Sekce

Galerie

/gallery/Zrada1.jpg

Nevím jak vám, ale mě se už trochu omrzela Bella, kterou nic nezaskočí a vždy se všemi zatočí. Když ji Edwad potká, je to spíše plachá dívka, která si toho hodně prožila a zanechalo to na ní stopy. Má touhu ji ochraňovat a jelikož oba utíkají před stejným pronásledovatelem, vede jejich cesta společně, zatím...

 

1. díl: Útěk

 

 Musel jsem rychle pryč, přesto jsem už dvě vteřiny nečině stál na místě. Hleděl jsem do nitra temné chodby. Příčilo se mi ponořit se jen o milimetr hlouběji do toho bludiště kobek a temnoty, ale zároveň jsem věděl, že nemohu jen tak běžet dál.

Trvalo to dvě vteřiny, které byly teď velmi cenné, ale nakonec jsem se rozběhl zpět a strhl klíč pověšený u jedněch z dveří. Každá z cel jej měla takto po ruce, nikdo nepředpokládal, že by se někomu podařilo utéct. To však bylo nyní vedlejší. Rozrazil jsem dveře a střetl se s překvapeným pohledem dvou zčernalých očí.

Bez jediného slova jsem doběhl k dívce tulící se u zdi a popadl ji za zápěstí. Možná chtěla protestovat, nevím. Já ji k tomu nedal možnost. Vlekl jsem ji za sebou pryč chodbami. Ven z tohoto vězení, kde z každého kouta dýchala smrt a utrpení.

Z myšlenek Felixe, Ara a ostatních jsem znal spletité sklepení pod Volterrou snad i lépe než oni sami. Také jsem měl dost času. Rok, skoro celý rok, už jsem tu byl zavřený a jediným vytržením z temnoty v cele mi byly nevítané návštěvy Ara a jeho poskoků.

Zavrtěl jsem hlavou abych si utřídil myšlenky. Nyní nebyl čas nato, zabývat se tím, co bylo. Musel jsem se dostat co nejrychleji pryč a ji také.

 

Temnými chodbami jsme běželi snad i celých deset minut. Cítil jsem, jak mi dívka nestačí a já ji za sebou doslova vlekl, že měla co dělat, aby neupadla. Pak jsme se však konečně dostali ven. Na čerstvý vzduch. Vyběhli jsme na okraji města, kde nás okamžitě skryl příkrov keřů a tmavé noci. Přesto ani to mě nedonutilo zastavit, jen jsem konečně zpomalil, když už jsem uviděl, že ta dívka běží z posledních sil.

Mířil jsem s ní k nejbližšímu většímu přístavu, kde bychom se mohli nejlépe schovat. Zpomalil jsem a opatrně se blížil okolo jednoho doku k molům. Slyšel jsem tam pár mužů, kteří ještě chystali poslední potřebné věci, aby mohli už za rozbřesku vyrazit.

Do zad mi narazilo téměř už bezvládné tělo dívky. Tlumená rána se nepříjemně rozléhala okolo. Aniž bych jí věnoval jediný pohled, paží jsem ji popadl okolo pasu a přitáhl k sobě. Potřeboval jsem mít jistotu, že nás neprozradí. Mít ji pod kontrolou. Nemohla se v mém sevření ani hnout, pokud by se tedy o něco takového vůbec pokusila.

Pohledem jsem utkvěl na těch mužích. Potřeboval jsem zjistit kam plují. Oni, nebo snad někdo jiný tady, museli přece jet směrem, který jsem potřeboval, nebo alespoň dost daleko, abychom dostali náskok.

Po několika napjatých minutách se v mysli jednoho z nich blýsklo místo, které jsem dobře poznával.

„Pojď,” zašeptal jsem k dívce docela zbytečně, protože moje sevření jí stejně nedávalo jinou možnost. Proplížili jsme se nepozorovaně na loď, kterou muži právě chystali. Pluli do Španělska a to se mi teď opravdu hodilo.

Skryl jsem se s ní v nákladovém prostoru. Nevypadalo to tu sice nic moc, ale pořád lepší než cestovat na vlastní pěst. Takto jsem měl jistotu, že se nohsledi, které za námi Volturiovi pošlou, neodváží jen tak zaútočit, když jsou poblíž lidé a riskovali by prozrazení.

Konečně jsem pustil tu dívku ze sevření a ona se vysíleně skácela na kolena. Svezl jsem se na zem naproti ní a opřel se zády o jednu z beden. Konečně jsem se na ni pozorně podíval. Vlastně jsem ji ji viděl poprvé, pokud nepočítám ty letmé pohledy cestou, abych se ujistil, že je v pořádku.

Slyšel jsem její hlas i vzlyky přes zeď mezi našimi celami, ale její tvář jsem si dosud nemohl prohlédnout. A začalo mi to být líto, protože byla opravdu kouzelná. Nebyla sice tak krásná jako Rose, ale i přes to vyčerpání, které se jí ve tváři zračilo, měla v ní cosi, co mi nedovolovalo odtrhnout pohled.

Měla srdčitou tvář s drobnými plnými rty, lehce vystouplé lícní kosti a kontury tváře jí lemovaly dlouhé kaštanové vlasy. Co mě však donutilo na ni bez dechu zírat byly její oči. Nyní zčernalé žízní, ale přesto byly tak hluboké, že jsem se v nich začal okamžitě topit.

Váhavě mi pohled oplácela, než nervózně sklopila pohled. Bylo vidět, že má stále strach. Teprve to mě konečně probralo.

