Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/ZOOM2.jpg

4) Donovanova zrada aneb Do toho baráku nevlezu ani za stříbrný Volvo

(na radu svého dnešního betareadera doporučuji při čtení nic nekonzumovat)

Netrvalo to ani moc dlouho. Rozhodně to bylo dřív, než se o mě začala zajímat některá z policejních hlídek. K chodníku zajela černá limuzína s kouřovými skly. Věřila jsem tomu, že dokážu normálně vstát a nastoupit, ale jen do chvíle, než jsem to zkusila. A to jsem si myslela, jaká nejsem frajerka. Moje první bebí v životě, a mě to takhle položí.

„Asi to bude chtít hever,“ oslovila jsem chraplavě majordoma, který už svižně obcházel předek auta.

Heknul, ohnul se a začal mě zvedat.

„Hele, bacha ať si…“ začala jsem, ale to už jsem ležela vzadu na sedadle. Kdyby mi nebylo tak zle, začala bych ho vyslýchat a nenechala ho na pokoji, dokud mi neodpřísáhne, že není produktem genetických experimentů nějakého utajovaného oddělení CIA. Místo toho jsem ale jen sykala, protože mě vzal za tu bolavou ruku a krátkozrace si ji prohlížel.

„Řekl bych, že budete potřebovat lékaře, slečno Kriegová. Nemáte zlomený jen palec, ale i zápěstí. Špatně vám srůstá. Proto je to tak bolestivé.“

„Jasně,“ hekla jsem a vytrhla se mu. „Jenže mně by pomohl spíš horník s pneumatickým kladivem. Nedokážu si představit, co by s tím lidskej doktor nadělal.“

„Zařídím,“ řekl prostě a zabouchl dveře. Pak už se auto dalo do pohybu.

Cestu jsem strávila ve stavu, který se ze všeho nejvíc podobal těžké kocovině. Okno do kabiny řidiče zůstalo otevřené a tak jsem zaslechla, že s někým telefonuje. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou. On byl vážně schopný mi to pneumatický kladivo sehnat. Jen mě zarazilo, že toho, s kým mluvil, oslovoval „doktore“.

Asi jsem si na chvíli zdřímla, protože najednou mě jeho dlouhé hubené paže uchopily a vytáhly ven.

„Pan doktor už čeká uvnitř,“ oznámil mi a poponášel mě do dveří. Do cizích dveří cizí vily.

„Donov…!“

A jsem v háji!

Stála jsem na prahu a dívala se do rozlehlé velmi moderně zařízené haly. Můj šok nezpůsobil pohled na fešáka s blond vlasy, který mi barvou očí a nepřeslechnutelným tichem v hrudním koši někoho připomínal. Byla to ta vůně. Můj bolestí ochromený mozek dokázal okamžitě identifikovat jednu její součást. A tak se Donovan najednou ocitl namáčknutý na mých zádech, protože jsem se nohama zapřela o práh a začala couvat. Dokonce jsem se rychle chytila futer, kdyby někoho náhodou napadlo zkoušet mě tahat dovnitř násilím. Chyba. Moje chromá ruka vyslala do mozku velmi naštvaný signál a já se skácela k zemi. Vůbec jsem jim nestihla říct, že do toho baráku nevlezu ani za stříbrný Volvo.

 

+++++

 

Otevřela jsem oči. První myšlenka patřila kručícímu žaludku a chuťovým pohárkům, které mi vyhrožovaly sebevraždou, pokud okamžitě nedostanou pár kapek krve. Ale přeci jen jsem zaznamenala něco pozitivního. Bolest v ruce se z levelu „Je mi na umření“ přesunula na o něco snesitelnější „Ještě stihnu sepsat závěť“. Nejspíš to bylo tím ledovým obkladem, do kterého byla zabalená.

Ležela jsem v nějaké místnosti. Díky znalostem z televizních seriálů jsem poznala, že je to lékařská ordinace. Pach dezinfekce smíchaný s nějakou příjemnou vůní. Tentokrát ani stopy po té jeho.

Zaměřila jsem se na tichý hovor ve vedlejší místnosti. Donovanův skřípavý hlas střídal melodický baryton. Asi si všimli, že hekám o něco rychleji, než před chvílí, a přišli se na mě podívat.

Zabodla jsem do svého zaměstnance rozhořčený pohled.

„Kolik vám za tu zradu zaplatili? Ten šílenec, co mi udělal tohle…“ chtěla jsem významně zvednout ruku, ale pouhý pokus mi vehnal slzy do očí, „bydlí v tomhle baráku!“

Donovan nehnul brvou a blonďák se zatvářil překvapeně.

„Víte to určitě, slečno?“ zeptal se.

Kreje ho, určitě!

„Tak co bude? Čekáme na něj? Nebo mě máte oddělat vy? Jen doufám, že se vám nezapomněl zmínit, že to auto jsem mu ukradla v sebeobraně.“

Doktor byl čím dál vyjevenější.

„Tenhle tón znám,“ prohlásil Donovan a v jeho tváři se objevil skutečný soucit. „Je jí opravdu zle.“

„Jen nevím, jak vyřešit otázku narkózy,“ dumal blonďák. „Její tkáň je příliš odolná, než aby jí prošla jehla.“

Připadala jsem si jako v divadle při sledování absurdního dramatu. Oni mě ignorovali!

Donovan se pak beze slova otočil na patě, aby se o pár vteřin později vrátil s flaškou bílého rumu. Vytřeštila jsem oči.

Doktor se rozzářil. „Aha, rozumím. No, asi je to lepší než nic. Ale funguje na ni vůbec alkohol jako na člověka? Netuším, co je zač.“

„Myslím, že to bude v pořádku,“ odpověděl majordomus.

Postavil mi na noční stolek láhev i skleničku. Rychlostí, která v mém stavu překvapila i mě, jsem ho čapla za ruku.

„Vy ho znáte? Věříte mu?!“

Nalil mi dvě deci a sklenku mi podal.

„Buďte bez obav, slečno Kriegová. Je to jeden z mých předchozích zaměstnavatelů. Známe se dlouhá léta. Ale teď už to vypijte. Pokud tedy nechcete, aby vám pan doktor Cullen tu ruku rovnal při plném vědomí.“

Připadala jsem si jako oběť spiknutí. Jenže ta věta o rovnání ruky mou pozornost soustředila jiným směrem. Teď jsem byla vděčná, že mám úplně prázdný žaludek, protože se povážlivě zhoupnul.

„Kolik toho mám vypít?“ hlesla jsem.

Donovan se zatvářil velmi zamyšleně.

„To nedokážu odhadnout. Naposledy jsem tento druh medicíny ordinoval devadesátikilovému muži. Důležité je, aby vám bylo jedno, co se děje.“ Pak jsem zahlédla něco, co se úplně nejvíc blížilo pobavenému úsměvu. „Prostě pod vobraz, smím-li to tak říct.“

Tak jsem se do toho dala. Nechutnalo to špatně. Nejdřív jsem cítila pálení, ale postupně jsem si zvykla. Zvláštní pocit, ožírat se na objednávku, zatímco nade mnou stál viktoriánský sluha a fascinovaně se tvářící model. Díky dlouhému hladovění začal rum působit docela rychle.

„Nedáte si se mnou, Donovane?“ zeptala jsem se, když mi naléval druhou dvojdecku.

„To je od vás laskavé, slečno, ale já ve službě nikdy nepiji.“

Uchichtla jsem se. „Vy ale přece pracujete nepřetržitě.“

Přikývl. „Přesně tak.“

Zafuněla jsem a tu druhou skleničku vypila na tři hlty.

„Ale neškodilo by vám občas se trochu odvázat,“ poučovala jsem ho a natáhla se, aby mi zase nalil. Všimla jsem si, že se mi nějak hůř mluví. Pak jsem se zadívala na doktora. Jestli jsem něco nepřehlédla, celou dobu tam stál úplně nehybně.

„Vy taky asi nebudete zrovna estrádní typ, jak tak na vás koukám. Ale nabízet vám nebudu. Nerada bych od vás odjížděla jako Střihoruký Edward.“ Dostala jsem záchvat smíchu.

Pousmál se a pak přišel ke mně. „Podívám se na to. Zdá se, že už jste mnohem uvolněnější.“

Jemně odstranil ledové obklady. Raději jsem se dívala jinam.

„Možná byste se chtěla do něčeho zakousnout. Bude to bolet,“ řekl po chvíli.

V tu chvíli se rozletěly dveře a dovnitř vběhl můj únosce. Vrčel a z očí mu sršely blesky. Díky flašce rumu, která vyřadila z provozu mé běžné uvažování, mě ten pohled rozveselil.

„Hihi, už vím, do čeho se zakousnu.“

„Ty jedna malá… !“ houknul, ale pak se zarazil. Jednak se na něj doktor Cullen dost zle podíval a taky si všiml mé ruky.

„Jak to vypadá?!“ zeptal se. Sice se pořád strašně mračil, ale zdálo se, že vraždu odložil na později.

„Musím tě zklamat, ale zdá se, že to přežiju,“ odpověděla jsem a vyplázla na něj jazyk. Pak jsem si vzpomněla na tu šílenou jízdu do Seattlu v autě s ječícím autoalarmem. Vyprskla jsem smíchy. Takhle s odstupem mi to přišlo děsně legrační. V tu chvíli mi vlastně připadalo legrační úplně všechno. „Měl ses vidět…hihíííííííí… To byl pohled…“

Ozvalo se vzteklé zavrčení.

„Edwarde, ovládej se a nebo odejdi!“ přikázal autoritativně blonďák.

„Jo, Edwarde,“ přisadila jsem si a zašermovala zdravou rukou. „Běž si třeba koupit nový auto.“

„Hned jak jí spravíš tu ruku, Carlisle, utrhnu jí hlavu!“ zavrčel Edward a prásknul za sebou dveřmi.

„Ups!“ škytla jsem. Nějak mi to zkazilo náladu. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu mě mrzelo, že se zdroj té krásné vůně přesunul někam jinam. Mezitím mi asi unikla nějaká zásadní komunikace mezi doktorem Cullenem a Donovanem, protože se z ničeho nic ozvalo:

„Tak teď!“ a v tu chvíli mě majordomus doslova zalehl a držel jako v kleštích. Instinktivně jsem se mu chtěla vytrhnout, ale zjistila jsem, že to vůbec není snadné. Měl sílu jako zápasník. Vykřikla jsem a znovu zabrala. Mozek mi sice nefungoval, ale pudy ano.

„Asi ji neudržím,“ prohlásil Donovan.

„Počkejte, pomůžu vám,“ ozvalo se najednou. Vrátil se. Místo majordoma mě teď držel Edward a já neměla šanci se ani pohnout.

Začala jsem na něj syčet, prskala jsem a nadávala mu. On se mi jen upřeně díval do očí.

Hlavou mi prošla zbloudilá myšlenka, že ten pocit, který ve mně vyvolává jeho tělo, je vlastně příjemný.

Pak se ozval neskutečně příšerný zvuk. Ta bolest byla nesnesitelná. Vykřikla jsem. Z očí se mi valily slzy. Instinktivně jsem zabrala ještě víc, ale nepustil mě.

„Vydržte slečno, už to máte skoro za sebou,“ slyšela jsem Donovana, ale jako by na mě mluvil odněkud z dálky. Teď už jsem jen lapala po dechu a vpíjela se do Edwardových očí. Nutila jsem se myslet jen na ně, vytěsnit ten pocit, že od zápěstí dolů nic nemám.

„Teď to srovnáme, už to bude.“ To byl doktor.

Několikeré lupání a já si začala přát smrt. Znovu jsem křičela.

Edwardova tvář se najednou ocitla těsně nade mnou. Ta vůně fungovala trochu jako anestetikum. Vytvářela iluzi, že jsem teď někde jinde, že se to neděje.

„Dobrý, jsi moc statečná. Ještě chviličku,“ šeptal. A já jako malá holčička zuřivě přikyvovala a při tom hlasitě brečela.

„Tak, hotovo. Zafixujeme to a zchladíme.“ Doktora Cullena jsem skoro nevnímala. Jen jsem hleděla na tu úžasnou tvář. Edwardův dech se srovnal s tím mým. Nebo můj s tím jeho? Sledovala jsem jeho pootevřené rty a soustředila se. Jen dech a oči a vůně.

„Myslím, že ztrácí vědomí!“ zvolal Edward, aniž ze mě spustil oči.

Jo, nějak se mi ztrácel zvuk i obraz. Všechno mizelo v milosrdné temnotě. I ta proklatá bolest.

 

+++++

 

Moje sny nikdy nestály za nic, ale tenhle mě děsil víc, než kterýkoli jiný. A přitom se v něm nic nedělo. Neobjevil se v něm žádný zabiják s motorovou pilou ani houf  klopýtajících zombií. Jen tvář. Byla to spíš dívka než žena. Pohublá, popelavě šedou pleť místy obarvily cákance čerstvé krve. Ta dívka se docela určitě dívala na mě. Její oči jako by vyhasínaly. Nikdy jsem nedokázala přijít na to, jestli v tom jejím pohledu bylo zděšení, lítost nebo láska. Docela určitě jsem v něm ale viděla smrt.


Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

64)  Anna43474 (14.01.2011 18:42)

Karol, co se ti na masu nelíbí???

Bosorka

63)  Bosorka (14.01.2011 14:12)

Karolko - je hezké jak si to pro ty své postavičky plánuješ, ale znáš je mršky, aby ti to nepokazili ;)

62)   (14.01.2011 14:06)

Môj komentár... zmizol...
Hlavne zachovať pokoj...nádych výdych...

Vydarené
Tak veru, ona to volvo ukradla v sebaobrane, takže, Edí, padaj si kúpiť nové
Odkedy je z neho "Pán romantik na počkanie, aka Mr.Romantico"?
Donovan je ešte tajomnejší ako naša pripitá Zoomie Čo je ten chlapík zač? Pracoval pre doktorka Cullena... nepracoval aj v službách Batmana? Alebo ja neviem... nepatrí k X-menom?:D
Sen... čo je to za sen? Snažím sa pochytiť, aké náznaky dávajú tie sny, ale priznávam darí sa mi to iba veľmi ťažko.

Ale nám to krásne graduje Som zvedavá, kam ju Donovam vezme najbližšie
Úžo žúžo, len tie kapitolky by mohli byť dlhšie..chmmm Ja viem, nemôžem mať všetko



Karolka

61)  Karolka (14.01.2011 11:58)

nathalia: Moc děkuju za krásnou reakci. Udělala mi velikou radost.
giselle: Ty mně taky a velikou. Děkuju. A postupovat budeme piánko, aspoň doufám. Snad se mi někdo z protagonistů neutrhne ze řetězu. Navíc, ne všechny postavy už se objevily na scéně. ;)
semiska: Tak teď jsem ještě napnutější než předtím. Jsem zvědavá, co z těch tvých náznaků vypadne. Nicméně mám radost, že mi Múza nezanáší.
HMR: Tvůj komentář jsem si přečetla hned po probuzení na mobilu, a protože jsem byla ještě rozespalá, tak jsem si to musela přečíst třikrát, protože můj mozek to nebyl schopen nějak vstřebat. Po tom třetím čtení jsem ale pochopila, že čtu opravdu to, co čtu a málem jsem spadla z postele. Vrahu!

HMR

60)  HMR (14.01.2011 06:44)

Moc hezký... Přimlouvám se za změnu majordomova jména, kdyby byl ARO, mělo by to jiný rozměr, ale předpokládám, že ještě něco chystáš.

semiska

59)  semiska (14.01.2011 02:14)

Karolí, ona o té podobě ale neví :D ;) A ti zasvěcení to vědí a těší se, jak to tam všechno namixuješ a vlastně taky co tam vymyslíš ;) Rozhodně tenhle tvůj příběh ještě nikdo nenapsal, takže se nemůsíš bát Řeknu ti to takhle: Tvůj příběh mi nemůže nic připomínat, ptž to tu ještě nebylo. Jen postava Edwarda mi svým chováním a jednáním připomíná někoho ;) Já ti to někdy povím,ju? ;) JInak fakt moc hezký.

giselle

58)  giselle (14.01.2011 01:22)

ten konec mě rozesmutnil, chudák zoom ještě ani neví, kdo je tou dívkou:(

ale teď k těm veselejším věcem
tak zaprvé, bylo to úžasné, ostatně jako vždy, Karolko
humor, napětí, romantika ve vyváženém poměru. Donovan
a zoom, kterou donutili , byla moc roztomilá.
edwarda docela chápu, poničené oblíbené auto, to by se mi taky nelíbilo. ale litovat ho nedokážu, tak trochu mu to patří, nemá zoom neustále zalehávat, že?a nebo naopak ano?
zadruhé! co se stane po probuzení? vezme ji někdo konečně na lov? utrhne ji edward v nestřežený okamžik hlavu?
jsem děsně zvědavá!
zatřetí, udělala jsi mi prostě radost, takže díky za to

57)  nathalia (13.01.2011 23:36)


No to bylo neskutecne!!!
Nejdriv jsem se hrozne bala, kdyz jsem precetla ten zacatek o DOnovanove zrade... prece jen je to muj milacek!!!
Celou dobu jsem se ZOOM soucitila... nikdy jsem nemela nic zlomeneho, takze si tu bolest nedovedu predstavit, ale muselo to byt neskutecne!! Verila jsem ti kazde slovo, a zcela jiste bych se citila tak nejak podobne!!!
Pises dokonale, co odstavec to umelecke dilo!!!
Jinak krozme toho napeti a prozivani bolesti spolu s hlavni hrdinkou jsem se moc pobavila!!!
Prej "Bolest v ruce se z levelu „Je mi na umření“ přesunula na o něco snesitelnější „Ještě stihnu sepsat závěť“." - tak tady jsem se dusila smichy!!! dokonale!!
Vic uz me snad jen pobavila opila reakce na Edward!!!
Tesim se na dalsi!!!

Karolka

56)  Karolka (13.01.2011 22:07)

Vděčné děkuji popáté:
nikolka: Těší mě, že jsem byla pasována na distributorku léků. Děkuji.
Lenka: Děkuju, jsem ráda, že se ti to líbilo. A chemie… ách… Možná bych měla pro jistotu nastudovat nějaké ty vzorečky, abych byla připravená.
Ewik: Já taky moc děkuju.
LostriS: Děkuju.
Fanny: Jen si klidně užívej.;)
sfinga: Tvé postřehy byly úžasně trefné a neobyčejně lyrické. Chytily mě za srdíčko. Děkuju!
Stelletta: Uděluji ti pochvalu před nastoupenou jednotkou. Děkuju! A ohledně těch snů – je to spíš o minulosti, než o budoucnosti…
Anna s číslem: Ale no tak! Sado maso?!
AMO: Viď, s tím jídlem by už ale honem měli něco udělat! A Edward pod tou koženou slupkou nejspíš skrývá vřelé a laskavé jádro. Já už plácám. A moc děkuji, že ses dobrovolně nechala uvrhnout do závislosti.
Yasmini: Moc děkuju!

Yasmini

55)  Yasmini (13.01.2011 21:52)

Karolko, být vrauši z bílého rumu taky mi vše připadá vtipné. U nás doma je bohužel/dík jen bílé víno. :)
A děkuji za upozornění nic jsem nepila ani nejedla.
Devadesátikilový muž mě dostal. Cudák malá. Jestli jí dali stejnou dávku.
Jak řekl Donovan pod vobraz.
Ta romatika prodchnutá, bolestí a ten sen... :'-( :'-(
Y.

54)  AMO (13.01.2011 20:45)

No to bylo... :D :)
Nejdřív jsem měla několik záchvatů smíchu a pak mne dorazil Edward - dobrý, jsi statečná! Měla jsem radost, že pro zatím neřešil to auto.
Jen Tvůj majordomus je čím dál lepší, utvrzuji sama sebe, že ho zbožňuji A dokonce přiznal, že trochu patřil i do této rodiny, super.
Kdy se vzbudí a kdy jí dá někdo najíst nebo cucnout krve,vdyť pokud neumře na bolest, umře jim hladem.
A nakonec ten děsivý sen...kruté ukončení... i přesto milující matka polozila život za své dítě - pro ní hrozné, ale každá máma by to cítila podobně ( už o tom něco vím )
Moc jí držím palce, s nimi to zvládne. A já se těším na novou dávku drogy!? Asi jo, jsem závislá!!!!

53)  Anna43474 (13.01.2011 20:42)

Ten konec byl tak... tak... :(
(A já čekala, že to bude žhavé sado-maso, až mu příště padne do rány )
TKSATVO

Stelletta

52)  Stelletta (13.01.2011 20:11)

Málem jem zapomněla. CHudák Bell. Takové sny znám, hlavně když mám horščku a není to nic příjemného. Doufám, že to není žádná předzvěst trablů (ikdyž asi bude aby to blo víc napínavé že??? :D).

Stelletta

51)  Stelletta (13.01.2011 19:13)


Jééé to bylo supér. Tohle by mě vůbec nenapadlo. Jen by mě zajímalo je Donovan upír??? Nebo něco podobně nadpřirozeného?
Edík neměl chybu a Bella zpitá pod obraz už vůbec a o DOnovanovi nemluvím. Ten je drahoušek.

P.S. Všimla sis, že komentuju jako spořádaná čitialeka? Máš na mě prostě dobrý vliv :D
Pao

sfinga

50)  sfinga (13.01.2011 18:59)

Nebudu se ani namáhat zde vyjmenovat, co se mi tu líbilo. VŠECHNO!
Silně mi buší srdce, krk mám stažený a protože nejsem upírka, roním slzy. Nejprve se opět bláznivě chechtám při představě Belly zašprajcnuté ve dveřích a Donovana opíjejícího svou zaměstnavatelku rumem. Potom slyším hlasitě praskající kosti, jak je Carlisle vrací na místo kam patří, zatímco ji Edward drží jako ve svěráku a nakonec... nakonec tiše pláču nad ženou, která ji přivedla na svět a pravděpodobně za ní položila svůj život.

Karolko, bravo

Karolka

49)  Karolka (13.01.2011 18:59)

Vděčné děkuji počtvrté:
Twilly: Snad tě uklidní, že jsem na tom TAKHLE strašně taky! Vždyť to hraničí s nekrofilií!!!
Carlie: Ani nevím, co říct. Pro mě jsou velká jízda tvoje komentáře. Moc mě povzbuzují. Děkuju!
Hanetka: Výbuch bude v pět! Ježkovy voči ten film si musím někde sehnat! To jsem milovala! (Já vím, blbá asociace, ale snad pochopitelná). Miluju Tomáše Hartla.
dorianna: Přiznám se, že si to strašně užívám. Představa, že dokáže odolat tomu luxusnímu chlapovi a srazit mu hřebínek, mě moc baví. Tedy - zápas řecko-římský by asi nevyhrála, ale má své vlastní zbraně. Děkuju!
MaiQa: Zasednutá???!!! To mě málem zabilo. Nesmím si hned představovat všechno, co čtu. Děkuju!
Lucie: Díky.
PeTi: Jejda, to bylo tak krásný, děkuju. To je to nejhezčí, cos mi mohla napsat.
bb: Tak s chmurami mám taky docela starosti. Takže se přidávám k tvému vyhlížení sluníčka. Postupné tání ve vztahu s Edwardem je… je… hele, to všechno ostatní je jen omáčka. Aby tam mohl být on. Děkuju moc, jsi skvělá.
Ashley: Děkuju. Mám radost. On ten Edward (a vlastně i Zoom) jsou náctiletí, každý má taky něco za sebou, takže… Však oni se vyloupnou.
Pospeta: Neomlouvej se, jsem úplně rozpuštěná blahem! To byl ale zákeřný komentář! Když tam takhle vysázíš ta jména, tak je to… No to se ani nedá k ničemu přirovnat. Děkuju. Děkuju. Děkuju!

Fanny

48)  Fanny (13.01.2011 18:45)

Nemůžu si pomoct, ale mě začíná děsit minulost její i Donovana (ale jeho spíše se vtipem ). Ani jsem si neužila vtip téhlé kapitoly, ale naopak se ve mně osídlil pocit ještě většího podezření:p

47)  LostriS (13.01.2011 18:40)

skvělý nápad, úžasná postava Donovana a vcelku normálně chovající se Edward je prostě super!

Ewik

46)  Ewik (13.01.2011 18:38)

Byl to úžasný díl. A Edward...
Děkuji a těším se na pokračování.

Lenka

45)  Lenka (13.01.2011 18:34)

Tak pěkně zpumprdlíkovaná slečna Kriegová je bezkonkurenční.
Naprosto mě dostaly hlášky jako:ještě stihnu napsat závěť, estrádní typ, Střihoruký Edward, nebo už vím do čeho se zakousnu.
A evidentně začíná fungovat vzájemná chemie.

Skvělá kapitola. Skvělá autorka.

«   1 2 3 4 5   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek