07.11.2010 [18:15], Texie, ze série Zrada, komentováno 14×, zobrazeno 3537×

Omlouvám se za to napínání a stydím se za to (trošičku ;o).

Cullenovi najdou pod žulovou deskou hrůzný pohled na nehybnou postavu. Naštěstí však ještě žije... Dá-li se to tak říci.

Carlisle s pomocí Emmetta a pak i Jaspera zvedli a odkulili žulovou desku. Měla do hloubky přes půl třetího metru. Emmett desku ještě odsunoval, aby nespadla zpátky, když Esme zůstala zírat na vrypy ze spodní strany.

„Bože na nebesích,” hlesla přiškrceným hlasem a dlaní si překryla ústa, jako by se snažila zastavit vyděšený výkřik. Pak teprve pomalu přistoupila k jámě po desce a pohlédla dolů.

 6. díl: Setkání

Nikdy jsem takovou hrůzu a děs v její tváři neviděl. Úplně se celá třásla. Všichni jsme se k ní vrhli, ona však zírala jen dolů.

„Carlisle!” hlesla přiškrceně. Ten už byl ale u ní. Chtěl ji obejmout a uklidnit, ale sotva se podíval stejným směrem jako ona, ruce mu poklesly.

„Ježíši Kriste!” V příštím okamžiku už se vrhl dolů a nad něčím se sklonil.

Těkal jsem pohledem mezi Esme a Carlislovými zády.

„Někdo tam dole je,” bylo to spíše zašeptání co Esme z úst vyšlo, ale přesto jsme ho všichni slyšeli.

Rose se zahleděla na spodní část desky. Nikdy jsem netušil, že by její tvář mohla ještě více zbělat, nyní se tak ale stalo. Roztřeseně ustoupila zpátky a Emmett ji okamžitě objal a přitáhl k sobě.

„To je od nehtů.” Stále zírala na stovky táhlých vrypů na desce.

Všude okolo zavládlo zděšené ticho.

„Carlisle?” hlesla Esme dolů.

„Je naživu,” odpověděl. Ten tón jakým to však řekl nebyl vůbec radostný. Nikdo z nás se napětím nedokázal ani hnout, když se Carlisle vynořil držíc nějakou postavu v náručí.

„Je to upírka,” řekl zatím co ji pokládal, „ale netroufám si ani odhadovat, jak dlouho tam byla.”

Esme se sklonila nad její postavou z druhé strany.

„Ona se nehýbá,” zašeptala vyděšeně Esme. Viděl jsem tu upírku v její mysli. Byla stulená do klubíčka a ztuhlá jako kámen. Esme ji opatrně odhrnula vlasy z tváře. S hrůzou zahleděla do jejích očí. Byly naprosto černé a upřené nevidomě před sebe.

Já však viděl daleko více. Vnímal jsem i tu tvář. Tvář, která mě pronásledovala několik posledních desetiletí. Chtěl jsem pryč, utéct před tím obrazem před sebou a zároveň se vrhnout k ní. Jenže nezmohl jsem se ani na jedno z toho.

„Měli bychom ji odtud dostat,” zaslechl jsem Carlisla. Podíval se po zbytku rodiny, která tu vyděšeně postávala a také na mě. „Edwarde?!” Viděl jsem se jeho očima a byl to příšerný pohled. Vypadal jsem jako bych viděl přízrak. Což vlastně také ano.

„To je Bella,” hlesl jsem. Na nic víc jsem se nezmohl. Vlastně to nebylo ani potřeba. Sledoval jsem, jak se všichni obrátili ke mě a pak zpět k ní. Náhle pro ně nabyla naprosto jiného významu.

Ty roky předtím jsem v myslích ostatních viděl, jak by ji nejraději viděli trpět za to co provedla. Jenže když ji tu teď viděli, na nic takového už ani nepomysleli.

„Jsi v pořádku?” ujistil se Carlisle. Jen jsem přikývl. Hodil po mě poslední zkoumavý pohled a pak Bellu zvedl.

„Vypadneme odtud,” kývl na zbytek rodiny a vyrazil k pobřeží. Šel jsem hned za ním. Viděl jsem jen jeho záda, před očima jsem však stále měl její tvář. Naprosto nehybnou s vyhaslým nepřítomným pohledem. Jako by zatuhla v čase.

Za našimi zády se ozvala ohlušující rána. Všichni jsme se vyděšeně otočili zpátky. Z křoví se vynořil Jasper a Emmett.

„Vraceli jsme desku nazpátky,” řekl Jasper jen co se střetl s našimi pohledy. „Pro jistotu.”

„Dobrý nápad,” přikývl Carlisle.

U pobřeží jsme se rozdělili. Carlisle s Bellou se vydal mořem k pobřeží Řecka, zatím co ostatní měli vyzvednout auta a dojet tam. Bez jediného slova jsem se vydal s Carlislem. Byl jsem mu vděčný, že se na nic neptá a nevyzvídá. Sám nevím co bych mu odpovídal. Byl jsem ještě naprosto mimo. Potřeboval jsem to vše ještě strávit.

To že ji zase vidím, i to v jakém je stavu. Stále více jsem však cítil potřebu být jí blíže. Byl to pocit, který se nevytratil od toho okamžiku, kdy jsem na ni poprvé pohlédl.

Když jsme se vynořili na zapadlé pláži na pobřeží, Carlisel Bellu opět položil a zkoumal, jak je na tom. Jemně jsem jí odhrnul mokré prameny vlasů z tváře. Byla pořád tak krásna jako tehdy. Jen pleť měla ještě bledší. Co mě však trhalo na kusy byly její oči.

Miloval jsem pohled do těch hlubokých očí. Bylo mi jedno zda je měla zlaté, rudé či černé, ale nyní to bylo pryč. Její pohled byl naprosto nevidomý, jako by nebyla ani na tomto světě, ale uzavřena ve svém vlastním.

Ani jsem si nevšiml, že se Carlisle odsunul dál. Seděl kus od nás a zkoumavě na mě hleděl.

Probudilo mě až zatroubení auta kus od nás. Carlisle okamžitě vyskočil na nohy a vykročil k Belle.

„Carlisle,” zastavil jsem ho a on jen přikývl na moji nevyřčenou prosbu. Sám jsem ji zvedl a vydal se za ním k autům. Esme řídila Mercedes a ostatní seděli v Rosině BMW.

Nasedl jsem i s Bellou v náručí na zadní sedadlo. Položil jsem ji vedle sebe tak, aby o mě byla rameny a hlavou opřená. Byla stále stulená do jedné polohy.

„Zkus ji zabalit do deky,” otočil se ke mně Carlisle ze sedadla spolujezdce. Natáhl jsem se dozadu a vytáhl deku, do níž jsem ji celou zabalil, od nohou po ramena. Cítil jsem na sobě občasné Carlislovi pohledy a jak se na mě co chvíli dívá Esme zpětným zrcátkem. Já však dokázal vnímat jen ji.

Nedokázal jsem si vysvětlit co se jí stalo. Kdo jí tohle mohl provést, ale to pro tuhle chvíli bylo naprosto jedno. Záleželo mi jen na tom, aby byla zase v pořádku. Ten malý plamínek co uvnitř mě kdysi zažehla nyní sílil a radostně plápolal, že je tady, se mnou. Byla teď moje.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  Wendy (13.11.2010 21:16)

Celou dobu tam byla zavřená a já ji podezřívala, že je na špatné straně

11)  Ewik (07.11.2010 21:32)

Úžasný díl

10)  krista81 (07.11.2010 21:21)

Tak poslední dvě kapitolky jsem muselá číst zároveň - jinak to nešlo
Chudák Bella, doufám, že tam nebyla zavřená celou tu dobu - i když co jiného čekat od Volturiových (předpokládám, že v tom mají prsty oni)
Snad se dá brzy dopořádku a určitě bude mít co vysvětlovat
Skvěle napsané a moc se těším na další

9)  Yasmini (07.11.2010 20:23)

Určitě v tom mají prsty ti Italové... . Děs běs, rychle piš dál
Y.

5)  Lenka326 (07.11.2010 18:43)

Chudák Bella, copak asi provedla??? Počítám, že přestala být poslušnou loutkou a tak ji potrestali. Ale tohle je opravdu síla i na Volturiovi (tipuju je, možná se pletu, ale...). Takovou hrůzu si nezaslouží nikdo.
Krásná, i když moc smutná kapitolka. Moc se těším na další

4)  sakraprace (07.11.2010 18:42)

Takže Bella Ježiši, snad tam nebyla celou tu dobu, co se s Edwardem "rozloučili".
Jsem strašně zvědavá na pokráčko a doufám, že se Bella probere

1)  Texie (07.11.2010 18:27)

Tak tady máte další kapitolku (díky Ree ). Skoro to tu vypadalo na sázky, co tam dole najdou - a někteří se i trefili. Snad se tedy bude líbit.

1