Sekce

Galerie

/gallery/10311895_10201155317364610_791803018_n.jpg

Jak se bude Bella chovat k Jacobovi, až se probere a bude plně při smyslech?

7. Kapitola

Bella

V hlavě mi hučelo jako snad nikdy. Pomalu jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Neměla jsem nejmenší tušení, kde jsem, než jsem na druhém konci pohovky uviděla spícího Jacoba. Venku byla tma a pokoj osvětlovala jen stolní lampička. Pomalu se mi začalo vybavovat, co se dělo. Kdyby nebylo Jakea… Zvedl se mi žaludek a já se snažila rychle rozpomenout, kde je tady záchod. Vystřelila jsem z gauče a utíkala do oné místnosti. Zatímco jsem rukama svírala okraje mísy a dávila se, postřehla jsem Jacoba, stojícího za mnou, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

„V pohodě?“ mluvil tiše.

„Objímám záchodovou mísu, hlava mi třeští jako nikdy v životě, ale jo, jsem v pohodě. Díky tobě,“ odrazila jsem ho sarkasticky. Utrhla jsem kus toaleťáku, utřela si pusu a spláchla. Bylo mi nanic.

„Mrzí mě to,“ omlouval se a pomohl mi na nohy.

„Nemusí, byla to moje pitomost.“ Konečně jsem se mu podívala do očí.

„Nemohla jsi to vědět!“ Hypnotizoval mě pohledem.  Rychle jsem šla k umyvadlu, abych si vodou vypláchla ústa a unikla tak jeho pohledu, kterým dával najevo soucit.

Najednou jsem se polekala. „Měla bych jít domů, Charlie bude strachy bez sebe!“ Prošla jsem kolem něho do obýváku a chtěla se obout.

„Napsal jsem Charliemu z tvého telefonu, že zůstaneš na noc u Angely.“ Zamrkal na mě a já se zašklebila.

„Potřebuju si dát sprchu a vyčistit zuby, nemůžu tady zůstat,“ trvala jsem na svém. Podívala jsem se na svoje oblečení a pak na Jacoba, kterému cukal koutek úst.

„Mě se bát nemusíš,“ tvrdil smrtelně vážným hlasem, ale veselé oči ho prozradily.

„Jenže já se tě nebojím,“ přesvědčovala jsem ho a to byla pravda. Bála jsem se totiž spíš sama sebe. To, jak tam stál a díval se na mě, jak byl milý, ve mně vyvolávalo zvláštní pocit.

„Dobře, když se nebojíš, tak tady zůstaň," nedal se a dál na mě koukal. „V koupelně, je náhradní kartáček, tak si ho vezmi a nějaký věci tady taky najdeme. Nevím, jak bys vysvětlila, Charliemu, že jsi odešla od Angely ve tři ráno.“

„Kolik že je?" vydechla jsem.

„Tři hodiny po půlnoci, Růženko," dobíral si mě.

„Ach, to je potom jiná," souhlasila jsem. „Můžu jít teda do sprchy?“

„Jen si posluž," řekl a rukou ukázal na koupelnu, jako bych z ní před chvílí nevylezla. „Ručníky najdeš na polici a já ti donesu nějaký věci, co si tady nechala Rachel.“

„Děkuju,“ vyslovila jsem s úlevou.

Sledovala jsem, jak odchází, a posadila jsem se na pohovku. Bylo zvláštní být s ním sama, v jeho domě a s tak zvláštními pocity.

 

„Jak jsi věděl, kde mě najdeš?“ zeptala jsem se ho, když se vrátil s hromádkou věcí a podával mi je.

„O tom místě jsem věděl už z dřívějška, Cullen si tam vodí všechny holky,“ zamumlal.

Upřeně jsem se na něj zadívala. „Nechápu, jak to mohl udělat! Kdyby nebylo tebe… Je mi z toho hrozně, jsem tak blbá!“

„Nejsi, nemohla jsi tušit co má v plánu,“ vyvracel mi. Posadil se vedle mě, pohladil mě po zádech a já kupodivu neucukla.

„Ještě pořád platí tvoje nabídka?“ plácla jsem z ničeho nic. Zarazil se. „Myslím ta, že zakopeme válečnou sekeru,“ usmála jsem se chabě. Až v tu chvíli na mě vše začínalo doléhat a já se začala třást.