„Jak se jmenuješ?” zeptal jsem se jí. Ani ke mně nevzhlédla a rozpačitě těkala pohledem všude okolo, jen aby se nemusela podívat na mě.

„Isabella Marie Swanbornová,” odpověděla tiše po chvíli váhání.

„Těší mne,” usmál jsem se na ni a nebylo to vůbec těžké. „Edward Cullen.”

Konečně se na mě podívala. Sledoval jsem, jak se začala konečně uvolňovat ze své vystrašené strnulé pózy.

„Proč... proč tě tam drželi,” zeptala se po chvíli ticha.

„Chtěli něco, co jsem měl a odmítl jím to vydat.” Pak jsem se zamračil. „Určitě mě začnou hledat jen co zjistí, že se mi podařilo utéct. Možná to že jsem tě vzal sebou nebyl až zas tak dobrý nápad. Mohl bych tě dostat ještě do větších problémů než jsi byla.”

„Ne, když nás nenajdou,” odvětila s nadějí. Viděl jsem jí ve tváři, že jí vzpomínky na tu tmavou vlhkou kopku také nedělají nejlépe, ačkoliv ona tam byla sotva pár dnů.

„Obávám se, že pokud za námi pošle Demetriho...”

„Nic neuvidí,” přerušila mě.

Překvapeně jsem se na ni podíval až pod mým upřeným pohledem opět začala bloudit očima po nákladovém prostoru.

„Jsem štít, dokážu blokovat dary ostatních,” ozval se její hlas opět do vyčkávavého ticha. „To proto mě tam drželi, chtěli, abych se přidala k nim.” Zamrkal jsem, bylo mi už předtím divné, že neslyším její myšlenky, ale předpokládal jsem, že prostě jen právě na nic nemyslí a nevěnoval tomu pozornost.

„Tím chceš říct,” ujišťoval jsem se, „že bys dokázala zabránit, aby nás našli?”

Přikývla a já se málem k ní vděčně vrhl. Naštěstí jsem se zarazil včas.

„Na mě nepůsobí žádné a ti co jsou okolo mě jsou jim také imunní, pokud se tedy nejedná o hodně silný dar a dotyčný by byl hodně blízko.”

Zářivě jsem se na ni usmál. Původně jsem si myslel, že to já zachraňuji ji, ale možná tomu bude nakonec naopak.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Wendy

19)  Wendy (13.11.2010 20:50)

Nechápu, že to začínám číst až teď?
Kde jsem byla, když to začalo?

Začátek je zajímavý, jdu na další.

Yasmini

18)  Yasmini (03.11.2010 20:28)

Tex. Krásné jako vždy :):):)
A opravdu je to tu obráceně ona zachraňuje jeho
Y.

sakraprace

17)  sakraprace (02.11.2010 18:31)

Strhující začátek, ještě funím po tom běhu

Salazaret

16)  Salazaret (02.11.2010 16:24)

Opravdu zajímavý začátek, jsem zvědavá, co bude dál...

Ewik

15)  Ewik (02.11.2010 09:19)

Moc zajímavý začátek. Jsem nadšená, jako ze všeho co jsem od tebe četla. Těším se na pokračování.

14)  hellokitty (01.11.2010 23:21)

13)  bb (01.11.2010 22:09)

začíná to moc zajímavě

Texie

12)  Texie (01.11.2010 20:30)

dorianna: V kobkách většinou nějaké ty kopky jsou jen se neodvažuju typovat čeho.:D

krista81

11)  krista81 (01.11.2010 20:17)

Pááni, začíná to zajímavě
Těším se na další.

dorianna

10)  dorianna (01.11.2010 20:04)

krásný začátek, jen mám dilema - je tam bludiště kopek, nebo kobek?

9)  Lucie (01.11.2010 19:24)

8)   (01.11.2010 18:20)

To nic Rád potěším
A mimochodem, četl jsem i Za hrob. Tolik smrtí v jedné povídce! Ale taky se mi MOC líbila

Texie

7)  Texie (01.11.2010 18:19)

To jsem moc ráda .

6)   (01.11.2010 18:17)

A nevíš proč bych to dělal? Tvoje povídky se mi moc líbí

Texie

5)  Texie (01.11.2010 18:16)

Michal7: To určitě říkáš jen tak, abys mi udělal radost.

4)   (01.11.2010 18:11)

Texie, to vůbec nevadí, že jsem byl zmatený. Hlavní bylo, že jsem byl nadšený! Vážně moc se mi to líbí. Když byl konec Ta z La push málem jsem brečel...

Texie

3)  Texie (01.11.2010 18:01)

Michal7: Omlouvám se, že tě povídka tak zmátla. No ale co se toho příjmení týče, tak to bylo proto, že Bella má takovou starou výchovu, jakou většinou mladé dívky v Anglii dostávaly, pokorná, mlčící... A snažila jsem se jejímu původu přizpůsobit i její příjmení - Swanova příliš staroanglicky nezní.

Baruu

2)  Baruu (01.11.2010 16:41)

Hezky nám to začíná

1)   (01.11.2010 16:27)

Tak jo, nejdříve jsem si myslel, že je Edward člověk, a je ve vězení. Ale pak přišlo to spásné slovo! Konečně mi to došlo. pak jsem byl zmatený - a stále jsem - jestli je Bella člověk nebo ne. Protože upr by nemohl být unavený z běhu, ale na druhou stranu měla oči černé žízní takže...
Ale teď už to chápu a povídka se mi moc líbí

A ještě něco! To příjmení...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse