Sekce

Galerie

/gallery/Prolog.jpg

Děj se točí okolo sourozenců Sophie a Daniela. Sophie bojuje v nemocnici o další dny svého života, zatímco Daniel ji všemi možnými způsoby podporuje. Jednoho dne se ale v jejich životech objeví krásná zpěvačka. Kromě jejího záhadného chování upoutá Danielovu pozornost její hlas, který mu připomíná onu noc před šesti lety. Jejich životy se ocitnou v nebezpečí, když se o mladou celebritu začnou zajímat Volturiovi. Ve snaze ukrýt se před nimi vyhledají pomoc u Cullenů. Tím to celé však nekončí... Hlavní příběh se odehrává po událostech Twilight ságy. Prolog nás vraci k nešťastné události z doby před šesti lety, která mladým sourozencům změnila život. Poprvé se setkávají s upírem... Příjemné čtení!

Zavřel dveře svého pokoje a roztřeseně vypustil dlouho zadržovaný vzduch z plic. Opřel se zády o ně a unaveně se svezl na zem.

Neměl odvahu se na ni podívat. Slyšel, jak tlumeně popotahuje. Ležela v rohu na svojí posteli, objímala polštář s hlavou zabořenou v něm. Ve tmě viděl škaredou podlitinu na rameni, která se ji tam pomalu vybarvovala z červené do fialové barvy.

Zatnul pěst, až mu zbělely klouby, a práskl s ní do podlahy. Od té doby, co umřela matka a otec začal utápět svůj žal v alkoholu, byl každý den jejich života peklo. Minimálně jednou denně si potřeboval vybít zlost. Ze začátku jen křičel. Potom přišel den, kdy vztáhl ruku na jeho sestru. Nedokázal tehdy jenom přihlížet, a stoupl si mu do cesty, aby schytal ránu místo ní. To ho naštvalo ještě víc, a neskončilo to jenom u jedné, ale aspoň se nedotkl ji.

Dnes už se ale nespokojil jenom s ním. Už měsíce ani nechodili do školy. Jediné, kdy se dostal ven z domu bylo na nákupy a na poštu, kam chodil pro peníze. Pokaždé musel spěchat a vrátit se včas, jinak dostala výprask ona. Vždycky mu dával jasně najevo, co by se stalo, kdyby něco někomu řekl, nebo jenom naznačil.

Jeho obličej se stáhl, když si uvědomil, jak beznadějná jeho situace je. Ať si mlátí jeho, jestli má tu potřebu. Ale ne ji...! Pokaždé, když se mu nepodařilo splnit jeho nesmyslné požadavky, bral to jako vlastní selhání. Vždyť ona se mu ani nedokázala bránit. Nebral ohled ani na to, že je nemocná.

A dneska mu pohrozil i tím, že ji přestane kupovat léky, které potřebovala.

Byl naštvaný. Nenáviděl ho, nenáviděl svůj život. Pamatoval si, jaké to bylo, když ještě matka žila, a zdálo se mu, že to celé byl jenom krásný sen, ze kterého se probudil v momentě, kdy umřela. Kdysi měl sny, plány do budoucna, přátele. Všechno to musel zahodit, a zahodil by i svůj život, kdyby věděl, že tím může zachránit svou sestru.

Dívka se svezla z postele, a aniž by se na něj podívala, po čtyřech se doplazila k němu, zvedla mu ruku a přitulila se k němu. Nechtěl, aby ho takhle viděla. Nechtěl aby se dělo cokoliv z toho, co se dělo. Ale co mohl dělat? Bylo by lepší utéct, žít na ulici, bez peněz a riskovat, že nebude mít léky pro ni a ona umře na první nemoc, kterou se nakazí?

Podíval se na její mokrou tvář, a odhrnul ji z ní slepené vlasy. Do pokoje svítil jenom měsíc, který ozářil její lesknoucí se oči. I v té tmě poznal, jak jsou zarudlé od pláče. Ovládl další nával hněvu a výčitek, opatrně ji zvedl a položil zase do postele.

„Dane...“ chytila ho za rukáv, když se od ní chtěl vzdálit.

„Jenom se převléknu. Neboj se, nikam neodejdu.“ Zvedl koutky úst v náznaku úsměvu, ale víc nedokázal. Chtěl ji aspoň poskytnout pocit bezpečí, i když ve skutečnosti ji nedokázal bránit před ničím. Počkal, až usne v jeho náručí, a pak si přelehl do vlastní postele.

Slyšel zpěv. Slýchával ho teď každou noc. Líbezný něžný hlas, zpívající tak čisté a vznešené melodie. Nevěděl, komu hlas patří, ale stejně byl té neznámé dívce vděčný, protože díky jejím písním se oboum spalo lépe.

Ale dneska se mu zdál ten hlas mnohem blíž, než kdy jindy, jako kdyby se dnes přibližoval. Už skoro usnul, když slyšel otcův rozčílený řev.

„Drž hubu ty děvko, víš kolik je hodin? Lidi chcou spát!“

Vyskočil z postele a podíval se přez okno na ulici. Ve světle pouliční lampy viděl otce, jak se potácí přez zahradu a flašku od piva háže do tmy na ulici.

Zpěv přestal, a v kotouči světla se objevila něčí postava. Zahlédl její dlouhé černé vlasy, které se v umělém světle zaleskly a spadly na záda, jako kdyby ještě před chvílí za ní vlály. Do tváře ji neviděl, ale všiml si, že naklonila hlavu na stranu. Otevřel opatrně okno, aby slyšel, co se bude dít.

„An-no, na tebe mluvím!“ Ukázal na ni, opilecky zakopl a svalil se na zem. Byl odporný, každou chvílí co ho takhle viděl,  v něm rostl odpor vůči němu. Znechuceně se zamračil, protože si uvědomil, že pro něj za chvíli bude muset jít. Kdyby totiž usnul venku, byl by ráno ještě víc naštvaný, a vyváděl by o to víc. To bylo to poslední, co chtěl.

Ale ještě počká. Možná si ho sousedi všimnou, a zavolají na něj policii.

„Ubohé stvoření,“ vzdychla dívka svým procítěným krásným hlasem. „Tak pokřiveně a falešně hraje tvá duše.“

Najednou zmizela. Zamrkal, jako kdyby tomu nemohl uvěřit. Když se podíval na otce, který se válel v trávě na zahradě, spatřil ji, přikrčenou u něj. Jak...? Musela přelézt plot, přejít silnici,... že by mikrospánek?

Uslyšel otcův řev, ale takový, jaký jěště nikdy neslyšel. Věděl, jaké to je, když křičí zlostí, ale nikdy ho neslyšel křičet hrůzou. Zbledl, nevšímal si probuzené sestry, rozrazil dveře pokoje a letěl ze schodů dolů. Než se ale dostal ke vchodovým dveřím, slyšel už jen chroptění a bublání krve v jeho hrdle. Před domem uviděl jeho zkroucené zakrvácené tělo.

Podlomili se mu kolena. První, co mu prolítlo hlavou, byla zoufalá myšlenka, strach o sestru. Jak jí teď sežene léky?

„Dane, co se...?“ slabý hlásek sestry ho přiměl se trochu vzpamatovat. Otočil se, aby ji zakryl pohled na otce, ale sám nedokázal od té scény vzhlédnout.

Pomalu zvedal pohled na neznámou, která stála nad tělem mrtvého. Přestože měla okolo pusy krev a oči ji v měsíčním světle červeně žhnuly, byla něčím krásná. Nevinně se na něj usmívala, s hlavou nakloněnou na stranu, jako kdyby naslouchala nějaké písničce, kterou slyšela jenom ona. Její dlouhé vlasy zavlály ve větru a donesly zvuk blížících se hlasů.

Když se odvážil mrknout, stála před ním. Vyděšeně před ní ucukl, strčil svou sestřičku do domu a zabouchl dveře. Okamžitě začala bušit do dveří a žadonit, aby otevřel.

Ztěžka polkl, a když ta divná bytost naproti němu zvedla ruku, bál se nejhoršího, a raději zavřel oči. „Prosím, klidně si vem mě, ale mou sestru ušetři.“

Nic se ale nedělo. Jednu sekundu. Dvě. Tři. Sophie za dveřmi už lomcovala klikou a zase plakala. Pootevřel jedno oko, a jeho pohled se zastavil na dívčině natažené dlani před ním. Jen tak tam byla, jako kdyby čekala, až ji uchopí. Podíval se té bytosti do rudých usměvavých očí a polil ho studený pot.

Co je? Anděl smrti? Tak krásná, a přitom... Do očí mu vyhrkly slzy.

Z dálky se ozívali policejní sirény.

„Když slyším falešné tóny, bolí mě z toho uši. A proto je musím utišit. Ale tvoje jsou jen velmi smutné.“

Vytřeštil na ni oči. O čem to mluví? Nerozuměl tomu. Ano, byl smutný. Víc než to. A navíc byl vyděšený. Kdo by nebyl? Němě zalapal po dechu. Sirény se blížili. Neměl tušení, co by měl dělat.

Dívka nevypadala nebezpečně. Ani když měla na sobě krev jeho otce. Ale stále měl před očima jeho mrtvé tělo, na které teď kvůli ní neviděl, a nedokázal ji věřit.

Přišlo to tak náhle. Tak nečekaně. Její líbezný hlas, který slíchával tak rád, se proměnil ve vyvrcholení jeho noční můry.

Nataženou ruku svěsila podél těla, a druhou si dala vlající vlasy za uši. Naposledy se na něj usmála, a potom zmizela, zrovna ve chvíli, kdy za brankou stál soused s baseballovou pálkou v ruce.

Padl na čtyři. Tím ale pustil dveře a sestra se dostala konečně ven.

Tichým večerním městem se ozval srdceryvný výkřik.

--------------------------------------- Pokračování:

Kapitola 1. - Když jsem ji slyšel poprvé v rádiu... (link)

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Ivana

3)  Ivana (08.01.2013 17:47)

Poviedka vyzerá skutočne perfektne, budem sa veľmi tešiť na ďalší diel.

Marcelle

2)  Marcelle (08.01.2013 12:38)

Velmi zajímavé

NeliQ

1)  NeliQ (08.01.2013 11:22)

No tak toto vyzerá skutočne zaujímavo. Som veľmi zvedavá na tu bytosť, ktorá ma takú fascinujúcu schopnosť. Určite budem čítať ďalej

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Zatmění