„Myslíš, můj úmysl zaseknout ti ji do zad?“ dobíral si mě a rty se mu zvlnily do úsměvu.

„Hm,“ zamumlala jsem. Nemohla jsem mluvit, v očích mě začaly pálit slzy a hlas se mi zadrhl v hrdle.

„Bells, jsi v pohodě?“ oslovil mě, ale já se na něj nemohla podívat. Hypnotizovala jsem svoje ruce, ve kterých jsem držela půjčené věci, než se mi pohled úplně zamlžil a začala jsem brečet.

„Pojď sem,“ řekl uklidňujícím hlasem a přitáhl si mě do náruče. „To bude v pohodě, nic se nestalo a já si to s ním vyřídím,“ zakončil výhružně.

Vtom jsem ucítila jeho rty ve svých vlasech a kupodivu jsem se na něj za to nerozzlobila.

„Ne…Nechci, aby ses do toho zapletl,“ vyvracela jsem mu jeho neuvážený plán. Odtáhla jsem se a setřela si slzy.

Palcem mi přejel po tváři a setřel další zbloudilou slzu. „Zapletl jsem se už dávno, i přes to, že jsem nechtěl.“

Díval se na mě něžným pohledem, následkem čeho se mi srdce rozbušilo tak silně, že mi div nevyskočilo z hrudi. Podíval se na moje rty a já myslela, že se mě pokusí políbit, ale neudělal to. Místo toho se odtáhl a odkašlal si. „Měla by sis dát sprchu, musíš být unavená.“ Kouzlo okamžiku pominulo a on se postavil.

„Jo, půjdu se osprchovat,“ řekla jsem v rozpacích.

Uvědomila jsem si, že pořád myslím na jeho rty, které byly tak blízko mých. Radši jsem rychle vyskočila na nohy, ale zatočila se mi hlava, a já ztratila balanc. Jakeovy horké ruce mě naštěstí stihly chytit kolem pasu. Podívala jsem se mu do očí. Hleděl mi upřeně do tváře a ztěžka polknul.

„Bells, já…“ nedokončil a začal se ke mně sklánět.

Uvědomila jsem si, že mě chce políbit, a uvědomila jsem si, že se nechci bránit, už ne. Zavřela jsem oči a čekala jsem. Na tváři jsem cítila jeho horký dech a jeho rty se zlehka dotkly mých. Byla jsem připravená ho políbit, když vtom se ozval jeho telefon. Otevřela jsem oči a odkašlala jsem si.

„Půjdu…Půjdu raději do té sprchy.“ Odkašlala jsem si.

„Jo,“ souhlasil rychle a pustil mě. Zmizela jsem do koupelny a nechala ho tam stát.

 

Dopřála jsem si dlouhou, horkou sprchu, umyla si vlasy a díky tomu se mi udělalo líp. Pak jsem si ještě vyčistila zuby, navlíkla se do půjčených věcí a vyšla ven z koupelny. Jacoba jsem nikde neviděla a na gauči bylo rozestláno. Vysvlečený kostým i s parukou jsem hodila do křesla, šla jsem do kuchyně a do sklenice si nalila studenou vodu. Opřená o linku jsem přemýšlela nad tím, jak se můj postoj k Jacobovi ze dne na den změnil. Ukázalo se, že to není takový debil, jak jsem si myslela. Až dnes v noci jsem zjistila, jaký je doopravdy. Jeho maska namyšleného frajírka se ztratila a on mě seznámil se svým pravým já.

„Ustlal jsem ti u mě v pokoji,“ prolomil Jake ticho a já jsem až nadskočila, jak jsem se lekla. Otočila jsem se ke dveřím, kde stál. Opíral se o rám a usmíval se.

„Čemu se směješ?“ položila jsem mu otázku a sklenici vrátila na linku.

„Vidím, že jsi tady jako doma,“ smál se.

„Promiň, ale měla jsem žízeň, a tebe jsem nikde neviděla,“ omlouvala jsem se.

„Měla by sis jít lehnout, je pozdě.“

Podívala jsem se na hodiny, byly čtyři ráno. „Má to vůbec smysl, jít spát?“

„Já už začínám švidrat, takže pro mě to smysl má, a ty bys měla jít taky," pokusil se mě přesvědčit Jake. „Co si pomyslí Charlie, když se vrátíš domů s očima jak angorák a nevyspaná?“

„Že jsem flámovala celou noc? Hned by mě poučoval, že holky v mém věku by se tak chovat neměly, a tak dále, a tak dále,“ zakřenila jsem se. „Ale když na tom trváš, půjdeme spát. Ovšem, mohla jsem zůstat na pohovce, nemusel jsi mi uvolňovat svoji postel.“

„Dnes jsem byl přece za džentlmena,“ mluvil vážným hlasem. Pravou ruku si položil na srdce a uklonil se.

„Málem jsem na to zapomněla.“ Koukla jsem na něho a jeho grimasy mě rozesmály.

„Když už jsme u toho, kdo jsi vlastně byl?“ zeptala jsem se ho a zkřížila jsem ruce na prsou.

„John Rolf,“ odpověděl s potutelným úsměvem.

„Ale John Rolf byl přece…“ namítla jsem a málem mi zaskočilo.

„Jdi spát,“ skočil mi do řeči a malinko se zarděl.

„John Rolf byl přece nápadník Pocahontas! Jacobe Blacku, že ty jsi mě chtěl přebrat Smithovi!“ obvinila jsem ho, ale koutky mi vesele cukaly.

„A nepodařilo se mi to snad?“ chechtal se.

„Skoro.“ Musela jsem uznat, že se mu to fakt povedlo na jedničku.

„Tak už si jdi lehnout, Pocahontas, John Rolf je totiž unavenej jak pes.“

„Dobře," souhlasila jsem nakonec. „Tak dobrou noc, Rolfe,“ popřála jsem mu. Prošla jsem kolem něj a zmizela v jeho pokoji.

 

Sluneční paprsky pronikaly do pokoje a já jsem si musela zakrýt obličej rukou, jak byly oslepující. Divila jsem se, že je v La Push tak jasno. Odkopla jsem přikrývku, vstala jsem z postele a rozhlédla se kolem sebe. Jedno jsem musela Jakeovi přiznat, a to, že byl bordelář. Poodešla jsem ke dveřím, otevřela jsem je a vyšla jsem z pokoje ven. Jacob ještě spal, ba přímo zařezával, a tak jsem šla potichu ke křeslu, abych si vzala svoje věci. Zavřela jsem se do koupelny, převlékla jsem se a šla jsem si pro telefon, který ležel na stolku vedle pohovky. Bylo jedenáct hodin a nejvyšší čas jet domů. Napsala jsem Angele, jestli by mohla přijet, a když jsem uslyšela zvuk motoru jejího auta, zmizela jsem jako pára nad hrncem.

Angele jsem se cestou přiznala ke všemu, co se stalo.

„Já vždycky říkala, že je to nechutný budižkničemu a prase!“ procedila skrz zuby a sevřela volant.

„Není prase, Angelo, je to násilník a tohle mu nemůže jen tak projít,“ řekla jsem s odhodláním.

„A kdyby nebylo Jacoba… Měla jsi vidět, jak tě běžel zachránit," prozradila mi a loupla po mně očima. „Myslím, že tě má vážně rád, Bello.“

Mlčela jsem. Opravdu se mohlo stát, že by mě měl Jake rád a já jeho?

„Včera jsme se málem políbili,“ vypadlo ze mě.

„Kecáš?!“

„Ne, mluvím pravdu. Ale nakonec to stejně neudělal,“ přiznala jsem se lítostivým hlasem. Podívala jsem se ven z okénka a při té vzpomínce se pousmála.

„A co jsi cítila, když tě málem políbil?“ vyzvídala Angela. Tohle téma ji očividně zajímalo a já jsem se tomu vůbec nedivila.

„Abych pravdu řekla, byla jsem zklamaná, že to neudělal," přiznala jsem se. „Nejhorší je na tom to, že nevím, kdy jsem začala přemýšlet nad tím, že to vlastně chci.“ Podívala jsem se na ni.

„Možná jsi to chtěla hned od začátku,“ zkonstatovala.

„To je blbost, nemohla jsem ho ani vidět,“ vyvracela jsem jí to, ale ani sama sobě jsem nezněla příliš přesvědčivě.

„Seth říkal, že Jacob tě rád má. Vyprávěl mi, jak se z něj Jake pokoušel čtyři dny dostat, jaký budeš mít kostým, aby se tomu mohl přizpůsobit,“ prozradila mi a ta věta mi na tváři vyvolala široký úsměv. „Mohla jsem si myslet, že to nemá ze svý hlavy.“

Chvíli bylo v kabině auta ticho, přerušované jen hudbou z rádia. Pak se na mě Angie podívala takovým zvláštním pohledem a začala chrlit další otázky.

„Co ti řekl, když jsi odcházela?“

„Spal, nechtěla jsem ho budit,“ přiznala jsem se a zrudla jsem jak rajče. To bude tím teplem!

„Ty ses s ním nerozloučila?!“ vykulila na mě oči.

„Nechala jsem mu vzkaz,“ řekla jsem jí a ještě víc jsem zčervenala.

„No tak, Bello, přiznej si, že jsi zamilovaná!“ nedala se odbýt.

„Nevím, co se se mnou děje, Angie," řekla jsem jí. „Nechci se jen tak zamilovat a pak být zklamaná, kdyby to on tak necítil,“ přiznala jsem se jí.

„Ale jsi tomu otevřená,“ konstatovala vesele.

„Postačí, když řeknu, že se mu nebudu pokoušet vyškrábat oči? Uzavřeli jsme mír a to zatím stačí," ukončila jsem tohle téma a rychle stočila rozhovor jinam. „Mimochodem, co ty a Seth?“

Angěla se zarděla. „Když mě doprovázel domů, tak jsme se přede dveřmi políbili.“

„Takže je z vás pár?“ vyptávala jsem se zvědavě.

„Dalo by se to tak říct,“ odpověděla a usmála se. Její oči zářily štěstím.

„To je úžasný! Věděla jsem, že vás dám dohromady!“ radovala jsem se.

„Jsem šťastná jako nikdy a ty…“ pokračovala, jenže já jsem ji přerušila.

„Dost! Co se týče mě a Jakea, tak se děj vůle Boží, a ty ani nikdo jiný do toho nebude zasahovat!“ zakončila jsem razantně.

„Ty jsi teda pěkná kamarádka!“ Ohrnula spodní ret, ale jen na oko a hned na to se rozesmála.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

maryblack

5)  maryblack (30.05.2014 19:04)

Ahoj Evelsten, moc se omlouvám, že to tak trvá:p , ale nemám teď moc času se dostat k počítači. Další kapitolku mám opravenou jen přemýšlím, jestli ji nezměním, protože mi přijde unáhlená. :p Dnes se na to mrknu a pokud se mi podaří ji trošku poupravit, tak ji hned dám do admin. Moc se omlouvám

4)  evelsten (29.05.2014 19:36)

Smutne pozerám:'-( kedy bude ďalšia kapitolka, už sa tak teším

Empress

3)  Empress (21.05.2014 08:24)

Nechápem, ako je možné, že sa mi nepridal prvý pokus o komentár, ale čo už
No, ale k veci
Konečne si aj Bela pripustila a dokonca aj pred niekým iným, než pred sebou samou, že k Jakeovi niečo cíti
Hm a čo sa týka jeho, tak by sa mohol pochlapiť a so všetkým sa Belle priznať. Nebolo by nič horšie, ako keby sa to mala dozvedieť z „druhej ruky" :p
Zlato super kapitolka a ja sa teším na ďalšiu

2)  Niki (20.05.2014 13:24)

úžasné.....tak teď už se snad dají dohromady ne???

1)  evelsten (19.05.2014 21:58)

Priznám sa nikdy som nebola zástanca Jacoba,a vždy a za každú cenu som preferovala pár Edwarda a Belly. Ale pri tejto poviedke som to prehodnotila. Páči sa mi táto dvojka a dúfam, že sa Bella Edwardovi pomstí, lebo to by si rozhodne zaslúžil a vidím, že aj ona si už priznala, že k jacobovi ju to poriadne priťahuje a za dverami, už čaká láska
Úžastná kapitolka a som veľmi rada, že sa tak skoro objavila, ale už teraz som nedočkavá ako to bude pokračovať ďalej

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek