Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/jacob%20and%20nessie%20ztracen%C3%A9%20d%C4%9Btstv%C3%AD%20by%20never.jpg

Nessie už nám vyrostla a Jacobův vztah k ní roste. Jako malá ho měla za strýčka, když povyrostla a potřebovala kamarády, byl to její nejlepší kamarád, ale co když už potřebuje opravdovou lásku?

PS: Tato kapitola je oproti ostatním psaná koncem minulého roku. :D

 

15+

… nějaký chlap. Neznala jsem ho. Měl asi metr osmdesát a měl krátké vlasy. Víc jsem neviděla, protože byla tma. Přišel ke mně a hodil na mě nějaké deky a koukl na mě. Až teď mi došlo, že jsem nahá. Došel ke dvěřím, rozsvítil. Rychle jsem na sebe hodila deky a podívala se do jeho tváře. Byl to Jay. Zase zhasl a šel ke mně. Usmál se a sedl si vedle mě. Začal mě líbat. Bylo to zváštní. Pootevřela jsem ústa a on do nich vnikl jazykem. Bylo to odporné, ale nemohla jsem se odtáhnout, nýbrž mě pevně objímal. Jednou rukou mi drtil má prsa a druhou si začal svlékat kalhoty. Nechtěla jsem to.

„Nech mě!“ zakřičela jsem, ale nebylo mi to vůbec platné. Svlékl si kalhoty i s boxerkama. Košili neměl vůbec, ale mně bylo vše jedno. Marně jsem doufala, že Alice dostane vizi nebo mě táta uslyší. Hlavně si přeji, aby mě přišli zachránit. Hodně jsem litovala včerejška. Nejraději bych měla nějaký obraceč času, čímž bych vrátila čas...

Najednou jsem ucítila tlak v klíně, jak do mě vnikl. Hrubě přirážel a já pořád prosila, aby přestal. Bolelo to. Když došel na vrchol, tak zakřičel mé jméno, ale já jen omdlela.

***

Probudila jsem se v posteli. Na jednu chvíli jsem myslela, že jsem doma, ale když jsem v tu chvíli uviděla Jaye, tak jsem to okamžitě zavrhla. Lehl si ke mně.

„Jsi dobrá,“ líbal mě na krku. Hnusilo se mi to. Odstrčila jsem ho a sedla jsem si. Konečně jsem byla oblečená. Ale chci domů. Já chci zpátky za rodinou, za Jacobem!

Jay mě zatlačil do postele a řekl:

„No tak, kotě, přeci bys mě nezklamala, ne?“ Jeho ruku jsem ucítila v mém klíně. Strčil ji pod kalhotky a vnikl do mě prstem. Pohyboval se ve mně a já vzdychla. Potom přestal, protože mu zazvonil mobil.
„Ano... Jistě... Kdy?... Teď? Dobře, zatím,“ odpovídal tomu, kdo mu volal.

„Musím na čtvrt hodiny opustit dům. Pokud se pokusíš zdrhnout, tak si mě nepřej!“ Pouze jsem kývla. I když mám plán... On mezitím zavřel okna a dveře na dálkové ovládání a odešel. Na posteli zůstal jeho mobil. Rychle jsem po něm sáhla a mýma rozklepanýma rukama jsem vyťukala číslo táty. Zvedl to rychle.

„Tady Ed-“ nestačil to říct, protože jsem mu skočila do řeči.

„Tati! Jsem u Jayka doma! Prosím, přijeďte hned! Prosím!“ křičela jsem, vypla jsem telefon a čekala. Bylo to jako věčnost, dokud jsem neslyšela rozbití okna. Byl to táta. Byla jsem neskutečně ráda.

„Tati!“ běžela jsem za ním. On mě popadl do náruče a seskočil z okna a běžel rovnou do auta. Posadil mě na místo spolujezdce a on svou upíří rychlostí nastoupil na místo řidiče a dupl na plyn. Konečně jsem si mohla oddechnout. Konečně. Mé trápení je u konce. Konečně.

„Ness, proboha, co se stalo?!“ ptal se se strašným strachem v hlase.

„Chtěla jsem jít na lov, když mi dal Jay přes nos kapesník. Potom si nic nepamatuji, ale probudila jsem se až ve sklepě. Ležela jsem v mé krvi. Z - znásilnil mě. Hodněkrát.“ Objala jsem si nohy a hlavu opřela o kolena.

„Zabiju ho!“ zavrčel. No, co čekat. Kdybyste řekli rodičům, že vás někdo několikrá znásilnil, určitě by neskákali tři metry do vzduchu.

Když jsme dojeli domů, tak všichni hned stáli u auta. Bella mi otevřela dveře a chtěla mě vzít do náruče, ale Jacob ji předběhl. Donesl mě do mého pokoje a položil do postele.

„Jacobe, moc se omlouvám,“ omlouvala jsem se.

„Za co, proboha?! Za to, že tě ten kterén znásilnil? Nessie, za to se neomlouvá, nemůžeš za to.“ Políbila jsem ho. On mi polibek oplatil.

„Musíš si odpočinout. Každou chvilku přijede Carlisle z práce. Musí se na tebe podívat,“ řekl a měl pravdu. Za pět minut přijel Carlisle z práce a ihned šel ke mně. Nechala jsem u sebe jen Jacoba a Carlislea. Chtěli tu být i táta a máma, ale já nechtěla, aby tu byli.

„Co ti udělat, Renesmee?“ zeptal se. Renesmee mi říkali jen v absolutně důležitých situacích. Sklopila jsem hlavu, vlasy mi spadaly do obličeje a já zčervenala.

„No tak, Ness, nestyď se a řekni to,“ objímal mě Jacob.

„O - on mě z - znásilnil,“ vykoktala jsem.

„Cože?“ vykřikl skoro stejně, jako předtím táta.

„Jo...“ ukápla mi slza, kterou mi Jacob setřel.
„Neříkám to rád, Renesmee, ale budeš muset do nemocnice. Musíme to ještě oznámit na policii,“ povzdechl si.


„Dobře...“ Tentokrát jsem neodporovala, protože jsem byla naprostro unavená. Jacob mě vzal do náruče a spolu s Carlislem jsme vyšli z pokoje a Carlisle oznámil všem, co se bude dít. Máma s tátou opět chtěli jít, ale já nechtěla. Všechny překvapilo, že jsem požádala Rosalie, aby šla s námi. Spolu s ní šel i Emmett. Naštěstí nás víc nešlo. Cesta byla krátká, ale i dlouhá. Po té dlouhé době jsme dojeli do nemocnice a Jacob mě opět vzal do své teplé náruče a nesl mě dovnitř. Carlisle nařídil Emmettovi a Rosalie, aby na nás počkali v jeho pracovně. My jsme šli až na nějaké oddělení, kde bylo hodně lidí. Tedy... spíše jen žen. Bylo mi jasné, kde jsme se zrovna nacházeli. Carlisle zaklepal na dveře a otevřela je nějaká paní. Mohlo jí být kolem dvaceti pěti. Řekl o co jde a poslal nás dovnitř. Počkal venku. Sestřička mi vypsala kartu a pak mi ukázala na kabinku, kde jsem se měla vysvléknout. Jacobovi jsem řekla, aby na mě počkal v čekárně a já se šla svlkéknout. Když jsem se konečně vysvlékla, tak jsem vešla do druhé místnosti, kde byla také pani, ale bylo jí tak kolem třiceti.

„Ahoj, tak se tady posaď,“ ukázala na to – mně neznámé – křeslo. Byla jsem docela vysoká, takže jsem na něj vylezla docela bez problémů. Nohy jsem si dala do těch 'držáků' a paní doktorka mě prohlédla. Něco zapsala do mé karty a mně nic neřekla. Jen mě poslala se obléknout. Šla jsem opět do té kabinky a oblékla jsem se. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla. Paní doktorka... Morrisová, jak jsme zjistila, že se jmenuje, dala sestřičce mou kartu a poslala mě ven. To už si mě převzal Jacob a ta sestřička ještě něco řekla Carlisleovi a my jsme šli na nějaký pokoj. Když jsme byli vevnitř, tak jsem se zeptala: „Co? Proč na pokoj?“

„No, Ness, budeš tu muset nějakou dobu zůstat,“ odpověděl.

„Bude tu moct být se mnou Jacob?“

„Jo, bude,“ usmál se. Carlisle mi přinesl dočasně - než mi něco přivezou – košili. Oblékla jsem si ji a lehla jsem si do postele. Jacob si lehl vedle mě a objal mě. Po chvíli přišli i Emmett a Rosalie.

***po týdnu***

Už jsem byla doma a všichni kolem mě poskakovali, i když jsem jim říkala, ať toho nechají. Hlavně Jacob. Ten u nás i spal. Rosalie s ním začala trochu vycházet, což mi dělalo radost. Rodiče se rozhodli, že do školy půjdu už v pondělí, což je pozítří. Jasper s Emmettem prý Jaye zabili, takže už by problémy být neměly.

„Nemáš hlad?“ zeptal se táta.

„Ne, nemám,“ odpověděla jsem.

„A žízeň?“ zeptal se Jacob.

„Taky ne,“ řekla jsem.

„A na nákupy nechceš?“ Kdo jiný, než Alice.

„Ani ne,“ usmála jsem se.

„Ale chceš, vidím to!“ vypískla.

„No tě bůh,“ zašeptala jsem a všichni se rozesmáli. Alice vyběhla nahoru do mého pokoje a vracela se s kopičkou věcí, jak jinak. Takže to máme... Růžové tričko s krátkým rukávem z Leane BX, bílou sukni z Terranovi, samozřejmě to byla minisukně a nakonec černé legíny Diablo (no... právě tuhle kombinaci mám na sobě a vypadá to zajímavě :D). A nakonec mé oblíbené bílé balerínky. Zalezla jsem si do koupelny a oblékla jsem si to. Vypadalo to krásně. Vyšla jsem z koupelny, ale to mě odchytly Rose a Alice a zatáhly mě do Rosalinýho pokoje. Alice mě začala všemožně líčit a Rose mě vískala ve vlasech a něco s nimi dělala. Bylo to příjemné. Když jsem se podívala, nevěřila jsem vlastním očím. Vlasy jsem měla v drdolu a zdobily mi je růžová pírka (takové ty sponky). Oční stíny jsem měla lehce fialové a sametově růžový lesk na rty. Připomínalo mi to Rose, když měla svou dvacátou osmou svatbu.

Dala jsem Jakovi pusu a Alice s Rose mě nastrkaly do Alicinýho porche. Jely jsme směr Seattle a Alice zastavila až v Béčku. Vystoupila jsem jako první a holky hned za mnou. Alice zamkla auto a šly jsme dovnitř.

„Navrhuji jít jako první na boty,“ ozvala se Rosalie.

„Já chci do doplňků!“ hádala se s ní Alice.

„Nebo půjdeme prostě támhle!“ ukázala jsem na obchod Terranovi. Terranova je má nejoblíbenější značka.

„Tak jo,“ řekly unisono. Když jsme vešly dovnitř, tak jsem se vrhla ke kalhotům. Hlavně jsem koukala na ty styly 'boyfriend', které se mi moc líbily.

„Na to zapomeň!“ řekla Alice.

„Nezapomenu,“ řekla jsem jí. Vzala jsem si troje kalhoty a vlezla si do kabinky a zavřela za sebou ty dvířka. Sundala jsem si legíny a sukni a ty jedny na sebe natáhla. Padly mi jako ulité, tak jsem si zkusila druhé i ty třetí. Všechny mi byly, tak jsem si je hodila do košíku. Mezitím mi Rosalie hodila přes dvířka asi patery 'roury', které jsem si i přes mé protesty musela vyzkoušet a snad jako za trest mi byly. Abych tetám udělala radost, tak jsem si je také hodila do košíku. Když jsem vylezla z kabinky, tak mi Alice dala do košíku hordu triček, podprsenek, kalhotek, šál, čepis, rukavic, bund že už jsem ho měla nemožně přeplněný. Došla jsem k pokladně a ještě jsem si tam vybrala hezkou kabelku s Mickey Mousem a zaplatila svou platinovou kreditkou. Měla jsem pět plných tašek a holky na tom nebyly o moc lépe. Tašky jsme si odnesly do auta a já už dál nechtěla. Holky mi tedy splnily přání a jely jsme pozdě večer domů a ony zítra půjdou znovu. V autě jsem usla rychle a měla jsem další bezesnou noc.

„Nezapomenu,“ řekla jsem jí. Vzala jsem si troje kalhoty a vlezla si do kabinky a zavřela za sebou ty dvířka. Sundala jsem si legíny a sukni a ty jedny na sebe natáhla. Padly mi jako ulité, tak jsem si zkusila druhé i ty třetí. Všechny mi byly, tak jsem si je hodila do košíku. Mezitím mi Rosalie hodila přes dvířka asi patery 'roury', které jsem si i přes mé protesty musela vyzkoušet a snad jako za trest mi byly. Abych tetám udělala radost, tak jsem si je také hodila do košíku. Když jsem vylezla z kabinky, tak mi Alice dala do košíku hordu triček, podprsenek, kalhotek, šál, čepis, rukavic, bund že už jsem ho měla nemožně přeplněný. Došla jsem k pokladně a ještě jsem si tam vybrala hezkou kabelku s Mickey Mousem a zaplatila svou platinovou kreditkou. Měla jsem pět plných tašek a holky na tom nebyly o moc lépe. Tašky jsme si odnesly do auta a já už dál nechtěla. Holky mi tedy splnily přání a jely jsme pozdě večer domů a ony zítra půjdou znovu. V autě jsem usla rychle a měla jsem další bezesnou noc.

Ale ráno...

Měla jsem to nejkrásnější probuzení, jaké si kdo může přát. Otevřela jsem svá rozespalá kukadla a podívala se do Jakovy usmívající se tváře. Nahnula jsem se a políbila jeho měkké a teplé rty. Vzal mě do náruče a zatočil semnou kolem dokola. Zasmála jsem se.

„Nessie, škola volá!“ slyšela jsem

„Ach jo...“ zamumlala jsem a vydala se do sprchy. Když jsem se osprchovala, uvědomila jsem si, že s sebou nemám žádné oblečení.

„Jaku?“ vykoukla jsem ze dveří pouze hlavou.

„Ano, miláčku?“ zeptal se.

„No... Zapomněla jsem si vzít oblečení, přinesl bys mi něco?“ poprosila jsem ho. Šel ke skříni, otevřel ji a koukal dovnitř.

„A co?“ zeptal se naopak on.

„To je jedno, třeba něco, co se ti bude líbit,“ přitakala jsem. Sáhl do skříně, něco vytáhl a šel ke mně. Chtěla jsem si oblečení vzít, když natáhl ruku, ale tak nějak jsem zapomněla, že jsou dveře trošičku více otevřené, takže to skončilo tam, kde to skončilo.

Otočila jsem se a narazila do něčeho tvrdého, otevřela jsem prudce oči a co nevidím. Jacob. Došlo mi všechno, co se stalo.

Dala jsem si sprchu a oblékla se. Jaka jsem nechala spát a šla dolů. V obýváku jsem zahlédla rodiče. Ajaj, je to v loji.

„No hej! Za to mě nemůžete trestat!“ vztyčila jsem ukazováček.

„My odjedeme do školy, čekáme tam na vás a vy se tu muchlujete!“ začal pohazovat rukama Edward.

„Jen kvůli tomu, že ty jsi čekal, neznamená, že já taky!“ napařeně jsem odešla.

Rodina nakonec všechno vzala v pohodě a zvykla si na můj a Jakům milostný vztah. Všechno nám klapalo, ale jeden večer vše změnil.

Jake přišel v černé košili do pokoje a potutleně se usmíval. Šel pořád blíž a blíž ke mně, dívala jsem mu do očí. Sedl si přede mne na koleno a pronesl:

„Renesmee Carlie Cullenová, miluji tě z celého mého srdce, prokázala bys mi tu čest a vzala si mě za muže?“ Co mu mám na to říct? Že se vůbec ptám!

„Ano!“ vykřikla jsem a skočila mu okolo krku. Cítila jsem něco na ruce, tak jsem se podívala. Na prsteníčku jsem měla nádherný zásnubní prstýnek. Byl ze stříbra a měl na sobě nádherný červený kamen. Jakovi jsem vtiskla polibek plný radosti, vášně, nedočkavosti, štěstí a všeho možného.

Ani ne za měsíc byla svatba. Přísně jsem upozornila, že nechci nějakou honosnou svatbu, ale malou a v rodinném kruhu. A tak se stalo. Cullenovi, Swanovi a skoro celé La Push. Tak, jak jsem si to představovala... Už to nebyli Cullenovi a Blackovi, už jsme to byli my. Už to nejsou nepřátelé, už je to rodina.

Epilog:

Pohled Osudu...

Udělil jsem jim zlo. Udělil jsem jim věčnost, nesmrtelnost. Udělil jsem jim lásku i smutek.

Ano, takový jsem já, Osud.

Pohled Lásky...

Víte, proč je na Světě sudý počet lidí? Aby každý měl možnost se zamilovat. Někdy si ale nevyberete a otisknete se do nepřítele, který vás miluje.

Ano, taková jsem já, Láska.

Pohled Smrti...

Lidé se rodí a umírají. Teorie o Adamovi a Evě je mýtus. Bůh stvořil upíra, člověka a vlkodlaka. Upír neumře, člověk ano, vlkodlak má na výběr. Ale jen pár lidí má na nesmrtelnost.

Ano, taková jsem já, Smrt.


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

4)  Jalle (31.07.2013 16:13)

krása

Nosska

3)  Nosska (05.02.2011 01:39)

Nááádhernej Epilog, oravdová slova k zamyšlení
Povídka byla skvělá

Never

2)  Never (05.02.2011 00:06)

Tery: Tohle nějak navazuje na mé dvě jednorázovky a ty navazují na jednu povídku, u které mám teprve čtyři kapitolky, tak vydrž. Až jich bude alespoň deset, začnu to sem dávat.

1)  Tery (04.02.2011 23:56)

já říkala ze on je pěknej hnusak .............. páni ikdyz vim ze je to konec nenasla by se jeste druha rada?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek