V hlavních roli Embry a... on nebo ona?
Vycházím z teorie, že Jacob se zamiloval do Belly proto, že cítil její krev a jednoduše věděl, že na něj v budoucnosti čeká Nessie. Věřím, že Osud existuje.


Upozorňuji, že se jedná o slash!

Šel jen co noha nohu mine, nespěchal. Zápas začínal až za půl hodiny, a tak se zatím jen spokojeně promenádoval po hlavní ulici Port Angeles s obrovskou krabicí zabalenou v jednoduchém, světle modrém balícím papíře v podpaží.

Byl sám na sebe hrdý. Z dřívějších zkušeností věděl, že vybrat svatební dar není jednoduchý úkol, tentokrát byl ale přesvědčen, že se mu to povedlo.

Quil se měl ženit, konečně se dočkal své vysněné Claire. A že to nebyla obyčejná holka – jedna z nejhezčích v La Push, na střední i univerzitě, milá, chytrá, trochu potřeštěná... a hlavně sportovní nadšenec. Pasovali k sobě jako dva kusy skládačky. Samozřejmě.

Ale co jim koupit? Quil a Jacob měli jako dárek čtrnáctidenní zájezd do Finska, Sam a Emily jim koupili něco do domu... Nakonec se Embry rozhodl zaměřit na jejich společný koníček a pořídit jim brusle. Což o to, zjistit Quilovu velikost nebylo složité, Claire byla ale těžší oříšek. Ale podařilo se.

A tak teď mířil nejdřív ke svému mírně ojetému autu a následně do oblíbeného sport baru na rohu Páté a Nábřežní. Dnes proti sobě hráli Boston Red Soxs a Los Angeles Angles - to si nemohl nechat ujít! Užíval si už jen tu atmosféru rivalství mezi fanoušky.

Měl rád tyhle osamělé večery, jen s obyčejnými lidmi. Bez smečky. Miloval své bratry, a i když už se po odchodů Cullenů nepřeměňovali, stále si dobře rozuměli. Ale občas bylo příjemné jen tak vypadnout z rezervace.

Dorazil patnáct minut před začátkem zápasu, usadil se u svého oblíbeného stolku s perfektním výhledem na širokoúhlý televizor, který si zasloužil za svou svalnatou a až skoro strach nahánějící postavu, pokývnutím hlavou se pozdravil s ostatními pravidelnými návštěvníky a krátce zámaval rukou ve vzduchu, na znamení toho, že si chce objednat. Tím ale skončila veškerá rutina.

Místo dlouholetého číšníka Maxe k němu přikročil muž o mnoho mladší, než byl on sám. Mohl chodit tak do druháku na vysoké. Měl opálenou kůži, blond melír, světle modré oči, středně vysokou postavu a milý úsměv na tváři. Červené tričko mu obklopovalo jemně svalnatý hrudník a obyčejné džíny skrývaly sexy zadek.

„Přejete si?“ promluvil příjemným hlasem.

Když se ani po chvíli nedočkal odpovědi, ale jen upřeného zmateného zírání, pokračoval sám.

„Pivo?“

„Ehm, jo, jasně,“ dostal ze sebe konečně Embry. „A chipsy,“ dodal automaticky.

„Dobře, hned to bude.“

Svižně se vydal k baru a začal čepovat. Platili tu dobře, měli příjemné prostředí a k tomu ještě mohl sledovat všechny důležité zápasy sezony. Jen někteří zákazníci byli trochu... podivíni. Ten poslední by v soutěži podivnosti vyhrál na plné čáře.

Na první pohled působil jako sportovec. Měl vymakanou, hodně vysokou postavu, ačkoliv už mu muselo táhnout na pětatřicet, bronzovou kůži, která jasně svědčila o tom, že je indián, hnědé oči a zářivě bílé zuby. Sršelo z něj jakési jemné charizma. Přesto se ale choval tiše, až skoro uťáple.

Když před něj postavil natočené pivo a mísu s brambůrky, znovu se mu podíval do očí a Embry mu pohled zamyšleně oplácel. Cítil také to jiskření?

„Kde je Max?“ vypadlo z něj docela obhrouble.

„Nevím,“ pokrčil blonďák rameny. „Dal výpověď.“

S těmi slovy se otočil a začal se věnovat dalším zákazníkům.

Embry z toho zápasu nic neměl. Kdo vyhrál, se dozvěděl, až když mu jeden z chlapů, s kterými se v baru občas bavil, při odchodu poklepal na rameno a bodře prohlásil, že „Boston tuhle sezonu prostě jede“. Ale až moc dobře si pamatoval, jaký odstín měly vlasy a oči nového číšníka, a jaký nápis se skvěl na jeho tričku. Do háje...?


///


Philip, jak se ten nový mladý kluk jmenoval, byl fajn. Vážně fajn. O sportech toho věděl hodně, hrál za svoji vysokou tady v Seattlu americký fotbal a měl po pěti holkých na každém prstě. Jednoduše byl Tím-populárním-hezounkem. A s přemýšlivým, ale zároveň vtipným a odvázaným Embrym si rozuměl velice dobře.

Rádi spolu pokecali a několikrát jim téma vydrželo i dlouho po zavírací době. I tohle byl ten případ. Uteklo už pár měsíců od té doby, co se poznali a Embry už nebyl podivínem, ale jen trochu moc přemýšlivým člověkem, co se občas zasekne.

Povídali si o všem možném. Tentokrát byla tématem rodina. Embry vyprávěl o smečce, které říkal jen 'parta kámošů', a Phil mu na oplátku vyprávěl o své o pět let starší sestře. Byl to klidný večer. Ze začátku.

Pak se opili. Něco smíchali při ochutnávání a brambůrky a solené oříšky nebyly moc dobrým podkladem pro jejich žaludky. Následně už se hnali do průšvihu, který si zatím nedokázali ani představit.

Diskutovali čím dál vášnivěji a o naprosto nesouvisejících věcech. Dostali se až k basketbalovým týmům a zaboha se nemohli shodnout na tom, kdo to letos vyhraje.

Philip se nahnul k Embrymu ještě blíž, ačkoliv seděl jen na vedlější barové stličce, ve snaze mu nějak vnuknout svůj názor. Dostal se tak blízko, až cítil teplo jeho těla, které z něj sálalo. Nepřišlo mu to divné. Ta vzdálenost se vlastně oběma velice zamlouvala.

Embry se k němu posunul ještě blíž, sám překvapen tím, že jeho motorika je ještě naprosto v normálu, a nevšímajíc si mlžného oparu ve své mysli, zastiňujícím jeho racionální myšlení. Chvíli setrval asi pět centimetrů od obličeje svého společníka, dívaje se hluboko do jeho světlých očí, a když Philip reagoval jen jemným úsměvem a vyzývavým pozvednutím obočí, zničil i tu malou vzdálenost mezi nimi. Mezi rezervovaností a chtíčem.

Spojil jejich rty do jejich prvního společného polibku, který byl přesně takový, jaké první polibky mají být – něžné a krásné. Jejich rty se přirozeně doplňovaly a laskaly. Embry mu jazykem přejel přes kontury rtů a Philip mu na to odpověděl dráždivým kousnutím.

Pomalu se od sebe oddálili a zrychleně dýchali. Jejich pohledy se setkaly a oni se spokojeně usmáli. Realita a rozum šly stranou. Přitiskli svá vysportovaná těla k sobě a znovu se políbili. Tentokrát to však bylo jiné – dravé a chtivé.

Chvíli tam ještě napůl seděli a napůl stáli. Pak, omámení a nepřemýšlející, bez zábran a logiky, se ocitli na tvrdé zemi. Tam, kam se nikdy dostat neměli.

Vzduch prořízly dvojité steny.


///


Probudil se první. V hlavě měl zabodáno ticíce střepů, které se při každém maličkém pohybu rozezněly a začaly do sebe bolestně narážet. Snažil se vzpomenout na včerejší večer. Marně. Vše bylo rozmazané a nejasné. Otevřel oči a zjistil, že je pořád v baru, nahý na holé zemi. Barové židličky po jeho levé ruce byly dost rozházené a okolo byly lahve a skleničky. Rychle zavřel oči, když ho ozářily první denní paprsky, a snažil se vybavit si včerejší podrobnosti. Zůstal tu po zavíračce… a nebyl sám… vzpomněl si na láhve piva a vodku s džusem, které si včera dopřál až moc… Něco si vybavoval, něčí steny a úžasný sex, ale nemohl si vzpomenout na žádnou kočku, která by včera stála za hřích.

Znovu otevřel oči, odhodlaný vstát, obléct se a vydat domů. Dnes naštěstí neměl směnu, takže mohl svůj stav řešit doma, ve vyhřáté posteli nebo vaně. Překulil se na pravý bok a… všechno se mu vybavilo. Od včerejšího zápasu po zavíračku i žhavou noc. Do prdele.

Věděl, že alkohol s ním dokáže dělat divy, ale že je až tak blbej… Byl zhrozený sám sebou. V panice se rychle oblékl a naštěstí ho ani nevzbudil.

Zmizel dřív, než sluneční paprsky dosáhly o metr dál, k jeho společníkovi.


///


Sedl si na bar, úplně dozadu. Tak, aby na něj viděl, ale nepřekážel mu. Dorazil čtvrt hodiny před zavíračkou a počkal, dokud se podnik úplně nevylidnil. Pak se dočkal jen nervozního pohledu, těkání očima a pobíhání v marném předstírání úklidu. Naivně si představoval, že to bude lehčí.

Tiše si odkašlal, čímž přitáhl jeho pohled, jak si všiml, ale nestřetl se s ním.

„To včera...“ chtěl začít klidně, ale jakmile se na chvíli odmlčel, ztratil možnost mluvit, přerušený svým společníkem.

„Byl průser! Je to průser! Víš, jak se to říká – chyba. Já nejsem gay!“

Opatrně se na něj podíval a nahnul hlavu na stranu. On si tak jistý nebyl. Proč by se jinak neotiskl? Proč ho to k Philovi tak táhlo? Ale věděl, že je to špatně. Že to, co udělali, bylo špatně.

„Nikdy se to nestalo,“ řekl tvrdě.

Počkal si na zmatené přikývnutí, a pak naposledy prošel dveřmi toho lokálu.


///


Rychlým krokem mířil přes jednu z nejrušnějších ulic Seattlu ke svému autu zaparkovanému v podzemních garážích. Vracel se z práce a měl naspěch, byl pozvaný na večeři k Samovi a Emily a už teď měl menší zpoždění, pokud se chtěl doma ještě převléct.

Zapípal mu mobil uložený v pravé kapse kalhot. Hbitě po něm sáhl. Jedna přijatá SMS.

Nebude ti vadit, když se k nám přidá bratr Jared. Že ne?

Zasmál se a rychle začal psát odpověď.

Když si odpustí své kecy o svatém bratru Embrym... tak jo. :)

Zmáčkl tlačítko pro odeslání, mobil vrátil na místo původního uložení a s malým úsměvem na tváři vzhlédl... aby se střetl s pohledem blankytně modrých očí.

„Ehm... ahoj, Philipe.“

„Čau, Quile.“

Oba dva byli stejně nejistí, zaražení a červení ve tváři, když se vedle nich ozval jasný ženský hlas.

„Ale no ták, Phile, buď alespoň jednou za rok gentleman a představ mě!“

Stočil svůj pohled napravo a trochu dolů.

A pak se vesmír zatočil, a když se ustálil, už nic nebylo jako dřív.

Měl smysl.

Ona byla příčina i důsledek.

Ona byla začátek i konec.

Ona byla smysl.

Měla opálenou kůži, obarvené hnědočervené vlasy pod lopatky, menší nos, ďolíček na levé tváři a stejně blankytně modré oči jako Philip. Byla menší postavy, měla menší prsa a kulatý větší zadeček, kde se „bylo za co chytit.“ Na sobě měla světle šedé džíny a zelené tričko s krátkými rukávy a potiskem vlka. Byla dokonalá.

„No, tohle je moje ségra Connor.“

 

O rok později

Začali hrát Wagnerův svatební pochod. Dveře od kostela se otevřely a stála tam ona. V bílých šatech s vlečkou a širokou sukní vypadala kouzelně. Držela se za ruku se svým bratrem a usmívala se na něj. Nepochyboval, že ona nemusí přemáhat pokušení rozběhnout se mu vstříc. Chtěla dokonalou svatbu a takhle by si ji nezkazila. Puntičkářka.

Došli půl metru od něj, když si vyměnil upřený pohled s Philipem. Věděl, že se mu to moc nelíbí. Dokázali si sice vybudovat nové vzájemné přátelství na jiných základech, ale přesto mu očividně představa toho, že si jeho sestra bere někoho, s kým se vyspal, nedělá dobře. Přesto mu její ruku podal a dokonce nádavkem přidal letmý úsměv. Věděl, že jsou pro sebe jako stvoření.

Embry zas na oplátku věděl, že není gay. Možná bisexuál, ale ani to snad ne. Jen její krev, její existence ho dokázala vábit natolik, že... ale to nebylo důležité. Byla to minulost, která vybledla v záři jeho jediné hvězdy.

Když se jeho ruka dotkla její jemné kůže, už nevnímal nic. Neviděl, jak si Philip došel sednout ke svému příteli a chytil ho za ruku. Neslyšel hlas kněze. Ignoroval spokojené pohledy vlků. Svou pozornost věnoval jen jí a jejím nádherným modrým očím. A dvěma větám. A možná ani těm ne, snad jen dvěma slovům.

„Ano.“

Ano.

Milý Ježíšku!

Milý Ježíšku!

Na svá přání by si měl každý dávat pozor...

Doufám, že Vám nebude vadit dočasný export Ježíška do USA...:-)

 

 

Tuto povídku bych ráda věnovala svému muži. Za to, že se mnou tenhle rok přežil...

 

15+

Emmett, zabijem ťa!

Emmett, zabijem ťa!

Presne túto vetu si môže povedať Rosalie, ktorá sa vybrala spolu s Emmom po Carlisleove veci do nemocnice. Ľudia si začnú všímať, že s nimi nie je všetko v poriadku, a tak zasahujú reportéri a kameramani. Ako to všetko vyrieši náš Emmett? :)

Upíři nemají duši

Upíři nemají duši

Bella žije ve Volteře. Je spokojená a žije si v celku poklidně, jenže minulost je minulost... Co se stane, když se přiblíží čas Voltérského plesu?

«   1 ... 25 26 27 28 29 30 31 32 33 ... 37   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse